Ptáte-li se, proč k probíhající skandalisační kampani nic nepíši, odpovídám, že vše podstatné už za mě napsal kolega-blogger Dušan Streit.
Dodám proto jen tolik, že tato kampaň se může snadno obrátit proti jejím osnovatelům, protože nelze donekonečna opakovat, jak je námitka podjatosti nechutná, aniž by se čtenářům sdělilo, o čem vlastně byla a jaká fakta o dosavadním fungování znaleckého průmyslu byla soudu v jejím rámci předložena.
V dnešních papírových Lidových novinách vychází další baterie denunciačních článků. Pobavila mne v nich myšlenka jistého emeritního advokátně-kamerálního bafuňáře, že měl Petr Kočí, který je sám židovského původu, obhajobu odmítnout. Proboha, proč? Smí snad Žid vypracovat na extremisty nezaujatý posudek, ale obhajovat je nesmí?
Nadto mám za zcela správné, že se klienti tuto informaci ani ode mě, ani od Petra Kočího nedozvěděli. Rasové předsudky totiž pokládám za závažnou poruchu úsudku a ani v nejmenším je nemíním podporovat: důležité je, jaký kdo je a ne zda je Žid, Rom, černoch nebo čistokrevný ušlechtilý příslušník nordického plemene, jakého si můžeme prohlédnout na nejrůznějších rasisticky orientovaných webech. To je něco, na čem trvám a z čeho neslevím, stejně jako neslevím z požadavku, že v demokratické zemi nesmí být kriminalisován politický projev.
V námitce podjatosti se neřeší, jak většině nadměrně emočně a nedostatečně intelektově disponovaných pozorovatelů patrně ušlo, jakási domnělá vada rasy, nýbrž trauma, které lze u nemalé části židovské populace objektivně pozorovat a které je naprosto přirozené: zkusme si představit, jak by dnes vnímali Češi Němce, kdyby v poslední válce nebylo zavražděno necelých pět, ale přes devadesát procent Čechů!
Byl bych velmi nerad, kdyby se za tím, jak mediální mainstream okolo námitky podjatosti vyvádí, ve skutečnosti skrýval jiný motiv: snaha zastrašit a ostrakisovat každého, kdo bude mít tu troufalost postavit se státu do cesty v jeho tažení proti základním demokratickým svobodám.
Převzato z blogu Paragraphos
