Včerejší Reflex obsahuje článek, či lépe řečeno provolání s názvem Manifest proti vysokým daním. Přidejte se. Copak o to, daně se líbit nemusí, vesměs se lidem nelíbí a každý má právo se k nim vyjádřit – obsahem tohoto článku je však pustý blábol. Nepodepsaný autor opět operuje se silnými výrazy, jako jsou „vysoká míra nenávisti“ a „politika třídního boje“. Zuří snad třídní boj ve všech zemích, kde je odstupňovaná daň podle výše výdělku? Žijí snad lidé v Německu, USA, Kanadě, Francii a dalších dvou stovkách zemí v trvalé atmosféře třídní nenávisti? Progresivní daň je v celém světě normální stav a lidé jej berou jako jistý druh sociální solidarity. U nás platil osmnáct let, aniž by kohokoli zarážel včetně redaktorů Reflexu. Nyní jej autor označuje jako „nepřiměřené a nespravedlivé“ a dokonce „trestající“.
Autor Manifestu považuje výdělek sto tisíc korun měsíčně jako běžný v Německu či Rakousku. Budiž. U nás však není ani zdaleka běžný a tato suma na příklad představuje průměrný roční plat třeba pokladní v supermarketu. Pokud bude plat sto tisíc zdaněn daní platnou před rokem 2008, určitě jeho příjemci zbude dost na velmi spokojený život. Hravě ze zbytku zaplatí zvýšenou DPH, inkaso, ceny energií a služeb atd., které pro onu pokladní budou perným oříškem. A navíc progresivní zdanění člověka s platem sto tisíc pomůže k tomu, že např. DPH nebude nutné zvýšit o tolik a cenový rozdíl zboží se stane schůdnějším pro důchodce a další lidi s nízkými příjmy, jichž je rozhodně víc než těch, kteří berou více než milion ročně. Od pisatele Manifestu je vlastně dojemné, jak brání milionáře před naprostým ožebračením.
