V odpojeném vlaku se žít nedá

Reklama


 


Září 11, 2011


Nemám auto, protože mám kamarády, kteří mne občas někam zavezou. Ale zato musím jezdit vlakem, kterým dnes jezdí jen zbytek dělnické třídy, vdovy, vdovci, důchodci a chudí studenti.  Tento víkend jsem opět nasedl do jedné sudetské lokálky, abych dojel z bodu A do B. Na nádraží mi nikdo nevydal jízdenku, protože veselá pokladní si vykládala s kolegyněmi, a mezitím vlak už odjížděl. Výpravčí po mé urgenci prozradila jednou větou stav věci sympatické průvodčí, a ta mi s odvoláním na "technické problémy" vydala jízdenku ve vlaku bez poplatku.


Při přestupu jsem nastoupil do správného vlaku. Jenže do vagónů, které zůstaly odpojeny na nádraží, a reálný vlak mezitím ujel. Posunovač mne zdvořile vyrušil při čtení, že by rád soupravu zaparkoval jinde a já tam nemám co dělat. A neochvějně zdvořilý výpravčí mi oznámil, že průvodčí měl projít vagóny a upozornit cestující, aby si přesedli dopředu. Jak vidno, asi to neudělal. Také výpravčí byl slušný a bylo mu to profesionálně líto. Ale dal mi najevo, že můj problém je čistě osobního charakteru, a další vlak prý pojede za hodinu, tak co.


Odpojený vlak je metafora naší doby. Už i lidé na dráze, dříve proslavené prvorepublikovou pečlivostí, pochopili, že každý se má starat hlavně a především sám o sebe. A vlaky používají jenom socky, které si už nemají kam stěžovat. A dělný lid nekrade stamiliony jako naši vládní a úřední představitelé státu. I zdá se mu, že za ty směšné peníze není povinen odvádět odpovědnou práci, ale jen to, co musí podle pracovní smlouvy. A vlak mezitím ujede nám všem, protože takto se žít nedá.

 

Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku