Problémem není pouze nedostatek nebo přemíra regulace. Problémem jsou zákony, regulace a jiné státní intervence, které slouží krátkodobým a osobním zájmům. Problémem jsou státní intervence, které vznikají v područí klientelismu a slepé ideologie. Problémem je, že se z našeho současného ekonomického modelu vytratil zájem o dlouhodobou prosperitu. Že trh i stát sledují především zájmy krátkodobého horizontu. A zatímco se západní politici snaží skórovat v každodenních politických potyčkách a mediálních debatách, mnohé rozvojové země utužují svoji pozici na cestě k dlouhodobé ekonomické převaze.
Jak tedy můžeme upravit úlohu státu v ekonomice, aby západní ekonomický model obstál v rostoucí globální konkurenci?
Hlavním úkolem bude prodloužit časový horizont ve vnímání prosperity.
Úlohou státu by mělo být neutralizovat zhoubnou touhu – politků, úředníků, korporátních manažerů a podnikatelů – po okamžitém úspěchu a okamžité maximalizaci osobního zisku bez ohledu na rizika a negativní „externality“.
Negativní externalitou krátkého časového horizontu pro hodnocení osobního úspěchu a zisku v západním ekonomickém modelu jsou dlouhodobé ztráty a jejich socializace. Doplácíme nejen svými daněmi, ale také oslabením výkonnosti naší ekonomiky.
Důležitou úlohou státu je zajištění „internalizace externalit“ na trhu. Například firmy, které znečišťují životní prostřdí mají hradit plné náklady negativního dopadu znečištění, včetně dopadu na zdraví a kvalitu života každého z nás, občanů. Lze diskutovat o tom, jakým způsobem mají znečišťující firmy tyto náklady hradit a jestli je úlohou státu vybírat daň za znečištění a takto vybrané prostředky přerozdělovat. Princip „internalizace externalit“ je ale zřejmý.
Podle tohoto jednoduchého principu by měl stát také zajistit, aby politici, úředníci i aktéři v soukromém sektoru nesli přímou zodpovědnost za dlouhodobé negativní dopady svého rozhodování.
Měli bychom diskutovat o tom, jakým způsobem by bylo možno takovouto přímou zodpovědnost vymezit a uplatňovat. Jakým způsobem by odměňování (včetně prémií nebo prestižních ocenění) mělo zohledňovat dlouhodobé výsledky a případné negativní dopady, které se projeví až s odstupem času?
Jak odměnit politiky, kteří se postaví proti mocným lobby – a tak se připraví o osobní finanční zisk a třeba i o možnost znovuzvolení – a prosadí takovou ekonomickou strategii, která je dlouhodobě v zájmu národa nebo celé Evropy?
A jak potrestat ty, kteří schvalují nevýhodné kontrakty, na které doplácejí daňoví poplatníci; nebo odsouhlasí regulace a zákony, které nahrávají méně výkonným firmám na úkor těch konkurenceschopných; nebo selžou v dohledu a vymáhání práva a tak napomohou k akumulaci rizik a ztrát pro celou společnost?
Jak pozdržet výplácení zisků manažerům až do doby, kdy budou zřejmá rizika a konečné výsledky transakcí?
Úlohu státu v ekonomice budeme moci vhodně upravit, až odpovíme na otázky tohoto druhu. V západním ekonomickém modelu jsou totiž pravidla odměňování a uplatňování zodpovědnosti často tím hlavním, co usměrňuje jednání člověka téměř v jakékoliv pozici. Nové regulace nepomohou odvrátit budoucí finanční krize, pokud nezmění pravidla odměňování a zodpovědnosti na finančním trhu i ve státě.
Ve srovnání se západním ekonomickým modelem se některé jiné modely v poslední době jeví úspěšnější v globální konkurenci – a odolnější vůči globální krizi – právě tím, že kladou důraz na národní zájem (někdy pomocí nacionalismu a autoritářského přístupu) a dlouhodobou strategii.
Nejedná se o ekonomické plánování ani okleštění prostoru pro podnikání. Jedná se o strategické investice a o určitou linii dlouhodobého rozvoje, které se podřizují krátkodobé osobní zájmy aktérů ve veřejném i soukromém sektoru.
Aby západní ekonomický model obstál v takovéto rostoucí globální konkurenci, úlohou státu v ekonomice musí být nejen ochrana práv jednotlivce, ale také prosazování dlouhodobého zájmu celku.
Tento příspěvek byl připraven pro pořad 12 hodin budoucnosti
Převzato z blogu autorky na Aktuálně
