Zeptala se mne jedna známá na můj názor na naší současnou politickou situaci. Když jsem jí odpověděl, pravila udiveně „A tobě se snad líbí Paroubek “ Řekl jsem jí, že nejsem na hoši, takže není důvod, proč by se mi Paroubek líbil nebo nelíbil. Že jsou mi blízké jeho názory, resp. názory strany, kterou reprezentuje. Tím se náš rozhovor dostal do slepé uličky a v podstatě skončil.
Vzpomněl jsem si na něj znovu, když jsem uvidět na netu titulek „Deset důvodů, proč se nelíbí
Paroubek“. Pod tímto názvem se skrývala sbírka bezbřehých žvástů, použitelných po minimální úpravě na kohokoli. Napadlo mne, proč se tím autor vůbec obtěžoval – musel si být přece vědom, že myšlenkový obsah článku je nulový. Pak mi došlo, že tvůrci pamfletu šlo pouze o titulek, vyjadřující, že předseda ČSSD je padouch. Obsah už nikdo číst nemusí, negativní dojem už byl vyvolán. Na stejné téma byly v poslední době napsány desítky stejně slabomyslných článků, viz „Arogantní Paroubek,“ „ČSSD si vajíčka zaslouží“ a mnoho dalších variací na tuto notu.
Současně jsem si uvědomil, že žádný z novinářů nenapsal úvahu o arogantním Topolánkovi či deset důvodů, proč se nelíbí Langer. Určitě to není proto, že by pan Topolánek arogantní nebyl, či že by z pana Langera šílely davy. O obou protagonistech ODS by se hravě dalo napsat totéž, co o panu Paroubkovi, a přesto to nikdo neudělal. Nenabízí se jiné vysvětlení, než psaní na objednávku či fakt, že politika ODS je jako stvořená pro majitele denního tisku. Ti jako poměrně bohatí podnikatelé by přece byli blázni, kdyby ve svých redakcích drželi novináře, píšící objektivně, tj. občas i proti straně, která je hýčká. Když novinářům za to platí, budou přece psát to, co si majitel přeje – to je docela logické, že?
Celá hra je narežírovaná docela rafinovaně – po nevybíravých útocích vajíčky a jinými předměty iniciátoři přiznají, že aranžmá trochu „přepískli," demonstrativně složí zbraně a prohlásí: „Vždyť se toho tolik nestalo. Co jsme si, to jsme si, od teďka na sebe budeme hodní!“ Nevšiml jsem si ani slova omluvy za to, že by se situace organizátorům údajně vymkla z ruky (ale třeba se nevymkla, jen bylo vhodné skončit, protože akce přestala být úspěšná). A pokud postižená strana nebude hodná? Stačí jen zdůraznit „ČSSD nemá smysl pro fair play!“ (jednalo se snad na okamžik o čistou hru?) nebo „Paroubek žádá odvetu“ a zase je pomyslný pešek na té správné straně.
Mimochodem, napadlo někoho, kolik stojí plato vajec? Je docela zábavné pomyšlení na mladistvé odpůrce sociální demokracie, kteří rozbíjejí prasátka, chodí do školy pěšky nebo si odpírají obědy, aby si mohli koupit vajíčka…
Komu se ohrané téma ještě nezošklivilo, doporučuji si přečíst na Aktuálně blog Ivana Gabala
„Kdy zajdeme na pivo, Jiří?“ a odpověd Jiřího Havla pod názvem „Pivo s vejcem pro Ivana Gabala“ oba jsou velmi, opravdu velmi poučné.
