Dopravní podnik sice věcně správně argumentuje §316 odst. 1 („Zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatel …"), je ovšem velmi sporné, zda toto porušení zakládá možnost okamžitého zrušení pracovního poměru podle §55 odst. 1 písm. b) („…porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem…"), protože i kdyby nějaký předpis tuto záležitost upravoval, je pochybné, že by se v tomto případě jednalo o jeho hrubé porušení, nehledě k tomu, že bude velmi obtížné prokázat, že se takový předpis vztahuje k jím vykonávané práci. Možnost okamžité výpovědi by v případě řidiče tramvaje pravděpodobně zakládaly pouze okolnosti jako řízení pod vlivem alkoholu, způsobení dopravní nehody či svévolná změna trasy.
Porušení povinnosti podle §316, které nevede k znehodnocení zneužitého pracovního prostředku či obohacení se zaměstnance, může zakládat maximálně tak možnost řádné výpovědi podle §52 písm. g) („…nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.")
Tento případ měl DP řešit kázeňsky: důtkou, napomenutím, krácením prémií či jiných nenárokových složek mzdy. Krátký politický proces, který s hříšníkem DPP udělal, pouze přiživil spekulace o politickém pozadí současné akce proti DS.
Zákoník práce viz zde.
