TOPlist

Straší jim na cimbuří

Reklama


Moje zkušenosti s českými pravičáky se dají označit jako velmi bohaté. V osobním životě se jim však vyhýbám, jak jen mohu, neboť styčné body kulturní, společenské a lidské neshledávám. Když mi jezdí po parcele s čtyřkolkami, nebo krouží nad hlavou v těch prdlavých nesmyslech, tak je sestřeluji.

Ve světě virtuálním či mediálním se jim vyhnout nelze. Už skoro dvacet let mi píší dopisy, chodili do redakce a toužili zakroutit mi krkem, tyhle muší váhy. Posílají maily, po nichž havarují schránky, obtěžují spamem, v diskuzích na síti se ti nejvybranější z nich chovají jako skuteční kriminálníci a odpudivá hovada. Mohu doložit a už jsem tak mnohokrát učinil, např zde.

Ideologickou zapáleností jsou srovnatelní s bolševiky padesátých let. Křiví, zákeřní, asociální, uřvaní, agresivní, lhaví prospěcháři. Jejich nejnovější tah, ne nepodobný vylhaným důvodům hitlerovského přepadení Polska: světovou bankovní krizi zavinilo nadměrné regulování bankovního a hypotečního trhu státem (Ota Ulč v Neviditelném psu a Václav Klaus v MfD).


Zloděj křičí Chyťte zloděje! Doslova odporná nenažranost vlastníků, akcionářů, spekulantů, ale i manažerů, jejich arogantní blbství, pohrdání užitečnou a hodnotnou prací, rozmařilý a parazitárně přepychový život jejich rodin s pozadím až neuvěřitelné bídy třetího a dnes už i našeho světa, tihle skuteční D-fensovští specialisté tedy zavinili krizi, na níž v příštích několika létech doplatíme všichni. A viníkem rozhodně nejsou vlády, jak tihle lumpové vykřikují, vlády, které by z regulačních snah namířených proti kapitálu nemohl podezřívat ani šílenec (např. Bushova).


Stejné scénário se opakuje s železnou pravidelností. Vohnouti z Wall Streetu přivedou svět na pokraj katastrofy, a pak řvou, že za všechno může vláda (vlády). Bylo tomu tak za Velké krize, je tomu tak i dnes. A spolek exponentů kapoušských vyžírků (jejich zástupců), který zasedá v drtivě většině vlád kapitalistického světa, se tváří provinile, ani moc neprotestují, jsou za to ostatně placeni. A dluh, který nadělali nenažranci, zaplatí z veřejných peněz.


Slzy mi tekly dojetím, když v jedné z televizních debat k tomuto tématu řekl bývalý šéf Deutsche Bank (více než sedmdesátiletý pán) toto: „Představte si, že máte akcie firmy v hodnotě 160 milionů dolarů, přejde vlna burzovního poklesu, a vy máte za pouhých čtrnáct dní už jenom 40 milionů!" A opravdu se otřásal hrůzou nad děsivým osudem ožebračeného akcionáře, tak hrozný úděl přece vůbec nelze přirovnat k té směšné lapálii lidí, kteří jsou teď v tisících vystěhováváni na ulici z domů, které si pořídili za hypotečního boomu. Měli být přece opatrnější, tihle pitomí drobní střádalové chřástalové. Ale mít jenom čtyřicet milionů dolarů, to je opravdu kruté!


USA a EU teď napumpují do záchrany bakovních lupičů, finančních zločinců, biliony dolarů a eur. Když stát vydává na sociální účely zlomky této sumy, čeští pravičáci vyjí, řvou o sockách, kterým se nechce dělat. Na pobídky soukromým firmám vydávaly sociálně demokratické vlády ročně stovky miliard koru, ten nejvyšší odhad všech pobídek (tedy i nepřímých) byl 300 miliard. Stejnou částku představují výplaty důchodů, na které jednak chronicky nejsou peníze (pravicí vytvářené ovzduší vnucuje hlavně mládeži dojem, že těchle peněz je škoda, že jsou vlastně vyhozené z okna), takže je nutné reformovat, jinak vše krachne.

Část pravdy v tom bude, vždyť teď skutečně všechno krachuje…


Krachuje především ideologie laissez faire, ideologie neoliberálních pomatenců, jimž se zdají příliš socialističtí i prezidenti MMF a Světové banky. Snad světu už konečně dojde, že mu vládne zrůdná ideologie soudobého otrokářského systému, ve kterém hrstka parazitů užívá devadesát procent toho, co jsme vytvořili všichni, společenství lidí, kteří si v potu tváře tvrdě vydělávají na svůj denní chlebíček. Že se pod cíleným tlakem globálně nenažraných vlastníků hroutí systém, vytvořený v druhé polovině minulého století v západní a severní Evropě (a částečně i v Severní Americe), který poskytl i zaměstnancům slušné odměny a postaral se o ně v případě nouze. Tenhle systém se jmenuje sociálně-tržní hospodářství.


Na Západě sílí hlasy, i velice renomovaných politiků, národohospodářů, představitelů levice i pravice, že se k němu bude nutné vrátit, oprášit jeho principy, a zatnout už konečně tipec spekulantům, těm, kteří honí peníze na Velké Monetární Tour okolo celého světa, aby podstatná část z nich pak skončila v jejich vlastních kapsách.


U nás v Čechách, v kotlince, se hrstka neoliberálních fanatiků opevňuje proti Evropě i světu na svém hradním Sionu, a hodlá se v něm bránit jak oteplování, tak i nadměrnému, socialistickému omezování volného obchodu, kšeftování, spekulování.


Na cimbuří pak jim straší radar.

 

Převzato z autorova blogu

Přejít do diskuze k článku