Stížnosti na vysoké daně pravidelně zaplňují komentářové stránky. Je to pohodlné. Lidé vždy pochválí kritiku vysokých daní, nízkých platů, veřejných dluhů nebo přemnožených, přeplacených a líných úředníků. Populistický novinář nebo politik proto pravidelně míchá tyto ingredience, aby se svému klientovi zalíbil.
Položme však méně vděčnou otázku: Jak je to s našimi daněmi doopravdy? Kdybychom se skutečně ptali jen na daně, zjistili bychom s překvapením, že jsou skoro nejmenší v Evropě. Ale i v případě, kdy budeme korektně počítat české daně včetně odvodů na sociální a zdravotní pojištění (složenou kvótu), zjistíme z Eurostatu, že jsme spolehlivě pod evropským průměrem. Zhruba tři čtvrtiny unijních Evropanů platí daně vyšší než Češi, a další velká skupina podobné. Navíc v metodice nevylučující duplicitní platby státních zaměstnanců do sociálních fondů, což by rozdíl průměru a Česka prohloubilo. Rozdíl by též zvětšilo srovnání absolutních dat, protože český HDP na hlavu je i v paritě kupní síly jen 80 procent průměru Evropské unie.
Specialitou českého systému jsou extrémně nízké daně kombinované s procentuálně nejvyššími příspěvky za zaměstnance do sociálního a zdravotního pojištění. V kombinaci s „originální“ superhrubou mzdou to vede u vysokých příjmů k paradoxní daňové degresi. Zdánlivě nesmyslný systém vykazuje velmi robustní efekt. Umožňuje ve srovnání s civilizovanou Evropou a Severní Amerikou nejvíce oškubat zaměstnaneckou střední třídu a chudší vrstvy.
Všechno je trochu jinak
Na oplátku systém poskytuje pohádkový daňový efekt pro několik nejbohatších procent. Z vysokých příjmů fyzických osob se v Česku platí pomalu třikrát až čtyřikrát méně než ve vyspělých zemích, jako jsou třeba Británie, Dánsko, Francie, Rakousko, Irsko, Německo nebo Švédsko, s využitím podnikatelských paušálů pak ještě dramaticky méně… Navíc i majetkové daně jsou v mezinárodním srovnání zcela zanedbatelné.
Pozoruhodné je zkoumání zemí Evropské unie, které mají výrazněji nižší daně než Česká republika. Část z nich, jako Irsko, Řecko a baltské státy, je nyní nejtvrději postižena současnou krizí. Je to ekonomicky logické, protože země s nízkými daněmi mají nejslabší vestavěné stabilizátory, a tudíž statisticky nejvíce podléhají výkyvům hospodářského cyklu. Z větších zemí mají výrazněji nižší daně a dluhy jen Bulharsko a Rumunsko. Ideály českého voliče ovšem již nebudou žebrácké rumunské důchody nebo strašidelné bulharské zdravotnictví.
Oblíbeným klišé českých novin bývá tvrzení, že nízké daně jsou spojeny s pravicí a vysoké s levicí. Statistika vyspělé Evropy je opačná. Vysoké daně mají pravicová Itálie a Francie, nízké levicové Španělsko a Británie. Pravice o nízkých daních hlavně mluví. Když v Evropském parlamentu vyčítal Francouz Daul Španělovi Zapaterovi vysoké daně, skvěle jsem se bavil. Francie totiž má trvale vyšší daně (výdaje) než Španělsko. O parník.
Shrnuto: český systém vykazuje ve srovnání se západní Evropou extrémně nízkou solidaritu bohatých s chudými. To je však právě to, co podle dostupných sociologických průzkumů většině českých voličů vadí. Divíte se?
Psáno pro MfD
Převzato z blogu autora na Aktuálně
