V internetové rubrice Aktuálně se dnes objevilo sdělení pod názvem „Program ODS? Letos bude bez Julínka a Tlustého“. Garanci nad zdravotnickou částí programu ODS údajně převzal sám šéf ODS Mirek Topolánek. Potud je vše legitimní. Co však překvapuje, jsou myšlenkové přemety poslance Borise Šťastného, tvrdého až militantního zastánce tzv. Julínkovy reformy. Nyní pan poslanec připustil, že se v programu nemusí objevit třicetikorunový poplatek. Podle článku pravil dále doslova „I v budoucnosti musí být jistá míra spoluúčasti zachována, současně ale musí existovat jasná ochrana vážně nemocných pacientů a záchytná síť pro sociálně slabé tak, aby nedošlo k omezení dostupnosti a kvality zdravotní péče pro tyto skupiny“.
Když loni po schválení třicetikorunového poplatku vycházely najevo diskriminace skupin pacientů (vybírání poplatků u nemocných v léčebnách, které zavinily, že jim nezůstalo ani minimální kapesné, garantované zákonem. Jednalo se o několik desítek tisíc osob. Poplatky byly vybírány i u pacientů, zbavených svéprávnosti), pan poslanec Šťastný všechny námitky šmahem odmítal. Když pan Julínek připustil, že se případnou tvrdostí poplatků bude zabývat po půl roce (nakonec to stejně neudělal), pan Šťastný tvrdil, že půl roku je málo, a na místě je vyhodnocení až po roce (také k němu nedošlo). Všechny tendence zmírnit dopad poplatků pro kohokoli pan poslanec Šťastný blokoval a nevybíravě komentoval. Že by se nyní u tohoto pána objevilo sociální cítění? Jako daleko pravděpodobnější se jeví reminiscence na Smlouvu ODS s voliči. Tato Smlouva pravila před třemi roky doslova „Finanční spoluúčast ve zdravotnictví se nebude povinně zvyšovat. Zachováme ústavní právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění “. Díky přeběhlíkům se ODS dostala k vládě a najednou bylo všechno jinak. Jak se z toho úhlu pohledu dá najednou prohlédnuvšímu panu Šťastnému věřit?
