Poslední dobou se stalo módou popravovat hlavy států a významné osobnosti dle návodu popsaného ve Starém zákoně, části to křesťanské Bible. Není se čemu divit, vždyť si přece tak moc sebevědomě zakládáme na křesťanských kořenech. Civilizace ale ve středověku přece jenom trošku poposkočila dopředu a tak tehdy většinou proběhl nejdříve soud a teprve na základě soudního rozsudku byla poprava vykonána. Bylo to alespoň zdání jakési spravedlnosti a práva. Vizme popravy Jany z Arku, Mistra Jana Husa, anglického či francouzského krále; a dokonce ještě i v minulém století byli „političtí zločinci“ odsuzován k smrti řádným (občas i neřádným) soudním tribunálem. Byly tudíž takové popravy legitimní. Myslet si o tom můžeme cokoliv, ale rozsudek je oprávněný a nezpochybnitelný. Když třeba u Jany z Arku šéf soudního tribunálu vynesl rozsudek smrti, a za pár let tentýž profesor práva vynesl rozsudek o nevině a svatosti Jany, můžeme si pomyslet akorát něco o jeho vysoké morálce, ale o obou jeho rozhodnutích pochybovat nelze.
Co si ovšem mám myslet o popravách vykonaných bez projednání soudním tribunálem? Namátkou: Che Guevara, Hjalmar Hammarskjöld, Lumumba, bratři Kennedyové, Aliende, slepý Ahmad Jásín na invalidním vozíku…
Občas sáhnu, chci-li si přečíst nějaký pořádný horror, do knih Starého zákona, což je první část křesťanské Bible. A tam je návod k popravě bez soudu uveden a je dokonce detailně popsán průběh.
To před očima v poutech svázaného a klečícího poraženého krále či knížete se nejdříve docela drastickým způsobem umučí jeho děti, pak přijde na řadu jeho žena případně jeho manželky. Teprve až si tu podívanou ten klečící pořádně vychutná a vychutnají si to i ti na vyvýšeném pódiu a i ten přihlížející dav na náměstí, přikročí se k závěrečnému aktu. Přichází na řadu vyloupnutí očí (viděl už přece dost), pak vyražení zubů… a pokračuje se v bohulibém a bohumilém počínání až do nehybného konce. Pomalu umírající se mohl utěšovat pouze tím, že by v případě svého vítě zství učinil totéž soupeři. Byly to v tehdejší době holt takové zvyklosti, nikdo se nad nimi nepohoršoval. Porážka i vítězství se přece musí řádně vychutnat na obou stranách.
Takže když nedávno Saddámovi nejdříve zabili syny a Kaddáfímu nejen syna, ale i vnuky, postupovali vítězové přesně dle instrukcí Starého zákona. Je to správný křesťanský postup – nejdříve zabít před očima děti, manželku a teprve potom poraženého, tak praví Bible. Vše se děje tedy křesťanským způsobem – zaslouží si to přece, když svou moc neudržel.
Navíc přemožitel mluvil celou noc s Pánembohem, od něhož se dověděl, jak má postupovat. Ostatně nemusel s ním ani celou noc mluvit, stačilo si ve Starém zákoně nalistovat a přečíst onu pasáž – to je také Slovo Boží – a věděl by to během pár minut, záleželo by na tom, jak rychle umí číst (umí-li vůbec).
Za povšimnutí stojí, že popravy manželek jsou v současnosti nedůležité, není o ně zájem veřejnosti. Všimněte si, že dnes už manželky nehrají nějak podstatnou roli, jsou bezvýznamné oproti starověkým dobám. Že by si to zavinily samotné feministky? Copak už nechtějí hrát ani malou roličku v tak důležitých historických momentech?
Už se těším na to, až bude s kalašnikovy v rukou nějaké speciálně vycvičené komando (a nemusí to být nutně muslimské), hledat v Bílém domě presidenta. Předpokládám, že se tak stane zanedlouho a v přímém televizním přenosu.
Foto: zdroj
