Studený pot na čelech globálních ohřívačů III.

Reklama



Už skoro pravidelná sonda situace na ohřívacím bojišti.

 

Kodaňský summit skončil podle většiny pozorovatelů krachem. Realističtější pozorovatelé přidávají i slovo totální. Každopádně z událost, která podle některých měla ovlivnit život minimálně generace, je zapomenuta během několika týdnů, a agenda globálních oteplovačů se minimálně odkládá.

 

Je ale klidně možné, že další naplánovaná superkonference o klimatu, už bude probíhat v klimatu daleko teplejším, než v Kodani. Hromadění indícií i přímých důkazů o podvodech a zmanipulovaných informacích klimatických alarmistů nadále pokračuje. Přímo při činu byl chycen politický guru ohřívání Al Gore, kterého jeho „vědecký" zdroj nekompromisně hodil přes palubu, když se ohradil proti informaci, že do pěti let roztaje Arktida. S tím jak se blíží čas možné kontroly proroctví a led ne a ne roztát, stávají se totiž prognostici opatrnějšími. Oficiální vysvětlení – pan Gore to popletl, je zcela v duchu doby.

 

Dalším fiaskem je alarmistická prognóza tání Himalájských ledovců, která byla oficiálně kanonizována přes zásadní výhrady Indie. Rozdíl 300 let je vysvětlován tiskovou chybou. Myslím, že zde není třeba nic dodávat, snad se jen dotázat, jaké další „náhody", „nedorozumění" a „překvapení" jsou v základech této hypotézy skryty.

 

Ani zprávy z oblasti „alternativních" zdrojů nejsou zrovna příznivé. Pěknou aférku má na krku Česká republika. Ze Západní Evropy dovezené „jeté" větrné elektrárny představují vážné nebezpečí pro své okolí. Důvod je velmi jednoduchý. Listy vrtulí jsou obvykle vyráběny ze skelného laminátu nijak mimořádných kvalit, tedy materiálu, který podléhá docela rychle stárnutí. Některé normy pro laminátové výrobky předpokládají pokles mechanických vlastností až o 50% během 20ti let. Díky tomu, že na Západě začala „větná" éra dříve, problém likvidace těchto zařízení je nejen palčivý, ale také drahý. Vývoz do banánové republiky a ještě se státní dotací je skutečně elegantní řešení.

 

Roztržená vrtule

Zničené listy větrné elektrárny, to chlupaté je skelná výztuž, vytvrdlá pryskyřice se předtím rozpadla na prášek. Běžný způsob destrukce laminátů. Jak vypadá havárie v reálu je vidět na videu z Dánska.

 

Zajímavé jsou také informace o problémech geotermální energetiky, kterou ovšem považuji za daleko realističtější alternativu, než větrníky. Přes příznivé zprávy z Islandu (tam se asi není čemu divit) a překvapivě i třeba z Litoměřic, existují i pohromy, které mohou mít zásadní vliv na vývoj oboru.

 

Se spalováním bioetanolu to asi nebude také úplně jednoduché, v případě masového nasazení budeme mít problémy s některými nepříliš ekologickými produkty jeho spalování. Navíc kvašení a destilace obilovin v době, kdy desítky procent obyvatel planety hladoví, není nijak zvlášť dobrý nápad.

 

Naopak dobré zprávy přicházení z oblasti jaderné energetiky. O podobných rychlých reaktorech jsem se učil už před skoro 30 ti lety. Tehdy se všeobecně věřilo, že na rozdíl od termojaderné fúze, budou v běžném provozu do konce tisíciletí. Pak ale přišel Černobyl, zelení aktivisté a vývoj se na čtvrt století zastavil. S trochou nadsázky se dá říct, že největším producentem skleníkových plynů byl v minulých desetiletích tmavozelený aktivismus.

 

Je klidně možné, že s odstupem času budeme považovat Kodaňský summit za úspěch právě proto, že nic nezměnil. Zablokoval, nebo alespoň pozdržel, zavádění alternativních zdrojů, které jsou v dnešní podobě možná zhoubnější, než zdroje původní. Získali jsme čas na rozvoj skutečně životaschopných technologií a další výzkum klimatu (z druhé strany barikády 1, 2), snad už zbavený ideologického nátěru. Možná zabránil nesmyslnému plýtvání našimi zdroji, které budeme v budoucnu potřebovat pro hrozby daleko reálnější a palčivější, jakou se možná stane třeba planetka Apophis (1).

 

Převzato z blogu Nautilus

Přejít do diskuze k článku