Sentence o umění XXI

Reklama


  1. Mauclair líčí, jak se objevování neznámých géniů zvrhlo v módu a až v jakýsi druh sportu a hořekuje nad spouští, již natropil tento vpád falešné mince do světa umění. Otevřela se reálná možnost prohlásit za umělce kohokoliv bez ohledu na jeho skutečný talent. Úspěch závisí stále více na hře sil, a umělecké dílo přestalo být sebou samým: stává se funkcí, echem zevní agilnosti určité skupiny, která tlačí své lidi nahoru. Ve všem vládne naprostá zvůle a hodnotu uměleckého díla určuje každý podle svého osobního gusta. I umělci si tady komandují, jak je napadne. Ovšem existuje jedna osoba, a ta jim poroučí všem. Tento tajemný, ale všemohoucí Někdo je obchodník s obrazy. Není věru hračka osvětlit psychologii hlavního mechanika dirigujícího Salony i uměleckou kritiku. To by si zasloužilo celé knihy. A i kdyby taková kniha sestávala jenom z pouhého záznamu o tom, co se ví, co se šušká, o čem se nikdo neodvažuje mluvit, o čem nemá obecenstvo ani potuchy – byl by to otřesný dokument lidských mravů!

  2. Myslí se, že je rušno v oblasti umění, a zatím je rušno na burze obrazů, kde se výnosně spekuluje s uměním neznámých géniů.

  3. Triviální hlubokomyslnůstky.

  4. Yves Klein, který zemřel v roce 1962, ke konci života už neprodával obrazy, ale čiré, na plátně nerealizované akce novátorství. Na příslušný obnos vystavoval kvitanci; tu si uměnímilovný zákazník mohl pověsit na stěnu svého přijímacího salónu. Logicky vzato – je to důsledné – a komu čest, tomu čest: když už za něco vezmu, tak od podlahy, a vpůli od toho neutíkám.

  5. Mnozí umělci s určitým znepokojením pozorovali, že jejich díla už nevyvolávají skandál. A pojali tušení, čemu to ticho po pěšině de facto nasvědčuje? Nikoli, viděli v tom spíše jenom špatné znamení, varovnou předzvěst, výstražný signál. Jejich masochistický instinkt začal bít na poplach.

  6. Tráví-li gardový poddůstojník své služební volno utěšováním nějaké ženy, běží o banální životní epizodku, o případ vyloženě nahodilý. Avšak odehrává-li se to ve Španělsku v dobách absolutní monarchie a je-li onou ženou královna, mohou mít gardistovy osobní vlastnosti vliv na chod dějin. (Marx)

  7. Jenom si přečtěte ty hlubokomyslné analýzy obrazu pod názvem Avignonské slečny zamýšleného jako parodie na vývěsní štít nevěstince. Vždyť sám malíř se jim musí v skrytu srdce smát. A lidé schopní pochopit Einsteina dokáží číst s vážnou tváří takové hlouposti.

  8. Svět je neorganizovaný a musí se organizovat silou. Schmidt je přesvědčen, že ve svém kutlochu za šedesát marek žije rozumněji a krásněji než všichni miliardáři. Zlo, to je anarchie. Dobro, to je pořádek. Jiné dimenze nezná. Zmatku starého světa a vládě slepé náhody je nutno udělat konec. Od nynějška bude všechno jiné. Tolik a tolik zámečníků, tolik a tolik inženýrů, tolik a tolik básníků – přesně podle rozpisu. Celkový počet porodů bude postaven pod přísnou kontrolu, aby odpovídal propozicím ústředí. Rodina se zruší. Dětské domovy, školy i pracovní kolonie s jednotným stravováním. Příděl estetických a jiných emocí, vázaných na lístky, zajistí speciální rozdělovna zábav. Ústřední lékařská komise pracuje na proorganizování veškerého pohlavního života. Erenburg předešel Aldouxe Huxleye. (Erenburg Julio Jurenita)

  9. Vina za všeobecnou nesmyslnost života se svádí na příliš vyspělé vědomí osobnosti a celkovou labilitu. To je nutné v sobě potřít a obrátit se pro poučení k primitivitě šerého dávnověku, k oněm obdobím zdravého barbarství, kdy lidé věděli, co věděli, a nic nad to zvědět netoužili. Jaké blaho být takovým starým Iberem!

  10. Umění doby úpadku musí být úpadkové.

  11. Kejklíř chtěl zaimponovat Alexandru Makedonskému a velice zručně se strefoval zrnkem hrachu do maličkého otvoru. Jaká jalová virtuozita! Alexandr ho odměnil měřicí hrachu.

  12. Příšerné znechucení životem. Vaše hnusná civilizace působí nutkání spustit se na všechny čtyři a jako zvíře pobíhat mezi mrakodrapy, zářícími výklady a vřeštícími automobily. Vychrstneme na vás všecku škaredost věků, rozpoutáme prapud ničení, na kopytech rozneseme vaši logiku a váš rozum, rozvichříme vaše teplíčko.

  13. Berďajev říká, že malíř – ničitel když láme tradiční formy zobrazování, utíká do jiného, vyššího plánu – do prázdna. Začíná se pitvořit a znázorňovat démonické grimasy spoutaných duchů přírody.

  14. Dvě tři generace modernistů vypotřebovaly negativní náboj Nového umění až do dna; zbyly jen variace s cíli spíše jen komerčními. A kde se celá věc omezuje na holé vynalézání, na nové kombinace předem daných formálních prvků, tam si lépe poradí stroj než člověk.

  15. Noční říše snových miráží – ale na denním světle po ní zůstává jen pachuť ztracených iluzí. Touto cestou se už šlo, jedovaté květy bažin lemující její okraje, uvadly, je na čase vykročit na pevnou zemi.

  16. Živnostníci a hamižné dušičky se ovšem najdou všude. Přeje-li si společnost realismu, jsou realisty. A když se krajíc maže máslem po druhé straně, vědí dřív než ostatní, že se poměry mění.

  17. Kubistické krasořečnění o „studiu struktur primárních objemů“ o „vnímání prostoru prostřednictvím pohybových a hmatových počitků“ atd. Slovní hypnóza patří k běžným rekvizitám při utváření nových sekt.

  18. Těžko připadnout na podivnější nápad, než je pokus vytvořit na plátně nikoli obraz předmětu, ale předmět sám. Silně to připomíná lišku barona Prášila, která vyskočila z vlastní kůže. Avšak pro mystiky dvacátého století jsou takovéto fantazie pouhá dětská hra.

  19. Hroužíme se tu do čisté hmoty, a přitom dlíme v říši ducha.

  20. Všichni chtějí pochopit malířství. Proč se nesnaží pochopit zpěv ptáků? (Picasso)

  21. Existují talentovaní tvůrci mýtů a zakladatelé náboženských sekt, kteří mají velký hypnotický vliv na své mentálně méně vyspělé a zmatené spoluobčany. Jejich talent jim nikdo nebere, běží jen o to, a to je na něm odsouzeníhodné, že se propůjčují k nekalým účelům.

  22. Liberální fráze o lidstvu, parlamentní krasořečnění – sociální antropofagie. (Gercen)

  23. Abstraktní umění je umění vyšších sfér, ale ceny má velmi konkrétní.

  24. Kapitalistické podniky, jimž se říká galerie, organizují abstraktním umělcům úspěch a provozují rozsáhlý obchod s jejich díly.

  25. Zrakové vnímání je iluze, perspektiva šálí oko, a vůbec, celý svět, jak ho vidíme, je nicotný a ubohý klam, právě tak jako jakýkoli cíl, za nímž se člověk na tomto světě pachtí. Abstraktní umění chce z tohoto světa ven, do oblasti čisté reality.

  26. Malevič vydal v roce 1922 ve Vitebsku brožuru Bůh nebyl svržen, kde píše: Základ světa tvoří neurčitý vzruch. Druhou silou světa je myšlenka, rozum, kterým je vzruch omezován a přiváděn do viditelného stavu reálného v sobě, aniž překročí hranice vnitřního. Ideálem světa je tíhnutí ke klidu, cílem života je nežít, varovat se aktivity. Světová energie směřuje k ekonomii a každý její krok v nekonečno se odráží v nové ekonomické kultuře znaků. Revoluce pak není nic jiného než výpust ekonomické energie, kterou čeří světová intuice. Ve jménu této ekonomie nutno vejít ve spojenectví s technikou, zatratit zelený svět přírody, naplít na oltáře starého umění, zporážet klasické Venuše Mélské, zříci se perspektivy, horizontu, modrého nebe, střech, hvězd, měsíce i slunce a vytvořit něco nepřirozeného.

  27. Na umění duševně chorých lidí je, pro normální zdravé lidi, jistě hodně zajímavého. Ale zdravý člověk, který ze sebe dělá blázna, je k smíchu.

  28. Pěstovat neuropatii v umění a zdůvodňovat to tím, že žijeme v rozporuplné a nervózní době, traumatizovat lidi, kteří mají i tak co dělat, aby si zachovali duševní rovnováhu, krátce, rozdírat rány lidstva, místo aby se léčily – znamená vyvíjet činnost nejenom neplodnou, ale dokonce škodlivou.

  29. Fotografie detailu trávy nebo třeba písku – oko bez zvláštního vysvětlení nepostřehne nezbytné identifikační znaky, a máte zde něco na způsob bezpředmětné fotografie. Abstraktní umění ustavičně pátrá právě po takových zorných úhlech, z kterých by se jevil svět cize, nepovědomě a divně.

  30. Moderní uctívač ohně zapálil řady krabiček se sirkami na hliníkové desce. Výsledné dílo vystavil.

  31. Marta Minujinová vytáhla z ateliéru hromadu starých slamníků, které jí sloužily k tvůrčímu vyjádření osobnosti, a zorganizovala jejich veřejné autodafé s účastí novinářů z Combatu.

  32. Nam June Paik házel mezi diváky hrách, mydlil si tvář, skákal do vody, točil se na hrazdě a to všechno s doprovodem hudby transu, kterou si sám složil. Ta hudba se skládala z revolverových výstřelů, zvuků rozbíjeného skla, hvízdání, skřípotu, drápání, praskání pouťových balónků a podobných zvuků. Na závěr si Paik rozepjal kalhoty, prošel se po jevišti a posadil se na vysokou lavici, holým zadkem k divákům. K tomu ho jeho společnice Charlotta Moormanová, oděná jen průhledným přehozem, doprovázela na violoncello, chvílemi se přitom potápějíc do sudu s vodou. To vše se odehrávalo v berlínské Blockově galerii v létě roku 1965.

  33. Kdo četl Montaigna, ví, že lidstvo už ničím nepřekvapíš.

  34. Jean Tinguely se proslavil výrobou strojů – karikatur. Jsou to konstrukce z ohýbaných kovových trubek, loutkových údů, střepin z lahví a kravských zvonců, které se pohánějí kolečky z dětských kočárků a hnacími řemeny, funí, pískají, napodobují zvuky ptáků, vyfukují chomáče pestrých odstřižků nebo natahují a povolují ocelové dráty. Prý se to může vykládat jako ironie na adresu spořádaných měšťáků.

  35. Dostane se plechová konzerva hrášku do Louvru, nebo nedostane? Určitě se tam dostat musí! Neboť za hranicemi svého obvyklého kontextu se sebeobyčejnější předmět může stát pravým uměleckým dílem.

  36. Otec dadaismu Richard Hülsenbeck už dávno nechal her na umění a je z něho známý newyorský psychiatr, napsal o pop artu: Všichni byli zvědavi na tu novotu a stáli ve frontě. Mám na mysli výstavu vulgárností, absurdit, antiumění: obrovských obložených chlebů, starých kastrolů, cárů reklamních plakátů. Tomu říkají neodadaismus nebo faktualismus, umění života, umění ulice, umění prostého člověka. Chtějí zběhnout od posledních ideálů, proklínají symbolismus, který prý nalezl do všech koutů, a vnášejí kavárenskou atmosféru do uměleckého salónu. (6. srpna 1963)

  37. James Rosenquist dokončil obraz vysoký tři metry a dlouhý dvacet šest metrů, který nazval G-lll podle jednoho amerického bombardéru (originál je dlouhý pouhé dvacet čtyři metry). Obraz se okamžitě prodal za 60.000 dolarů.

  38. Robert Lebel sepsal pamflet Malířství naruby: Jelikož se umění stalo součástí ekonomického systému, nedá se nijak zabránit, aby se Američanům, lépe vybaveným k dobývání světových trhů, podařilo vnutit ostatním i své umění, daří-li se jim vnucovat jiné výrobky a mají-li na to dokonalejší prostředky. Suverénní vláda kapitálu ve všech oblastech lidské činnosti. Kapitálu je úplně jedno, roste-li z výroby užitečných produktů nebo jedovatých látek, produkují-li se potraviny nebo nástroje vraždění. Válka jako cesta k ekonomickému rozkvětu.

  39. Bude ďábelskou ironií, když sama spotřeba nabude abstraktních rysů, takže se i spánek stane funkcí odbytu hypnotik.

  40. V módě jsou všemožné happeningy s účastí veličin svlečených do naha.

  41. Žádné objektivní hodnoty nejsou, nikdy nebyly a nebudou! Pravda, dobro a krása jsou relativní, pomíjivé, závislé na zvyku a vnějším působení. Pojem myšlení se nahrazuje informací a příkazem.

  42. Proč si myslíte, že řecká klasika nebo renesance mají větší cenu než kresba na plotě? Protože vás tomu naučili. V umění neexistuje ani pokrok, ani regres, všechno závisí na konvenci a zvyku. Jen počkejte, my vás naučíme, že plechová konzerva není o nic horší než Afrodité Mélská. A vy to nakonec uznáte!

  43. Pop-art je apoteózou trosek industriální civilizace.

  44. Karl Mann sbírá na skládkách staré odhozené věci a dělá z nich díla, k nimž připisuje datum a na které hromádce smetí je našel. Moje exponáty jsou stejně krásné a významné jako úlomky různých předmětů z vykopávek řeckých chrámů.

  45. Dědovi z Gogolova Zakletého místa zbylo: „… smetí, svinstvo … hanba mluvit!“

  46. Kdyby plechová konzerva promluvila, mohla by říci: Jsem obyčejná plechová konzerva a něco vám povím, kdo má uši, ať naslouchá! Přišla jsem vám zvěstovat, že jste se vzdálili od pravého štěstí, sotva jste vyšli ze stavu elementární neživé hmoty. Vaším největším zločinem a neštěstím je, že myslíte. Zbavit se toho pekla na zemi, zbavit se veškerých idejí a jakékoliv odpovědnosti, to je ideál každého moderního člověka. Staňte se prostými a nevinnými jako hloupý kus plechu, z něhož mne vyrobil stroj. Pravdu pravím vám, přijďte ke mně, vy trpící a problémy obtěžkaní, neboť já vám dám zapomenout!“

  47. Andy Warhol: Stroje se nezaměstnávají tolika problémy jako člověk. Chtěl bych se stát strojem. A vy? Jde tedy o pokus řešit otázku běd a pohrom celého lidstva. Řešení Andy Warhola je prostší než Kolumbovo vejce: on vystavil pohledům plechovou konzervu, aby osvobodil sebe i druhé od veškerých problémů.

  48. Rozumové myšlení je skutečný nepřítel vysilující nás zevnitř. Životní princip byl zardoušen nadměrným růstem intelektu.

  49. Když hrdina jednoho existencionalistického románu položil ruce na kamenné zábradlí, s nečekanou pronikavostí pocítil převahu kamene, který nezná naši rozdvojenost.

  50. Když se Meyrinkova stonožka zamyslela nad tím, co právě dělá její třicátá pátá noha, přestala chodit. Problém stonožky, která z nadbytku vědomí přišla o schopnost chůze.

  51. Je to soutok umělého primitivismu vzdělaných lidí se skutečným primitivismem našeho století. Ovšem většina lidstva má k intelektuální přesycenosti dost daleko. K takové přesycenosti, naštěstí pro společnost, nikdy ani přijít nemůže.

  52. Myšlení překáží člověku žít. Nevyhovuje světu líp, aby zůstal tajemný a nepochopitelný? Člověk má jednat slepě a má tvořit bez jakékoliv kontroly rozumu, protože analýza našeho stavu nám překáží v pohybu jako Meyrinkově stonožce.

  53. Gercen: Všude samý konec.

  54. Pohřební obřady, umění, nevěra… vše se stává předmětem podnikání, výsledkem je naprostá formalizace lidských vztahů.

  55. Zvrácená rozkoš z rozbíjení duchovních hodnot, z jejich obracení vzhůru nohama, aby se to, co je nejlevnější, nejvulgárnější a nejhanebnější, jevilo jako nejvybranější. Tak si otrok vylévá zlost na svém otroctví, a tím ho upevňuje.

  56. Nadbytečné vědomí je nutno vrátit zpět do nemyslící hmoty. Jsi prostý a necitelný jako stroj. Nejlépe je být od narození zdravý a tupý. Jinak je nutné dobrovolně se stáhnout do přízemí vědomého života.

  57. Minimální umění, chudé umění (arte povera), nemožné umění, konceptuální umění, umění antiformy, kontraumění, umění primárních struktur, umění ABC, literalistní umění, chladná škola, sériové umění, umění nebytí, křehké umění, psychedelické umění, hněvná němota, zemní umění, mikroemocionální umění …

  58. Yves Klein v roce 1958 vystavoval prázdné sály galerie a prodával „zóny nemateriální malířské senzibility“. Za své zboží požadoval výhradně zlato, neboť, jak pravil, „vrcholnou hodnotu nemateriální se patří vyvážit vrcholnou hodnotou materiální“.

  59. Dervišové antiumění – my jsme avantgarda, my jsme géniové.

  60. Člověk zlézá horu, protože hora je. Člověk tvoří umělecká díla, protože umění není. (Carl Andre)

  61. Zničit fyzický obal, poněvadž umění je síla idejí, a ne materiálu. Umělec už nepracuje, pouze myslí. (Joseph Kosuth)

  62. Reinhard napodobuje výroky Wittgensteina: O umění se dá říci jenom něco, že je to něco. Umění je umění. Umění a něco jiného je něco jiného. Umění jako umění je umění, a nic víc. Umění není to, co není umění.

  63. Chci, aby mé umělecké dílo existovalo ve formě nedíla. To znamená, aby bylo mimo dosah mé předpojatosti. Mým hlavním úkolem je překročit hranice toho, co znám a co mohu znát. Za čím a kam jdu, je v neznámu. Jako věc, jako objekt to lpí na své logické podstatě. Toto něco je – nic. (Eva Hessová)

  64. Robert Barry byl požádán o fotografie svých výtvorů. Odpověděl: Nemyslím, že by se některá má práce z poslední doby dala fotografovat nebo vůbec nějak vizuálně reprodukovat. Nezaujímají žádný prostor a místo jejich výskytu leží v neznámu. Některá z těchto děl pozůstávají pouze z výroků, které umělec zaslal Ústavu moderního umění v Londýně. Například: Cosi časově i prostorově velice blízkého, co však dosud neznám. Nebo: Něco, co ovlivňuje mne i můj svět, ale co já neznám.

  65. Kdyby byl Leonardo da Vinci napsal na kus papíru: Zobrazit na plátně ženu se záhadným úsměvem a nazvat ji Gioconda a připevnil tento lístek na zeď některého sálu v paláci Medicejských, ale nikdy by Giocondu nenamaloval, byl by konceptuálním umělcem.

  66. Ben podepisuje skvrny, všední gesta, živé sochy, nedostatek čehokoliv, smrt, díry i epidemie, tajné schránky, čas a také Boha. Onehdy prohlásil, že se podepisuje pod „Všechno“.

  67. Ben seděl na své výstavě v křesle a v ruce držel plakát s nápisem: Dívejte se na mne, to stačí! Po stěnách byly rozvěšeny obrazy, na nichž se dalo číst: Umění je pretenze, 14+12=26, Psáno pro slávu, Jsem lhář, Umění je zbytečnost, jděte domů, Přestaňte marnit čas a běžte se koukat na něco jiného. Rozumí se, že nikdo neodchází, a Ben je se svým exhibicionismem spokojený.

  68. „Pracovat vlastníma rukama? K čemu to? Což nestačí, aby umělec na něco pomyslel? Svět je plný víceméně zajímavých předmětů a mně se nechce přidávat k nim další,“ říká Douglas Huebler.

  69. „Dávám přednost ústnímu podání sochy před jejím vytesáním. Vystavuji orální komunikaci jako objekt. Každé umění je informace a komunikace. Dílo, které vytvořím, není vidět. To viditelné je jen odkaz k dané informaci. Umění existuje jenom jako neviditelná, éterická myšlenka.“ (John Wilson)

  70. „New York je gigantická asambláž. V šedesátém roce jsem tohle město, jak stojí a leží, veřejně podepsal, čímž jsem celou tu asambláž lidí, domů a věcí vzal na sebe.“ (Arman)

  71. Útržek mapy Spojených států s vytaženou linií dvaačtyřicáté rovnoběžky, na níž jsou čtrnácti kroužky vyznačena obydlená místa. Dílo nese název 42. rovnoběžka jako dílo. Autorem je Huebler.

  72. Denis Oppenheim pokryl asfalt parkoviště solí a své dílo nazval Solná pláň.

  73. Michel Heizer vytvořil Dvojitou negaci v Nevadě. Je to obrovský 1.600 metrů dlouhý a třicet metrů široký příkop vyhloubený ve svahu. Při hloubení bylo přemístěno 240.000 tun zeminy. „Heizerovo umění je velice osobní. Heizer je dělá pro sebe a pro umění – pro nikoho víc.“ (Bagry, buldozery a letadlo, z kterého se to všechno filmovalo, poskytl kdo?)

  74. Richard Sera rozpoutal ve státě Kansas prachovou bouři za pomocí čtyř vrtulníků. „Bere útokem rozsáhlé prostory země, vodstva i vzduchu.“

  75. Werner provedl terénní práce, šlo o krátery, vzniklé výbuchem třaskavin. „Byly to mé nejlepší věci, ale zatkli mne, protože jsem to dělal ve veřejném parku. Neprokázali mi zlý úmysl, dali mi dvacet dolarů pokuty.“

  76. V Bernu a Londýně pod patronací Filipa Morrise mohli umělci naprosto svobodně ničit kamennou podlahu ve dvoraně muzea, mazat vepřovým sádlem, co je napadlo, poškozovat stěny, lít kolem sebe roztavené olovo.

  77. Umění dosahuje svobody právě v antiumění.

  78. Ohyzdné má proti krásnému dokonce tu přednost, že je provokativnější. V oboru hrůzy, sadomasochismu, prázdna a děsu, černého humoru a zoufalé poezie to válka udělala lépe. (Chalupecký)

  79. Nové dogma apolitičnosti připadá vůči umění vlídnější. Je možná jen zákeřnější.

  80. Někdy se pokoušíme vyloučit umění ze společnosti jako chorobu, jindy se snažíme včlenit do společnosti, usměrnit, angažovat, zapojit.

  81. Lidský život a všechen svět jsou akty, nikoli fakty!

  82. V absolutnu je všechno stejné, absolutní poznání je noc, v níž jsou všechny krávy stejné, v prázdnotě není žádného poznání. (Hegel)

  83. Umění zastíralo pravdu, místo aby ji vyjevovalo. Raději žádné umění než zfalšované umění.

  84. Z umění je opět uzavřená oblast, nic na životu nežádající a nic mu nedávající.

  85. Umělcovo statečné volání po svobodě se změnilo v pokřik šaška.

  86. Monet maloval pětadvacetkrát své Stohy, sedmatřicetkrát Londýnský most a devětačtyřicetkrát Rybník s lekníny.

  87. Evropský pop art se podobá svému americkému bratru, jako se podobá blbec blbci.

  88. Obrovská výroba iluzí o štěstí: reklama, televize, film, noviny, obrázkové časopisy, ledničky, psací stroje, automobily… celá ta pracně budovaná iluze štěstí je v pop artu najednou prázdná smyslu. Život v takovém světě je životem v pustině.

  89. Už jenom krádež může zachránit vlastnictví, křivá přísaha náboženství, cizoložství rodinu a nepořádek pořádek.

  90. Neuvěřitelný stupeň stupidity: Duševní pochod, který probíhá v hlavě Newtonově se dá srovnat s tím, co se odehrává v nervovém systému slepice, která hledá zrní.

  91. Mezi herci Majercholdova divadla vypukla hádka a herec Iljinskij vrazil jednomu herci políček. Majerchold za všeobecného zmatku vyskočil na stůl a volal: „Bijte ho, udeřil rolnického synka!“

  92. Leibnitz určil hodnotu poezie ve vztahu k vědě v poměru 1 : 7.

  93. Blake přirovnával umění ke stromu života a vědu ke stromu smrti.

  94. Když se ptali Newtona, co si myslí o poezii, odpověděl: „Poezie je jednoduše nesmysl.“

  95. Newton zničil poezii duhy a zredukoval ji na spektrum. (Keats)

  96. Básníci jsou polobarbaři civilizované společnosti. Básník nejenže ztrácí svůj čas, ale krade i cizí. Je načase přestat psát, napsalo a natisklo se toho dost a dost, jakékoliv zaobírání se poezií se děje na úkor užitečného zaměstnání. Zanedlouho z výšky pyramidy Vědy bude současný Parnas celkem nepatrný. (Peacock v roce 1820)

  97. Průměrný chemik je dvacetkrát užitečnější než kterýkoliv básník. (Turgeněv)

  98. Devět z deseti spisovatelů je politicky slepých. Jejich názory urychlily vznik Osvětimi.

  99. Svět literatury a umění stál vždy proti světu vědy a vždy usiloval popírat reálný život a tedy i vědu.

  100. Darwinovi na stáří bylo při čtení Shakespeara špatně od žaludku (sám o tom psal se smutkem).

  101. Špatná literatura je zločinem páchaným na společnosti stejně jako nerealistická filosofie nebo náboženské předsudky. (Huxley)

  102. Jednou jsem se zeptal ve společnosti umělců, zda mi mohou něco říci o druhém zákonu termodynamiky. Jejich odpověď byla chladně odmítavá. Ale vždyť jsem se ptal na něco, co ve vědeckém smyslu odpovídá otázce: „Četli jste Shakespeara?“

 

Foto: Tančící derviš, autor Jan Kadubec

Přejít do diskuze k článku