„Nezvolili jste mi mého Schwarzenberga prezidentem, tak mi ho teď zvolíte premiérem!“ V tomto duchu komentoval výsledek prezidentských voleb matador české politické pavlače Miroslav Kalousek. Komu tedy slouží to vášnivé pokračování ostré polarizace země? No přece hlavně Kalouskovi. Potřebuje se ještě jednou zhoupnout na umělé vlně v hávu (prosím neplést s Richardem Hávou) Karla Schwarzenberga.
Nejde tedy ani tak o Miloše Zemana, ale ani o rozhořčení některých jedinců a skupin z povolební frustrace. Jediným motivem Miroslava Kalouska je přežití Miroslava Kalouska. Nejde ani o žádný tzv. pravicový postoj. Pravice u nás de facto neexistuje. Ostatně není to tak dávno, co byl ochoten vládnout pan Kalousek i s komunisty? Že by snad pokus o reparát tohoto modelu?
Na vedlejší kolej zájmu médií se mezitím posunula zcela skandální amnestie odcházející hlavy státu. A to i výrok nově zvoleného prezidenta, který veřejně prohlásil, že chce vědět, kým byla amnestie připravena. A hlavně řekl, že považuje čl. 2 této novoroční amnestie za zločin. Doplnil ho i předseda Ústavního soudu Rychetský, který konstatoval, že takto rozsáhlá abolice nemá v žádné civilizované zemi obdoby.
Dejme tedy šanci Miloši Zemanovi, aby dokázal, že to myslel vážně, jakož i to, že nebude pokračovatelem Klause. Bývá obvyklé, že nastupující lídr dostává na převzetí funkce určitou dobu hájení. Zeman nezvítězil jen díky své ostré kampani, ale také díky chybám a nedostatkům svého konkurenta a jeho týmu. Zápas skončil. Konec flámu.
Škoda, že se podobná vlna mediálně expresivního občanského vzdoru či spíše hněvu nezvedla i dříve. Příležitostí nám naše tzv. politická elita nabízela nepřeberné množství. Občanská kontrola správy země musí být permanentní a nejen produktem jedné povolební kocoviny, kterou navíc v tomto případě někdo ze zadu uměle přiživuje.
