Jak se v Egyptě (v několika krocích) stát politickým aktivistou?

Reklama


Srpen 02, 2011

V sedmi „snadných a rychlých" krocích se jím může stát doslova každý, povzbuzuje egyptský satirický server El Koshary Today: Po zevrubném průzkumu a rozhovorech s asi 20 miliony aktivních aktivistů jen v samotné Káhiře, už EKT může nabídnout neocenitelného rádce, který pomůže každému, účetní na počátku jejich kariéry nevyjímaje.



 

Krok první

Zřiďte si účet na Twitteru a vymyslete si nějakou nekonveční přezdívku, ideálně něco se slovy jako „rebel", „revolta", „radikál" nebo „vzteklina". Zdá se ale, že fungují i přezdívky, v nichž je slovo „opice".

Začněte tweetovat. Posílejte tweety, v nichž budete vyjadřovat rozhořčení nad jakoukoli, i tou nejzanedbatelnější politickou událostí. Je jedno, na co svou zlobu namíříte, hlavně ale musíte do hashtagů dávat třeba #WTF nebo lokálněji #A7A. Ideálním bude, pokud do svých tweetů vložíte obojí najednou, aby ten, co vás bude sledovat/ti, co vás budou sledovat, měli okamžitě jasno, že to myslíte vážně.

Ve skutečnosti hodně aktivistů začalo tím, že tweetovali prostě jen „#WTF! Zase jsem si zabouch klíčky v autě! #A7A Svrhněte Nizáma!" A k tomu ještě přihoďte šrapnel v podobě f..k. Nesmíte totiž zapomínat, že jste rozzlobení!

Poslední poznámka k tweetům: Stěžujte si na jmenování jakéhokoli politika do jakékoli funkce, bez ohledu na to, že by některý z nich v té či oné funkci mohl být i dobrý. Nedělejte si z toho ale hlavu, tam venku panuje takový zmatek, že se určitě naskytne příležitost vyslat do světa tweet: „#WTF Sem vám to kuci říkal! #A7A Měl jsem pravdu!" Tenhle tweet se ostatně osvědčil jako nejlepší k získání respektu u ostatních aktivistů.

 

Krok druhý

Vytvořte si profil na Facebooku na nějakou vymyšlenou totožnost a napište tam, že jste byl „uvězněný" policií a vyzvěte své lidi z Tweeteru, aby vám tam klikali „Like". Pokud profilu na Facebooku dáte jméno třeba Ahmad Abdo, začněte usilovně a nepřetržitě tweetovat výhradně jen „#svoboduproahmadaabda# #svoboduproahmadaabda# #svoboduproahmadaabda#. Tyhle tweety jsou nejen efektivní, ale navíc ve vás probudí skutečnou aktivitu.

 

Krok třetí

Tenhle krok je snadný: snažte se, aby vás nikdo nikdy neviděl bez palestinské šály na krku. K tomu si vymyslete nějaký vhodný příběh, třeba že se do ní krátce před svou smrtí vysmrkal sám Jásir Arafat, nebo že jste tu šálu třeba kdysi použil k uškrcení příslušníka izraelského komanda.

 

Krok čtvrtý

Musíte praštit s řádnou prací. Ostatně, práce je beztak jen pro kapitalistický lúzry. Když nebudete mít na podání výpovědi nervy, tak aspoň tweetujte, jaký je váš šéf kapitalista a antirevoluční svině. To by mohlo dopomoci k tomu, že vás vyhodí sám.

V tomhle bodě se hodí mít bohaté, kapitalistické rodiče.

 

Krok pátý

Natočte v co nejhorší kvalitě video s údajným mučením a na různých sociálních sítích na něj odkažte co nejvíc linků. Říkejte, že jste záběry nahrával na mobil, který jste měl schovaný třeba v náprsní kapse nebo v anální dutině. Na podlahu v koupelně nacákejte něco kečupu a pár vteřin ho natáčejte a přitom se zběsile třeste a křičte. Pak už stačí jen zaclonit objektiv, udělat hodně hlasité žuchnutí a přitom ještě každou chvíli zařvat. A je hotovo.

Příklad:

 


Krok šestý

Jakmile jste už sehnal dostatečný počet lidí, kteří vás sledují, potřebujete už jen, aby vás zatkla policie. V ideálním případě by bylo záhodno, aby vás přitom i zmlátili, ale ne moc, protože nesmíte mít moc modřin a krve na tváři – atraktivní aktivisté to mají v médiích mnohem snazší, než ti oškliví.

Nechcete přitom v base být moc dlouho – ideální je něco mezi třemi a 14 dny. Každý den navíc hrozí tím, že se na vás mezitím zapomene, každý den méně ale nebude považován za „skutečnou" vězeňskou zkušenost.

Nejsnadnější cesta do basy vede přes návštěvu nějaké násilnější demonstrace nebo přes veřejnou masturbaci na hlavní třídě. Ta druhá možnost ovšem není zatím dostatečně odzkoušená.

(Alternativou ale může být, že na pár dní „zmizíte" a pak se „znovu objevíte" na Twitteru a budete tvrdit, že jste byl v base. Funguje to naprosto dokonale.)

 

Krok sedmý

Jakmile jste z basy venku a ještě nemáte svůj blog, tak si jeden rychle založte. Vypočítejte na něm své zkušenosti a postěžujte si, jak jste musel močit na skutečně příšerných toaletách, ale zároveň se chlubte tím, že vás to jen zocelilo a utvrdilo. V této fázi reputaci skvěle posiluje i uronění něco slz v televizi.

A je to! Teď jste oficiálně uznaným aktivistou. Gratulujeme!

 

(Mimochodem, inspirativní je i návrh redakce El Koshary Today, jak překlenout propastné sociální rozdíly v zemi a ukončit tak třídní rozdělení společnosti: postačí, když bohatí od Egypta odtrhnou čtvrti, v nichž žijí, založí si tam vlastní republiku, a ve zbylém Egyptě chudáků už žádné propastné sociální rozdíly nebudou… To by některým stálo za zamyšlení i u nás.)

 

 

No a teď zase něco odkazů:

— 42 poslanců a členů vlády vyzvalo izraelského premiéra, aby bytovou krizi řešil usídlením „desítek tisíc" lidí na palestinském Západním břehu. Izraelský muzikant Noy Alooshe mezitím namixoval vtipný klip z premiérova televizního vystoupení, v němž tvrdil, že se v Izraeli demonstrovat nebude.


Mimochodem, Noy Alooshe si udělal srandu i z Netanjahuova projevu v americkém Kongresu, nebo z Kaddáfího.

A ještě k Izraeli: studie soudu prokazuje, že izraelský Arab bude za určitý zločin odsouzen častěji, než Izraelec. Nejvyšší soud nařídil zdemolovat ilegální židovskou kolonii na Západním břehu.

— V Sýrii pokračuje atak na Hamá. Je zajímavé sledovat, jak se k situaci staví obě strany. Zatímco syrská televize a její zpravodajství je podle všeho urážkou inteligence, Al Džazíra, kterou už nějaký čas mlčí i o mrtvých Palestincích, se proměnila v youtubovou televizi a ve zpravodajství vysílá tzv. ze Sýrie vše, co na internetu najde. A přitom navyšuje počty obětí. Zatímco Amnesty International a syrské Muslimské bratrstvo připouští, že v Hamá od začátku vzpoury zahynulo na 10 tisíc lidí a možná více, Al Džazíra přišla zničehonic s číslem 38 tisíc. K tomu dodala, že o 10 tisících mluví „oficiální odhady" syrské vlády, což je lež, protože Damašek své mrtvé zásadně oficiálně nijak nepočítá. Americký ambasador v Damašku, který se proslavil neohroženou návštěvou Hamá, byl o víkendu v damašské turistické čtvrti Báb Túma coby persona non grata vyhozen z několika hotelů (jejich majiteli).

— Někdejší egyptský diktátor Mubarak bude u soudu čelit třem obviněním a ve finále i trestu smrti. Bizarní je, že v jeho kauze bude jako svědek vystupovat jeho někdejší pudlík a nyní šéf vojenské junty polní maršál Tantáví. Soud s ním a jeho ministrem vnitra Adlím (tomu za zabíjení lidí hrozí 15 let až smrt) začíná v Káhiře ve středu. V několika chudších čtvrtích egyptské metropole od pondělka zuří boje mezi klany obchodníků a zločinců. Střílí se, řeže se, házejí se Molotovovy koktejly… Důvod moc nechápu. Pozůstali po několika dělnících, na něž se před sedmi měsíci zbortila fabrika v Alexandrii, sami vystopovali a zadrželi majitele továrny na útěku a předali ho policii. Egypt dneška…

— Jordánská královská rodina slaví příchod první saúdské miliardy (dolarů), která má pomoci s upevněním stability prozápadního a prosaúdského (čti vahhábistického) režimu. Divná parta. V samotném Jordánsku ale demonstrace proti králi pokračují dál. Režim se pokusí uklidnit lid a povzbudit turistický ruch vybudováním zábavního parku na téma Star Trek (za 1,5 miliardy dolarů).

— Saúdský ambasador v Egyptě popřel, že by jeho země dala čtyři miliardy dolarů radikálním (vahhábistickým) saláfistům. Takže ta suma bude nejspíš trochu vyšší nebo nižší. (Asi je na čase si v dohledné době shrnout saúdskou roli při potlačování „arabského probuzení/uvědomění se" – „arabské jaro" je jen termín západního mainstreamu).

— Britský ministr zahraničí: válka v Libyi nemá žádný deadline. Jeho kolega z obrany včera tvrdil, že se přitom ta válka nedá vyhrát.

— Američtí vojáci v Afghánistánu – spolu s dalšími 20 lidmi — zabili reportéra BBC (ale byl to jen Afghánec). USA tvrdily, že zabíjel Taliban.

 

Dobrou noc.

 

Převzato z Literárek

Přejít do diskuze k článku