Přeložil Hamilbar, převzato odtud
Pro začátek – oznámení (převzaté ze serveru forexpf.ru):
“Před sedmi měsíci byl případ MF Global vysvětlován oficiálními činiteli jako výjimka. Jenomže včera se PFGBest stal dalším brokerem, jehož klienti se ocitli v problémech. V současnosti mohou pouze uzavírat své pozice, ostatní operace jsou nedostupné a prostředky jsou zmrazeny. Důvodem toho jsou objevené účetní nepřesnosti. Poté co získala informaci o tom, že prezident a jediný vlastník PFGBest Russel R.Wasendorf možná falšoval výkazy, obrátila se NFA na banku, ve které se nacházely účty klientů. Ze 400 miliónů dolarů peněz klientů se podle výkazů mělo 225 milionů nacházet na segregovaných účtech v JPMorgan, ovšem prověrka ukázala, že v bance zůstalo pouhých 5 miliónů dolarů. Podle zpráv medií se Russel R.Wasendorf pokusil o sebevraždu a v současnosti se v kritickém stavu nachází v nemocnici. BFGBest oznámil, že plánuje propustit několik set zaměstnanců”.
Jeden případ – to je náhoda. Ale když se opakuje? Bavíme se již o zákonitosti? Jak reagovat ne takovéto zprávy? Naše odpověď je, že to není jen prosté opakování, je to nutná zákonitost, která se bude opakovat stále častěji. Podívejme se, jak vypadal ekonomický model posledních desetiletí. Podíl reálného sektoru neustále klesá, podíl finančního sektoru neustále roste (násobky!), hlavně díky neustálé emisi (jak kreditní, tak peněžní). Tudíž čím dál tím větší, a v posledních letech dokonce rozhodující, objem zisku byl dosahován díky přerozdělování peněz z této emise. Dokonce to, co se zdá být ziskem reálného sektoru, jsou ve skutečnosti buď kredity získané na základě zvýšené kapitalizace akcií, nebo příjmy z prodeje za peníze, které si vypůjčili klienti.
Tudíž nejrychleji se rozvíjejícími odvětvími se stala ta odvětví, jež se zabývala přerozdělováním právě těchto emisních peněz, a k nim patří společnosti citované ve výše uvedené zprávě. Jenomže začala krize – a co mají teď dělat? V rozvahách takových společností se vyskytuje velké množství finančních aktiv, z nichž mnohé slouží jako záruka dalším kreditům (hra “s pákou”), jejichž hodnota minimálně neroste. Příliv nových klientů se zastavuje, protože kreditní emise již dávno skončila (kreditní multiplikátory všude klesají), a peněžní emise nebyla prováděna již mnoho měsíců (od 29. února 2012).
Teoreticky je možné přiznat klientům problémy, prodat aktiva, spočítat ztráty a zavřít business. Jenomže lidé, kteří ho provozují, si zvykli dostávat ne velké, ale velmi velké osobní příjmy, zakládají si na svém postavení úspěšných a bohatých byznysmenů a členů společnosti, a nechce se jim přiznat si, že model jejich životního úspěchu nenávratně skončil… A začínají se kroutit a vrtět, a táhnou dál nyní již zjevně ztrátový byznys, doufajíce v zázrak.
No, přesněji, mají za to, že začátek růstu – to není zázrak, ale nevyhnutelná zákonitost. Poslouchají totiž “mejnstrýmové” ekonomy, kteří také nemohou říci, že jejich vědomosti nemají žádný vztah k realitě a že jsou pouze planými demagogy a podvodníky – a nadále krmí společnost svými radami, už ani ne tak abstraktními, jako spíše lživými a podvodnými. Ovšem získat informaci z jiných zdrojů je v totalitární “západní” společnosti prakticky nemožné, a manažéři finančních společností a jejich klienti jdou jako krysy za zvukem Hamelnského muzikanta přímo do vody.
A i když se v průběhu posledních měsíců dokonce i populárních západních sdělovacích prostředků začaly objevovat více či méně adekvátní informace o stavu věcí, přesto jsou téměř úplně schovány pod nánosem monetaristicko-ekonomistického žvanění o “cyklické krizi” která “co nevidět” skončí, jen co… Zde se návrhy různých ekonomyksistů liší, leč výsledek je podle jejich názorů vždy stejný – růst “musí” začít.
A zde jsem nucen ještě jednou zopakovat základní teze naší teorie. Dnes v zemích “Západu” (tedy, rozvinutých zemích, podle vžité terminologie) výdaje domácností převyšují jejich reálné příjmy o 20-25 % (z HDP).
Zdroje financování této nesrovnalosti jsou prakticky vyčerpány, tudíž je nutná její redukce, což znamená pokles soukromé spotřeby a jemu odpovídající pokles ekonomiky. Souhrnný pokles (s přihlédnutím k tomu, že příjmy budou s klesajícími výdaji také klesat), na úroveň odpovídající rovnovážnému stavu mezi příjmy a výdaji domácností, odpovídá poklesu HDP v rozvinutých zemích zhruba o 50% ze současné úrovně, a počítat s tím, že růst začne dříve – je naivní a hloupé.
Z hlediska odvětví zabývajících se přerozdělováním emise peněz, včetně společností, uvedených na úvod tohoto textu, bude jejich osud velmi smutný. Zdroje jejich zisků zmizí, ekonomika takovéto zdroje prostě neposkytuje. A v této situaci přežít “en masse” prostě nemohou. Jistě, s jednotlivými výjimkami, které objeví nějaké unikátní zdroje zisku. Ale i tak měřítka jejich aktivit poklesnou, ne několikanásobně, ale řádově.
A výjimky nebudou, postiženi budou i ti, kteří spekulovali s penězi klientů, i ti, kteři pouze dostávali peníze za zprostředkování. Opakuji ještě jednou – příslušné niky budou v celkovém ekonomickém obraze uzavřeny. Přitom v žádném případě nechci tvrdit, že všichni manažeři jsou dnes podvodníci, mnozí z nich (i když ne všichni) upřímně věří, zvláště pod silným tlakem propagandy, že vše se v dobré obrátí. Nakonec i pokus o sebevraždu Wasendorfa je příznačný, nepokrytí podvodníci nepáchají sebevraždy. Že ale byl nedostatečně pronikavým, aby pochopil, co a jak se ve světě děje – to je fakt.
Celkově se dá říci, že konkrétní události probíhající ve finanční oblasti zatím potvrzují naší teorii, což je samozřejmě potěšující. Jenom je nám líto toho, že mnozí lidé, pro které je chápání situace v ekonomice zásadně důležité, zatím nemají možnost vyznat se v tom, co se ve světě skutečně děje.
Převzato z ostrova Janiky
