Sentence o umění VII

Reklama


  1. Umění se musí změnit. Sama kategorie umění se stává pochybná. Lidé jakoby umění nepotřebovali, svět umění se stává světem sám pro sebe, elitářskou záležitostí nebo organizovanou zábavou. Moderní umění degeneruje. Konjunktura moderního umění nastává až počátkem XX. století, umění se stává zbožím. (28letý Picasso si už v roce 1909 mohl najmout rozsáhlý byt, měl služebnou.) Umění ovládli sběratelé, teoretici, obchodníci, muzejní kurátoři; umělecké, komerční a kritické zájmy jsou propleteny. Díla jsou výhodnou kapitálovou investicí. (Chalupecký)

  2. Snaha upoutat nápadným gestem. Nakonec zbylo jenom to gesto.

  3. Umění se mění v manýru, která se na trhu osvědčila. Avantgarda upadá do konvence, propojuje se s velkými obchodními galeriemi, vlivnými časopisy, s oficiálními institucemi.

  4. „Podstatné není čestnou legii odmítnout, je potřebné si ji nezasloužit!“ (E. Satié)

  5. Avantgardismus se stal avantsnobismem, surrealismus uměním bohaté společenské smetánky.

  6. Moderní umění už unavuje, žije ze zbytků jako hyeny.

  7. Umění vzniká z umění – to je postmoderna.

  8. Umělecké dílo není kam dát – v galerii se stává zbožím. Medkovy obrazy se stávají krásnými předměty pro sběratele a pro dekoraci bytů. V muzeu se stává historickým exponátem.

  9. Z hépeningu zbylo jen rozptýlení, zábava, záležitost pro snoby.

  10. Nic tak nedemoralizuje jako úspěch! (Duchamp)

  11. Pro básníka neexistuje kompromis – buď hoří, nebo hnije. (Ladislav Klíma)

  12. Touha po vnějším uznání, modernistický kýč, výroba umění.

  13. Co s uměním? Má smysl v tomto světě? Jaké je jeho místo? Společnost začlenila umění do své mocenské struktury.

  14. Absolutní bytí, jasná noc Ničeho. (Heidegger)

  15. Umělci se začali blížit oblasti, která jindy patřila mystikům. (Malevič)

  16. Životy umělců se stávají legendou, něco jako životopisy svatých.

  17. Josef Kainar byl největším básníkem své generace, František Gros největší malíř – a co z nich zbylo, máme je vinit?

  18. Umění padesátých a šedesátých let u nás žilo v katakombách (sestup do katakomb první použil Vilém Závada).

  19. Nikdo nebyl za moderní umění trestán, ovšem úspěch a uměleckou obživu dosáhl jen ten, kdo byl proti modernímu umění.

  20. Gorkij: „S kým jdete, mistři kultury?“ Tuhle otázku musí umělec nechat bez odpovědi.

  21. V tomto čase je mi básníkův charakter víc než básnický talent! (Halas)

  22. Náboženství už neposkytuje duchovní hodnoty. (Duchamp)

  23. La Monte Young: hudební skladba: Jediná kvinta h – fis s poznámkou „dlouho držet“!

  24. Provokace, která k ničemu neprovokuje.

  25. Shidego Kubotaová: Malující vagína – předvádí na letním Fluxfestu v roce 1965 malbu na podlaze se štětcem vetknutým do své pochvy.

  26. Hovnový manifest či Hovnová kaše Alison Knowlesové.

  27. Sadistické dada: Otto Mühl v roce 1969 rozbíjí vejce, vylévá ho do pochvy menstruující dívky a odtud jej pak vypíjí.

  28. Introspekce se mění v exhibicionismus.

  29. Všechno dobré je lehké, všechno božské běží po něžných nohách. (Nietzsche)

  30. Modlitba gnostické sekty mezopotamských mandaistů: Nechť každý den uslyším hlas / Každý den nechť mne zavolá hlas / Kéž vzbouzí mne, abych neusnul.

  31. Alina Szapocznikowá rok před smrtí odlévá části svého těla a prázdné skořepiny pak rozvinuje do prostoru.

  32. Dada, to byl metafyzický postoj. (Duchamp)

  33. Odejít na poušť, do samoty, do vyhnanství, kvůli prožitku transcendence. (Huelsenbeck)

  34. Žili jsme chudě, ale za odměnu nás navštěvovali andělé! Dadaisté jsou atheističtí mystici, dada dospělo k hranici, za kterou umění nemůže postoupit. (Arp)

  35. Umění za I. republiky bylo plné fontán, vlysů a Masaryků. Dada v Čechách bylo legrací, čtveráctví, cirkus, zábava zlaté mládeže, módní záležitost, vymyká se jedině Halas, L. Klíma a Hašek.

  36. Duchamp v roce 1961 předvídá revoluci asketického ducha, kterou rozvine pár zasvěcenců na okraji světa oslněného ekonomickým ohňostrojem.

  37. Více než kdy jindy, teď bude muset člověk stát mimo řady. Moderní umění selhalo a způsobilo rozvrat evropské kultury. Hitler a koncentráky nejsou něco specificky německého, ale je to celoevropské! Už jenom to, co se u nás dělo při odsunu a po roce 48, v SSSR gulagy… Kdo je vinen? Ti, co rozkazy prováděli (s chutí a účinlivě), nebo ti, kteří je dávali (s hlubokou vírou v ideu, jíž slouží)? Zřítila se duchovní konstrukce evropské civilizace a strhává s sebou přitom konstrukce civilizací neevropských. Afrika se od nepaměti brání našemu typu civilizace, a věděli proč. Už egyptskou civilizaci zablokovali na Nilu a nepustili k sobě. Budou pořád větší obchodní domy a v nich pořád větší hory zboží a pořád větší a větší obrazovky a mohutnější reproduktory a pořád větší a větší koncentráky. Je-li člověk optimista, je pro to, aby se to zřítilo! (Chalupecký)

  38. Intelektuálové jsou obchodníci, jsou to „prodavači slov“. Dříve bylo: „Vědění je dar Boží“, není tudíž na prodej!

  39. Karolínská epocha, 8. – 9. stol.: Nádherné knihy, v nichž je spousta chyb, velký počet chyb, nejsou dělány proto, aby je někdo četl, mají pouze rozmnožit počet pokladů, jsou spíše ekonomickým než duchovním statkem, jsou něco jako vzácné nádobí.

  40. Nelze vyjít z temnot nevědomosti do světa vědy, nebudeme-li neustále a čím dál láskyplněji pročítat díla starých. (Myslí tím díla z antiky). Jen si štěkejte, psi, chrochtejte prasata. V nejmenším mi to nezabrání zůstat jejich vyznavačem. (Petr z Blois)

  41. Jsme trpaslíci, kteří vyšplhali na ramena obrů. Vidíme tak více a dál než oni, ne proto, že by náš pohled byl pronikavější anebo náš vzrůst větší, ale proto, že oni nás povznášejí vzhůru a podpírají celou svou olbřímí velikostí. (Bernard z Chartres)

  42. Města přetékají myšlenkami stejně jako zbožím.

  43. Jsem cosi lehkého, pouhý list, s nímž si vítr pohrává. / Lačním po rozkoši víc než po věčné spáse, / moje duše je mrtva, chci už jenom tělesnou slast. / Chtěl bych zemřít v hospodě / S vínem u rtů, které vychládají / Andělské sbory tam pak zazpívají / „Bože, buď milostiv i tomu pijákovi“ (12. století)

  44. Odloučit se od panujících poměrů, zavrhovat pozemské statky, volit samotu, askezi, chudobu, pohlavní zdrženlivost, záměrnou nevědomost, tj. zřeknout se všeho, co nabízí rozum.

  45. Abélard: K čemu slouží slova zbavena srozumitelnosti? Nelze věřit tomu, co není pochopitelné. Je směšné čemukoliv vyučovat, pokud to ani přednášející, ani posluchači nedokáží rozumem uchopit. (Heidegger a Patočka Abélarda asi nečetli.)

  46. Bůh může udělat z dubu tele, jak říkají nevzdělaní venkované, ale udělal to někdy?

  47. Aristoteles, aby pobavil posluchače, dokázal díky své zběhlosti v sofistice obhájit za pomoci dialektických argumentů i vyloženě lživá tvrzení!

  48. Člověk je miniaturní univerzum.

  49. Každý výtvor je dílem Stvořitele, dílem přírody, nebo dílem člověka řemeslníka, který přírodu napodobuje.

  50. Výmluvnost spíš zatemňuje, co neobjasnil rozum, a učenost, nedovede-li používat slov, je nemohoucí, jakoby bezruká.

  51. Ta ponurá věta: „Vše již bylo řečeno, přicházíme pozdě…“, ale scholastika říká: „Pravda je otevřena všem a ještě nikdo se jí nezmocnil v úplnosti“.

  52. Z Románu o růži: Manželství jsou opovrženíhodné okovy. Podívejme se pravdě do očí. Příroda není tak pošetilá, aby zrodila Mařenku jen pro Jeníčka a Jeníčka jen pro Mařenku. Udělala nás jinak: každou pro všechny a všechny pro každou.

  53. Nestyď se za tu proslavenou a blahou zahálku, z níž měli velcí duchové odjakživa jen požitek.

  54. Je sice možné přinutit rostliny, aby rostly vodorovně, ale necháme-li je na pokoji, porostou vzhůru. (Rousseau)

  55. Rozkvět umění a literatury nepřispívá nutně k zušlechtění mravů. Mimořádná vnímavost vůči uměleckým hodnotám může způsobit, že vůbec nevnímáte hodnoty etické! (Rousseau)

  56. Kdyby se Shakespeare zítra vrátil na zem a kdyby se ukázalo, že jeho oblíbeným koníčkem je znásilňování holčiček ve vlakových kupé, neřekli bychom mu – račte si posloužit – v naději, že nám možná napíše ještě jednoho Krále Leara? (Orwell)

  57. Dějiny uchovávají spíše jména vědců a básníků než těch, kdo jim nosí do pokoje čaj nebo přišívají knoflíky.

  58. Dva různé odporující výroky se dnes berou jako dvě nepochybné pravdy. Západní společnost se vyznačuje absencí morálky, povinnost je mrtva, místo ní se oslavuje autenticita. Je potřeba zbavit se posledních zbytků morálky. Pozor! Morálka se vrací!

  59. Morálka nemůže zaniknout, aniž dojde k mutaci lidského rodu. Morálka je racionální. Jak rozlišit dobro a zlo? Co je prospěšné, je dobro, zlo je to, co je nejméně žádoucí.

  60. Havel: Zánik komunismu založeného na moci vědy ohlašuje zároveň konec nadvlády rozumu nad lidstvem. Krupička komentuje: Končíme s nadvládou vědy a rozumu – to je heslo elity ducha nezatíženého přízemnostmi vědy.

  61. Luther o Koperníkovi: Ten blázen chce zvrátit celou astronomii učením, že Země se otáčí okolo Slunce. Písmo svaté však jasně říká: Jozue poručil Slunci, aby stálo, nikoliv Zemi.

  62. Hejdánek: Pravda ukazuje skutečnost v pravém světle, z pravého zorného úhlu. Je tím pravým světlem, v němž ukazují věci, události a bytosti svou pravou tvář. (A tento člověk je profesorem Karlovy univerzity. Tento blábol se klidně vyrovná blábolům Hegelovým. Jednou pravda a čtyřikrát pravost.)

  63. Kosík: Hrstka „vědoucích“ je odsouzena v marném a odvěkém boji vzdorovat arogantnímu přesvědčení otupělé většiny, že svět je jen to, co se jeví a zdá být. (Takže my ostatní jsme tupí, protože nevidíme jiný svět, který je za naším světem.) Krupička komentuje: Prý existuje terorismus většiny a většina přece nikdy nemá pravdu. Většina je u nich symbolem ubohosti, zaostalosti, tuposti a hrubosti.

  64. Správcová v Lidových novinách: Domnívat se, že většina lidí, která na trhu rozhoduje, je myslící, inteligentní, rozumná a zodpovědná, je trestuhodně naivní.

  65. Na panském sněmu v Praze se čeští pánové dohadovali, kdo bude českým králem. I vystoupil stařičký Tobiáš z Bechyně a navrhl, ať jde poselstvo do Stadic, že tam najde třeba sedláka, jak oře, a nechť ho přivedou do Prahy na Hrad. Stařec Tobiáš byl rozzuřenými vlastenci na místě zabit. Žertovat se holt nemá.

  66. Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého-literární akademie – školné 45 tisíc ročně. (V roce 2005 to už bylo 59 500 Kč)

  67. Shakespeare: Kdyby každý dostal to, co si zaslouží, kdo by si byl jistý před výpraskem?

  68. Bůh dal člověku deset přikázání, ale pouze jeden život.

  69. Víno v Káni Galilejské vypili a odešli hřešit dál.

  70. Řím a Byzanc už dávno nemají společné dějiny, natož tak Jeruzalém a Mekka.

  71. Nic není pravda – všechno je dovoleno. (Nietzsche)

  72. „Protože Bůh abdikoval, od nynějška budu řídit svět já,“ napsal dva dny před zhroucením.

  73. Den po zešílení napsal: Zpívejte mi píseň novou: svět se proměnil a celá nebesa jsou plna radosti. Podepsal se Ukřižovaný.

  74. Peter Barnes: divadelní hra Vládnoucí třída. Jejím hrdinou je šílenec, který věří, že je Bohem. Jak to víš, že jsi Bohem? „Ó, to je jednoduché, když se k němu modlím, zjišťuju, že mluvím sám se sebou.“

  75. „Obrovská mezera mezi globální formou světa a lokálními dušemi“, napsal Peter Sloterdijk. Co tím ale myslel? Té větě nerozumím! Co má společného „globální forma světa“ s lokálními dušemi? Třeba s mojí lokální duší. Každá „lokální duše“ se snaží porozumět „globální formě světa“, ale tak tomu bývalo, je a bude pořád. Toto prý je naléhavý problém politické kultury. Je to prostě složitě napsaná pitomost.

  76. Lidé se ve svém zboží poznávají: ve svém autu, ve svém hi-fi přijímači, ve svých bytech, ve svých kuchyňských přístrojích nacházejí své duše.

  77. „Internet pro méně privilegované? A nač? Vždyť dnes dostávají prakticky všechny informace, které chtějí, a oni se dokonce brání snahám škol, knihoven a informačních médií, aby byli lépe informováni.“ Tak tohle otiskl George Melloan ve Walt Street Journal dne 16. května 1994 a dokonce text orámoval!

  78. Člověk téměř nikdy neužívá těch svobod, které má, jako například svobody myšlení; místo ní požaduje jako náhradu svobodu projevu. (Kierkegaard)

  79. Zdá se, že lidé nemluví proto, aby zakryli své myšlenky, ale aby zakryli, že žádné myšlenky nemají.

  80. Žádnému východnímu despotovi nikdy neposluhovali a nelichotili dvorní patolízalové tak servilně, jako to dělají žurnalisté, tito lidé okamžiku.

  81. Kdyby měl denní tisk podobně jako ostatní živnostníci svůj vývěsní štít, měl by mít nápis: Zde se demoralizují lidé, a to v nejkratším čase, v co nejširším měřítku a za nejnižší možnou cenu.

  82. Žádnou lyriku! Lyrika unavuje. Naším materiálem je jedině život. (Bondy)

  83. Bude doba, kdy se budou zveřejňovat jen deníky a biografie, neboť nebude potřeba jiných příkladů pro poezii. (Bondy v padesátých letech).

  84. Starý Teige neřekl jinak / Než „ten Fišer a jeho banda grázlů“ / Přešlo třicet let a ani nemůžu sedět na hajzlu / Jak se ke mně dobývá mladá banda grázlů

  85. Když mně bylo osmnáct let a psal jsem ještě surrealistické blbinky u Karla Teigeho, Honza Krejcarová měla už napsaný klenot druhé poloviny našeho století. Kde je těm básním konec? (Ale nalezly se přece jen!) Krejcarová: Budeme jezdit na koníčku / jako když jsme byli malí / jako když jsme byli velcí / Létání v aeroplánu / létání v posteli / Nemrdám ráda v přírodě / nemohu při tom roztáhnout nohy / A pak lezou mi po nich brouci / O tomto mrdání vyjde zvláštní číslo večerníku / v Lidových novinách o něm bude úvodník / nadepsaný Dělejte to jako já. Házeli si žaludem / a duběnkami / To by bylo smutné / a slzy by kanuly / do klína / Do řitě dneska ne/ bolí mne to / Chtěla bych si s tebou napřed povídat / protože si vážím tvého intelektu / Lze o něm předpokládat / že je dostačující / k mrdání směrem do stratosféry

  86. Manifest z roku 51 až 52: Nechceme se podobat ostatním lidem, jejich tváře se stále víc a více podobají tvářím idiotů. Na tomto zjištění mnoho nezáleží, vždyť oni nás také pokládají za idioty, tak to bylo vždycky.

  87. Bondy 1950 obdiv k marxismu a odpor k Sovětskému svazu. SSSR se sesere

  88. Bondy: Chci vyjádřit to co mne zabíjí / a co ostatní lidi oživuje / Dostala jste citróny? / Dostali dvacet let / Je větší příděl než / minulý rok/ Hrušky jsou k dostání / Jsme stále bez bytu / A květiny voní a voní

  89. Jana Krejcarová – Clarissa roku 1952: Zásadně nesouhlasila s uveřejněním textu a pod pohrůžkou udání svých přátel policii si přála, aby byla její rozsahem nevelká próza zničena.

  90. Vybroušený styl dekadence byl vlastní jen bohaté buržoasii.

  91. Pak jsme mlčeli a stoupali kolem zahrady / kde jednonohý klečel na lavičce / a pilkou řezal větev / prázdná nohavice se otřásala / berla ležela opodál / tu Egon Bondy mi zametl vousisky uši: / Tady to vypadá / jakoby jednonohý klečel na lavičce / a pilkou řezal větev / hle! prázdná nohavice jak se otřásá / a berla jakoby ležela opodál! / A já jsem pochopil, že zrušil metaforu. (Hrabal 1952)

  92. Vždycky jsem snil o tom / napsat báseň bez metafor (Vodseďálek)

  93. Krejcarová (dítě pokrokové novinářky a surrealistického architekta): Dopis Egonu Bondymu: …vzdělaná filosofie je totiž dobrá pro akademickou půdu a sterilní mozky lidí, kteří v ní hledají obhajobu vlastní nicotnosti, a pracná poezie je upocený nesmysl pro čítanky.

  94. …nehrozí nám banální rovina manželských zvěrstev páchaných na duchu i na těle.

  95. Chraňte mne moru, tyfu a zdravého rozumu. Zdravý rozum jsou protialkoholické plakáty a řízené státy, zdravý rozum jsou prezervativy a televizory, zdravý rozum je sterilní poezie, která slouží dobré věci, ušetřte mne zdravého rozumu, při své vitalitě vydržím víc než kdokoli jiný, ale na zdravý rozum umřu do týdne tou nejsmutnější smrtí, která existuje, zdravý rozum ve mně likviduje všechno, co na umění má nějaký smysl.

  96. Zazářilo slunce, zavanul vítr / a já jsem vypil lihu litr (Bondy)

  97. Prostý jak jsou jen bozi a mikrobi prostí / pryč zanechávám štěstí strach i povinnosti

  98. Psát básně či nepsat básně / je v tom rozdíl vlastně?

  99. Až se budu jednou dívat ze Slavína / přes Vyšehradský hřbitov až na Dívčí hrad / Vzpomenu si, jaká to byla psina / a budu se zas jednou smát

  100. Tahle nová vrstva prasat / je tedy přední typ naší společnosti

  101. Vždyť estetika se jen k tomu hodí / abych se na ni vyprděl

  102. Cesta je klid / Kdo jde / tomu se nemůže nic stát / Je pod širým nebem Jeho dům se na něj nesesype / Jeho majetek mu nikdo nemůže uzmout / Jeho práci mu nikdo neztrpčí / Nikdo ho nezastaví, protože cesta je všude

  103. Dosud jsem nepoznal tvůrce, jehož talent by dostačoval / ke klasicky jasnému přepisu / bezpříkladné zamotanosti naší doby

  104. Děsím se toho, že bych se měl dožít (a přeji si doufat, že se nedožiju) vlády morálních pomyjí a intelektuálních splašek, jako jsou soudruzi Pavel Kohout, Milan Kundera, Ivan Sviták, Karel Kosík, Zdeněk Mlynář, Věnek Šilhan apod. Což by nutně nastalo, nechcípnou-li.

  105. Nevím nyní kdo tu velí / marně čekám na povely (Vodseďálek)

  106. A tu jsme na potemnělé pláni/ kde armády nevědomých se střetávají v noci

  107. 15.000 šicích strojů / a 232 jabloní / zpívalo destilované výkřiky / požehnané rozkrojeným / uchechtnutím. (Knížák z roku 1967)

  108. Běžím s hovnem proti plátnu / do plátna to hovno zatnu. (Zajíček)

  109. Roztrhejte knihy / básně hoďte prasatům / a takhle čistý se vraťte k živejm snům.

  110. Hra výjimečně vzdělaného a sečtělého Bondyho na literárního neumětela byla sledována s lehce pobaveným úsměvem.

  111. Státní vlajka co zde vlaje / není asi z mého kraje. (Pánek)

  112. Strašně se nudím / Nudím se dokonce i ve spánku / Ale není to nuda z nečinnosti / ale protože je všechno zbytečné. (Bondy)

  113. Četl jsem právě zprávu o procesu s velezrádci / když jsi přišla / Po chvíli jsi se svlékla / a když jsem si k tobě lehl / byla jsi jako vždy příjemná / Když jsi odešla / dočetl jsem zprávu o jejich popravě

  114. Ó zvířecká! / Ó dětská! / Ó krejcarová! / Ó velká! / Jaképak jméno ještě ti dají? / Kterou se z obou k nám obrátíš tváří? (Majakovskij – z Ódy na revoluci)

  115. Byla to divná, nepřitažlivá holka, nečistá, nepořádná, bordelářka. A taky kradla. Psychopat. Podivně zkultivovaná. Kradla, už jako mladičké holce se jí velmi líbili muži (Hostovský), měla krajně nezodpovědný přístup k manželství i mateřství, byla ještě větší psychopatka než její máma. Psychopatka, a přece: kdo by řekl, že napíše takovou knížku? (Hiršal)

  116. Honza Krejcarová zemřela roku 1981. Napsala: V zahrádce mého otce 1948, Clarissa 1951, Dopis (Bondymu) 1962. Jako Jana Černá vydala: Hrdinství je povinné 1964 (V edici Život kolem nás), Nebyly to moje děti 1966 a Adresát Milena Jesenská 1969.

  117. Otázky klidu a míru / jsou v pevných krytech / hluboko pod zemí / kde dříve bývalo peklo. (Vodseďálek)

  118. Sbírka básní Pilot a oráč: Sovětští polárníci viděli v polární záři / 12 kilometrů vysokou podobiznu Stalina. (Prý citát z denního tisku).

  119. Otupělý dav nestaví krypty a chrámy / ale kryty a televizní vysílače.

  120. Kvetoucí Ukrajina: Jsem malý mrzáček / jaký se zřídkakdy narodí v Sovětském svazu / Společnost má přece právo říct / že mezi ni nepatřím / a zakázat množení takových lidí, jako jsem já / Vyšívám překrásný gobelín pro naši radnici / s portrétem generalissima Stalina.

  121. Zůstali jsme každý sám. Dolehl na nás nepříjemný pocit zbytečné existence. Marně jsme se snažili toto ponížení vyrovnat bohatou a krásnou tvorbou.

  122. Ví mnohé, neboť zažil hodně absurdity a prošel poustevnickým pokáním za hříchy, jichž se nedopustil, avšak vrací se mezi lidi jen proto, aby jim nic nezvěstoval.

  123. Vůně a smrad / jak tě mám rád.

  124. Všechny hodnoty jsou v nepořádku / u nás a dnes / Snad právě tyto hluboké rozpory / jsou principem pohybu.

  125. Proč podezřele velké množství lidí píše poezii? / Bývá to žvanění / zahalené do nezvyklé formy řeči.

  126. Dům je dům / a slovo je slovo / a jakýkoliv opak je nesmysl.

  127. Trapnost je projevem studu za jiné / je projevem pocitu / totální osobní zodpovědnosti.

 

Foto: Kubistpostava, autor Jan Kadubec

Přejít do diskuze k článku