Dnes jsem se opravdu zpotil hrůzou. Chvíli se zdálo, že je kapitalismus v posledním tažení.
Vracejíc se z celodenního lopotného budování ekonomické základny naší mladé demokracie (v těch dnešních sračkách je to fakt dřina), obdržel jsem telefonický pokyn od ředitelky naší domácnosti k drobnému nákupu. Ve sněmovně právě hlasovali o sebevraždě, což se povedlo, a tak jsem poslouchal v rádiu následný, až plačtivý, projev Marka Bendy. Všude číhají komunisti, zemanoidi, požírači občanských svobod, destruktoři demokracie, nepřátelé rozvinutého kapitalismu a bez osvíceného dozoru naší posvátné ODS se to prý všechno úplně, ale fakt úplně, posere. Prý ještě víc, než je to teď!
Já to bral opravdu na lehkou váhu, ale jen do okamžiku, než jsem vešel do tržního chrámu jménem Glóbus a začal hledat banány. NEBYLY NIKDE! Banány nejsou jen ovoce protáhle erotického tvaru, je to symbol, nebo ještě lépe, pravá příčina naší slavné sametové revoluce. Tu jsme přeci udělali proto, abychom na ně nemuseli stát frontu. Odstranění fronty na banány je totiž základ naší demokracie a proto se dnes tímto úspěchem odůvodňuje všechno. Od ekonomického marasmu, přes řádění exekutorů až po církevní restituce. Člověk přece snese naprosto všechno, všecičko, jen když nemusí stát tu odpornou frontu na banány!
Třásl jsem se hrůzou, když jsem mířil bez banánů k pokladně. Co se to proboha s tím světem děje? Co ubohému člověku na tom světě vlastně ještě zbývá, když už ani ty banány nejsou? Jistoty včerejška, kde jste se skryly?
A v tom jsem je zahlídl! Přímo přede mnou na pokladním páse, jak tam žlutě a odevzdaně leží a čekají na posvátný akt namarkování! Proklínal jsem se za svou slabost ve víře! Jak jsem mohl jen na okamžik zapochybovat o neotřesitelných hodnotách dneška! Samým štěstím jsem se rozběhl zpět do oddělení ovoce-zelenina.
A kapitalismus? Ten byl alespoň pro dnešek zachráněn.
Převzato z Nautila
