Ten rozdíl vám dá ránu přímo mezi oči, až se vám v nich zajiskří – tak je markantní a výmluvný. Myslím tim rozdíl mezi jazykem příznivců levice a pravice, jak ho zaznamenáváte až ve stohlasých diskuzích různých internetových serverů nad aktuálními politickými otázkami. Na straně příznivců levice jazyk slušný a jakoby nevzrušený, spíš věcný a bez vulgarit, a na straně příznivců pravice pravý opak, stoka plná zloby a sprostoty doslova se otřásající tím nejsurovějším, co náš jazyk sesbíral v nejméně reprezentačních zákoutích našich náleven a podobných zařízení.
Nízkost, výhrůžky a násilnost, kořeněné těžkou převahou jazykové negramotnosti, gramatických chyb, logických nesmyslů – toť současný obraz řečové a myšlenkové úrovně obránců pravicového myšlení u nás, šplhající od popsané úrovně jejího spíš nižšího a středního patra, až úplně nahoru – k samotnému to majáku tohoto neblahého hnutí, k expremiérovi a tak zvanému panu Čistému, který po letech jistě vysilující a namáhavé přetvářky jevit se publiku jako slušný a seriózní pán, setřásl ze sebe klam a mam a policisty a státní zástupce, kteří si dovolili až tak, že zatkli i jeho milenku, označil v rozhovoru pro Reflex za LIDSKÝ DOBYTEK a SVINĚ.
Kruh se uzavřel, to nízké a hrubé v zapáchajícím pravicovém rybníku se spojilo s tímtéž, dříve se stavějícím jako cosi lepšího a vybranějšího, a tím ještě výmluvněji než dosud dokázalo, že tento už spojený a jednolitý celek nesměřuje jinam, než k snaze potlačit jiné názory a praktiky, než jsou ty jejich. A to brutálně, násilnicky a s co nejsprostším slovním výrazivem na potvrzení lidového rčení, že co na duši, to i na jazyku.
