Žádný slušný člověk a poctivý občan zajisté nesouhlasí s napadáním bezdomovců. Takové jednání je projevem hyenismu. Zvláště nešťastné jsou pak případy upalování bezdomovců, a to za živa. Živé pochodně se dělají zásadně vždy jen z jinověrců. Chudí a bohatí občané se zpravidla živí neupalují, ale až po smrti.
Nejhorší opovržení si pak zaslouží ti, kteří bezdomce ekonomicky vytvářejí. Proti jejich napadání a řádění jsou ojedinělé nešťastné případy napadání bezdomovců procházkou růžovým sadem.
Výše uvedené a jasné případy napadání bezdomovců nemáme v tomto článku na mysli. Nám jde o případy napadání bezdomovců, kteří napadají slušné a poctivé občan. Někteří bezdomovci totiž nejsou na ulici z důvodů ekonomické diskriminace, ale i z té jednoduché příčiny, že trpí vrozeným kreténismem, posíleným závislostí na omamných prostředcích. Tací jistě potřebují zdravotní i sociální pomoc od státu oprávněně.
Mnozí bezdomovci si zaslouží obdiv, zejména od všech ustrašených, poslušných a podělaných občanů, neboť sebevražedně zvolili ulici, než aby vstřícně kolaborovali s režimem, který občany i jejich potomky stejně sešrotuje.
Dnes jsem se na ulici stal svědkem případu, kdy jeden špinavý, zapáchající a opilý bezdomovec s rozepnutým příklopcem obtěžoval jednu slušnou občanku. Hulákal na ní: „Ty krávo, být to za komunistů v šedesátých letech, tak by tě zavřeli za to, jak jsi oblečená!“
Ten bezdomovec, co se válel na chodníku ve vlastní moči, evidentně nevěděl, co mluví. Podotýkám, že ta občanka na sobě neměla minisukni, která by jí slézala přes kyčle a přitom odhalovala Venušin pahorek, mons pubis (Veneris), a anální krajinu. Neměla boty s vysokými podpatky, aby bylo zmíněné panoráma lépe vidět. Neměla též výstřih vpředu na pupek a vzadu mezi rozpůlený zadek. Nebyla potetovaná ani neměla piercing.
Jak ze šetření městskou policií na místě činu vyplynulo, ten bezdomovec si připadal chytrý, ostatně jako každý blbec, a chtěl té nebohé ženě naznačit, že by si měla vážit toho, že žije v kapitalismu, nezaměstnanosti, zadlužení, exekučním vdírání, svobodě, demokracii a blahobytu, a tak že by mu na to konto mohla dát nějaké peníze na chlast.
Bylo to dosti uhozené argumentování, neboť ona občanka byla totiž oblečená více než střízlivě a právě ve stylu šedesátých let. Měla na sobě dlouhou sukni s květinovým potiskem a džínovou bundu. Zásadní problém vrozeného a získaného kreténismu toho bezdomovce spočíval v tom, že být to za komunistů v šedesátých letech, tak by neseděl na ulici ve svých výkalech, ale v blázinci, nebo ve vězení za příživnictví.
