V důsledku skatolického teroru dochází od roku 1718 k další vlně emigrace, hlavně do Pruska. Již roku 1737 bylo jen v Berlíně, kde Jan Liberda obnovil českou církev, asi 1200 českých emigrantů. Českými osadami tam byly Nowawes, Rixdorf, Schönberg, Fridrichshagen, Buxhagen a Schöne Linde. Nejdéle z nich se udržel Rixdorf.
I v době Karla VI. však skatolický teror vázl na nedostatku kněží, a naopak, od počátku 18. století, narůstalo tajné protestantství.
Střediskem českých exulantů byla v té době hlavně Žitava (Zittau), kde bylo nakladatelství, vydávající ve velkých nákladech protestantskou literaturu ve známých špalíčkových vydáních. Protestantské knihy, pašované po celé 18. století do Čech a na Moravu, se však tiskly i v Drážďanech, Lipsku, Halle, Vittemberku, v Berlíně, a také ve Slezsku a na Slovensku. Přes snahy jezuitských teroristů zaplavit obyvatelstvo vlastním propagandistickým tiskem byla většina českých knih v této době tištěna v zahraničí – a protestantských.
Zpřísněný patent proti „kacířským“ knihám z roku 1721 byl každoročně obnovován až do roku 1746. Podle něj mělo být cizím kupcům, u kterých by se taková kniha našla, zabaveno veškeré zboží (z něj měla jedna třetina připadnout udavači).
Samotný název baroka, které vzniklo po tridentském koncilu, v 16. století v Itálii, znamená nabubřelost. Můžeme jej definovat jako vítězství hmoty nad duchem. To se u něj projevuje zejména nepoměrem mezi hmotou a prostorem. Stačí se podívat v nějaké knize na zakreslený půdorys barokního kostela – a vidíme samé černo. Na množství použitého materiálu je tam velmi málo prostoru. – Pokud se postaví stejně veliká stavba za použití třikrát většího množství materiálu, těžko je to vítězství ducha nad hmotou – ale právě naopak. Poměr je zhruba stejný jako u středověkého hradu – v hradu však má člověk pocit bezpečí před vnějším nepřítelem. V barokním kostele má spíš pocit stísněnosti. – Tato hmota nemá chránit před vnějším nepřítelem, ale před duchem, před vlastní individualitou. Nad člověkem se tyčí masy pokroucené hmoty, podobným způsobem, jakým nad ním má vládnout překroucená ideologie brutálního materialismu barokního období.
Jezuité také s oblibou zastavovali volná prostranství na náměstích. Důvodem byla vlezlost a rozpínavost, hlavním cílem byl zastrašovací efekt.
Na přelomu roku 1742 a 1743 byla Praha (v té době přechodně obsazena Francouzy) opět okupována Habsburky. Podmínky francouzské kapitulace – že nebude postihován nikdo, kdo se dal na stranu Francouzů – nebyly ze strany Habsburků dodrženy. Během procesů, které následovaly, byl rituálně vymrskán z města měšťan, opět jménem Svoboda.
V roce 1744 pak byla Praha obsazena pruskými vojsky. Za dva měsíce však byla Praha opět okupována Habsburky, kteří hned také provedli pogrom v Židovském Městě za (údajnou) podporu Židů Prusům. Marie Terezie hned na to nařídila vyhnání všech Židů z Českých zemí. Jelikož v nařízení nebyl uveden žádný důvod, bylo i z tehdejšího hlediska nezákonné. Pro velký domácí i zahraniční odpor proto musela již za čtyři roky povolit jejich návrat. Museli ovšem platit daň z individuality. Ve většině ostatních větších měst (v 35 „uzavřených městech“) však platil pro Židy nejen zákaz pobytu, ale i přenocování až do roku 1848.
Války s Prusy nakonec vedly ke ztrátě Slezska. Někdy se uvádí, že ztráta Slezska byla pro český národ štěstím, protože odtržením těchto poněmčených území se zvýšil podíl slovanského obyvatelstva, což umožnilo českému národu přežít. Pokud víme, nijak to nezabránilo zavedení němčiny jako úředního jazyka a jako vyučovacího jazyka na školách. Naopak, odtržení území, jejichž obyvatelstvo bylo asi z 90 % protestantské, umožnilo silnější a násilnější skatolizaci, která českému národu přežití značně ztížila. Skatolizace byla i vlastní příčinou odtržení Slezska, neboť slezské obyvatelstvo pak nechtělo mít se skatolickými Habsburky nic společného a vítalo pruské vojáky jako osvoboditele. Můžeme říci, že odtržení Slezska od Českých zemí Pruskem předcházelo „odtržení Českých zemí od Slezska“ Habsburky – tím, že na území Českých zemí zavedli římský kult.
Foto: Rakouské dělostřelecké baterie ostřelující v roce 1742 z Kajetánky Prahu
Emigrace v 18. století do Německa a do Polska
Pevnost Praha (též o dobývání Prahy v 18. století)
Francouzi, Bavoři a Sasové v Čechách 1741-1743, obležení Prahy
