Když u nás v roce 1989 vešly davy do ulic a krátce nato do dějin, byla situace nesrovnatelně jiná. Internet a sociální sítě – s možností šíření živých přenosů do celého světa – neexistující. A přesto sledovaly miliony po celém světě naší revoluci s napětím, a držely Čechům a Slovákům v ulicích palce.
Po více než dvaceti letech máme to, co jsme si z moduritu možností uplácali. Máme demokracii, svobodné volby, svobodný tisk a svobodu projevu. Modurit je dnes náš vlastní a je už jen na nás, jak si ho budeme tvarovat, tvořivost je v rukou každého jedince.
Naše svobodná média si mohou vybrat, jak a o čem nás budou informovat, a my si můžeme zvolit, kterým budeme věnovat pozornost. Je však s podivem, že vzhledem na naši historickou zkušenost, se většina českých médií zachovává poměrně lhostejně k situaci v Tunisku. Neměl by příběh o lidech plnících ulice a bojujících proti autoritářské diktatuře být Čechům blízký?
A nebo je rozdíl mezi komunistickou diktaturou uprostřed Evropy a diktaturou v arabské zemi s islámskou kulturou? Nejsou snad útisk, censura a pronásledování jednotlivců stejné, bez ohledu na geografické a náboženské pozadí?
To, že česká média nevěnují situaci v Tunisku dostatečnou pozornost a nesnaží se situaci mapovat – i z historického pohledu – je nepochopitelné. I dánské deníky, které se nemohou rovnat gigantům jako The Guardian, New York Times či Le Monde, přinášejí denně zprávy o situaci v Tunisku.
Demokracie není stav, který získáme s věčným záručním listem. Je to denně nový modurit, který se neustále přepracovává a formuje. Nevím, zda jsme dnes více lhostejní k určitému hrdinství a odvaze jednotlivců, bojujících proti nespravedlnosti a útisku. Možná je to obecný jev jakési resignace.
Když Kaddáfí namísto "WikiLeaks" říká "Kleenex", je možné se tomu zasmát. Když se však vězněný Bradley Manning promění ve slovech samotného Václava Havla v "pana Vopičku, který může všechno ukrást a coby voják nemá číst statisíce diplomatických nót ale má odpočívat, když nebojuje", je člověku spíš do pláče.
Podle Kaddáfího jsou sociální sítě jako Twitter místem, které opilci a šílenci plní lživými informacemi. V současné době je to však jediný zdroj informací o situaci v Tunisku, pokud je člověk odkázán na český tisk.
Foto: zdroj
Převzato z blogu Mochasin
