Sentence o umění II

Reklama


70. Dne15. února 1979 v sále Centre Pompidou malíř Hervé Fischer měří pásmem šířku sálu a kráčí podél publika, v jedné ruce drží bílou šňůru napnutou ve výši jeho očí, v druhé mikrofon vydávající zvuk budíku – tikání. Malíř skanduje v rytmu tikání jména uměleckých směrů. Krok před středem šňůry se zastaví a prohlásí: „Tohoto dne roku 1979 jsou dějiny umění ukončené. Okamžik, v němž jsem tuto šňůru přestřihl, byl poslední událostí v dějinách umění, jejichž lineární prodlužování by bylo jen lichou iluzí myšlenky. Osvobozeni od geometrické iluze a vnímaví pro energie přítomnosti vstupujeme do dějin událostí posthistorického metaumění.“

71. Chalupecký o Duchampově ready mades (ready mades = konfekční výrobky): Nejsou ani krásné ani nekrásné. Jsou mimo tuto stupnici hodnot. Nejsou žádným způsobem užitečné. Vyrovnat se s jejich existencí vyžaduje zvláštní námahy. Přijmout tyto věci a s nimi pak všechen svět jako něco, co dříve než je prospěšné či neprospěšné, libé či nelibé, estetické či neestetické, pouze JEST. Člověk musí znova začít hledat smysl bytí, znovu jsoucna pojmenovávat, znovu se učit řeči. Odtud Duchamp otevírá mezi člověkem a světem novou hru významů.

72. Mona Lisa s přimalovanými kníry – to není vtip, to je výraz zoufalství! Zoufalé je také jeho dílo „Nevěsta svlékaná svými mládenci, dokonce“. Je to Nanebevzetí Panny Marie, obrácené v obraz neplodnosti. Je to velká skleněná deska, v níž se odráží okolí se všemi návštěvníky. Dílo není a nikdy nebude ukončeno. Jeho díla se vymkla z času.

73. Umělecké dílo je dnes stejným výrobkem jako mýdlo a cenné papíry.

74. Duchapova slavná díla: Bicyklové kolo – 1913, přední kolo bicyklu. Tři ustálené prototypy mě – 1913, tři skleněné desky s přilepenými nitěmi. Vodorovně napjatá metr dlouhá niť spadne z výše jednoho metru na vodorovnou plochu a sama od sebe se zkřiví, takže vznikne nový tvar délkové míry. Sušička lahví – 1914, běžná v železářství zakoupená železná sušička lahví. Před zlomenou ruku – 1914, volně zavěšená lopata. Hřeben – 1916, ocelový hřeben s nápisem: 3 nebo 4 kapky nemají nic společného s divokostí. S tajným zvukem – 1916, klubko provazu mezi dvěma černě natřenými mosaznými plechy. Do dutiny klubka vložen neznámý předmět. Nápisy na deskách nedávají smysl. Apolinére Enameled – 1916 – 1917, plechová reklamní tabulka pro Sapolin Enamel s upraveným nápisem a podepsaná. Studánka – 1917, pisoárová mušle podepsaná R. Mutt 1917. …skládací… na cestu… – 1917, plátěný kryt psacího stroje. Past – věšák na šaty připevněný na podlahu. Věšák na klobouky – volně zavěšená část věšáku. Pařížský vzduch – 1919, zatavená skleněná ampule. Fresh Widow – 1920, okno s modrým rámem a černou navoskovanou kůží místo okenních tabulek. Proč nekýchat – 1921, mramorové kostky ve tvaru kostek cukru, dřevěný teploměr a sépiová kost v ptačí kleci. Rotoreliéfy – 1935, gramofonové kotouče roztočeny na gramofonu vytvářejí iluzi pohybujících se trojrozměrných útvarů. Pojmenoval je takto: Montgolfiéry, Klec, Lampa, Korunka květin, Vejce naměkko, Čínský lampion, Bílá spirála, Úplné zatmění, Japonská rybka, České sklo, Obruč. Plastiky: „Objekt – Dard“ – 1951, předmět osten, umělecký předmět. „Samičí vinný list“ – 1951, sádrový otisk ženského pohlaví. „Klín čistoty“ – 1954, svatební dar nevěstě.

75. Malířství představuje burácející střet různých světů, jejichž posláním je cestou zápasu a uprostřed tohoto vzájemného zápasu světů vytvořit svět nový, který se nazývá dílo. Každé dílo vzniká i technicky tak, jak vznikl vesmír – prochází cestou katastrof, jež se podobají chaotickému řevu orchestru, ale ten nakonec ústí do symfonie, která se nazývá hudba sfér. Vytváření díla je tvořením světa. (Kandinsky Wassily)

76. Vnímat ducha věcí a prožívat tohoto ducha, byť nevědomě… Prožívat nejdříve duchovní podstatu materiálních věcí, a později duchovní podstatu věcí abstraktních. A prostřednictvím této nové schopnosti, která se bude dít ve znamení „Ducha“, se zrodí požitek z umění abstraktního – absolutního. (Kandinsky Wassily)

77. Když jsem chtěl psát dnešní dobu/ zatlouk jsem si do zdi skobu/ teď kolem tý skoby chodím/ čekám kdy si mašli hodím (Fanda Pánek)

78. Boudník – beznaděj doby, Boštík – nadosobní řád, Reynek – křesťanské ctnosti, Lhoták – škodlivost profesionalismu, Adriena Šimotová – noblesa výrazu (obraz „Nepřítomné tělo“)

79. Divadelní hra – „cool“ drama s názvem „Nakupování a šoustání“, sepsal anglický dramatik Rawentill. Igor Cholin, sbírka básní z šedesátých let „Moč a hovno“, vydal a ilustroval Viktor Pivovarov v Praze 1, nákladem 14 výtisků.

80. Pagannini žádal za vystoupení v londýnském královském paláci nehoráznou sumu – 100 funtů. Králi se to zdálo být moc. Paganinini pronesl: Za laciněji mne můžete slyšet v divadle!

81. Současné umění: Nafukovací kostel – lidi nechodí do kostela, kostel musí proto za nimi.

82. Musset o Lisztovi: Oči ohnivé, vlasy rozcuchané, hraje lokty, bradou, nosem, čelem, publikum šílí…

83. Debussy: Už zbývá jenom to, aby se klavírista na konci svého vystoupení zakousl svými zuby do klaviatury a zvedl klavír.

84. Zigmund Krause – Koncert na rozladěné piano. (A docela se mi to líbilo!)

85. Intelektuálové jsou lidé, kteří se živí prodejem myšlenek, většinou velmi obskurních. (Brecht)

86. „Co mi to ta Taťána provedla, ona se vdala.“ (Puškin)

87. Píši si deník pro sebe. Proč ale potom posílám popsané listy do tisku? A proč přesvědčuji čtenáře, že rozmlouvám sám se sebou? (Gombrowicz)

88. Dada: Kopni si do sochy! Znič tu sochu!

89. Umělecké dílo Elektrospotřebič, který pouze spotřebovává elektriku, jinak není k ničemu.

90. Bouleze pronesl, že veškerou hudbu minulosti je potřeba zničit. Kdosi to vzal doopravdy a doslovně a příští týden naplánoval veřejné zničení všech desek s Boulezovou hudbou.

91. Knihy Milana Kundery jsou dobře vymyšlené mašinky na mletí prázdna. Kundera se podbízí západnímu vkusu. (Grudzinski)

92. Nedejte se přesvědčit, že umění není obchod. Spolu s prostitucí je to dokonce nejstarší obchod. (Bělohradský) Kurvy jsou ovšem poctivější, dodává Hoff.

93. Nechci být členem klubu, do kterého přijímají takové lidi, jako jsem já.

94. Potkáš-li kdy Spasitele, hned ho kopni do prdele. (Prý z 19. století)

95. Teprve po šestnácti letech se Konstance přišla podívat na hřbitov a zeptala se, kde je Wolfgangův hrob.

96. Prase a umělec jsou užiteční až po smrti. (Hrabal)

97. Čína: Na čtyři stěny pagody namaloval malíř čtyři draky, ale bez očí! Mniši se smáli. Malíř říká: „Co se smějete, vy fakt chcete, abych těm drakům namaloval oči?“ „To víš, že ano.“ Tak dvěma drakům oči domaloval, ti se zvedli ze stěny a vznesli se do oblak. Dodnes stojí ta pagoda se dvěma draky bez očí a se dvěma zborcenými stěnami.

98. Namaloval obraz s rouškou. Přišel přítel malíř a chtěl roušku odhrnout a podívat se, co je pod ní namalováno, jaký obraz pod rouškou přítel schovává.

99. Namaloval krajinku a vešel do ní. Namaloval větvičku s třešněmi, i přilétali špačci a chtěli zobat.

100. Infantilní společnost nechce kulturu, chce jenom zábavu, hračky, barvy, tvary, blábol, a společnost to spotřebovává jako cokoliv jiného.

101. Uměleckým dílem se dnes může stát cokoliv, co je jako umělecké dílo dostatečně zřetelně označeno a co jsou jeho recipienti ochotni jako umělecké dílo přijmout.

102. Samoúčelné umění, duchaplné exhibice, které zastírají vyprázdněnost epochy. (Kosík)

103. Svatý Kevin se modlil se zkříženýma rukama a jak tak nehnutě klečel, sedl mu na ruce ptáček, pak přiletěl druhý, postavili si hnízdo, nakladli vajíčka, vyseděli mladé a až mláďata odletěla, teprve pak se svatý Kevin přestal modlit.

104. Prší – a jednou nepřestane. (Hoff)

105. Noviny? To je nepoužitelný toaletní papír, který den co den vychází v miliónovém nákladu. (Thomas Bernard)

106. Svatý Tomáš Akvinský se jde podívat z okna na létající krávy, věří tomu, protože si nemůže představit, že by jeho bratr mohl lhát, a tak si raději představí létající krávu. Je přece naprosto nepředstavitelné, aby bratr lhal, létající kráva je přijatelnější, než bratr lhář.

107. V nebi se budeme divit třem věcem: Proč tu nejsou ti, proč tu jsou oni, a proč tu jsem já. (Voltaire)

108. Každá prosba, každá modlitba je splněna, ač ne okamžitě.

109. Astronomie vznikla z pověrčivosti, geometrie z lakomství, všechny vědy, včetně filosofie a estetiky z lidské pýchy, umění slouží přepychu, dějepisectví tyranům, právo nespravedlnosti, řečnictví ješitnosti a nenávisti. Vytvářejí nadbytek pro jedny na úkor bídy druhých. Základní potřeby člověka jsou tělesné, chudoba znemožňuje je ukojit.

110. „Tleskejte přátelé, komedie končí.“ (Beethoven)

111. To je dobře, že umělci mají spoustu dobrých nápadů, ale ať je ukazují v galerii, nejlépe v soukromé, kde se na ně přijde podívat ten, kdo o to stojí. Ať s tím ale neobtěžují veřejnost.

112. Fyzik Alan Sokal publikoval článek v prestižním postmoderním časopise Socila text, který byl plný blábolů a nesmyslných konstrukcí. Byl to krutý žertík. Studenti vytvořili program, který generuje takové texty na základě náhody. Dostaneme-li se do situace, kdy je možné s vážnou tváří publikovat text, který je souborem slov, které jsou bzučením včel…

113. Umělec (v Praze) prezentuje vysavač, který kopuluje se sbíječkou.

114. Sociologie: Pozorování lidí na pláži – jakým způsobem a kam umisťují deku, rádio a ostatní inštrumenty, z čehož se pak vyvozují závěry ohledně sociálního chování a mnohé další – není to změť konstrukcí a rétorického šarlatánství?

115. Sbírky Britského muzea: Anglie jako koloniální mocnost měla sílu a prostředky opatřit si téměř cokoliv a nebyly jim proti mysli ani věci doslova kradené. Vezměte jen všechny ty uřezané hlavy soch z čínských chrámů, které dnes zdobí velká světová muzea.

116. Někteří umělci zaměřují svoji pozornost na pravdy toho druhu, že židle mají sedací plochy a že déšť padá seshora dolů. To jsou sice také výroky pravdivé, vyvstává však otázka, zdali stojí za to je pronášet. K čemu jsou jejich pravdy, když z nich není možné odvodit důsledky pro konkrétní jednání vedoucí k nápravě stavu věcí? Podobní básníci se pak podobají malířům, kteří pokrývají stěny potápějící se lodi zátišími. Nezviklatelni mocnými, ale nezvikláni ani křikem znásilňovaných, malují si své obrázky.

117. Miloš Štědroň: Režijní přístup Evy Tálské mi přišel vždycky dosti intuitivní. I pokyny hercům byly občas až bizarně nekonkrétní. Jako: zahraj modrou popelnici a podobně.

118. Když slyším některé, hlavně české muzikály a zejména jejich recitativ, mám pocit, jako kdyby to stvořil Gioacchino Rossini ve věku šesti let nebo osmiletý Auber nebo Mayerber po těžké mrtvici.

119. Evžen Sokolovský (konformní vůči normalizačnímu režimu, nechci říci bezcharakterní) říkal: „Hrajeme dneska těm a zítra těm.“

120. Po Tak pravil Zarathustra se Jakob Burckhard ironicky zeptal Nietzscheho, zda má v úmyslu zkusit to také s operou.

121. Wittgensteinův výrok 7 se dá v německém originále zpívat na melodii koledy „Dobrý král Václav“. (Russelův nápad)

122. Wittgenstein tvrdil, že struktura jazyka a myšlení se navzájem obrážejí. Piero Sraffa učinil obscénní neapolský posunek, který zajisté vyjadřuje (urážlivý) „význam“, a vyzval Wittgensteina, aby popsal jeho strukturu.

123. Kultura je Bůh a hermeneutika je jeho prorok.

124. „Strom, který kvete, lže v okamžiku, ve kterém jeho kvetení vnímáme bez stínu hrůzy.“ (To prý znamená, že krásné nemusí být pravdivé.) (Adorno)

125. Zbyl po něm jen oděv, takže i netalentovaní básníci rozmanitých škol si z těchto hadříků spíchnou každý své šatičky. (Goethe)

126. Východoněmečtí spisovatelé měli být degradováni také proto, aby uvolnili místo západním autorům a západním knihám. Dokud stála berlínská zeď, byli na Západě přehnaně oslavováni a každé vedlejší větě, která se dala číst jako kritická, se tleskalo. Byli vnímáni jako morální instance odporu vůči státu bezpráví. Jen co zeď padla, byli stejní autoři označováni jako komplicové totalitního státu, protože jejich kritika nepřerostla vedlejší věty.

127. Někteří krátkodobě slavní němečtí autoři závislí na drogách se nezmohou na nic jiného, než na řeči o svých zkušenostech.

128. Čtení je potěšení menšiny. To za mého mládí nebylo jinak. V mé třídě četli tři, možná čtyři, zbytek měl v hlavě úplně jiné věci.

129. Ať čtete pop-romány z Německa, USA, Japonska nebo Ruska, všichni jmenují stejné značky a podřizují se dominantní anglo-americké pop kultuře a jejím ikonám.

130. Existuje stále víc neknih pro nečtenáře. Nedají se recenzovat. Pomocí reklamy jsou imunizovány vůči kritice. Globalizovaná masová kniha je tištěný hamburger svého druhu.

131. Kierkegaard: Obrazný styl plný náznaků, šifer a metafor je požitkem pro čtenáře, pastvou pro literární vědce, ale morem pro kritického filosofa. Kierkegaard se rozhodl klamat svět ve jménu pravdy.

132. Karel Veselý: Hudba a technologie: Digitální nástroje problém dovednosti a virtuozity odstranily a nahradily ho problémem úsudku. S programem Cubase může pracovat naprosto kdokoliv a velmi jednoduše s ním uděláte hudbu, která zní jako to, co slyšíte běžně v rádiu. Otázkou se pak stává, ne jestli jsme to schopni udělat, protože to dokáže po delší době každý, kdo je ochotný sedět drahně času před monitorem, ale kterou z věcí, jež jsme schopni udělat, opravdu nakonec uděláme. A pro podobné volby nejsou manuály.

133. Tvorba hudby se stala spíše otázkou manipulace se zvuky. Svobodné nakládání s hotovými zvuky byl sen hudební avantgardy už od časů, kdy se stala hudba technicky reprodukovatelnou.

134. John Cage – Imaginary Landscape No. 1 z roku 1939 – gramofony hrající vinylové desky na různé rychlosti.

135. Shaeffer – Etude aux Chenmins de Fer z roku 1948 – útržky reálných zvuků vlakového nádraží.

136. Luigi Russolo ve dvacátých letech provolával slávu budoucí hudbě, která bude oslavovat „dominanci stroje a slavné panování elektriky“.

137. Karlheinz Stockhausen – experimenty s magnetofonovými páskami.

138. Skupina Oval chemicky ničila povrch CD – nosiče a zaznamenávala zvuky, které pak vydával v přehrávači.

139. Cage – buržoasní snobská klauniáda – Celý tucet radiopřijímačů, z nichž každý je naladěn na jinou stanici, „hraje“ určitý čas současně a je z toho „Koncert pro 12 rádiopřijímačů“.

140. Cage – Atlas Eclipticalis z roku 1961 – převod mapy hvězdné oblohy do hudební kompozice. Šedesát tři volných listů klavírního partu, jež mohou být volně kombinovány s osmdesáti devíti party doprovodu. Interpreti nehráli zapamatovatelné melodie a z nástrojů vydávali neobvyklé zvuky.

141. Roku 2005 v Berlíně byl oceněn projekt, ve kterém šlo o počítačovým programem ovládanou vrtačku, která postupně destruovala počítač, v němž byl uložen kód, který ji ovládal. Když stupeň destrukce hardwaru dosáhl kritické hranice, program ovládající vrtačku přestal pracovat a ta přestala počítač dál trápit. Stejně už byl zničený. Autodestrukční počítač s obrazovkou blikající chybovými hláškami – posléze zahalený kouřem spáleného čipu – prostě je krásný, a to i bez vysvětlování.

142. Tvůrce nepotřebuje k tomu, aby pokračoval ve své tvorbě, vědomí, že stvořil cosi uměleckého, unikátního, pro svět nepostradatelného. Jejich aktivity netouží být bezvýhradně považovány za umění.

143. „Kdo poznal svět, poznal mrtvolu.“ (Tomášovo evangelium, logium č. 56)

144. Náhrobní nápis: Jsem mrtvý; co je mrtvé, je hnůj; hnůj je země. Je-li země bohem, nejsem mrtvý, nýbrž stal jsem se bohem.

145. Frygové volají: „Papa, zastav, zastav rozladění světa!“

146. Jestliže jste snědli mrtvé věci a oživili jste je, co se stane, budete-li jíst živé? (Živými věcmi jsou míněna slova.)

147. Jeremiáš řekl také: „Člověk jest a kdo jej pozná?“

148. Surrealismus: Buchar na rozum. Pravý dadaista je proti dada. Každý ředitel je dadaista. Co je dobré? Co je ošklivé? Co je velké, silné, slabé… nemám páru, nemám páru.

149. Tihle salonní nihilisté. Surrealismus je křik ducha, který se obrací sám proti sobě. Střežím se přizpůsobit své bytí směšným vezdejším podmínkám všeho bytí. Duch nemůže najít spočinutí ani v životě, ani mimo něj.

150. Nejprostší surrealistický čin je vyjít na ulici s revolverem v ruce a začít střílet naslepo do lidí. (Breton)

151. Až poberu všechny finance, všechny povraždím a půjdu. (Jarry)

152. Raději bych byl ruský švec než ruský Rafael. Pár holínek je užitečnější než celý Shakespeare. Kousek sýra je mi milejší než celý Puškin. (Pisarev)

153. Ostatně i Tolstoj ke konci života exkomunikoval umění. Ve spravedlivě uspořádané společnosti nebude umění, protože racionální skutečnost uspokojí všechny potřeby. Umění bylo a je výrazem vládnoucí třídy. Umění sedí na lavici obžalovaných s rozpačitým souhlasem umělců a intelektuálů, kteří snaživě znevažují své umění a intelekt. Musíme si všimnout, že Shakespeara a krásu nehanobí švec, ale ten, kdo dál čte Shakespeara a nedal se na šití holínek, které by ostatně nikdy ušít neuměl. (Někrasov)

154. Pánaboha nelze soudit podle tohoto světa, je to takový jeho náčrtek, který se nevyvedl. (Van Gogh)

155. Je pravděpodobnost, že z deseti skutečných tvůrců má naději přežít alespoň jeden?

156. Absolutní svoboda znamená destrukci každé hodnoty. Absolutní hodnota potlačuje každou svobodu. (Jean Grenier)

157. Umění je pro obec nebezpečnější více než vnější nepřítel, tiše prosakuje do společenského organismu. (Platon)

Foto: Pirueta baletky, autor: Jan Kadubec

Přejít do diskuze k článku