Prosinec 07, 2011
Poslanci vládní koalice znovu odmítli otevřít v Poslanecké sněmovně debatu o tom, s čím pojede český premiér na Evropskou radu, která začíná ve čtvrtek večer a která nemá na programu nic menšího než pokus odvrátit hrozící úvěrovou krizi a hospodářský propad Evropské unie. Bylo by o čem mluvit. Je zřejmé, že velmi ztěžka probíhá debata mezi Francií a Německem. Zatímco Němci mají v genech zafixovanou hrůzu z inflace, Francie má daleko větší strach z nezaměstnanosti a padajícího ekonomického růstu.
Ani v Česku ale nemáme jednotnou pozici. Vládní ODS se domnívá, že případná dvourychlostní EU by vůbec nebyla na škodu, pro sociální demokracii je nepřijatelné nechat poslat ČR v Evropě někam na vedlejší kolej. U nás to někdy vypadá, jako by se někteří docela škodolibě těšili z toho, že „EU má problém“. Jako by si neuvědomovali, že jakákoli havárie eura nebo EU se vždy bleskově přelije do naší země, která je se svými sousedy a Evropou spojena jako pupeční šňůrou. Řekl bych, že Sněmovna je to místo, kde máme vůči české veřejnosti povinnost se o těchto věcech bavit, protože je třeba, aby co nejvíce lidí rozumělo tomu, co se v Evropě děje.
Ve vypjatých chvílích minulosti, ať už to byl rok 1938 nebo 1968, se více energie než na přesné pochopení toho, co se děje kolem nás, věnovalo pěstování iluzí – a pak jsme byli strašně zaskočeni, když se přes nás dějiny převalily. Dnešní vývoj také otevírá různé možnosti. Buď se budeme snažit zůstat součástí „Západu“, anebo se můžeme ocitnout znovu na okraji. Polský ministr Sikorsky dokonce kvůli tomu, aby Polsko zůstalo ve hře, učinil před několika dramatické vystoupení v Berlíně. Bohužel nemluvil za střední a východní Evropu, ale pouze a výhradně za Polsko. Kdo dnes mluví za nás? Václav Klaus?
Václav Klaus nás živí iluzemi o blahodárné české koruně, o tom, že nepotřebujeme Schengen a měli bychom se zřejmě znovu vrátit k Evropě, kde budeme potřebovat pasy a celní bariéry. Na Klausovi nevadí to, že má kritický vztah k současné Evropské unii, ale že jeho vztah k evropské integraci se dá lapidárně shrnout do slov „Čím hůře, tím lépe.“ Výsledkem je, že Česká republika se současné debaty o budoucí podobě Evropské unie prakticky vůbec neúčastní. Ani premiér, ani ministr zahraničí nepublikovali žádný ucelenější text – koncept české pozice uprostřed současných potíží Evropy. Zřejmě jim to připadá jako mletí prázdné slámy, ztráta času, a proto se ani o tom s nikým ve Sněmovně nebudou bavit. Ať se ta celá velká evropská hra odehraje bez nás. Počkáme si na výsledek.
S Bohuslavem Sobotkou jsme v posledních dnech navštívili sjezd německých sociálních demokratů. Na třídenním rokování byla Evropa suverénně klíčovým tématem. První den se nehovořilo prakticky o ničem jiném. Úvodní vystoupení bývalého kancléře Helmuta Schmidta na toto téma zaujalo stěžejní místo ve všech významných německých denících.
Schmidt například řekl: Nevěřte nesmyslům, které se píší v novinách a které říkají i politici. Euro je stále stabilnější než dolar. Euro je stále stabilnější než marka za posledních deset let své existence.
Když jsem se narodil, připomněl Schmidt, byly na světě dvě miliardy lidí. Dnes je jich sedm miliard. Evropanů bylo v roce 1950 dvacet procent. V roce 2050 bude náš podíl na celkové populaci pouhých sedm procent. V roce 1950 jsme se podíleli na hrubém světovém produktu třiceti procenty, v roce 2050 to bude pouze deset procent. Z toho plyne, že pouze pokud budeme postupovat společně, dokážeme zachránit svůj význam pro svět. Za to, co neděláme a nedokážeme udělat, poneseme odpovědnost, řekl Schmidt. Jestli se rozpadne Evropská unie, začne znovu to staré evropské přetlačování mezi periferií a centrem. Nešťastná hra, ve které Německo sehrálo v moderní historii zvlášť tragickou úlohu. Stará hra znovu vzplane – a to by byl konec Evropy. Pak nebudou žádné další impulsy pro svět z tohoto kontinentu, žádné další osvícení a emancipace. Evropa skončí. Evropská unie je dnes podmínkou přežití našeho kontinentu.
Helmut Schmidt varoval Německo před pokušením být znovu hegemonem v Evropě. Upozornil na to, že obava z německé dominance je stále přítomná. Pokud podlehneme tomuto pokušení, přijde reakce ze strany ostatních evropských zemí a výsledkem bude okleštění, izolace Německa.
Nesmíme dominovat, ale musíme zároveň všemi silami pro Evropu pracovat. Potřebujeme zakotvení v Evropě jako ochranu před sebou samými, prohlásil Schmidt.
Schmidt vzpomínal na to, jak vypadalo Německo v roce 1933 a 1945. Ve svém projevu řekl: Pamatujte, že tu cestu, kterou jsme urazili, bychom nikdy nezvládli sami. Nikdy bychom to nedokázali, kdyby nám nepomohly vítězné mocnosti Západu, kdyby nám nepomohli sousedé, kdyby nebyly revoluce na východě Evropy v roce 1989. I těm, kteří pomáhali ukončit komunistické diktatury na Východě, musíme být vděčni. Máme povinnost být solidární. Naše vina stále trvá. Musíme se ukázat být hodni toho, co jsme dostali. Musíme být vděčni Walesovi, Havlovi i Chartě 77.
Nesmíme dovolit, aby se vracel strach z Německa. Nesmíme připustit izolaci Německa, vyzval Schmidt.
Helmut Schmidt, který kdysi řekl, že politik, který má vizi, by se měl odebrat k psychiatrovi, mluvil ve svém hodinovém projevu jako opravdový vizionář. Hovořil k sálu, kde bylo devět tisíc lidí, dostalo se mu nekončících ovací a on, jak tam seděl vpředu, si zapálil cigaretu. V jedné chvíli zvláštně sepjal ruce, jako by se modlil. Tohle gesto se na druhý den objevilo ve všech německých novinách.
Přál bych si něco podobného jako on. Z naší vlastní historie cítím podobné poučení: nepřipustit izolaci Česka. To by byl dobrý začátek naší debaty, kterou by se opravdu hodilo jednou začít vést také v Poslanecké sněmovně.
Převzato z blogu autora na Aktuálně
Foto: zdroj
