Vyklepáno z knih: Dopisy tmářů

Reklama


Dopisy tmářů (Epistolae obscurorum virorum)

vydáno anonymně roku 1515 (autory jsou Crotus Rubianus a Ulrich von Hutten), překlad Mertlík Rudolf.


***


Kdo je svatější, svatý Tomáš Akvinský či svatý Dominik?


Co když v postní den, tedy v pátek, sním vejce, v němž je kuřátko? Je to smrtelný hřích?


Někteří tvrdí, že když se Žid stane křesťanem, znovu mu naroste předkožka, což jest kůžička, která se u mužského údu při narození podle židovského zákona uřezává. Pokud se Židé stali křesťany, byli by při Posledním soudu pokládáni za Židy, kdyby neměli na údu předkožku, a tak by utrpěli křivdu. Avšak Bůh nechce nikomu způsobit křivdu. Někteří zase tvrdí, že nelze učinit pravoplatný závěr, neboť i některé světské i duchovní osoby pro svou prostopášnost ztratili část údu a byli by tudíž při Posledním soudu pokládáni za Židy. Naši Mistři inkvizitoři nikdy takový názor nepřipustí, neboť i jim často na oné části těla něco chybí. Ale to se jim nepřihodilo u nevěstek, nýbrž když si na sebe nedali pozor v lázních.


Četl jsem kdesi v klasicích, že pravda se skrývá v temnotách (in obscuri). A proto říká i Job: On zjevuje hluboké věci z temnot. Micheáš: Ačkoliv sedám v temnotách, Hospodin je mým světlem. A opět Job: Moudrost se získává z temnot. Žalm 138: Vždyť ani tmy nic před tebou nemohou ukrýti, nýbrž noc jako den tobě svítí. Rovněž jest tobě tma jako světlo.


Jsou tak vzdělaní, že pátrají po tajemství spisů, hledají pravdu, spravedlnost a moudrost, jež nemůže být pochopena všemi lidmi, nýbrž jen těmi, kteří jsou osvíceni od Boha.


Dopis píše popravčí Mistr Gratis, plenitel plevele, to jest věšec zlodějů, čtvrtič zrádců, mrskač podvodníků a hanobitelů, upalovač bludařů, atd., atd. Můj drahý synovče, doslýchám se o vás podivuhodné věci, jakou máte slavnou pověst. Říká se, že jste již všem známý, dokonce i lidem jen prostředně vzdělaným. A proto si Vás prohlížejí a obdivují Vás kdykoli jdete po ulici, ukazují na Vás prstem a říkají: To je Mistr. Věru, kdyby věděli, že jste můj synovec, tím více by tak činili, neboť já jsem zde také velice proslulý a provozuji své umění na veliké části národa a lidé mi prokazují stejnou úctu. Kdykoli jdu po ulici, také na mne ukazují prstem jako na Vás v Kolíně. Doslýchám se také, že i jiní mužové v Kolíně jsou Vašimi přáteli a všichni lidé věří, že vy čtyři jste vpravdě osvícení ve víře katolické a pokládají Vás za majáky nebo lucerny. A já věřím, že kdybyste Vy čtyři byli přivázáni k silnému sloupu na nějakém vyvýšeném místě na hranici z vyschlého dřeva, že byste se mohli naráz stát jediným velkým světlem světa, dokonce ještě jasnějším, než bylo ono světlo v Bernu.


Také mi bylo řečeno, že jste chtěl nedávno v noci znásilnit jakousi vetchou stařenu. Ona se však dala do křiku, a lidé se dívali z domů při rozžatých světlech a spatřili Vás. Přisámbůh, já ukrutně chválím Vaše tak znamenité kousky, které tak sluší i vám teologům. Konejte všechno s velkou svědomitostí, aby Vaše jméno bylo po celém světě známo. Vím však dobře, že není třeba, abych Vás k tomu vybízel, neboť máte zkušenosti po dědovi, pradědovi, prapradědovi, praprapradědovi a především jste se tomu naučil od své předrahé matky, mé sestry. Když ta uslyšela, že děti nemanželské mají vždycky lepší osud než manželské, běžela k jakémusi knězi a dala se jím obtěžkat, aby Vás zrodila jakožto muže, kterého má jednou poznat celý svět.


Nedávno jste mi psal zprávu o své milence, jak ji vřele milujete a že i ona miluje Vás a že Vám posílá věnečky, kapesníky, pásy a podobné věci a nebere od Vás peníze, jak činívají lehké ženy. A kdykoli je její muž mimo dům, že se s ní stýkáte a že ona je velmi spokojena. A nedávno jste mi sdělil, že jste s ní během jedné návštěvy třikrát obcoval a jednou vstoje za dveřmi na chodbě, když jste napřed zapěl: Zdvihněte, knížata, brány své! Ale vtom přišel její muž a Vy jste utekl zadem přes zahradu.


Nedávno sem přišel jakýsi doktor teologie a předstírá tolik věcí, že tomu nebudete ani věřit. Dělá karty, a kdo s těmi kartami hraje, že se naučí gramatice a logice. A zhotovil také hru v šachy, na níž lze určovat délky slabik. Prohlásil nedávno, mnoho lidí to slyšelo, že i dítě může prokouknout omezenost a pošetilost a ničemnost kolínských teologů a jejich přívrženců.


Johanes Pfefferkorn, pokřtěný Žid, je církvi velmi užitečný, neboť přivedl k Bohu dvanáct duší, jak on sám čestně doznává. Tu se zeptal doktor Turner: „Odkud přivedl k Bohu těch dvanáct duší? Z Českého lesa, ne? Tam patrně ještě s jinými loupežníky zamordoval dvanáct lidí a jejich duše pak přišly k Bohu.“


Napsal jste, že náš Mistr je údem desíti univerzit. I kdybyste řekl, že náš Mistr je tělem desíti univerzit, nemohu souhlasit, neboť pak by si mohl někdo myslet, že deset univerzit jsou údy toho Našeho Mistra a že on se skládá z desíti univerzit.


Ubíral jsem se s jedním bakalářem ulicí směrem na náměstí a proti nám šli dva mužové, kteří se podle vnějšku a oděvu jevili jako příslušníci místní honorace: měli černé taláry a velké kapuce. Domníval jsem se, že jsou to dva z Našich Mistrů. I pozdravil jsem je uctivě, smeknuv baret. Tu mě onen bakalář dloubl loktem a řekl: Pro Kristovy rány, co to děláte? Vždyť to jsou Židé a vy před nimi smekáte biret! Je to smrtelný hřích, když totiž někdo vzdává úctu Židovi nebo pohanovi, jako by byl křesťan, dopouští se hříchu proti křesťanství a sám se jeví jako Žid nebo pohan. Mimoto Židé a pohané pak prohlašují: Hleďme, my máme lepší víru, neboť křesťané nás uctivě zdraví. Kdybychom neměli lepší víru, jistě by nás nezdravili. Je to hřích smrtelný nebo obyčejný nebo zda spadá pod pravomoc biskupskou či papežskou?


Kdy mi napíšete, co dělá Vaše milenka? Nedávno mi vyprávěl jeden přítel, že když byl v Kolíně, že jste s ní byl v rozepři a že jste ji tloukl, poněvadž asi nejednala podle Vaší vůle. A já se divím, jak můžete tak krásnou ženu tlouci. Spíše byste jí měl domluvit, aby to již podruhé nedělala, a tu ona by se polepšila a v noci by k Vám byla přítulnější. Já jsem spokojen, že moje přítelkyně je veselá a že se se mnou nehněvá. A když k ní přijdu, splním své povinnosti, jsme veselí a pijeme pivo a víno, poněvadž víno obveseluje srdce lidská, kdežto zármutek vysušuje kosti. Nedávno jsem k ní chtěl zase jít, ale tu jsem spatřil, jak vyšel od ní z domu nějaký mladý kupec, který měl nezapjaté kalhoty a zpocené čelo. Byl jsem proto pohněván, ale ona mi přísahala, že se jí ten kupec ani nedotkl, nýbrž že jí chtěl prodat plátno na košile.


Náš Mistr mne ustavičně kárá a říká, že bych neměl milovat ženy, poněvadž jsou to ďáblové a muže přivádějí do záhuby a kdykoli někdo obcuje s ženou, tu jakoby obcoval s ďáblem. Nato jsem já řekl: Promiňte, Náš pane Mistře, ale Vaše matka byla také žena. A odešel jsem.


Předně musíte zanechat pošetilých představ o Vaší Markétě, které Vám vnuká ďábel, jenž je otcem všeho hříchu. A kdykoliv Vám přijde myšlenka na ni, poznamenejte se křížem, pomodlete se Otčenáš a přidejte i onen verš z Žalmů: Ať stojí ďábel po pravici její. Také jezte vždy v den Páně svěcenou sůl a pokropte se svěcenou vodou a tak budete moci uniknout tomu ďáblu. Vaše Markéta není tak krásná, jak si namlouváte. Má bradavici na čele, červené nohy, velké černé ruce a páchne jí z úst, poněvadž má zkažené zuby. K tomu má ještě mohutný zadek podle obecného přísloví: Markéta má zadnici jako rybář pramici. Ale vy jste zaslepen ďábelskou láskou k ní, poněvadž nevidíte její chyby. Mnoho pije a jí a nedávno, když seděla u stolu vedle mne, dvakrát vypustila zlého ducha a řekla, že to zavrzala židle.


Obávám se, že máte potíže v břiše a že máte průjem, jako jste měl jednou, když jste si na ulici podělal kalhoty a nezpozoroval jste to, dokud na Vás jedna paní nezavolala: „Pane Mistře, kdepak jste to seděl ve sračkách? Podívejte se, máte zamazaný plášť i boty.“


A také svatý Jeroným praví ve svých dopisech, že světské básnění je pokrm ďáblův, kdežto poznání v teologii vnuká Duch Svatý.


Papež nepodléhá zákonu, nýbrž sám je živým zákonem na celém světě. Jestliže je Papež sám zákonem, může dělat, co chce, a na nikoho nebrat ohled. A třebaže jednou řekl ano, může později říci ne.


Foto: Ulrich von Hutten

Přejít do diskuze k článku