Strašidlo naší doby

Reklama


Naše doba je plná technických výdobytků a moderních postupů, nicméně mezi námi zůstávají a přežívají bytosti velmi původní, které provázejí lidstvo od jeho počátků. Ujalo se pro ně označení „Menežeráci“ (od slova manager). Dostali pojmenování současné, neboť byli jako samostatný druh rozeznáni a popsáni  v poměrně nedávné době. Zásluhu na tom má rozvinutá personalistika a její výzkumy. Přesto jsme schopni vysledovat a hodnotit jejich stopy napříč všemi věky až do dob bájeslovných.

 

Menežeráci jsou bytostmi navýsost parazitickými, hluboce zasahujícími napadenou osobnost. Jsou destruktivní, ale s napadeným člověkem nezahynou. Včas ho opustí, v podobě jakýchsi spór nebo fluida (zde se ještě vědci neshodli) se rozptýlí po okolním prostředí a zastaví veškeré známky života.Dokážou  až několik týdnů vydržet bez kontaktu s člověkem a číhat na  další oběť. Udržují se v oblíbené pracovní místnosti, uvíznou na zdejších předmětech, proniknou do zdí a dokonce byly popsány případy, kdy Menežerák číhal na svou další oběť na šéfovském záchodku.

 

Většina zaměstnanců se s jejich projevy setkala. Menežeráci jsou záludní a ve své podstatě nezničitelní. Během posledních dvaceti let se nepodařilo prokázat jediné vymýcení Menežeráků v jakékoliv české správní budově. Obávám se, že se lichými jeví také naděje na jejich oslabení nižší spotřebou papíru, na jehož prachu jsou také existenčně závislí. Snad působí jako katalyzátor při růstu jejich vlivu. Bohužel rozšíření nových technologií ani preferování počítačů spotřebu kancelářského papíru nezmenšilo.

Je zatím  známo jediné pracoviště, jediná šéfovské kancelář na světě, kde mají Menežeráci minimální možnost se zabydlet: kancelář Bila Gatese. Tam prý nenajdete jediný list papíru. Jestli ovšem je B.G. napaden Menežerákem nebo ne, nevíme. Na informace tohoto typu je uvaleno nejpřísnější embargo.  Ovšem i to se zdá být výmluvné: absencí papíru v kanceláři se chlubí, imunitou vůči Menežerákovi nikoliv. Všude jinde Menežeráci, uhnízdění v lidských jedincích obého pohlaví, spontánně papírování zvětšují a kýžené výše prašnosti dosahují především bleskovými oběžníky, k jejichž nadprodukci své ubohé oběti nutí.

 

Zdá se, že tito parazité mají specifický smysl pro humor, byť převelice zvrácený. Libují si totiž v jedincích zásadových, vzdělaných, na pohled sympatických a kompetentních. Zaútočí  na každou osobnost v šéfovském postavení okamžitě ve chvíli jejího jmenování. Pokud ihned neuspějí, vytrvale atakují jedince ve svém teritoriu po celou dobu jeho působnosti. Každý manažer je tedy touto parazitickou bytostí ohrožen. Troufám si tvrdit, že jde o mnohem větší nebezpečí, než je pouhý infarkt nebo mrtvička. Snad nejhorší je, že Menežeráci výsledky svého působení požitkářky demonstrují a těší se z podhoubí paniky a strachu mezi podřízenými. Menežerák způsobuje komplikované změny zavedených zvyklostí, inspiruje ke vymýšlení nových, často velmi zbytečných, úkolů pro zaměstnance, nutí je jménem šéfa tvořit nové a nové zápisy o provedené činnosti, dotazníky, grafy a pečlivě vybarvované tabulky. S nesmírným požitkem devastují Menežeráci osobnost šéfa do té míry, že produkuje až značně pitomé písemné výzvy podřízeným. Cituji příklad:

 

…Ale nejde o výrobky, které já vymýšlím a nedej Bůh snad je chci jenom ony prosadit. Přicházím vám v osobě jako metodik, což mám v projektu na své funkci a s nápady, které jsem realizoval za své dlouhé pedagogické činnosti a které uspěly, jinak si samozřejmě vymýšlejte svoje a pokud budou čistě vypracovány a hodny někomu je nabízet, jen to uvítám. Máte na to už dost knih, které jsem nakoupil ve svém volnu, či knihovnu s časopisy. Vždy myslete i na stránku finanční, neboť není kumšt udělat z drahých potřeb pěknou věc, ale z nenáročného materiálu hezkou, to je um.

 

Originál tohoto oběžníku, stvořen někdejší češtinářkou, musel být podepsán zaměstnanci pedagogického ústavu všech úrovní a je nyní uložen v archívu paranormálních jevů NASA.

 

Poněkud běžnějším příznakem napadení nepříliš silným parazitem je běžná žádost šéfa o přeposlání nějakého dokumentu po síti do jeho složky s tím, že po několika dnech žádá totéž sehnat po nadřízeném nebo kolegovi původně pověřeného zaměstnance. Pokud zaměstnanec dá najevo, že již úkol splnil (onoho dne během několika minut), šéf je překvapen a chce to na svém PC ukázat.

 

Poslední výzkumy naznačují, že Menežeráci značně aktivují centrum libosti a propojují je s uzlem pro pocit moci, takže na skenu mozkových funkcí lze vysondovat konkrétní změny. Bohužel až v závěrečné fázi parazitování, kdy tyto zbytnělé oblasti utlačují centra logických úvah a sebekritiky až k jejich naprosté degeneraci.

 

Dochází tak k velmi problematické  situaci, kdy oběť Menežerákova, víceméně neschopná smysluplné práce, hystericky přezkoumává veškeré projevy okolí, zda nezakrývají nepřátelské úmysly. Je schopna zajít až k podpásovkám nejhrubšího zrna, využít i velmi intimních znalostí. Pokud zasáhne výše postavený šéf a jedince z postu odvolá, dojde k dalším změnám osobnosti, k silné aktivaci negativních pocitů, které dál deformují napadeného nenávistí a ukřivděností až k sebezáhubě. Pokud k ní dojde mimo kancelář, jedná se o dokonanou tragédii kdysi schopného člověka, podmíněnou zřejmě krutým zábleskem pochopení současného stavu.

 

Menežerák totiž, jak již bylo zmíněno, včas jedince opustí a setrvává dál na jeho pracovišti, mimo biologického nosiče. Proto se stává, že teprve výměna veškerého zařízení kanceláře Menežeráka postihne vyhazovem a snad také bídným zánikem kdesi mimo lidskou společnost. Bohužel ani nově zařízené pracoviště nemůže být sterilní a bezpečné nadlouho. Je pouze otázkou času, kdy si některý z nových šéfů přenese Menežeráka z předchozí kanceláře.

 

Je tedy nějaká prevence, například lékařská? Není známa. Přimlouvala bych se tudíž za zařazení Menežeráků mezi choroby z povolání s nárokem na invalidní důchod. Obranné systémy organizací po světě jsou již dostatečně vypracovány, začínají se prosazovat i u nás, ale zatím nejsou příliš účinné. Snad tedy zamoření našich institucí alespoň přispěje k hlubšímu výzkumu tohoto jevu.

 

Přejít do diskuze k článku