Respektuji právo vlády prosadit si ve Sněmovně zákon o majetkovém narovnání s církvemi.
Stejně by ale mělo být respektováno právo opozice mít jiný názor. A nejenže máme jiný názor, máme také velké pochyby o ústavní čistotě zákona, který si vláda v této věci prosadila. Zformulovali jsme své výhrady pečlivě a podali jsme je k Ústavnímu soudu. Jediný, kdo může tento spor rozhodnout, je právě on.
Slušná vláda by dřív, než začne jednat, vyčkala stanoviska Ústavního soudu jako nejvyšší autority. Vláda Petra Nečase se ale rozhodla nečekat. Nepostupuje jako zodpovědná vláda. Chová se jako některé nesolidní firmy, které se snaží předběhnout stanovisko soudu a učinit nezvratná rozhodnutí. Prostě prosadíme si své za každou cenu, ať to stojí, co to stojí! A škody v tomto případě, kde jde o finanční vyrovnání s církvemi ve výši 59 miliard, mohou být opravdu značné.
Vláda, která se urychleně snaží podepsat smlouvy s jednotlivými církvemi, může vytvořit velmi nepříjemnou situaci. Může být, že budeme mít stanovisko Ústavního soudu, které doporučí některé články příslušného zákona zrušit a peníze do doby, než dojde k úpravě zákona, nevyplácet, a zároveň budeme mít uzavřenou obchodní smlouvu mezi státem a příslušnou církví, která bude zavazovat stát k výplatě.
Změna takové smlouvy bez dohody obou stran je pak nemožná. Hrozí arbitráže a škody na konto státu – všech občanů.
Stejnou situaci máme u tzv. sKarty. Vláda v tomto případě začala činit kroky, ke kterým nebyl zákonný podklad, a ona je přesto udělala. Nyní vláda nutí občany k něčemu, co jim zákon neukládá, a pokračuje v tom přesto, že porušuje jejich základní práva. Činí tak proto, že je vázána obchodní smlouvou s konkrétní bankou, a váhá ji vypovědět či najít jinou dohodu. Takovéto postupy ale hrozí ztrátami a vláda nepostupuje s péčí řádného hospodáře.
To, co se děje v této zemi, to, jak se vláda Petra Nečase chová, není normální stav. Není normální, že podáváme další a další stížnosti k Ústavnímu soudu. Není normální, že se u Ústavního soudu vyhrocuje politický spor. Normální je nesoudit se. Normální je, že vláda dodržuje pravidla a zákony.
Neštěstím naší politiky je, že chybí jakékoli sebeomezení vítěze. Náš vítěz chce brát všechno. Ale žádný smysl a logiku toto chování nemá. Jestli někdo chce dobře spravovat zemi, tak musí dělat věci, které přetrvají. Krátkodobý úspěch je k ničemu.
V zásadních věcech je v kultivované společnosti nutné vládnout s konsenzem. Předcházet jakýmkoli soudním sporům. Opačná politika naopak vede k rozvratu státu. Toho jsme svědky. Máme prezidenta, který nám amnestií dává najevo, že si může dovolit cokoliv – suspendovat lidská práva a demokratický řád způsobem, který v civilizovaném světě nemá obdoby. Máme vládu, která u sKaret dále nutí lidem něco, co podle zákonů nemá právo žádat. Máme vládu, která při vyrovnání s církvemi předbíhá rozhodnutí soudu a dělá na nás dlouhý nos.
Je nepochopitelné, jak vláda, která ztrácí poslední podporu veřejnosti, stále pokračuje v pohrdání jakýmkoli kompromisem a dohodou. Nejednat s opozicí znamená nebrat vážně veřejnost, neschopnost konsenzu vede logicky ke ztrátě podpory a důvěry veřejnosti. Vláda, která svou podporu raději nakupuje trafikami, než získává argumenty, končí zákonitě jako Jakešův kůl v plotě.
Napsáno pro Právo, 23. února 2013
Převzato z blogu autora na Aktuálně
