Nicotné referendum v Maroku

Reklama



Hlasoval i sám král...Tak v Maroku mají po referendu o ústavních změnách. Ministr vnitra oznámil, že 98 procent zúčastněných řeklo své ANO, řekl, že 30 procent zúčastněných bylo mladších 35 let, kolik lidí se referenda zúčastnilo ale neprozradil.

Možná je to i jedno. Referendum v absolutistické monarchii, v němž král obhajuje text ústavních změn, není o ústavních změnách jako takových, ale spíš jen o legitimizaci panovníkovy moci o snaze ukázat, jak moc je král lidem milován. Před referendem státní mašinerie rozpoutala mohutnou kampaň vyzývají Maročany, aby hlasovali pro změny, ministerstvo pro náboženské záležitosti instruovalo imámy, aby své ovečky vedli ke správní volbě, politické strany od státu dostaly finance na obdobnou kampaň, ožily i „uliční" výbory, které pod vedením ministerstva vnitra působí snad v každém domovním bloku, a demonstranti, kteří se pokoušeli proti změnám ústavy coby změnám kosmetickým a naprosto nedostačujícím protestovat, byli fyzicky napadáni „náhodnými" skupinami „kolemjdoucích", mezi nimiž ale prý nebyli jen provokatéři placení ministerstvem vnitra, ale i mladí lidé, kteří v panovníkovi vidí málem poloboha, a když právě on vyzval „lid" k obraně nové ústavy, tak… Zkrátka, mluvit o marockém referendu, v němž se král vzdal některých svých pravomocí ve prospěch volené vlády, z hlediska nějaké demokratičnosti, je vcelku zbytečné.

Tím spíš, že mechanismus zkorumpované politicko-ekonomické elity, který vznikl za vlády tyrana Hasana II., se nyní, za jeho syna Muhammada VI. nijak nemění. Změny ústavy sice mluví o mnoha nových institucích, které mají na pohled vylepšit chod státu, nicméně skutečnou strukturu moci ve skutečnosti spíš jen přerozdělují, nemění ji.

Jak připomíná třeba Issandr Amrani na svém blogu, Muhammad VI. v roce 1999 po svém otci zdědil zemi se zlomeným duchem, která žila ve strachu, ponížení a rezignaci a různí přátelé královské rodiny zakládali politické strany, aby vzbudili zdání, že se alespoň něco děje. Skutečné politické strany neexistovaly, nejspíš i proto, že třeba legendární Mahdí ben Barka byl v roce 1965 unesen a nejspíš rozpuštěn v kyselině a stovky aktivistů v 70. a 80. letech strávili dlouhé roky ve vězení. Za poslední dekádu ale i Maroko prošlo určitým politickým obrozením, které se projevilo v počtu různých nevládních organizací a boomu médií, které se přestávala krále bát – některá byla proto zakázána, další musely ukončit fungování po sériích olbřímích pokut. Přesto ale tento trend různými cestičkami pokračuje a diskuse o možnosti či nemožnosti skutečných změn nabrala na obrátkách hlavně letos, po pádu tuniského diktátora Bin Alího a jeho egyptského kolegy Mubaraka. Důležité je, že pro změny se už nyní vyslovují dokonce i konzervativci z řad duchovenstva, jinými slovy, že bez ohledu na nicotnost nynějšího referenda se přece jen cosi dalo do pohybu.

 

 

A pár odkazů:

— Řecké úřady nejprve zablokovaly všechny lodě, které se měla zúčastnit humanitární flotily mířící do Gazy, a pak dokonce i zatkly kapitána americké lodě Audacity of Hope. Izrael mezitím tvrdí, že v tom nemá prsty (a ani v sabotážích, které poškodily plavidla flotily). Haarec ale napsal, že izraelský premiér Netanjahu osobně jednal s řeckým protějškem a kromě jiného mu slíbil i pomoc při jednání s EU o dalších půjčkách. Nevím, ale mám dojem, že píárově aktivistům flotila Stay Human – i kdyby nakonec do Gazy vůbec nevyrazili — vychází na jedničku, protože Izrael ukazuje světu přesně to, co by nejspíš neměl.

— Hillary Clintonová se postavila do čela arabské mládeže a — v Litvě – prohlásila, že je v arabském světě „třeba začít se skutečným přechodem k demokracii".

— Syrský Bašár Asad si „zaslouží rychlý výlet do Haagu", myslí si Madleine Albrightová, která kdysi prohlásila, že půl milionu iráckých dětí, které zemřely v důsledku amerického embarga, „stály za to".

— Náboženská policie v Saúdské Arábii zatkla pět žen, které navzdory zákazu usedly za volant a řídily auto. Ještě, že to neprovedl Asad, to by bylo řevu… Mimochodem, saúdské rezervy v cizích měnách činí 480 miliard dolarů. A saúdská vláda podpořila palestinskou věc – darovala Palestincům slavnostně loď datlí.

— Spojené státy prý Egyptu odpustí miliardu dolarů, tedy třetinu jeho dluhu.

— Íránská státní televize zcenzurovala projev prezidenta Ahmadínežáda. Vystříhala z něho pasáže, v nichž kritizoval zatčení svých nejbližších spolupracovníků. TV ovládá duchovní vůdce země ajatolláh Chameneí, jinými slovy, jeho střet s Ahmadínežádem vstupuje na další level. Ahmadnínežád si svůj projev v plném znění musel vyvěsit na vlastní web.

— K uspíšení soudních procesů, o nichž jsem psala tady a tady, vyzval juntu egyptský duchovní, který vedl páteční bohoslužbu na náměstí Tahrír. „Nenuťte nás, abychom je soudili sami. Pokud ale neuvidíme spravedlivé procesy, jsme připraveni na Tahríru postavit šibenice."

— Šéf egyptské vojenské junty, polní maršál armády, která vždy spolehlivě vše prohrála, Tantáví si zahrál bowling s katarským princem, který přivezl do Káhiry stovky milionů dolarů.

— Šéf Hizballáhu Hasan Nasralláh při svém dnešním projevu, v němž reagoval na obvinění vznesená Zvláštním tribunálem pro Libanon (STL), ukázal video, na němž Gerhard Lehmann, zástupce šéfa STL Detleva Mehlise, přijímá úplatek za informace, které během své práce ve službách OSN prodával. Trapné.

 

Převzato z Literárek

Přejít do diskuze k článku