Sentence o umění XI

Reklama


  1. O nedělních odpoledních hrách českých ve Stavovském divadle na Ovocném trhu bývalo takové horko, že nebylo lze ani dobře rozeznat, je-li psán kus v próze nebo ve verších. (Gustav Toužil, Paměti F. F. Šamberka)

  2. Je rychlost vzdalující se minulosti stejná jako rychlost přibližující se budoucnosti? (Maurice Maeterlinck)

  3. Dagonové v západní Africe mají za to, že jedním z neklamných příznaků úpadku lidstva je řeč. Ta nahradila počáteční plynulou komunikaci, ničím nepřerušovaný šum, jenž obsahoval vše. Způsobil to rabiát Bemba, když přistihl svou ženu Muso Koroni při nevěře, popadl ji za krk a jal se ji škrtit. Muso Koroni začala chroptět a vydávat přerušované zvuky.

  4. Základem mé mysli je zapomenutá prázdnota. Držím se víry, jsem blouznivec jednoho starobylého náboženství, ta církev má jméno, chodí po ulicích, ráno se vždycky ta církev vysere, jmenuje se: Já…Výjevy hospodských sezení, šumění topolů, masturbace a vyměšování, třeskutá přítomnost, hlubina budoucnosti, všichni bez výjimky jsme někde hluboko v sobě napojeni na vesmír.(Václav Kahuda, Proudy, Petrov, Brno)

  5. Středověký člověk se nedomníval jako my, že výpůjčka je plagiát. Veškeré vyučování se zakládá na četbě a na opisování, nikoli na původnosti pojetí. Brát od druhého znamená vzdávat mu poctu a zakládat nový výraz na názoru, který je už uznán!

  6. Bůh započal své představení mnoho miliónů let předtím, než v obecenstvu zasedl člověk, a po celou tu dobu se zcela spokojil s růstem rostlin a zpěvem ptáků. (Aldo Leopold)

  7. Největší umělecký čin v dnešní době je událost z 11.září 2001 v New Yorku. (Stockhausen)

  8. Poslední fáze trávení je sice také lidská, ale přesto není důstojným předmětem literatury. (Sinkiewicz)

  9. Kolaps vysoké kultury. Blábol o Warholovi (píše v LtN Sedlák): Vedle omezení vypravěčského prvku je zde souvislost singularizovaných a centralizovaných objektů.

  10. Film: Několik hodin (šest) spícího člověka. Vizuální atraktivita a emocionální distance, dva dialektické póly celého jeho díla, se ironicky spojují v prázdnu metafyzické mezery. Tu nemůže zaplnit sebevětší počet krabic Brillo, s nimiž Artur C. Danto spojuje konec dějin umění (datum konce dějin umění stanovil na rok 1964).

  11. Filosofie je tvorba pojmů. Má-li filosof poznávat čistými pojmy, musí si tyto pojmy vytvořit. (Gilles Deleuze a Felix Guattari)

  12. Píšu o jiných autorech tak, že k nim pokaždé přistupuji zezadu a s úmyslem zplodit s nimi dítě. (Gilles Deleuze)

  13. Překročili normy smysluplnosti a racionality. Jsou to monstra zplozená spánkem rozumu. Nesrozumitelnost, jakou mají „hlášky“ v partě, do které nepatříte.

  14. Někdo předvádí nový tanec. Buďto si řeknete, že ten člověk tančit neumí a jen se tak nějak divně kroutí a skáče, popřípadě, že je nemocný, nebo si zkusíte zatančit s ním. Nutnou podmínkou je asi jen možnost a ochota se hýbat a vidět v jeho počínání tanec. Nesmysl postrádající řád.

  15. Nová kniha Calvina Trillina: Románový hrdina, kterému se podařilo téměř neskutečné, totiž zaparkovat, odmítá vystoupit a riskovat ztrátu parkovacího místa a případně i auta.

  16. Sergej Machonin o divadle Petra Lébla: Ale jen u nás to slibování podalo malíček, už mu rvou celou ruku až po kloub, až po maso, až po žebra. Řinčí orchestriony a vyhrávají lázeňské kutálky. Raduj se a urvi co můžeš, buď svobodný a skoč po všem, sežer a ukradni co můžeš, buď demokrat a zakousni koho můžeš. Je definitivně lázeňská sezóna! Máme jen jeden život, jsme děti lázeňské sezóny. Máme život. Vychutnej svého kozla, život je nádherný thriller, život vše je dovoleno… život vraždění jehňátek a podnikatelů, život klipové estetiky a už už konvertibilní koruny.

  17. Petrželka: Ale to je odporné, to nemá žádnou subtilnost. Můj život to není. Takové globálně barokizující výkřiky. A nevím, proč Machonin vyvolává tyhle duchy zrovna v souvislosti s tak jemným člověkem, jako je Petr Lébl. Machonin tvrdí, že Léblovo divadlo je stejně povrchní jako tato doba, že má všechny její atributy. Ale to není vůbec pravda. To je hluboký omyl.

  18. My mladí pod dvacet/ svět jdeme obracet!

  19. Václav Klaus: Milióny lidí naší země si dnes plnými doušky vychutnávají svobodu!

  20. Gustáv Husák 6. 4. 1973: Naše klidné, řekl bych slunečné dny…!

  21. V novém světě není a nemůže být místo pro magii nebo pro posvátno.

  22. Moudří přestávají tvořit kastu. Vědění již dnes není považováno za posvátné a taky neposkytuje žádnou společenskou autoritu. Jeho implikace jsou nezměrné!

  23. Dominantní hodnoty jsou hodnoty vládnoucí třídy. Práce se ukládá nižším vrstvám společnosti a tudíž nemá vysokou cenu.

  24. Blaise Pascal si povšiml zoufalé potřeby zábavy, kterou pociťují privilegovaní členové společnosti, na něž je volný čas uvalen. Tancovali, aby unikli konečnému zoufalství, které tkví v lidském osudu. Až bude volný čas uvalen na nás všechny, jak budeme tancovat my? Mohla by to být série individuálních nekoordinovaných tanců? Většina toho, co víme o lidské duši, něco takového znemožňuje.

  25. U národů říká se tomu „kultura“, u jednotlivců „vzdělání“ – a znamená to plesnivění ducha pod smetištěm darebných vědomostí. Zapáchajících slov těch nemělo by se v žádném smyslu užívat. (Klíma)

  26. Nenávidím knihy/ ti, co čtou knihy, jsou darebáci. (Ko Un)

  27. Umění je nefunkční, je to jeho jediná funkce, být nefunkční. (Adorno)

  28. Internet je dokonalý šum: Místo abychom budovali mnohorozměrnou moudrost, budujeme mnohorozměrný chaos – který ovšem není lepší, než když nic nevíme. Smog, mlha, kouř – to je Internet!

  29. Každé snění je masturbací.

  30. Život nestojí za nic, musíme-li pracovat. (Breton)

  31. Srozumitelné umění, které má prospět k zvýšení pracovní morálky, k snížení fluktuace a k brannému uvědomění obyvatel.

  32. Vydávají komuniké o stavu své vysoce zajímavé a výjimečné bytosti, své duše, anebo podávají zprávy o svých umorousaných avantýrách.

  33. Knížák poslal nejméně tisíci lidem náhodně vybraným z telefonního seznamu tuto báseň: Procházej se nepřetržitě 24 hodin po Národní třídě!/ vyspi se s tím koho miluješ uprostřed rušného náměstí a buď zrovna tak perverzní jako jsi když tě nikdo nevidí/ spal všechny obrazy ve svém bytě a místo nich rozvěs špinavé prádlo!/ počmárej všechna nároží v okolí svého bytu sprostými nápisy!/ daruj svou výplatu prvnímu sympatickému člověku kterého potkáš!/ onanuj nepřetržitě 8 hodin!/ spal všechny knihy ze své knihovny!/ onanuj v přítomnosti své matky otce manžela manželky milence milenky syna dcery přítele!/ zamiluj se!/ pij po 7 dní 2 litry rumu denně!/ tři dny vůbec nepij!/ požádej svou ženu (muže) aby rozbil(a) rádio televizor gramofon ledničku!/ pozdrav všechny kteří tě míjí!/ spáchej sebevraždu!/ žij!/ znamená umění učit člověka žít! (Bóže, ten Knížák byl a je ale vůl! A kde nabral tolik peněz na poštovné?)

  34. Nedávná zpráva o tom, že se již úspěšně podařilo zkřížit půl na půl embryo lidské s embryem prasete, ponechala politiky naprosto chladnými. Jako kdyby snad byli na kombinaci lidského a prasečího ze své praxe již dokonale zvyklí.

  35. Existuje přesně tolik postmoderny, kolik autorů se k ní vyjadřuje. To je zcela pochopitelné. K podstatě postmoderny patří hra s významy, uznání kontextuální podmíněnosti pravdy, mnohoznačná neujasněnost východisek, povinná nezávaznost interpretací. Postmoderna zdůrazňuje pluralitu. Snad proto má každý postmoderní myšlenkový směr a každá škola jen jednoho jediného člena. Vždy toho, kdo daný směr vymyslel či školu založil. Každý takový člověk je navíc zmítán věčnou nejistotou, zda ke svému směru skutečně patří a zda ho vlastně nevymyslel někdo úplně jiný.

  36. Postmoderna osvobozuje člověka skutečně radikálně. Potíž je v tom, že ho osvobozuje v prvé řadě od jeho rozumu, od jeho vkusu a od jeho identity. Podle optimistů přináší postmoderna rozvinutí svobod. Podle skeptiků bohužel časem nezbude nikdo, kdo by se ze všudypřítomné svobody mohl radovat, protože neodmyslitelnou součástí postmoderní emancipace od pevné stabilní formy je fragmentarizace individua, jeho rozprsknutí a roztříštění, kde každý ze střípků mozaiky odráží podivnou směs prchavého potěšení ze ztráty vázanosti a nostalgický zákmit touhy po ztracené celosti.

  37. Postmoderna odmítá každou závaznou uspořádanost, v prostoru připouští sousedství čehokoliv s čímkoliv, což ruší veškerou stylovou čistotu. Relativizuje jakoukoliv závaznost měřítek a míry vkusu. Ztráta zájmu o kauzalitu a ztráta schopnosti projektovat jakýkoliv záměr, ba dokonce plánovat třeba i jen nejbližší budoucnost. Žít pouhým okamžikem, zapomenou minulost a nemyslet na budoucnost.

  38. V postmoderní kultuře bývají reprodukce považovány za naprosto rovnocenné s originálem. Názor, že skutečného umění lze dosáhnout pouhým opakováním, je v politice široce přijímán a politické strany jsou budovány na principu, že lídři každé nižší úrovně jsou jen miniaturními kopiemi lídrů ústředních. Každá politická strana tak má na krajské, okresní i místní úrovni dokonalé kopie zmenšené v příslušném měřítku a v případě, že by byly zcela duté, bylo by možno zasunovat je do sebe po vzoru ruských bábušek.

  39. Konzumní kultura zde není, byť se tváří rozesmátě, pro zábavu. Má především společnost uklidňovat, má vyvolávat politický konsensus a posilovat sociální mír.

  40. U mnohých vzniká určitý stupeň misologie, tj. nenávisti k rozumu, protože shledávají, že si získali spíš únavu než blaženost, a tak nakonec mají sklon spíše závidět obyčejnějším lidem, kteří svému rozumu přisuzují jen malý vliv, než jimi pohrdat… (Immanuel Kant)

  41. Základem je individuální vědomí, ale jeho obsahem je pouze tok smyslových vjemů. Pojmy a ideje jsou pouze dodatečným záznamem našich dojmů. Myšlenkám mohou dodat a dodávají oprávnění pouze vjemy, které je zplodily. Ideje jsou pouze ozvěny dojmů. Není poznání bez dojmu. Jiný zdroj vědění nemá. (Hume)

  42. Pro Descarta tomu bylo téměř opačně: Nejcennější obsah mysli totiž skrze smysly nikdy neprošel!

  43. Vše, čemu říkáme duše, všechno neustále proudí a nic netrvá.

  44. Svět, který známe a kde žijeme, není jenom proudění přechodných dojmů, není jen hučícím dunivým zmatkem; je to uspořádaný, zákona poslušný, obyvatelný a manipulovatelný svět.

  45. Hluboko zorat vesmír a zasázet nové hvězdy!

  46. Architektura stejně jako logika a krása je rodilým nepřítelem všeho zmatku, spontánnosti, chaosu a nepořádku. Architektura je věda spřízněná s geometrií, je uměním platónské vznešenosti, matematické uspořádanosti, harmonie; jejími ideály jsou nepřerušovaná přímka, rovnoběžky a pravý úhel; jejími strategickými principy pak standardizace a prefabrikace. Smrt dnešní ulici, onoho nesourodého a nahodilého vedlejšího produktu nekoordinované a nesynchronizované stavební historie, arény neslučitelných funkcí, místa náhody a nejednoznačnosti. (Le Corbusier)

  47. Americké masy jsou nevzdělatelné a jedinou obranou proti jejich materialismu, netrpělivosti a uspěchanosti je zaujmout kontrapozici ticha, pomalosti a samoty. (Duchamp)

  48. Dnes kulturu Západu daleko více charakterizuje hollywoodský kulturní primitivismus produkující konzumní masové vzory myšlení a chování než katolicismus či dokonce antika. Zábavný a informační komercionalismus rodí onen „civilizační fundamentalismus“, samozřejmý obraz nadřazenosti Západu. Vesternizace světa je v řadě ohledů daleko agresivnější než přání reislamizace severní Afriky a Středního východu.

  49. Benjamin o Kleeovi: Jeho pohled je obrácen k minulosti. Tam, kde my vidíme řetěz událostí zítřka, on vidí jedinou katastrofu, která vrší hromadu trosek až k jeho nohám. Kdyby tak mohl zůstat, probouzet mrtvé a skládat k sobě fragmenty toho, co bylo rozbito! Ale bouře vane z Ráje, chápe se jeho křídel s takovou silou, že je Anděl už nemůže zavřít. Tato bouře jej nezdolatelně vede k budoucnosti, k níž je obrácen zády, a hromada smetí u jeho nohou letí do nebes. Tato bouře je to, co nazýváme pokrokem.

  50. Bizarní návraty některých intelektuálů ke způsobům, které by jejich vzdělaní dědové nazvali pověrčivostí a barbarstvím.

  51. Hranice mezi tím, co lze a nelze klasifikovat jako „uměleckou tvorbu“ se stává stále nejasnější a někde dokonce mizí úplně. (Je Macbeth lepší než Batman?)

  52. Noviny určené pro vzdělance i pro nevzdělané masy vznikají prakticky ve zcela odlišných vesmírech.

  53. Umění? Stále zoufalejší hříčky, jimiž se umělci snaží dát svému dílu okamžitě identifikovatelnou obchodní značku.

  54. Brát umění vážně je jedním z reliktů zastaralé minulosti; na odpadní hromadě civilizace kamuflované v obalu z plastiku není nic špatného.

  55. Umění splynulo s ekonomickými zájmy spotřební společnosti a největší zisky přinášely právě krátkodobé módní cykly a masový prodej předmětů určených ke krátkodobému, avšak intenzivnímu použití.

  56. Já umírám a ta děvka Ema bude žít věčně, povzdech si Flaubert.

  57. Jestliže lidé nebudou schopni rozlišovat mezi správným a falešným, mezi dobrem a zlem, mezi krásou a ošklivostí, mezi přítomným a budoucím, to bude znamenat konec umění. Byl by to stav naprostého barbarství na vrcholu civilizace. A takový stav je vskutku historicky možný. (Marcusse)

  58. Když má člověk jedny hodinky, ví vždycky kolik je hodin. Když má člověk dvoje hodinky, nemůže si být jistý.

  59. Nedělá do kalhot, dělá do novin. (Čapek)

  60. Světlo padá na schody a nezvedne ani prášek.

  61. Ředitel výtvarné galerie: Vzhledem k nedostatku uznaných měřítek pro stanovení hodnoty uměleckého díla téže produkce, nelze rozhodnout o kritériích výběru pro galerii.

  62. Veličkov: Luďia, já ísť do velkej Ameriky. Já pracovať s ubohími černosi a s úbohými indiáni. Já byť jedno malé hovno vo velkom posratom svetě.

 
Foto: Abstrakce Jana Kadubce

Přejít do diskuze k článku