Září 12, 2011
A je to tady. Agentura AFP v neděli oznámila první oficiálně potvrzený boj mezi skupinami libyjských povstalců. Stalo se tak v sobotu, den před 11. zářím, to se bude dobře pamatovat.
Boj, při němž bylo zabito nejméně 12 lidí, byl prý motivován dávným nepřátelstvím mezi obyvateli měst Gharján a Kiklá na jedné straně a těmi z Asabáhu na straně druhé. Další vysvětlení ovšem tvrdí, že k bojům došlo poté, co si rebelové z Gharjánu a Kikly přišli do Asabáhu vyzvednout těžké zbraně, které tam zanechali během bojů s Kaddáfího jednotkami, a místní jim je nechtěli vydat a místo toho zahájili palbu…
Prozatímní vláda se může chlubit alespoň tím, že má prý v rukou údajně šéfa Kaddáfího rozvědky Búzaída Durdu, který do funkce nastoupil teprve v květnu a doposud žil v jedné z tripoliských vil a asi dvacítkou strážců.
Zvláštní svědectví z Libye přivezl bývalý americký kongresman Walter Fauntroy. Podle vlastních slov se v Libyi asi měsíc skrýval, protože se bál o svůj život – stal se totiž svědkem toho, jak francouzské a dánské jednotky v noci zaútočily na malou vesnici a stínaly hlavy, mrzačily a zabíjely povstalce i lidi věrné Kaddáfímu, aby ukázali, kdo že je tu pánem. Povstalci pak Fauntroyovi vysvětlili, že jim Evropané řekli, aby zůstali ve vesnici, a pak oficiálně odpovědnost za masakr svalili na povstalce. Pokud akceptujeme tento příběh, tak už nám vůbec nebude divné, že libyjští povstalci pod ochranou Západu zcela běžně mučí lidi, a především ty vězněné.
No a ještě stručně: jen pár týdnů předtím, než povstání v Libyi propuklo, Británie Kaddáfímu prodala odstřelovačské pušky. Kaddáfího syn Saadi je prý v Nigeru. NATO znovu zahájilo bombardování Libye, konkrétně obléhaného města Baní Valíd, aby „pomohlo povstalcům". Kolikpak civilistů, které má NATO podle OSN v Libyi chránit, přitom zahynulo?
Pár detailů k pátečnímu „dobytí" izraelské ambasády v Káhiře – ve skutečnosti, zdá se, demonstranti nepronikli přímo do prostorů velvyslanectví, ale do jakési spisovny o pár pater výš (izraelské velvyslanectví sídlí v činžáku). Páteční střety s policií si vyžádaly celkem tři mrtvé, ale ne u izraelského velvyslanectví, nýbrž při jiné demonstraci, která podle všeho pro změnu směřovala k nedaleké budově velvyslanectví Saúdské Arábie („Saúdové a Mubarak jsou jedna ruka!" skandoval dav). Tu ale egyptská policie ubránila, dvě ze tří obětí zemřely po zásahu kulkami. Zraněno bylo v noci na sobotu 1049 lidí, celkem 130 lidí bylo zatčeno.
Deník Al Ahrám oznámil, že egyptská strana krátce před útokem vyzvala Izrael, aby povolal svého velvyslance v Káhiře na „dlouhou dovolenou", čímž by se předešlo eskalaci napětí, Izrael to odmítl a „krátce na to už jsme se museli obrátit na Američany, aby nám pomohli zachránit velvyslance z Káhiry," popsal situaci egyptský diplomatický zdroj. V Káhiře zůstal jeden izraelský diplomat, útočiště toho času našel na velvyslanectví USA.
Tady je video z průlomu demonstrantů do prázdného archivu izraelského velvyslanectví:
Tady jsou linky na další videa z té krvavé noci.
Asi nejdůležitější je, že se útoku na ambasádu oficiálně neúčastnili Muslimští bratři ani radikálnější saláfisté, a celá ta záležitost ve výsledku jen určitě rozštěpí mládežnické hnutí, protože s takovým postupem jistě nesouhlasí všichni a co je moc, je moc, a ani revoluce nemusí být naprostá anarchie… Tím spíš, že vojenská junta obnovila platnost mimořádného stavu, s čímž by se – po shlédnutí záběrů a fotogalerií – dalo na zlomek vteřiny i souhlasit. V rámci jeho ustanovení, které zakazuje šíření „falešných informací" už ale policisté provedli razii v káhirské pobočce Al Džazíry a zatkli jednoho jejího technika, čímž se vše jakoby vracelo před letošní leden. Proč na místo vyhlašování mimořádného stavu policie prostě izraelskou ambasádu neuchránila třeba jako tu saúdskou? Zdá se to jaksi bezvýchodné: je skoro jisté, že davy frustrované pomalostí prodemokratických změn se mimořádnými opatřeními zastavit nenechají, naopak v nich spatří deja vu z dob Mubarakových, což je ovšem vybičuje ještě víc…
BTW: podle Human Rights Watch stanulo po Mubarakově svržení v Egyptě před vojenskými soudy na 12 tisíc civilistů, což je víc, než za celých 30 let Mubarakova režimu.
Izraelský deník Haarec bez bližších podrobností oznámil, že se na izraelskou stranu z Egypta v neděli střílelo, terčem měli být izraelští vojáci, nikdo nebyl zraněn.
Zajímavý průzkum veřejného mínění proběhl v Izraeli: ukázalo se, že pokud by na základě aktuálních masových sociálních protestů vznikla sociálně orientovaná politická strana, obsadila by v Knessetu až 36 křesel (což je víc než mají nyní dvě největší strany Likud a Kadima), přičemž nejvíc hlasů by odebrala ultraortodoxní straně Šas (42 procent), centristické Kadimě (36 procent) Liebermanově Jisrael Bejtanu (taky 36 procent), Straně práce (35 procent) a bloku Likud premiéra Netanjahua 25 procent… Přitom by 54 procent voličů nové sociální strany bylo pravicově orientovaných.
Turecký ministr zahraničí Ahmed Davutoglu mezitím podle očekávání odsoudil pohrůžku izraelského ministra zahraničí Liebermana, že bude Izrael vyzbrojovat turecké Kurdy. „Nikdo nám nebude vyhrožovat," prohlásil Davutoglu a pochválil kancelář premiéra Netanjahua za to, že Liebermanovy výroky odmítla.
Náklaďák s mohutnou náloží odpálený u vojenského postu v afghánské provincii Vardak zabil pět Afghánců a celkem 108 lidí zranil, z toho 77 amerických vojáků. U příležitosti 10. výročí 11. září Al Džazíra znovu připomněla, že Taliban Američanům nabízel Usámu bin Ládina už v době před útokem na New York a Washington s tím, že by měl stanout před mezinárodním tribunálem za účast na teroristických útocích na americká velvyslanectví v Africe z 90. let, ale Američané prý o něj neměli zájem, protože v tom viděli „past".
Převzato z Literárek
