Miliardy inkasované za vodné a stočné končí mimo Českou republiku a ve vodárenském odvětví přitom schází peníze na investice.
Přestože ceny vodného a stočné vyrostly v ČR za posledních 10 let do závratných výšin a často dorovnaly nebo dokonce přesáhly ceny obvyklé v zemích západní Evropy, musí dnes být vodárenské odvětví a systém výstavby infrastruktury dále dotovány z veřejných rozpočtů. Hlavním důvodem je fakt, že v řadě regionů a v řadě měst byl zprivatizován jediný vlastní zdroj financí pro obnovu infrastruktury a tím byly peníze za vodné a stočné, které dnes inkasují zahraniční prodejci vody.
Příkladem je Hlavní město Praha a Veolia. Graf srovnávající zisky najdete zde. Pražská vodárenská společnost, a.s. (PVS) vlastní infrastrukturu a investuje do ní, jejím vlastníkem je Hlavní město Praha. Pražské vodovody a kanalizace, a.s. (PVK) si infrastrukturu od PVS pronajímají, vodu prodávají a inkasují zisky, jejím stoprocentním vlastníkem je Veolia. Smlouva o nájmu a provozování je velmi výhodná pro Veolii. Za období let 2002 – 2012 činí rozdíl mezi inkasem zisků 5 miliard korun ve prospěch Veolie. Pro Hlavní město Praha znamená provozní systém inkaso nájmu od PVK zajišťující minimální zisky. Díky nesmyslnému prodloužení této smlouvy (koalice ODS-ČSSD) to znamená navíc STOP dotacím z EU na Ústřední čistírnu odpadních vod. Výsledkem je mínus dalších cca 5 až 6 miliard korun.
