Když dva dělají totéž

Reklama


Den co den otevírám noviny, bych se znovu a znovu dočetl, jak neodpovědní jsou sociální demokraté. Jakkoli musím ba i s tiskem někdy souhlasit, zdá se mi ta kritika trochu jednostranná. Jisté je, že kdo je v opozici, má vždy spoustu dobrých nápadů, jak věci dělat lépe. Jisté také je, že před volbami nastává období slibů, kdy všichni slibují všechno všem.


Patřím dlouhá léta mezi ty protivy, kteří sociálním demokratům v programech škrtají, protože nelze splnit vše. Jistěže všechno s dalšími ekonomy v týmu nevyhráváme, a občas i temně mručíme něco jako, nechte si to tam, ale stejně je to blbost. Nicméně musím trvat na tom, že ekonomické cíle sociálních demokratů jsou zpravidla realistické a v diskusích s kvalifikovanými reprezentanty mezinárodních institucí je bez problémů obhájíme. Potíže jsou hlavně s těmi, co slušnou ekonomii nestudovali ani semestr.


Nemám problém s nasazováním psích hlav. Novináři jistě prodávají katastrofické zprávy a emoce lépe než bukolické idyly. Jen mne trošičku zaráží, že co u sociálních demokratů vadí, ostatním prochází. Když před minulými volbami Mirek Topolánek sliboval v rozhovoru s HN zvyšování náhradového poměru ve vyplácení důchodů, neřekli kritičtí redaktoři ani popel. Ledva se kousku Topolánkova slibu chopí sociální demokraté, troubí se hned přičinlivě o populismu. Co duševní obr Topolánek může, levice nesmí. Jak logické a spravedlivé…


Když týž Topolánek se svým tehdy nerozlučným bratrem Tlustým moudře točili daňovým kolečkem a radostně zvěstovali, že ty tučné důchody a vyrovnané rozpočty zajistí ze snížených daní a snížených sociálních odvodů, novinám to perpetuum mobile nepřišlo nijak nápadné… A pan Tlustý to všechno pěkně spočítal, ale nápadné bylo, že kterákoli jeho varianta radikálního snížení daní stála vždy jen osmnáct miliard první rok, a pak už to vždycky bylo v plusu. A mělo to zrychlit hospodářský růst celá o dvě procenta! Kdepak skončila ta vylhaná dvě procenta?


Já vím, novináři jsou jen lidé a lidé jsou holt zapomětliví. Dovoluji si proto připomenout, že levice hospodářství převzala v roce 98 v poklesu, se skrytým dluhem v režii ODS rozkradených bank a podniků ve výši půl bilionu korun… Ty dluhy jsme z velké části ale platili až po roce 2002: To byla další hnusná podmínka opoziční smlouvy, která nutila transformační dluhy skrývat v Konsolidační agentuře a podobných močálech.


Odpočteme-li placení transformačních dluhů za ODS, hospodařila sociální demokracie téměř vyrovnaně a zanechala po sobě víc jak osmdesát miliard rozpočtových rezerv! Ty byly Kalousky a Topolánky do haléře prožrány. Ba co více, „krotitelům“ dluhů dluh rostl o rekordní cifry! Novinami adorovaný Kalouskův rozpočet z roku 2008 byl ve skutečnosti druhým největším růstem státního dluhu v historii. Kalouskova příprava rozpočtu 2009 s pětiprocentním růstem skončila rekordním deficitem a největší historickou ostudou ministerstva financí od roku 1918. A rekordním dluhem.


Dluhy v Čechách nadělala zejména pravice. Z 36 % podílu dluhu na HDP jde ubohá šestina za levicí. Průměr EU také dává na sociální stát o 50 % více než ČR (relativně v roce 2006), absolutně pochopitelně ještě více. Můj hluboký obdiv přesto patří těm, kdo bez ohledu na takto jasnou realitu dokážou denně tvrdit úplně něco jiného.

 

Převzato z blogu autora na Aktuálně

 

Foto: SlimJim

Přejít do diskuze k článku

Když dva dělají totéž …

Reklama


Z tuzemských událostí minulého dne určitě stojí za zaznamenání vysoce profesionální výkon soudce Vojtěcha Cepla ml., který v České televizi i dalších médiích zdůvodnil svůj rozsudek v kauze žaloby státních zástupců proti bývalé nejvyšší státní zastupkyni a stínové ministryni spravedlnosti za ČSSD Marii Benešové. Bylo obdivuhodné, jak se tento mladý právník ve věci zorientoval a jak udržel rozhodování přesně v žádoucí rovině. Navíc osvědčil nadhled a humor, mluvil přitom velmi jasně a výstižně. Rozsudek nenabyl právní moci a dají se čekat odvolání. Lze si jen přát, aby další řízení převzal soudce, který je povede stejně zásadově jako pan doktor Cepl.


Daleko méně úspěšně si počínal v pořadu ČT Máte slovo ministr zdravotnictví Tomáš Julínek – ač slovo měl skutečně dlouhou dobu, nevysvětlil nic. Mlžil, odváděl pozornost, lhal. V pětitisícovém limitu se zjevně neorientuje, a jeho tvrzení, že když je nyní asi dvě stě pacientů, kteří ho splnili, tak na konci června jich bude několik desítek tisíc, je směšné.

 

Opět se dostal na přetřes oblíbený hit pana Julínka – Paralen a kolik za něj pojišťovny loni utratily. Kdyby lékaři dostali interní pokyn, aby Paralen nepředepisovali, tento lék se v lékárnách zdražil o dvě koruny a vybranou sumu dostali pacienti splňující slavný limit, mohl si pan Julínek svoje regulační poplatky ušetřit. Neuměl vysvětlit, kde získá zdravotnický personál pro plánované zřízení čtyřiceti nových stanovišť záchranné služby. Prý bude stačit, když v sanitce bude vysokoškolsky vzdělaná sestra. Nedostatek lékařů, který se podle ostatních diskutujících projevuje u praktiků, dentistů a dalších specializací, chce řešit roční dotací 500 milionů korun na jejich další vzdělávání.


Pan ministr dokonce nevysvětlil ani příklady zcela exemplární, třeba jak je možné, že nyní je čekací doba na endoprotézu půl roku, zatímco po reformě bude jeden měsíc, přičemž počet operatérů zůstane stejný. Konkrétní příklady rušení privatizovaných malých nemocnic taky pana ministra nevyvedly z míry natolik, aby vysvětlil, jak tomu chce v budoucnosti zabránit. Přitom již teď není málo zdravotnických zařízení, privatizovaných ze spekulativních důvodů a obratem změněných na stavební parcely nebo vietnamská tržiště. Pan Julínek jen pořád dokola opakoval, že má zákony, které všechno změní.


Nepřesvědčili ani ostatní aktéři – je jistě pravda, že lékařská věda neobyčejně pokročila, a že léky i přístroje jsou velmi drahé, ale také je každý nepotřebuje. Pořád zůstanou v převaze události banální, jako je operace slepého střeva nebo zlomená ruka, které lze vyřešit v každé malé nemocnici. Není třeba s nimi jezdit desítky kilometrů daleko. Potom je možné nákladná zařízení soustředit ve velkých nemocnicích a používat pro případy skutečně závažné.

 

Stan o soudci Ceplovi

 

Stan o ministru Julínkovi a reformě zdravotnictví

 

Petr Skalka o ministru Julínkovi a reformě zdravotnictví

 

Václav Krása o reformě zdravotnictví



Přejít do diskuze k článku