Ledviny na prodej

Reklama


Peter Singer

PRINCETON – Červencové zatčení brooklynského podnikatele Levyho-Izhaka Rosenbauma, jenž se podle policie pokusil zprostředkovat dohodu o nákupu ledviny za 160 000 dolarů, se časově shodovalo s přijetím zákona v Singapuru, který podle některých lidí otevře cestu k obchodu s lidskými orgány v této zemi. Loni byl singapurský maloobchodní magnát Tang Wee Sung odsouzen k jednodennímu žaláři za to, že souhlasil s nezákonnou koupí ledviny. Následně obdržel ledvinu z těla popraveného vraha – což bylo sice legální, ale dost možná je to eticky pochybnější než koupě ledviny, protože to vytváří podnět k odsuzování a popravování osob obžalovaných z těžkých zločinů.


Singapur nyní platby dárcům orgánů legalizoval. Oficiálně jsou tyto platby pouhou úhradou nákladů – vyplácení částek představujících „nepatřičnou motivaci“ je i nadále zakázáno. Co lze pokládat za „nepatřičnou motivaci“, však zůstává vágní.


Obě tyto události znovu vyvolávají otázku, zda by prodej orgánů vůbec měl být trestným činem. Pouze ve Spojených státech usiluje o transplantaci orgánů každý rok 100 000 lidí, avšak jen 23 000 jich je úspěšných. Přibližně 6000 lidí ročně zemře dříve, než orgán obdrží.


V New Yorku čekají pacienti na ledvinu v průměru devět let. Současně s tím je mnoho chudých lidí ochotno ledvinu prodat za mnohem nižší částku než 160 000 dolarů. A přestože je nákup a prodej lidských orgánů téměř všude na světě nezákonný, Světová zdravotnická organizace odhaduje, že přibližně 10% všech transplantovaných ledvin bylo zakoupeno na černém trhu.


Nejběžnější námitkou vůči obchodu s orgány je argument, že vykořisťuje chudé. Tomuto názoru poskytla v roce 2002 oporu studie 350 Indů, kteří ilegálně prodali ledvinu. Většina jich autorům studie prozradila, že je k dárcovství motivovala touha splatit dluhy, ale o šest let později byly tři čtvrtiny z nich stále zadlužené a prodeje ledviny litovaly.


Někteří zastánci volného trhu odmítají názor, že vláda by měla rozhodovat za jednotlivce, které části svého těla smějí prodat – například vlasy a v USA i spermie a vajíčka –, a které nikoliv. Když se prodeji částí těla věnovala jedna epizoda dokumentárního seriálu Taboo , ukázala obyvatele slumu v Manile, který prodal ledvinu, aby si mohl koupit motorizovanou tříkolku a živit rodinu jako taxikář. Po operaci ho kamery zachytily, jak jezdí po městě v nablýskaném novém taxíku a září štěstím.


Mělo by se mu bránit, aby toto rozhodnutí učinil? Pořad ukázal také nespokojené prodejce, avšak nespokojené prodejce najdeme například i na trhu nemovitostí.


Lidem, kteří argumentují tím, že legalizací prodeje orgánů by se pomohlo chudým, pádně odpovídá zakladatelka organizace Organ Watch Nancy Scheperová-Hughesová: „Možná bychom měli hledat lepší způsoby, jak pomoci strádajícím, než je demontovat.“ To bychom nepochybně měli, jenže to neděláme: naše pomoc chudým je žalostně nedostatečná a ponechává více než miliardu lidí v extrémní chudobě.


V ideálním světě by žádní strádající lidé neexistovali a altruistických dárců by bylo dost na to, aby nikdo nemohl zemřít během čekání na ledvinu. Zell Kravinsky, Američan, který věnoval ledvinu neznámému člověku, poukazuje na fakt, že darování ledviny může zachránit život, zatímco riziko úmrtí v důsledku daru činí pouhých 1 ku 4000. Nedarovat ledvinu proto podle něj znamená, že si člověk váží vlastního života 4000krát více než života neznámého člověka – tento poměr označuje za „nemravný“. Většina z nás má však stále dvě ledviny a potřeba většího počtu ledvin přetrvává stejně jako chudoba těch, kterým nepomáháme.


Politiku musíme dělat pro reálný svět, nikoliv pro svět ideální. Mohl by být legální trh s ledvinami regulován tak, aby zajistil, že jsou prodávající plně informováni o důsledcích svého počínání včetně zdravotních rizik? Uspokojila by se pak poptávka po ledvinách? Vytvořilo by to přijatelný výsledek pro prodávajícího?


Při hledání odpovědi můžeme upřít pohled na zemi, kterou obvykle nepokládáme za lídra v oblasti tržní deregulace či sociálních experimentů: na Írán. Od roku 1988 funguje v Íránu státem financovaný a regulovaný systém nákupu ledvin. Transakce za stanovenou cenu organizuje jisté charitativní sdružení a nikdo s výjimkou prodávajících z nich nemá zisk.


Podle studie, kterou v roce 2006 publikovali íránští nefrologové, eliminoval tento systém v Íránu pořadníky na ledviny, aniž vyvolal etické problémy. Televizní pořad BBC z roku 2006 zase ukázal, že řada potenciálních dárců je odmítnuta, protože nesplňuje přísná věková kritéria, a u dalších se vyžaduje návštěva psychologa.


Íránský systém je zapotřebí prozkoumat systematičtěji. Do té doby budeme se zájmem sledovat události v Singapuru, stejně jako výsledek obvinění vůči Levymu-Izhakovi Rosenbaumovi.

Peter Singer je profesorem bioetiky na Princetonské univerzitě a vyznamenaným profesorem Melbourneské univerzity. Jeho nejnovější kniha nese název The Life You Can Save: Acting Now to End World Poverty (Život, který můžete zachránit: Jak okamžitou akcí skoncovat s chudobou ve světě).

Přetisk materiálu z těchto webových stránek bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.


Stanův komentář: Profesor bioetiky navrhuje legalizaci prodeje orgánů, prý to pomůže chudým. Nenapíše, že to sníží náklady na nákup orgánů pro bohaté. Nenapíše, že chudí ve většině států (včetně těch, kteří jednu ledvinu prodali) v takovém systému nebudou mít  šanci zaplatit si novou ledvinu. Divnej svět…


Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku

Ledviny na prodej

Reklama


Sally Satel

NEW HAVEN – Světový den ledvin, jenž připadá na 12. března, je součástí celosvětové zdravotnické kampaně, která nás má upozornit na důsledky onemocnění ledvin. Důvodů k oslavám je bohužel málo.

 

Podle Mezinárodní nefrologické společnosti postihují onemocnění ledvin více než 500 milionů lidí z celého světa, což je 10% dospělé populace. Vzhledem k faktu, že stále více lidí trpí vysokým krevním tlakem a cukrovkou (což jsou klíčové rizikové faktory onemocnění ledvin), bude se situace pouze zhoršovat.

 

Každý rok se objeví 1,8 milionu nových případů nejzávažnější formy onemocnění ledvin, totiž jejich selhání. Pokud pacienti se selháním ledvin nepodstoupí transplantaci ledvin nebo nezačnou docházet na dialýzu – nákladnou celoživotní proceduru, která čistí krev od jedovatých látek – během několika týdnů zaručeně zemřou.

 

Australský nefrolog Gavin Carney uspořádal loni v Canbeře tiskovou konferenci, na které naléhavě vyzval, aby bylo lidem umožněno své ledviny prodávat. „Současný systém nefunguje,“ citoval ho list Sydney Morning Herald . „Vyzkoušeli jsme všechno, abychom oživili podporu“ dárcovství orgánů, ale „lidé jednoduše nejeví ochotu rozdávat své orgány zadarmo“.

 

Carney chce zabránit tomu, aby si pacienti kupovali ledviny na černém trhu a na zahraničních tržištích orgánů. Jako americká příjemkyně ledviny, která byla kdysi natolik zoufalá, že o tom sama uvažovala (naštěstí mi nakonec ledvinu darovala kamarádka), nadšeně souhlasím s názorem, že bychom měli nabídnout dobře informovaným jedincům odměnu, pokud projeví ochotu zachránit cizímu člověku život.

 

V opačném případě budeme i nadále čelit dvojnásobné tragédii: na jedné straně zemřou každý rok tisíce pacientů, protože neseženou ledvinu, zatímco na druhé straně dostanou lidská práva katastrofálně na frak, když budou zkorumpovaní překupníci lhát místním dárcům o podstatě zákroku, obírat je o odměnu a ignorovat jejich pooperační potřeby.

 

Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že 5 až 10% všech transplantací – ročně jich je celkem asi 63 000 – se uskuteční v klinickém podsvětí Číny, Pákistánu, Egypta, Kolumbie a východní Evropy.

 

Velká část světových institucí, které se transplantacemi zabývají – včetně WHO, mezinárodní Transplantační společnosti a Světové lékařské asociace –, bohužel prosazuje pouze částečnou nápravu. Soustřeďují se na ukončení obchodu s orgány, ale ignorují léty ověřenou pravdu, že snaha zlikvidovat podloudné trhy je buďto zažene hlouběji do podzemí, nebo vyvolá rozbujení korupce jinde.

 

Jakmile například Čína, Indie a Pákistán začaly provádět razie proti nezákonným trhům s orgány, přesunula se řada pacientů na Filipíny. A když loni na jaře zakázaly Filipíny prodej ledvin cizincům, objevil se v deníku Jerusalem Post titulek: „Uchazeči o transplantaci ledvin bezradní – Filipíny zavřely brány“. (Izraelské procento dárců orgánů patří k nejnižším na světě, a tak vláda platí za transplantace provedené jinde.) Také pacienti z  Kataru, kteří dříve cestovali do Manily, dnes podle tamního listu The Peninsula „hledají alternativní řešení“.

 

Faktem je, že větší počet zemí musí vyvinout efektivní systémy posmrtného dárcovství, což je velmi významný zdroj orgánů. Avšak dokonce i ve Španělsku, které proslulo úspěšností při získávání orgánů od nově zemřelých osob, umírají lidé během čekání na ledvinu.

 

Pravdou je, že překupnictví ustane teprve ve chvíli, kdy vymizí poptávka po orgánech.

 

Odpůrci tvrdí, že právní systém výměny bude zákonitě kopírovat hříchy černého trhu. To je však nesmírně zpátečnické. Lékem na současný zkorumpovaný a neregulovaný výměnný systém je regulovaný a průhledný režim orientovaný na ochranu dárců.

 

Moji kolegové a já navrhujeme systém, ve kterém kompenzaci poskytne třetí strana (vláda, dobročinná organizace nebo pojišťovna), a to za dohledu veřejnosti. Protože by nebyly povoleny nabídky ke koupi a soukromé nákupy, dostupné orgány by se přidělovaly podle pořadí – a to nejen bohatým. U dárců by se pečlivě zkoumaly fyzické a psychologické problémy, což se u všech dobrovolných dárců ledvin děje i v současnosti. V případě jakýchkoliv komplikací by navíc byla zaručena následná péče.

 

Mnoha lidem se nabízení paušálních hotovostních plateb nezamlouvá. Řešením je poskytovat odměny v naturáliích – například v podobě zálohy na dům, příspěvku na penzijní fond nebo celoživotního zdravotního pojištění –, aby program nebyl přitažlivý pro lidi, kteří by se jinak mohli usilovně snažit darovat své orgány na základě slibu velké sumy okamžitých peněz.

 

Jediným způsobem, jak zastavit nezákonné trhy, je vytvořit trhy zákonné. Neexistuje lepší ospravedlnění testů právních režimů výměny než samotné vymýcení podloudného trhu.

 

Věci se začínají dávat do pohybu. V časopise British Medical Journal vyzval jeden přední britský transplantační chirurg ke kontrolovanému programu kompenzací nepříbuzných žijících dárců. Během loňského roku se izraelská, saúdská a indická vláda rozhodly nabízet dárcům motivační stimuly, od celoživotního zdravotního pojištění až po peněžní dávky. Ve Spojených státech schválila Americká lékařská asociace návrh zákona, který by jednotlivým státům usnadnil nabízet za darování orgánů různé nepeněžní pobídky.

 

Pokud státy nevytvoří právní prostředky k odměňování dárců, zůstanou osudy dárců z třetího světa a pacientů, kteří potřebují orgány k přežití, morbidně provázané. Existuje snad lepší způsob, jak si připomenout Světový den ledvin, než když světoví zdravotničtí činitelé učiní smělý krok a vyzvou státy k experimentům s odměňováním dárců?

Sally Satelová je vědeckou pracovnicí American Enterprise Institutu a odbornou asistentkou Lékařské fakulty Yaleovy univerzity. Kromě toho je editorkou knihy When Altruism Isn’t Enough: The Case for Compensating Kidney Donors (Když altruismus nestačí: argumenty pro kompenzaci dárců ledvin).

Přetisk materiálu z těchto webových stránek bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.

Přejít do diskuze k článku