Vládní koalice má za sebou 100 dnů hájení a je na čase se jí trochu podívat na zoubek. Co vlastně za oněch 100 dnů udělala? Pokud nepočítám hromadu oněch podivných škrtů, které v budoucnu tomuto státu spíše uškodí, než pomohou, tak zhola nic. Předvádí nám pouze to, čeho jsme se nejvíce obávali: nástup nové totality.
Po Únoru 1948 nastolili komunisté režim, zvaný diktatura proletariátu. V praxi to znamenalo, že strany, sdružené v Národní frontě pod vedením KSČ zlikvidovaly střední a vyšší třídy společnosti a ukradly jim, co se dalo. Stát autoritářsky rozhodoval, co se smí a co se nesmí, občané byli pod neustálým dozorem přebujelých bezpečnostních složek a to, co rozhodly ruku v ruce strana a vláda, bylo bez jakýchkoli diskuzí svaté. Vláda, kterou nyní máme, je doslova zrcadlovým obrazem této komunistické diktatury. Jen s tím rozdílem, že neožebračuje ty bohaté, ale chudé.
Může existovat skrytá diktatura?
Na tuto otázku lze odpovědět jednoznačně, že ano. V praxi nám nyní vláda předvádí, co všechno je možné, když má moc hrstka lidí, spojených stejnými zájmy, které slouží díky neuvěřitelné prolobbovanosti naší politiky jen těm vyvoleným. Vím, že se na mne po tomto článku sesype záplava nechutností od zastánců současné vládní politiky, ale svoboda slova je snad to jediné, s čím mohu (zatím) v této zemi počítat. Podívejme se na moderní definici diktatury, jak ji podává například Britská encyklopedie:
Diktatura je autoritativní (nedemokratická) forma vlády, kterou neomezeně prosazuje jednotlivec (diktátor) nebo politické uskupení. Někteří vědci dokonce uvádějí, že jde o formu vlády, která má sílu vládnout i bez souhlasu osob, které řídí. Existuje celá řada dalších definic, ale všechny se shodují v jednom: rozličné druhy diktatury mají společné rysy a vykazují totalitní vlastnosti. Závažná rozhodnutí (rozuměj zákony, vyhlášky atd.) v takovýchto zřízeních nevycházejí z principů demokracie, tedy od občanů, ale od diktátorské, politické kliky, která má rostoucí tendenci neustále rozšiřovat svoji moc a stále více kontrolovat každý aspekt života lidí. Podle současných poznatků projevuje tzv. skrytá diktatura veškeré aspekty autokratického chování, přičemž se však chytře stále drží v mezích ústavy dané země. Tak co, nepřipomíná vám to něco? Pokud ještě ne, dovolím i uvést pár konkrétních příkladů.
1. Sestavení vlády s účastí ABL
Pouze v těch nejtvrdších světových diktátorských režimech se účastní vlády lidé, úzce propojení s bezpečnostními agenturami, které se v uplynulých letech zabývaly sledováním politiků, shromažďováním osobních i rodinných informací o nich. Tyto agentury disponují materiály, skrývajícími často výbušné informace, které jsou pak využívány, či spíše zneužívány v prosazování utilitárních cílů dané vládnoucí skupiny.
U nás obsadili lidé z bezpečnostní agentury ABL řadu klíčových funkcí ve státě, a je nasnadě, že informace, získané za dobu jejich působení, budou dříve, nebo později zneužity. Malou ukázkou toho, čím se agentura ABL zabývala, je současná aféra na Praze 11, odhalená MF DNES, kde došlo ke sledování řady významných politiků a veřejných osobností.
Čím se liší praktiky Nečasovy vlády od komunistického režimu? Téměř ničím. Zásadně nekomunikuje s opozicí, nekomunikuje ani s občany, prosazuje pouze zájmy určitých skupin (dříve to byly zájmy členů KSČ, dnes zájmy členů ODS, VV a TOP09). Obyčejní občané jsou pro ni póvlem, dobrým jen na to, aby platil jejich účty. Díky parlamentní většině je si vláda jistá, že prosadí i zákony, které jdou vyloženě proti občanům této země. To všechno nese typické znaky totality.
2. Kauza OPENCARD: typický příklad totalitních praktik
Co si budeme nalhávat, Velký bratr je tady. Slídí kolem nás a diktátorský, či lépe totalitní režim je pro něj živnou půdou. Vláda nyní využívá všech prostředků, jak lépe ovládat své občany a k tomu slouží nejrůznější elektronické prostředky, umožňující sledovat co nejvíce lidí. Jedním z nich je i slavná pražská OPENCARD, která je typickým kukaččím vejcem ODS.
Podívejme se, co o těchto praktikách říká např. Wikipedia: “Čipová totalita je označení toho druhu ovládání společnosti, který umožňuje mocenským subjektům evidovat a podrobně sledovat například pohyb osob, peněz či zboží a de facto jí tak dává velkou moc. Za náznaky přicházející čipové totality bývá považováno například zavedení biometrických údajů do osobních dokladů, univerzální karty sloužící zároveň jako elektronická peněženka i osobní doklad a jiné.”
První přišli na řadu pochopitelně studenti a mladí lidé, které je třeba ovládnout co nejrychleji. Proto také pro ně byla OPENCARD urychleně doslova nařízena. Ti se dnes už MHD nesvezou bez karty, nabité jejich biometrickými údaji. A tyto údaje se pak díky RFID čipu, který každá karta obsahuje, stávají dostupnými pro ty, kdo o ně mají zájem.
Údaje z karty se totiž dají na dálku bez problémů přečíst a snímací zařízení už dnes není žádný problém. Kdo ví, kolik těchto nenápadných snímačů už existuje v pražských ulicích, klubech, nebo společenských zařízeních. Stát tak může zcela beztrestně sledovat pohyb každého majitele slavné OPENCARD, vyhodnocovat jeho zvyky, s kým se stýká a v příhodnou dobu toho využít. Totalita jak vyšitá.
3. Novela autorského zákona – další krok k totalitě
Nejde o nic jiného, než o další hřebíček do rakve svobody. Novela autorského zákona, která výrazným způsobem deformuje všechny principy demokracie v tomto státě, se tajně připravovala už za Fischerovy úřednické vlády. Vše probíhalo a dosud probíhá tak utajeně, že se o tom běžný občan ani nedozvěděl. Jediný, kdo se o tento pamflet začal zajímat, byla Česká pirátská strana, a na veřejnost začaly probleskovat doslova neuvěřitelné skutečnosti
Připravovaná novela zákona výrazně komplikuje, až znemožňuje používání tzv. svobodných licencí (např. Creative Commons), nově umožňuje inkasovat poplatky i za díla, u kterých není znám autor a navíc bez povolení neumožňuje tato díla šířit či reprodukovat. Vrací povinnost nahlašovat předem OSA veškeré živé produkce, včetně podrobného programu. Přesně to jsme zde měli za komunistické totality, kdy se vše předkládalo schvalovacím komisím. Novela bude mít tvrdý dopad rovněž na veřejné knihovny a školy.
„Například základní škola by za pět tiskáren poslala agentuře Dilia, která spravuje práva autorů literárních děl, 118 tisíc korun ročně“. To by mnohé školy doslova zruinovalo. Stejně tak by za své kopírky platily statisíce i veřejné knihovny. To lze považovat za tvrdý a cílený útok na gramotnost národa, na dostupnost vzdělání.
Tvrdý dopad může mít novela i na poskytovatele webcastingu a mohla by naprosto zlikvidovat dobře fungující internetová rádia, která chce postavit na roveň standardního vysílání běžného rozhlasu.
4. Návrat cenzury do české kultury
Dokonalým příkladem z poslední doby je i postup ministerstva životního prostředí v čele s ministrem Pavlem Drobilem, který podle filmových tvůrců ovlivňoval porotu Ekofilmu tím, že vydal pokyn, aby žádnou z cen festivalu Ekofilm nezískal film Auto*Mat, a navíc se objevily i zprávy o dalších cenzurních zásazích tohoto ministerstva do struktury promítaných filmů. Jako reakci na tuto totalitní cenzuru stáhla řada významných tvůrců své filmy z festivalu. Stejně nepřípustnou cenzurou jsou i výše citované zásahy do svobody uměleckých produkcí, připravované v souvislosti s novým autorským zákonem.
5. Diktatura ČEZu vyhovuje vládní klice
Přes veškeré lži některých vládních činitelů platíme za elektřinu téměř nejvíce ze všech evropských zemí. Biti jsou nejen občané, ale i firmy, které pak díky drahým energiím ztrácejí konkurenceschopnost. Stačí se podívat na statistiku Eurostatu, která jasně dokládá, že české firmy platí za elektřinu daleko více než jejich konkurence v Německu, Polsku, Francii, Španělsku i severských zemích. Proč mají občané a firmy doplácet na chyby státu a jeho zlatého telete jménem ČEZ? Podpora solárních elektráren, na které má ČEZ nemalý podíl, se ukázala chybou, kterou budeme draze platit dalším zvýšením ceny elektřiny. Ale proč my? Proč ne ten, kdo to zavinil? Podle odborníků může být však dopad na občany a firmy minimalizován. V letech 2013 – 2020 se nám začnou sypat penízky z výnosů za emisní povolenky, přidělené Evropskou unií, což bude nějakých 90 miliard korun. Pokud by si vláda vzala do té doby překlenovací úvěr, problém by se vyřešil. Jenže to by musel někdo chtít sebrat těch 90 miliard ČEZu, kterému je přiklepla vláda loni v červnu. Diktátorské praktiky ČEZu jsou dobře známé, stejně jako síla jeho lobbistů.
Strašení Řeckem, aneb jak vrtěti psem
Ve výčtu nejrůznějších praktik, které nesou všechny znaky totality, by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Stačí se podívat na amatérské kroky ministra vnitra Radka Johna, který si vzal za cíl dokonalou devastaci policie a dalších bezpečnostních složek, totalitní praktiky ministra školství Josefa Dobeše, který rozprášil na ministerstvu všechny experty na přidělování peněz z evropských fondů, takže nám nyní EU hrozí, že přijdeme o desítky miliard. Je zde i evidentní neochota vlády k jakýmkoli reformám ve věci příjmové stránky rozpočtu. Jediné co umí, jsou škrty a škrty, navíc podložené lživými argumenty o naší katastrofální ekonomické situaci.
Málokdo si totiž všiml nedávné zprávy prestižní britské investiční banky Barclays, podle které je česká ekonomika osmou nejstabilnější na světě a druhou v Evropě, hned za Německem!!! Lži premiéra Nečase a ministra financí Kalouska o řecké hrozbě jsou jen ohlupováním veřejnosti a nesou zcela jasné znaky totalitních praktik, kdy se lidu této země o ekonomice 40 let také lhalo, jen se od huby prášilo
Kdo má oči otevřené a hlavu přístupnou nezvratným faktům, udělá si obrázek sám. A tak se ptám, je toto ještě svobodná země?
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
