Prachy

Reklama


Zlodějíček

V peněžence mi chybí tisícovka! Po cestě do školy jsem ji nestačila rozměnit, ze školy jdu rovnou domů. A teď si vzpomínám, nedávno mi záhadně zmizela dvoustovka. Tak to není náhoda. Někdo mi krade. Kdo, z mých milovaných školních dětí?

Nachystala jsem si padesátku a dvacítku, obojí papírové a dobře označené. Skončil soubor a děcka se hrnou ze třídy, jen Honza zůstává: "Lavice poklidím, židličky taky, však si běžte popovídat s paní školnicí," posílá mě, jako už tolikrát předtím. Nikdy mě nenapadlo, že to je ta chvíle, kdy opustím věci ve třídě a jdu probrat život s paní Vaverkovou. Jsem strašně nervózní, paní Vaverková povídá, najednou se otočím a utíkám dolů k východu. Honza má poklizeno, odchází.

"Honzo, dej sem ty peníze, cos mně vzal," dívám se na něj. Zaváhá, pak vyndá z kapsy dvě zmuchlané bankovky a mizí pryč. Ruce se mi třesou, když jdu paní Vaverkové vysvětlit svůj předchozí úprk. Ještě netuším, že se rozklepu víc, až za okamžik otevřu tašku: pryč jsou doklady, občanka, řidičák a celoroční předplatné na městskou dopravu.

Od události uplynul týden. Je dopoledne, loudám se na nákup, času dost. Na hudebce začínám po obědě. Zaujme mě auto zastavující nedaleko přede mnou. Takový bourák nejde mezi škodovkami, trabanty, favority a nejnovějšími felíciemi přehlédnout. Po pádu železné opony se u nás pomalu objevují zápaďácká auta. Z bouráku vystupuje dáma v dobře padnoucím kožichu a míří si to přímo ke mně. Uvědomím si svoji sepranou obnošenou bundu. Dáma je Honzova matka. Přišla se mi za syna omluvit, je jí trapně, událost ji mrzí. Ano, doklady jsou v pořádku, Honza je při útěku hodil do křoví u školy. Kluka prý musela bránit před otčímem, který by ho málem zabil. Je mi také trapně, ale zmiňuji těch dvanáct set. Ještě znovu se dáma omluví, pak se vrací k autu, které ji odváží.

Honza do souboru už nikdy nepřišel.


Smyčec : Třetí milénium

"Nevím, jak se ten smyčec zlomil, fakt, otevřel jsem pouzdro a takhle to tam bylo," demonstroval Jeníček a otevřel houslové pouzdro. Smyčec byl zlomený v horní třetině prutu, splihlé žíně se prověsily pod oba konce. Nechtělo se mu cvičit, byl naštvaný a zlost si vylil na smyčci, pomyslela si učitelka. Dívala se na ni okatá ušatá hlava, a ta přece nelže.

"Normálně jsem otevřel futrál a takhle to tam bylo," opakoval znovu Jeníček.

"Koupíme nový," smířila se nakonec s povzdechem Jeníčkova máti.

Týdny plynuly, ale čas na nový smyčec nebyl. Jeníček hrál s vypůjčeným. Blížila se doba inventarizace a školní nástroje se musely zkompletovat.

"Mohla byste to nějak, – no třeba odepsat," ptala se učitelky Jeníčkova maminka. Snad se s tím počítá, že se občas něco opotřebuje, no ne? K vyřešení zůstala maličkost: kdo pro nový smyčec zajede do města k obchodníkovi s hudebními nástroji.

"Já tomu nerozumím," ubránila se cestě maminka.

Měsíce plynuly, byl čas Vánoc a čas po Vánocích. A to vždycky děti rády popovídají, protože o Vánocích se necvičilo, hrály se jen koledy, a ty už se v lednové hodině hrát nemohou.

Jeníček se rozpovídal: "Maminka dostala kabelku, tam byly takový kapsičky na malovátka, a v každé té kapsičce byly peníze, pětadvacet tisíc! A pak řekl taťka, podívejte se z okna. A my jsme otevřeli okno, a pod oknem stál novej renólaguna!"

A vy byste ještě chtěli, aby jim zbylo na smyčec, tehdy za osm set. A vůbec: copak byl čas zajet do města pro nový?


Soukromá škola: Anno Domini 2011

Na pravidelné schůzi pedagogů pan šéf všechny pochválil. Kolega je skvělý učitel, jeho žačka se umístila v okresní soutěži. Gratulujeme! Na nové paní učitelce děti doslova visí, jak ji mají rády. Naše hvězda, paní K. je dobře známá a významná pedagožka s velikým renomé. Jsme rádi, že ji tu máme! Tady za kolegyní žáci jezdí až ze S. Pan učitel M. skvěle připravil a slovem provázel koncert našich žáků. Podívejte se na video! Úžasná atmosféra. Na hodiny nauky se děti těší, naše kolegyně dokáže zaujmout i ty největší nezbedy. Nezapomeňme na obrovský úspěch žáků kolegyně V. Celosvětový úspěch, ano, celosvětový! Moc vám všem děkuji za vaši práci, jste opravdu výborný tým.

Slova se ujala paní majitelka školy: "Měli byste si uvědomit, na jaké škole učíte! Vy si musíte uvědomit, že učíte na soukromé škole! Nám tady chodí děti milionářů. A oni si mně stěžovali! Tady nemůžete nosit dredy, rozumíte? Máme tady děti z význačných rodin. Děti významných politiků! Ony se třeba jmenují jinak… Ale jsou to jejich děti, a to si musíte uvědomit! Jistě, je to obtížné, některé ty děti jsou hrozně rozmazlené. Váš pan ředitel vás jako učitele chválil. Ale já vám říkám, že budete muset mít ještě větší trpělivost! Sama jsem dělala nábor pro základní školu. Ty děti platí čtyři tisíce měsíčně. Nezapomeňte, na jaké škole učíte!"

Ano, ano, nezapomínáme. Za plný úvazek třináct tisíc. Máš doktorát nebo VOŠ, začínající nebo přesluhující, ber nebo jdi. Tady dítě v základní škole platí měsíčně čtyři tisíce, což je celý plat některých z nás učitelů. Nejsou hudební nástroje pro hudebku? Hudebka musí počkat, děti na hudbce platí čtyři tisíce za školní rok. Jen co se podaří prodat budovy na C., pak bude peněz dost. Vybavení školy nahrazuje pedagogický optimismus. Ano, ano. Doba je zlá. Musíme šetřit. A přizpůsobit se vkusu rodičů: stěžovali si na účes mladé učitelky V. Buďto se přizpůsobíme, anebo můžeme jít. Za námi čeká řada nezaměstnaných učitelů a učitelek. Rozumíme: děti milionářů, významných a význačných politiků. Ze základky pak přejdou na "naše" gymnázium, na "naši" soukromou VŠ. Jeden velmi významný politik, který se málem stal předsedou veliké strany, zde získal jůdra. Ano, ano. Čtyřicet pět tisíc za semestr. Slečno V., tak sundejte ty dredy!


Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku