Dnes si dovolím citovat tvorbu povolanějšího autora- Jana Nerudy. Jak to bylo 24. února r. 1972? O tom sto let dříve napsal český literární velikán článek, který v mírně zkráceném tvaru nabízím pro srovnání nejen pamětníkům roku 1972. Viděl to překvapivě jasně, jenom ten chrám veleduchům všech národů jsme nakonec zbudovali na Letné, a ne na Petříně.
Zcela věrná zpráva o tom, jak to bylo 24. února r. 1972
Byl jsme dnes ráno v Chuchli, neboť mne byli požádali, abych si prohlédl nejnovější pražské "divadlo pro lid", jak známo šestadvacáté. Zlobil jsem se. Přece už Praha rozkládá se přes více než dvě čtvereční míle – strašně se teď žene lidstva sem od té doby, co jsou Čechy, Morava a obě Slezska zase zcela česká a co jsme si za Chebsko také vyměnili a počeštili obě Lužice – a teprv 1 velká opera, 1 opera lyrická, 2 divadla pro operety, 4 pro velkou činohru a toliko 26 pro lid! Vždyť se lid chce přece bavit, vždyť již tomu hezky dávno, co kapitál a práce úplně se zpolu vyrovnaly, dávno je uznáno, že do odměny za práci náleží i bezplatná zábava! Všech 132 politických denníků pražských mělo by se té věci rázem ujmout. Zákon, že všude,kde se rozkládá nová čtvrt dělnická (domek a zahrádka pro každou rodinu), má se lidu ihned založit mimo školy, veřejné sady, lázně, průmyslové a umělecké museum a veřejnou koncertní síň, také jedno divadlo, ten zákon je již přes příliš zastaralý a nestačí. Máme přece výborných herců z onoho půltisíce venkovských divadel vždy teď nazbyt, náš Shakespeare a český Moliére hrají se po všech divadlech světových, plodných spisovatelů nových je zrovna celý pluk, proč nevyužitkovat sil těch řádně! Bože, když si tak myslím s t o l e t z p á t k y, to malé prozatímní divadélko, těch deset dobrých herců v něm – ale ne, nemáme práva na úsměch, ty doby byly sice chudé,ale pohnutlivě chudé, poetické!
Od té doby, co je vodstvo české úplně sregulováno a dřív již holé stráně zase lesy pokryty, není počasí víc tak skákavé a proměnlivé. Máme to co děkovat výtečným plánům ingenieura V.; byl mně milým přítelem a jeho bronzový pomník stojí na náměstí Resslově. Největší jeho dílo je vskutku světové unicum : zřídit kruhový kanál kolem celých Čech, zadržet v něm všechny vody, co jich v zemi potřebujem, a pouštět do ciziny jen přebytek, jaká to myšlénka a jakž se zdála z počátku zrovna nemožnou! Nyní, kdy topíme a svítíme již jen vodou, vidíme teprv, jaký to dar.
Vodovody na vodu sladkou jsou také četny, stavěny přímo s nádherou starořímskou, a město květe. Arci si můžem nyní z peněz svých krásné podniky dovolit, vždyť od těch dob,co ženevská schůze dekretovala,že v celé Evropě nesmí být pražádného vojska, máme peněz i pracovních sil hojnost. Vystaví si teď Praha nové jatky za Vysočany z pouhého mramoru dle cenou korunovaného plánu – to je přece snad mnoho!
Letěl jsem (z Chuchle balónem zpět do Prahy), jak praveno, zcela pomalu, mělť jsem času dost. Ovšem vycházejí teď "Národní listy" 112. ročník, čtyřikrát za den a dvakrát za noc, teď píšu šest feuilletonů denně (řádku za dvě kopy českých grošů), ale jak se teď "píše"! Přiletím domů, sednu k a p a r á t u – ještě před osmdesáti lety měli jsme "psací stolky", hele ! – a hned telegrafuju článek zrovna do tiskařské mašiny; dobrý stylista je s článkem za pět minut hotov. Přitom nevidím redakci celý rok (administraci jen každého prvního) a pracuju, i když cestuju: vezmu si svůj aparát s sebou,připevním drát jeho kdekoli k drátům telegrafickým a je to.
"Ha-hoj" zahuláká to na mne, a právě přede mnou třepetá se balónek v zemských barvách. Poznávám v něm přítele Dr. Š., byl dlouho ministrem české spravedlnosti, musil ale pak odstoupit, neboť byl v jakéms mně nepochopitelném návalu liberálnosti prorazil zákon, že "nemluvňata nesmějí se brát do divadel". Avšak pro své velké zásluhy o vlast vůbec je teď ministrem české astronomie.
"Servus,triangle," povídá, "hledám tě ".
"Co chceš, starej?"
"Vláda se usnesla, že dá ještě jednou zvážit čtvrtý měsíc Saturnův. Musí se to dít z australského ostrova Hiuty, a poněvadž ty jsi v Austrálii už jako doma, žádá tě vláda, abys se sdílel ve výpravě."
"Hiuta? Hm, – špatné pivo!"
"Vezmem plzeňské s sebou."
"Nu tak třeba!"
A rozletíme se. A zas křičím já "ha-hoj" Spatřil jsem tu náhle mezi lítajícími přítele Baráka. Má pod balónem bednu a spěchá.
"Co to neseš?"
"Něco extra – ale nemám času!"
"Honem, co?"
"Podařilo se mně v Římě získat mrtvolu posledního papeže – nesu ho vycpaného co dar pro české museum."
Neúnavný člověk! myslím si a vyhýbám se velkému stroji, nesoucímu novoměstské mrtvé za bývalou Strahovskou bránu, kde, jak známo, teď své mrtvoly spalujem. Letím zas pomalu dál a nořím zrak do obrazu pode mnou se prostírajícího. Krásné město. Čarokrásné! To obrovské nábřeží od Hodkoviček až k Libni a od Chuchle až k velkolepé naší zoologické zahradě u Holešovic! Ty široké ulice, ta krásná náměstí se sady, fontány a pomníky! Na Vyšehradě ten "Slavín" – ovšem, za čtyřicet milionů múže se něco postavit – na Karlovu náměstí ty nevídané jinde budovy, na jedné straně po celé délce a v nejelegantnějším českém slohu Umělecká Beseda s nejbohatší obrazárnou ve světě.
A zde to místo, s temene Petřína až do Starého města – perla světa! "Národní" divadlo, paláce a zase paláce, živá řeka a na Petřínu ten chrám obrovský, jejž jsme sbudovali veleduchům všech národů – jediný na světě! Nahoře na výstupu vrchu lesknou se bílé mramorové jeho formy, překrásné, rozmanitě větvené schodoví splývá od něho až dolů k patě vrchu a zde se zakončuje v obrovskou bránu vítěznou, větší, krásnější než pařížská "arc de triomphe". Zde klekají cizinci a modlí se.
A ty krásné ostrovy v řece ! Ale to mne mrzí – už přes sto let mluvím do Pražanů, aby všecky tři ostrovy spojili mosty v jediné místo zábavné, a pořád nic! Ale vím co! Včasnou a šťastnou špekulací na české saliny dobyl jsem sobě nějakého toho miliónu – udělám to zde pro Pražany sám. Ti budou mít radost!
