Dnes, 3. července, si Bělorusko, dříve Běloruská sovětská socialistická republika (BSSS), připomíná osvobození z roku 1944. Smutná připomínka toho, že v letech 1941až 1944 bylo hitlerovci zničeno 85 % průmyslu, rozbořeno přes milion budov a decimovány miliony občanů v několika desítkách koncentračních táborů.
Bělorusko patří k zakládajícím zemím OSN. Stalin prosadil Ukrajinu, BSSR i RSFSR mezi prvních 51 členských zemí. Dnes je Bělorusko samostatnou, možná osvícenou diktaturou prezidenta A. Lukašenka. Diktaturou, která ovšem nezná KOŽENÉ burzovní spekulanty a jejich politické loutky, kterým by třebas na volbu prezidenta dávala almužnu Goldmann Sachs, či jiná hodná a úctyhodná banka.
Malý chlapec, který velmi často v těchto dnech stává po boku Lukašenkově, je Nikolaj Lukašenko. Carevič, ale možná také osvícený budoucí despota. Nemanželský syn nemanželského prezidenta Lukašenka, ale rozhodně dítko nosící štěstí. Když byl malý Nikolaj před týdnem s otcem na úspěšné misi v Caracasu, dozvěděl se Chávez, že díky vyloučení Paraguaye z Mercosuru může do sdružení vstoupit Venezuela. A Venezuela si tak oslavila jak státní návštěvu Bělorusů, tak vstup do nové kapitoly jihoamerických dějin.
Dnešní přehlídka v Minsku (vrátíme-li se k Bělorusku), byla od Točky přes komplexy S-300 až k Tunguzce. Prvních 66 minut je oslavou "zaščity otěčestva". A protože víme, že při své logistické politice některé státy mohou vypouštět pouze "bojové papírové draky Vlasta" (nebo něco podobně drahého), věřme, že běloruské systémy na žádné frontě nepromluví. Že nebudou muset. !
