Vláda, která předkládá kodexy obchodního a občanského práva v podobě, jež se objevila na poslaneckých lavicích, by se neměla nazývat vládou pro boj s korupcí, ale vládou, která hodlá vytvářet příznivé prostředí pro korupci
V poměrně obsáhlé důvodové zprávě ke kodexu obchodního práva je napsáno, že snaha bránit umisťování prostředků do anonymních struktur je snahou chybnou. Pak by se muselo bránit investicím do čehokoliv cenného, u čeho není na první pohled znám vlastník. Dokonce se dozvídáme, že zaknihování cenného papíru dohledatelnost vlastníka neřeší, pouze komplikuje.
Profesoři práva, kteří psali kodex obchodních korporací, uvažovali úplně opačně než jak deklaruje politická většina. Otázka je, kdo má tedy pravdu. Mají pravdu tito profesoři práva, kteří tvrdí, že se musíme anonymním akciím otevřít?
Jenže zpráva OECD, text Cooperation z roku 2010, říká, že vedle tichomořských Marshallových ostrovů a Nauru s 10 tisíci obyvateli patří do kategorie zemí s anonymními akciemi jenom jediná větší země – Česká republika, kde se podporují naprosto anonymní akcie v úplně nejuvolněnější podobě.
Máme na stole kodex, který říká, že se nemáme obávat anonymity a neprůhlednosti. Přitom v zadání pro tento obchodní kodex bylo v roce 2001 napsáno, že má být cílem také zprůhlednění vlastnictví akciových společností. Nyní v důvodové zprávě (v komentáři, který se týká paragrafů 264 až 293) čteme, že existuje důvod k překonání věcného záměru z roku 2001 a že vůbec není žádoucí se anonymitě bránit.
Zpráva OECD nás ale naopak informuje, že v současné době je trend anonymní akcie v jednotlivých zemích rušit, případně se nabízí jejich registrace nebo se s nimi vůbec zakazuje obchodovat. Zpráva OECD jde proti naší důvodové zprávě a říká, že trend ve světě je opačný: anonymní akcie rušit.
Středoamerická Guatemala je zrušila úplně novým zákonem v rámci tažení proti organizovanému zločinu. Zákon zasahuje proti obchodu s drogami a reguluje povinnosti právnických a fyzických osob. Jinde se omezili na to, že se majitelé anonymních akcií musejí přihlásit u státem jmenovaných správců a že jedna firma může mít nanejvýš jednoho vlastníka.
Mají pravdu autoři českého obchodního kodexu, tito milovníci anonymního vlastnictví, kteří říkají "jen houšť", nebo mají pravdu mezinárodní zprávy? Myslím, že nemůže platit oboje. Není možné vyrazit obojím směrem.
Nevěřím tomu, že jsme ve Sněmovně schopni kodex přepracovat. Tato věc se nedá vyřešit nějakým jedním řádkem, jednou vloženou větou. Představy, například poslance Radka Johna, že tam dáme zaknihování a budeme mít vymalováno, jsou nesmyslné. Tak jednoduché to není. To, co je celkovým přístupem, se nedá nahradit nějakými úpravami ve Sněmovně. A hlavně, pokud je to takto koncipováno v základním kodexu, který má platit nějakých padesát let, nedovedu si představit, že bude dodatečně dělán nějaký zákon, který bude korigovat to, co je tady základní filozofií. Takto pracovat nelze.
Nesouhlasím s názorem profesora Dědiče a dalších, že se nemáme anonymního vlastnictví bát, protože to potom bychom prý mohli zrušit i peníze, ty jsou přece také anonymní a také na doručitele. Nesouhlasím s celou touto filozofií, která je podkladem zákona o obchodních korporacích.
Pokud chceme jít do boje s anonymním vlastnictvím, musíme na tom postavit základní půdorys, kodex, a pak pokračovat v takových věcech, jako je přiznání majetku, veřejné zakázky apod. Prostě všechno to musí být podrobeno základnímu záměru, ve kterém skutečně chceme anonymní akcie – v duchu toho, co se dnes ve světě děje – omezit.
Ale nelze postupovat tak, že nejprve schválíme základní půdorys v podobě vypracované lidmi, kteří jsou milovníky anonymního vlastnictví, a pak se budeme snažit s tím něco dělat. Proto jsem navrhoval, abychom stáhli tyto normy z jednání v této podobě. Pokud je pravda, že se koalice dohodla, že chce s anonymními akciemi něco dělat a přijít s restriktivnějším a transparentnějším přístupem, čekal bych podporu mému návrhu. Předložený kodex však příklon k anonymnímu vlastnictví potvrzuje, a dokonce jej ještě posiluje. Byl bych rád, kdyby si vládní koalice uvědomila, že nelze říkat dvě věci jedním hlasem, že je potřeba se rozhodnout, kterým směrem jdeme, a ne se tvářit, že lze stihnout oboje zároveň.
Další problém vidím v normě upravující veřejné zakázky. Soudě podle vystoupení koaličních poslanců, pokud přijmeme novelu zákona o veřejných zakázkách, tak máme vystaráno, ušetříme miliardy a korupci pořádně zařízneme krk. Já to vůbec tak jednoduše nevidím. Chtěl bych upozornit na tři okolnosti, které můj optimismus velice brzdí.
Za prvé, novela dle mého názoru neřeší úplně základní problém – problém předražených zakázek, který je základem potíží s korupcí. To, že nám vstoupí do systému více veřejných řízení, ještě neznamená, že nebudeme mít pouze větší množství pochybných zakázek. K řešení otázky předražených zakázek by měl mimo jiné přispět lepší systém kontroly. Bavme se třeba o roli NKÚ a vybavení této instituce sankcemi, protože dnes je to všechno naprosto bezzubé. Ani státní zástupce není schopen řešit to, že je něco předražené, protože vám řekne, že to není trestný čin.
Druhý problém je, že neřeší otázku zmíněných anonymních akcií a anonymních společností. A představa, že to bude řešit někdo jiný, je scestná. Zvlášť když zákon o obchodních korporacích naopak anonymitu posiluje. A pokud nevyřešíme problém anonymity, tak bude pokračovat to, co máme v médiích skoro každý den – společnosti, u kterých se fyzického vlastníka zkrátka nedobereme.
K čemu je ujišťování, že bude všechno transparentní a všechno se bude muset vyvěšovat? To už máme často dneska – a jak to v realitě vypadá? Copak my nemáme zákon o přístupu k informacím?
Sám jsem žádal řadu informací, dokonce i po panu ministru Jankovském jsem chtěl, aby sdělil informace o tendrech, kterých se účastnila jeho rodinná firma Phar Service. Žádal jsem o to ministra zdravotnictví pana Hegera, protože to je v jeho resortu, takže tady bylo možné předvést transparentnost, pokud o ni opravdu jde. A jaký byl výsledek? No samozřejmě nula. Z principu by mělo být úplně vyloučeno, aby rodinná firma ministra dostala více než za 200 milionů veřejných zakázek. A my tady máme pana ministra, který říká, že to chce změnit. Mně by se líbilo, kdyby to předvedl na sobě, kdyby nám ukázal, jak ty tendry skutečně vypadaly. Z médií se dovídám, že byly vyřazeny zakázky s nižší cenou, je kolem toho plno pochybností, ale ani tuto záležitost pan ministr nebyl ochoten objasnit. Tak jak mám věřit tomu, že teď přijmeme návrh zákona, po kterém bude všechno jinak?
Máme také právo dostat informace, jak to vypadá v IKEM, o němž jsme slyšeli a četli v posledních dnech. Prostě ministr zdravotnictví od příslušného ředitele nedostane informace o tom, jak ty tendry vypadaly. A pan ministr řekne: Co mám dělat, nemůžu odvolat ředitele jenom pro nějaké pomluvy. Takže my dnes před očima máme netransparentnost, na které by bylo možné ukázat názorně, že to myslíme jinak. A tady se nám vládou tvrdí, že od tohoto návrhu zákona bude všechno jinak, teď už budou všichni dodržovat to, že budou všechno sdělovat, o všem informovat, bude to vyřešeno.
Vím, jak to v praxi vypadá a říkám, že nic takového, o čem sní koalice, v praxi dnes nefunguje. Jsou na to zákony – a nefunguje to. Takže se domnívám, že samotný návrh zákona o veřejných zakázkách, jak je předkládán, tak vůbec není drtičem korupce, jak naznačuje místopředsedkyně VV Kateřina Klasnová. Vůbec to není tak, že tento návrh zákona otevírá cestu k ušetřeným miliardám. Já ve skutečnosti v této fázi příliš poctivosti předkládaného návrhu ani nevěřím právě proto, že pan ministr osobně předvádí na příkladu své rodinné firmy, jak to s transparentností myslí vážně.
Jsem na jedné straně pro to, abychom se tímto návrhem zabývali. Práce na návrhu zákona o veřejných zakázkách se rád zúčastním, protože mě to nesmírně zajímá. Ale přál bych si, abychom si neslibovali modré z nebe. Stojíme před českou veřejností. Pokud budeme tvrdit, že tímto zákonem se nám vyjasní v boji s korupcí, a po čase se zjistí, že je všechno, jak bývalo, bude veřejnost ještě víc disgustována, než je dnes.
Převzato z blogu autora na Aktuálně
