Humanitární bombardér a stále ne- a neodcházející Václav Havel je zase tu a zase se starými nápady – tentokrát vyzval Západ, aby vojensky zaútočil na Libyi, protože je Kaddáfí šílenec a je nutné ho odstranit.
Jasně, pan Havel bude svá strategická moudra trousit tak dlouho, dokud o ně média budou stát, takže to vlastně ani tak není jeho vina. Na druhou stranu je ale klika, že ho poslouchají zase a jen ta (některá) naše média, a tak se vlastně nic neděje. Vlastně je to jen legrace. I když trochu smutná. Trapná.
Mimochodem, Britové takový „malý zásah" na východě Libye o víkendu už zkusili a jejich paragáni byli 30 kilometrů od Benghází zatčeni povstaleckými silami. Člen Revoluční rady v Benghází připomněl, že Britové s sebou měli špionážní vybavení, nejrůznější cestovní pasy a zbraně, což arabskou blogosféru vede k nadšeným žertíkům, že ty „idiotské Brity musel určitě vycvičit Mossad". „Takhle se během povstání nikdo nechová," vysvětlil jen Britům člen rady, než je poslali šupem domů.
To Barack Obama se jako čert kříži vyhýbá přímému útoku na Libyi, a tak poprosil svého přítele, saúdského krále, aby do Libye americké zbraně povstalcům doručil on. Saúdové, poslední naprosto spolehliví američtí spojenci z arabských řad v regionu, však čelí svým vlastním Dnům hněvu (už stihli přísně zakázat všechny prodemokratické demonstrace), a tak americkou žádost nějak nestíhají vyplnit.
Asi nejzajímavější — a možná skutečně přelomovou — zvěstí z oblasti je ovšem nový postoj Egypta ke Gaze. Čerstvý egyptský ministr zahraničí Nabíl Al Arabí, kterého do funkce před pár dny jmenovala vojenská junta, prohlásil, že blokáda Gazy, na níž se Mubarakův Egypt aktivně podílel, je porušením mezinárodního práva. A k tomu už tento nový postoj získal i konkrétní podobu – pochod „Tahrír – Gaza" si vzal za cíl donést do pásma Gazy pytle s cementem, který Izrael k Palestincům nevpouští, a už hlásí, že přechodem v Rafahu byl pronesen první pytel cementu… (a první fotky Kena O´Keefa k tomu jsou tady). Mimochodem, Nabíl Al Arabí působil u Mezinárodního trestního soudu, když byl v roce 2005 vynesen verdikt, podle něhož je izraelská separační zeď na okupovaných územích z hlediska mezinárodního práva ilegální, stejně jako okupace palestinských území. Že by jmenování právě tohoto bývalého soudce ministrem naznačovalo jakousi odpověď na časté otázky, co že to egyptská revoluce vlastně bude znamenat pro Izrael?
A perlička na závěr: guru mnohých evropských „sociálních demokratů třetí cesty", uctívaný Anthony Giddens: „Naše konverzace se týkala širokého spektra témat a Vůdce, jak je v Libyi všeobecně znám, nadhodil mnoho inteligentních a bystrých postřehů."
Pro milovníky statistik je tu ještě přehled toho, jak se evropské země, přesněji země EU, praly, aby Kaddáfího režimu prodaly co nejvíc zbraní.
Mimochodem, Wall Street Journal sestavil Index revolty, který má nejspíš naznačit, kde že to „bouchne" příště. Na prvním místě je se 100 body Keňa, po ní Kamerun… Česká republika je (z hlediska revolučnosti) na chabém 68. místě, ale úplně dole jsou Švédové s tím svým proklatým sociálním státem…
Převzato z Literárek
