Srpen 05, 2011
Saúdská Arábie rozdrtila „arabské probuzení", když vyslala armádu na potlačení lidového povstání v sousedním Bahrajnu.
Tato saúdská intervence byla v rámci vlny bouří v arabském světě prvním případem, kdy byla uniformovaná síla systematicky nasazena k potlačení pokojných demonstrací. Režimy v Jemenu, Libyi či Sýrii se tím nechaly snadno povzbudit, aby brutální vojenskou sílu proti svému obyvatelstvu nasadily také.
Saúdská intervence navíc zavřela ústa Západu, který sice „arabskému probuzení" — kromě všeobecných vzletných frází o demokracii — nijak hmatatelně nepomáhal, nicméně Saúdové Washingtonu i Evropě dokázali jasně vysvětlit, že ve hře je přežití: pokud by demokracie zvítězila byť v jediné ropné monarchii Perského zálivu, rozšířila by se i do dalších, a saúdská královská rodina by přišla o džob, o bohatství a zamířila by v lepším případě do vězení – a Západ by přišel o vliv v regionu (a USA o velkou vojenskou základnu v saúdském Dahránu) i o ropu za stále ještě rozumné ceny. A tak Rijád, hlavní arabský spojenec Západu a USA, prostě poslal demokracii do pekel a vzpurné Bahrajnce brutálním hákem k zemi.
Za odměnu ale Spojeným státům a jejich spojencům, kteří při zabíjení lidí v Bahrajnu trapně mlčeli, Rijád blahosklonně umožnil zazabíjet si svobodně v Libyi, když celou akci podpořila Liga arabských států, v níž Saúdská Arábe se svými petrodolary dominuje. Souhlas Saúdské Arábie s agresí NATO na straně povstalců, mezi nimiž je značné procento i vahhábistických islamistů, ve finále přiměl Západ mlčet i o zabíjení saúdských demonstrantů a potlačování veškerých protestů. A když už Saúdové dokázali zpacifikovat Perský záliv, zkoušejí to nyní ještě i třeba v Sýrii a Egyptě. Syrské muslimské bratrstvo miliardy dolarů z Rijádu podle všeho přijímá a spokojí se s rolí námezdní síly, přičemž třeba hlásná trouba saúdského režimu, i na Západě často citovaný deník Aš Šark al Ausat (patří švagrovi saúdského krále) nebo televizní kanál Al Arabíja (majitel stejný) už oficiálně za symbol syrské vzpoury proti Asadovi vydávají fanatického sektáře šajcha Adnana Al Arúra – tento klerik žije v exilu… shodou okolností v Saúdské Arábii. To egyptské Muslimské bratrstvo dokonce už oficiálně oznámilo, že se miliardy od Saúdu přijímat nesmějí, nejspíš hlavně proto, aby si vůdci bratrstva uchovali svůj stávající vliv a nemuseli ustupovat nějakému importovanému saúdskému fanatikovi, který by to vše vzal za ně. A tak Saúdové v Egyptě zatím financují jen saláfisty na radikálním okraji náboženského spektra a teprve čas ukáže, jestli jsou to finance investované jen proto, aby nějaká síla neustále nabourávala případné demokratické tendence ve společnosti (pokud vůbec něco takového připustí armáda, samozřejmě).
Zatím naposledy Saúdská Arábie vyvolala pozornost médií svým návrhem protiteroristického zákona, který se už projednává v tamním slouhovském parlamentu. K textu se nějak dostala Amnesty International, která ho zveřejnila na svém webu, a po jeho analýze konstatuje, že návrh dokonale zadusí jakýkoli pokojný protest. Jen pro formu k tomu vyzvala saúdského krále, aby „znovu zvážil zákon a zajistil, že legitimní právo jeho lidu na svobodu projevu nebude kráceno ve jménu boje proti terorismu". Saúdská ambasáda v Londýně na obavy AI reagovala prohlášením, že jsou „bezpředmětné a spíše jsou to jen domněnky". Návrh zákona je přitom opravdu zběsilý: Například každému, kdo „zpochybní královu nebo princovu integritu" hrozí vězení nejméně na deset let.
Je příznačné, že saúdská média o návrhu zákona moc nepíší, zato se ale obula do Amnesty International. Například deník Okaz ji obvinil, že „vměšováním se do vnitřních záležitostí Saúdské Arábie a zveřejněním důvěrných dokumentů spáchala zločin. Prokázalo se tak, že je to organizace, v níž je skupina ignorantů, rebelů a lidí, kteří razí čísi zájmy; organizace morálně a finančně zkrachovalá, která se snaží sebrat peníze, ať pocházejí odkudkoli."
Podobně dopadli i saúdští obhájci lidských práv. Třeba jindy uznávaný list Al Haját napsal, že „není pochyb, že se z nového aktivismu stává nebezpečný fenomén, protože se stává výzvou státu a jeho organizací," načež následovalo obligátní tvrzení, že všechny obhájce lidských práv v Saúdské Arábii beztak podporuje Írán.
Přičteme-li k tomu pološílené fatwy saúdských kleriků, kteří alespoň jednou týdně dokazují, jak moc je Saúdská Arábie středověká a tmářská, nezbývá než na adresu západních politiků zvolat: „Ukaž, s kým se přátelíš, a já ti řeknu, kdo jsi." V této souvislosti bude zajímavé sledovat, kdo z nynějšího statu quo vyjde jako silnější: zda Saúdové potřebují víc Američany, nebo jestli je tomu naopak, a kdo koho tedy bude kam tlačit. Možná že v tomto směru napoví už září, k němuž se vztahují zatím svalnatá saúdská prohlášení o podpoře palestinské státnosti. Padne kosa na kámen?
Ale jinak je v Saúdské Arábii veselo až bláznivo. Důkazem budiž rozhodnutí miliardářského prince Al Valída bin Talála postavit nejvyšší barák na světě, který bude měřit přes tisíc metrů a bude stát na písku u Džiddy… Není to úžasné?
A pár odkazů:
— Ve zmíněném Bahrajnu zemřel 60letý muž poté, co ho policie udusila slzným plynem. Prý se to bude vyšetřovat. Terčem útoku se stala pobočka Lékařů bez hranic, kteří podle všeho ilegálně dál poskytovali lékařskou péči účastníkům prodemokratických protestů. Král omilostnil přes stovku vězňů, ale není mezi nimi žádný politik, lékař nebo zdravotník (věznění kvůli ošetřování zraněných demonstrantů), takže je možné, že se ven dostali jen prostí kriminálníci. K tomu král všem zvedl výplatu o 15 procent, ovšem stalo se tak až poté, co byly tisíce lidí za účast na protestech ze zaměstnání vyhozeny. Je to tedy určitá odměna za loajalitu vůči režimu. (Bývalá) místopředsedkyně Bahrajnského svazu učitelů Džalíla Salmánová a (taky už bývalá) profesorka lékařské fakulty v Mánamě Rula Saffárová zahájily ve vězení hladovku na protest proti svému pokračujícímu mučení.
— Jen pár poznámek k odloženému procesu s Mubarakem. Zvláštním důkazem, že mezi Araby panuje shoda o nelegálnosti amerických akcí v Iráku je fakt, že všechny — a dokonce i libanonské pravicové – deníky soudní proces s Husním Mubarakem označují za první, kdy je arabský vůdce postaven (konkrétně ovšem položen) před soud. Jinými slovy, soudní proces se Saddámem zorganizovaný za americké okupace nikdo vůbec nebere v potaz.
K tomu je zajímavé, že se Mubarakovi synové Gamál a Alá´a u soudu zjevili s korány v rukou. Nejspíš ve vazební věznici v sobě našli víru. Ostatně, jako všichni správní zločinci.
No a nakonec je tu Mubarakův obhájce Hamíd Siddík, který zcela vážně tvrdí, že Mubarak zemřel v roce 2004 a u soudu tak je už jen jeho dvojník… Bude zajímavé sledovat, jak tohle všechno dopadne. Zdá se, že egyptská ulice se uklidní jen až uvidí Mubarakovu „krev" ve formě trestu smrti, nikdo by si ale nevsadil na to, jestli totéž uklidní i vojenskou juntu. A skupiny optimistů do toho požadují, aby byl proces hlavně férový. Mimochodem, Izrael prý Mubarakovi před časem nabídl azyl, diktátor to ale odmítl, protože je prý vlastenec a navíc měl asi pocit, že ho jeho lid miluje.
— Sociální protesty v Izraeli nabírají na síle. Ke stávkujícím se přidali už i taxikáři a stanový protest proti vysokým cenám bydlení má podporu 88 procent Izraelců (u voličů středové Kadimy je to dokonce 98 procent, u voličů Strany práce 95 procent…). Jak už bylo popsáno v minulém blogu o Izraeli, vláda už se začíná snažit odvést pozornost obyvatelstva od protestů k válce: ministr veřejné bezpečnosti už navrhl mohutnou invazi do Gazy a letectvo už zintenzivnilo své nálety právě tam coby odpověď na dvě podomácku vyrobené rakety, které z Gazy doletěly na pole v Izraeli (byť to dřív byla palestinská pole).
— Kaddáfího syn Sáif Islam tvrdí, že táta už nemá zájem na uzavření příměří a že naopak uzavírá širokou alianci s islamisty po celé zemi s cílem vyhnat z Libye všechny liberály. Po válce tak prý Libye bude vypadat jako Saúdská Arábie. No potěš! Další Kaddáfího syn, nejmladší ze sedmi ještě žijících, byl prý zabit při operaci rebelů ve městě Zlitán.
— Bývalý premiér afghánské vlády z časů Talibanu tvrdí, že není problém jednat s USA o míru, ale až poté, co Washington stanoví přesné datum stažení všech svých vojáků. Prý takovou nabídku Američanům učinil už před dvěma roky a před pár týdny ji zopakoval. Afghánská policie mezitím zabila čtyři účastníky demonstrace proti NATO v provincii Zábul.
— V syrském Hamá dál teče krev proudem a za poslední den tam prý bylo zabito přes sto lidí. Do bojů se zapojili i syrští ozbrojenci z Iráku, kterým se nyní začínají opatrně připisovat mrtví vládní vojáci, o nichž se až dosud v západních médiích tvrdilo, že byli zabiti svými kolegy, když odmítli střílet do demonstrantů.
— A na závěr video, na němž francouzská policie zatýká ženu za to, že je na ulici zahalená… Breivik by měl radost!
Převzato z Literárek
