Láska prochází žaludkem a politika zase potrubím.
Hodný a milý černý chlapec, který vystřídal v Bílém domě dutou loutku jménem GWB, se zaskvěl skutečně odvážným kouskem. Po padesáti letech amerického trucování se rozhodl zrušit zcela neproduktivní hospodářské embargo proti Kubě. Bratři Castrové ve zdraví přežili několik generací amerických prezidentů. Přežili pád CCCP aby v závěru svého svého života sledovali, jak slábnoucí nepřítel začíná přebírat jejich metody vlády ve vlastní zemi. Být na jejich místě, skoro bych propadl sebeuspokojení.
A možná, že Castrové přežili právě díky tomuto embargu, měli solidního vnějšího nepřítele, to požehnání všech diktátorů, který všechny občany nutil k rozhodnutí: buď my nebo oni. Pro americké embargo nebyl již několik desetiletí žádný logický argument, z dálky to vypadalo spíše jako uražená ješitnost velmoci, která si zde vylámala zuby.
Skoro by se chtělo zatleskat a poblahopřát tomu hodnému chlapci, že nadále nechce ničit životy lidí na obou stranách a odstranil nesmyslné, lidskou důstojnost urážející, zákazy. A přesto se najdou lidé, kteří za náhlou americkou smířlivostí vidí i jiný důvod, mnohem pragmatičtější. Kouzelnou moc skutečné světové měny, kterou nejde nechat natisknout nebo vykouzlit v počítači. Ropu.
V novinách už opět letí další akt nekonečné komedie o lidských právech a hodném Strýčku Samovi. Stáda demokratůrnických intelektuálů se budou rozplývat nad dokonalostí americké demokracie a její humanitou, budou vznikat hluboce filosofické a zasvětcené úvahy o povaze lidských práv a moderní západní demokracie, vedené Spojenými státy, na věčné časy a nikdy jinak. O milosrdném americkém smíření s Kubou se budou děcka učit ve škole, Hollywood natočí pár dojemných filmů, sńěmovna vydá zákon, zakazající popírání zločinů Castrova režimu a americké společnosti získají těžební práva v Karibiku. A všechno bude tak, jak má být!
Převzato z blogu Nautilus
