Proces ten byl sledován s větším napětím než projednávání státního rozpočtu: Petra Paroubková zažalovala Reflex za jeden z dílů Zeleného Raoula.
Paroubková v komiksu vypráví svým kamarádkám o sexuálním styku se svým manželem. K jeho svedení využije situace, kdy šéf ČSSD přijde domů vzrušený z toho, že se mu podařilo svrhnout vládu. Paroubkové vadí zejména to, že komiks měl znázorňovat početí jejího dítěte a že se v něm objevovala nahá. Manželka předsedy sociálních demokratů díl označila za "nevkusnou pornokarikaturu", pohoršilo ji, že byla zobrazena při naznačeném pohlavním styku s manželem. Takto o věci referovaly noviny. Vy byste se necítili pohoršeni, kdyby vás drzý Mareš nakreslil při té vaší parodii na výkon?
Právní zástupkyně týdeníku, Helena Chaloupková, argumentovala tím, že karikatura operuje s nadsázkou a všichni čtenáři vědí, že příběh není pravdivý. Paroubková je podle ní zároveň veřejně známá osoba, která vystupuje na podporu manžela i sociálních demokratů. Nemůže tedy očekávat, že se na ni média nezaměří.
Mareš i Chaloupková jsou rovněž veřejně známé osoby a nemohou tedy očekávat, že se na ně nezaměřím. Proto se jistě nebudou cítit dotčeni, když o nich s určitou nadsázkou prohlásím, že jsou barevnou ilustrací a karikaturou příslušných orgánů, obkreslených z atlasu anatomie a posazených do Reflexu a do advokátní kanceláře. Všichni čtenáři teď přece ví, že tenhle příběh není pravdivý.
Podle soudkyně Jaroslavy Lobotkové komiks směřoval především proti Paroubkovi a šlo o politickou satiru. "Není to porno ani obsahem, ani formou," uvedla.
Tohle je typický trik českých soudkyň a v poněkud menší míře i soudců: chytí se jedné věty z žaloby, mírně překroutí její 
význam, nebo význam jednoho slova, toto vyvrátí, a s tím zahodí pod stůl i celou žalobu.
Lobotková shledala, že Marešův komiks o Paroubkových není pornem obsahem ani formou. A kdo to proboha tvrdil? Paroubková sérii obrázků označila za nevkusnou pornokarikaturu, a karikatura něčeho není to samé, co je karikováno! Logicky chybný nález pak slouží Lobotkové k tomu, aby svým rozhodnutím legalizovala politicky motivovaná, trestuhodná svinstva. A podstatně tím přispívá k devastaci jak morálky, tak i právního vědomí občanů. A říká novinářské lůze: Tímhle směrem (tj. k ČSSD) si můžete dovolit všechno, já a ostatní pernatci z justičního hejna vás ochráníme.
Pokud si Mareš může pouštět sexuální fantazie na špacír, o tom, jak to asi vypadá v ložnici expředsedy vlády a má to soudně schváleno, mohu si já to samé představovat o poměrech, panujících v ložnici manželů Lobotkových. Vždyť i Lobotková je veřejně známá osoba.
Paní Jaroslava přišla den před jednáním soudu domů rozrušena: zítra má tu věc s Reflexem, a přitom neví, skoro jako vždycky, co s tím: „Vždyť ta poškozená si nemůže na nic stěžovat, její manžel je takovej bejček černej, kdopak má jeho plat, a ty bujné fantazie, které umí rozvíjet, představují si při tom Škromacha, to by mě také určitě vzrušilo…"
„A ještě k tomu při těchhletěch čuňárničkách počala, vaječníky jí fungují, to ty moje už o sobě nedávají půl roku vědět. Co by ta káča vlastně chtěla?"
Večer před ulehnutím si Jarunka oblékla burku, v té vypadá nejlíp, a s nadějí v duši vstoupila do ložnice. Lobotka si četl v Reflexu, hloupě se culil, to čtenáři tohodle periodika dělávají, a drápal se v otvorech.
„Povstaňte, soud přichází!" zvolala Jarka.
A co se stalo?
Jako vždycky, nic
Lobotka se nepostavil, ani jeho právní zástupce.
A tak se u Lobotků v ložnici neozývalo
A Petra to druhý den prohrála.
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
