Vyklepáno z knih: Křesťanská láska

Reklama


Kněz z vysokých církevních kruhů J. Townsend, autor Pojednání o chudinských zákonech od lidumila, nesmírně krutý obhájce vykořisťování píše toto: Hlad je nejen mírný, tichý, ustavičný nátlak, je nejpřirozenější pohnutka k píli a k práci a vyvolává i největší úsilí. V tomto světovém křesťanském řádu všechno závisí na permanentním hladovění dělnické třídy. Je to božím záměrem, je to přírodní zákon, protože vždy se najdou lehkomyslní chudáci, kteří budou ochotni dělat nejhrubší a nejšpinavější práci, zatímco ti jemnější lidé se mohou nerušeně věnovat povoláním vhodným jejich vlohám. Chudinský zákon tím, že pomáhá hladovějícím, porušuje harmonii a krásu a souměrnost a řád, který vytvořil na světě Bůh a příroda.

Církev a katoličtí králové měli za úkol přinést světlo do temnot jiných končin světa. Evropské dějiny, které přinesly jiným mnoho utrpení, ukazují, že v některých případech toto světlo může ostatní oslepit a mučit.

Kolumbus v roce 1492 o Vánocích píše: Doufám, že naleznu zlato, tak mnoho zlata, že za tři roky budou král a královna schopni dobýt svatý hrob. O něco později v dopise španělské vládě: Ve jménu Svaté Trojice můžeme odtud poslat tolik otroků, kolik jich jen můžete prodat, a stejné množství brazilského dřeva. Jsou-li mé informace správné, znamená to, že bychom mohli prodat čtyři tisíce otroků, což by vyneslo 20 miliónů. Dějiny evropského násilí jsou delší než dějiny evropského nenásilí.

Náboženství má větší vliv na ekonomiku než vláda. V Indii třeba kastovní systém. Ti, kteří prali oděvy nedotknutelných, museli pracovat v noci, aby je nikdo neviděl! Svaté krávy bloudí po zemi, jak se jim zlíbí, a nelze je zabít a ani jíst.

Baron Holbach: Učitelé dosti dlouho obraceli oči lidí na nebesa, ať je tedy nyní obrátí k zemi. Ať se lidská mysl unavená nepochopitelnou teologií, absurdními bajkami, neproniknutelnými mystérii a dětinskými obřady, věnuje studiu přírody, srozumitelným cílům, viditelným pravdám a užitečnému poznání. Odstraňme prázdné chiméry lidstva, a rozumné názory si už samy brzy najdou cestu do hlav, kterým bylo vtloukáno, že je jim navždy chybovat.

Napoleon: Pochopte, že mohu vaši církev zničit. Kardinál Consalvi: Sire, to se nepodařilo za 18 století ani nám kněžím.

Marxismus a buddhismus usilují o jediný cíl: osvobodit člověka od strádání.

Fridrich II. – císař německý Svaté říše římské měl svoji kancelář (ministerstvo) rozděleno na tři části: pro západní křesťanskou, pro muslimskou a pro řecko-židovskou.

Alláh seslal archanděla Gabriela na zem, aby jednodušeji než Korán zvěstoval boží moudrost. Gabriel se vrátil unaven po své misi před Alláha a na jeho dotaz, jak intenzívně hlásal novou přístupnější formu, mu Gabriel odpověděl: „Ano, velmi intenzívně jsem hlásal boží moudrost, ale lidé neměli čas poslouchat.“

V třináctém století se v Evropě razily stříbrné mince zvané millares, kde byl vyražen arabský nápis „Není Boha kromě Alláha, Mohamed je jeho prorok a Mahdi je náš imán“. Zbožný Svatý Ludvík, král Francie, byl zděšen takovým rouhačstvím, stěžoval si u papeže, který toto podnikání roku 1260 zakázal. Samozřejmě se pokračovalo dál. Během třináctého století vyprodukoval křesťanský svět přibližně tři miliardy millárů pro potřeby arabského světa, což odpovídá čtyřem tisícům tun stříbra, což odpovídalo pětadvaceti letům plného výkonu evropských stříbrných dolů. Čím mohli Arabové platit za stříbro? Přirozeně zlatem, kterého měli nadbytek. Svého času se v Egyptě odvažovalo zlato v paritním poměru se stříbrem. Evropa hladověla po zlatě, kdežto muslimský svět po stříbře. Bimetalické toky byly středověkým ekvivalentem spekulací na měnovém trhu.

Kierkegaard (1813-1855): Vezměte pro dávení: Cožpak se může říci pravdivě, že tyto „vzácné“ bytosti potřebují nebo někdy potřebovaly Spasitele?

Filosofické kategorie jsou: strach, zoufalství, paradox, okamžik, rozhodnutí, oběť. Dojdu-li k přesvědčení, že umírání je nezbytné, že býti milován Bohem je utrpení, a že láska k Bohu je také utrpení, tu mám povinnost zabránit rovněž štěstí všech druhých! (Jinými slovy: Jestliže je někdo bez Boha šťastný, je nutné mu to štěstí nedovolit ba zakázat!)

Člověk téměř nikdy neužívá těch svobod, které má, jako například svobody myšlení; místo ní požaduje jako náhradu svobodu projevu.

Zdá se, že lidé nemluví proto, aby zakryli své myšlenky, ale aby zakryli, že žádné myšlenky nemají.

Žádnému východnímu despotovi nikdy neposluhovali a nelichotili dvorní patolízalové tak servilně, jako to dělají žurnalisté, tito lidé okamžiku.

Kdyby měl denní tisk podobně jako ostatní živnostníci svůj vývěsní štít, měl by mít nápis: Zde se demoralizují lidé, a to v nejkratším čase, v co nejširším měřítku a za nejnižší možnou cenu.

Kierkegaard odhalil křesťanskou morálku jako antikřesťanskou a antihumánní přetvářku.

Dvě teze: Svatý Řehoř tvrdil, že člověk je jen vedlejší a nahodilou součástí stvoření, pouhou náhražkou, kterou Bůh vytvořil mimo původní úmysl, namísto padlých andělů po jejich vzpouře. Kdežto škola v Chartres tvrdila: Člověk byl od počátku součástí Stvořitelova záměru a svět byl udělán právě pro něho!

Marsilius z Padovy: Ptáme se, zda je žádoucí, aby si všichni lidé v postavení občanů, kteří jsou rozptýleni po celém povrchu zemském, ustanovili jediného nejvyššího správce, anebo je-li naopak vhodnější, aby si v různých krajích každé společenství vybralo vládu, jaká mu vyhovuje? A vskutku, zdá se, že druhé řešení je nutné a musíme v něm vidět působení vůle nebes.

Chvála celibátu: Ochránil jsi nás ó Pane, alelujá! Zbavil jsi nás jha manželství, alelujá!

Víno v Káni Galilejské vypili a odešli hřešit dál.

Formy kněžských úřadů v katolické církvi – biskup, kněz a děkan – se vyvinuly z logiky finančního řízení a vůbec ne z náboženských příčin.

Vlk s beránkem se budou pást (Izaiáš 11,6-9): přehlíží se, že být vegetariánem neznamená pro vlka ráj.

Kde je nebe, tam je také peklo.

Svatý František: I malý majetek je majetek.

Nepustím tě, až mi požehnáš. Po tom vás každý pozná, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. Církev toto zrušila a řekla: Kdo nepřijme tuto a tuto nauku, budiž proklet a přiváděla na hranici své bratry. Svazek mezi oltářem a trůnem není dodnes zcela rozbit. Křesťanství vždy znovu a znovu šlo s vládci místo s lidem, šlo s utiskovateli místo s utištěnými, s bohatými místo s chudými, s mocnými místo se slabými. Křesťanství rozhodujícím způsobem selhalo ve dvou bodech, v otázce majetku a v otázce násilí. Vynikající teologové a profesoři teologie prohlásili za svatou bohoslužbu vrazit nepříteli chladné železo mezi žebra a pažbou pušky mu roztříštit lebku. Církev ovšem dodnes nepociťuje stud! Odpadla od Krista. Posvátnost soukromého majetku – to Bible nezná!

Protože Bůh nakonec zvítězí, bude království boží patřit chudým a ubohým. Přeměna světa, přehodnocení všech hodnot bude právě tak veliké, jako je Bůh jiný než svět. Bůh se stává věčnou světovou revolucí. To je mesianismus.

Kalvín: Pokud bude masa dělníků a řemeslníků udržována v chudobě, zůstane poslušna Bohu. Lidská masa pracuje jen když ji k tomu dohání nouze, což znamená: nízké mzdy, vysoká produktivita. Moderní dělník považuje práci za povolání a podnikatel zase považuje za své povolání zisk.

Ačkoliv se zdá, že se někteří obohacují svou vlastní bdělostí, je to nicméně Bůh, který jim žehná a který o ně pečuje. Ačkoliv jsou někteří lidé bohatí dříve než se narodí a jejich otcové dosáhli velikých majetků, neděje se to náhodou, ale vládne nad tím Boží prozřetelnost.

Kalvínova predestinace: Člověk je předurčen buď ke spasení či k zavržení, jeho způsob života na tom nic nezmění. Bůh určil předem některé k věčnému životu a jiné k věčné smrti.

Červený a černý (Stendhal): Julian Sorel se dívá skulinou dveří na kardinála zkoušejícího si před zrcadlem působivá gesta pro své kázání. Říká si: Tak i to je jen politika, i církev je jen hra o moc, i zde vládne předem připravené.

Katolická církev je modelem všech historicky úspěšných hegemonií, protože se nikdy nerozpadla na intelektuály a masu, ale vždy prosazovala jednotu teorie a praxe, to jest organizace a teorie.

Bůh jako pán světa je mrtev. Umělé dýchání, které mu dávají různí rozzlobení křesťané, je nekrofilie.

Všechna spravedlnost přichází od Boha. Kdybychom ji z té výše dovedli přijímat, nepotřebovali bychom ani vládu ani zákony.

Diderot: Člověk nebude svobodný, dokud poslední král nebude oběšen na střevech posledního kněze.

Luther: Tolerance je potměšilá kurva.

Slovem byl svět přemožen, slovem také napraven bude. Prožíváme časy tak divné, že si dnes může kníže zasloužit nebe krveprolitím lépe, než jiní modlitbami.

Babel: Na nose brejle a v duši podzim.

Jestliže začneš vyrábět svíce člověče, tu slunce zůstane trčet uprostřed nebe jako patník a nezapadne nikdy. Začni šít rubáše pro mrtvé, a jediný člověk neumře od nynějška na věky věkův, amen.

Kristus a apoštolové: Trvale přiopitá družina volné lásky se všemi variantami sexuální orientace. Troufl by si někdo něco podobného s Mohamedem a jeho čtyřmi ženami? Ani jeden!

Múza historie Clió je právě tak skrz naskrz prolezlá lží, jako pouliční prostitutka syfilidou. Obsah dějin sotva znamená pro lidského ducha důstojný předmět vážného studia.

Dříve Evropa činila zlo, ale uctívala dobro. Dnešní Evropa činí zlo a uctívá zlo. Jako v Tolstého povídce, kde se zpovídá lupič a poustevník s úžasem odpovídá: „Ti ostatní se alespoň za své lupičství styděli, ale co počít s tímto, jenž se jím pyšní?“

Kristus: Nesmím synu můj, vyložit ti jasně tvou podstatu, neboť kdybys viděl jasně čím jsi, nemohl bys již být tak úzce spjat se svým tělem a nebděl bys již nad zachováním svého života.

Liberál Montalembert v roce 1848 přikazoval chudým, aby byli spokojeni se svým údělem, který považoval za privilegovaný, poněvadž jejich odměna v nebi bude veliká.

Zwingli: Kardinálové rádi nosí červené klobouky a roucha. Zatřeseš-li jimi, sypou se z nich dukáty a koruny; ždímáš-li je, teče z nich krev tvého syna, otce, bratra a přítele.

Kdyby Bůh zapisoval všechny naše prohřešky, nebe by bylo plné a nestačilo by to. Bůh nemůže zapisovat naše špatné skutky už jenom z technických důvodů, nebeský počítač by byl zahlcen.

M. Weber: Myšlenka na zbožnou nudu v Ráji je málo lákavá.

Papež Pavel IV. uzákonil mučení (papežem zvolen roku 1555): „Při výslechu drze popírají vinu. Jestliže nelze dosáhnout pravdy pomocí přísahy a jsou tu vážné důkazy a přestupek je těžký, je třeba použít uvěznění. Jestliže uvedené prostředky nepomohou, zbývá poslední – mučení. Soudci mohou uložit tělesná muka, dokud se obžalovaný nepřizná.“

Při středověkém mučení oběť nevěděla, co po ní mučitelé chtějí: „Vše milost račiž říci, co chce, abych řekl, a já to řeknu.“

Odpověď soudci: Ne, pane, to není pravda, ale když mne dáte na trápení, poněvadž tuhle okolnost zapírám, budu muset říci, že to pravda je, i když to pravda není.

Ignác z Loyoly: Voják musí poslechnout ihned, s ochotnou vůlí, a podrobit vlastní rozum. Podobně jezuita.

Pico della Mirandola: Pokud Bůh je to, co se všem jeví prosté jakékoliv nedokonalosti, pak bude-li každá věc zbavená nedokonalostí, kterou obsahuje ve svém rodu, a zvláštnosti svého rodu, je to, co zbývá, Bůh.

Kalvinismus je výron chorobného stavu zmučeného vědomí: 1. Existuje hřích. 2. Hřích je trestán. 3. Je to krásné, že existuje hřích, aby mohl být trestán.

Učitelé a kněží mají nejblíže k periferii národa.

Matematikové jsou jediní, pro které zázrak nemá v sobě nic zázračného.

Pohlížet na věci z hlediska věčnosti jest výrazem dětské záliby ve fantomech a zasluhuje úsměvu.

Sviták: Filosofické úvahy o člověku jsou bezobsažnou reprodukcí tradičních problémů teologie.

Scheller: V žádné době nebyly názory na podstatu a původ člověka nejistější, neurčitější a rozdílnější než v naší době, kdy člověk už neví co je, současně však také ví, že to neví.

Jsou tak žárliví na slávu svého boha a triumf své ideje, že nemají již srdce pro svobodu, důstojnost, ba ani utrpení živých skutečných lidí.

Veškerá historie, včetně dnešní doby, byla jen věčným krvavým obětováním miliónů ubohých lidských bytostí nějaké nelítostné abstrakci: Bohu, vlasti, státu, moci, národní cti, historickým právům, juristickým právům, politické svobodě, společenskému blahu…

Západ je faustovská kultura, člověk se stal otrokem věcí, které vytvořil.

Bratři Gougourtové: Bertholet předpověděl, že do sta let lidé poznají z čeho se sestává atom. Nemáme nic proti tomu, ale cítíme, že až tento čas pro vědu nastane, sestoupí na zemi Bůh se svým bílým plnovousem, cinkaje svazkem klíčů a řekne lidstvu, jako se říká v pět hodin ráno v saloně: Je čas zavírat, pánové.

Poppe: V hlubinách temnot tento svět byl spoután./ Buď světlo teď! – a objevil se Newton/ (Však Satan brzy dočkal se své chvíle/ nastoupil Einstein a bylo jako dříve.)

Optimismus je nejenom absurdní, nýbrž vskutku zvrácený způsob myšlení jako trpký výsměch nepojmenovatelnému utrpení lidstva, i v evangeliích svět a zlo téměř splývá.

Franklin a Wels: Bůh celého nekonečného vesmíru musí být nutně lhostejný k osudu jednotlivce i lidstva.

Klíma L.: Každá víra je známkou rozumové demoralizace.

Zlo se vždycky tváří jakoby vědomě dělalo dobro, spekuluje s tímto dobrem a ohání se jím.

Šalamoun na konci svého života viděl, že se obrátí ve stejný prach jako jeho otrok, a že stejný červ bude hlodat jejich těla.

Ať je Bůh mrtev nebo ne, je nemožné mlčet o někom, kdo tu byl tak dlouho.

Hledání pravdy a rozumu, jež zahájil Odysseus, a které pokračovalo víc než tři tisíciletí, skončilo poznáním, že není co hledat.

Užitečná a o náboženství se opírající iluze o existenci dobra a zla byla definitivně rozptýlena. Pro Nietzscha to byla katastrofa. S největší vážností řekl modernímu člověku, že padá volným pádem do propasti nihilismu.

Nikdo už v nic nevěřil a každý trávil život v horečné práci a šílené hře, aby se nemusel střetnout se skutečností, aby se nemusel podívat do propasti.

Z tribun se neustále ozývá: Humanismus, humanismus, obraťme se čelem k člověku, odhalme všechny možnosti! Jaký ďábel obdařil naši zemi takovým množstvím žvanilů?

Osud je jako bumerang, minulosti nelze uniknout.

Zločiny jsou ještě hrůznější, jsou-li páchány podle zákona.

Žáci se ptali rabína, aby jim vysvětlil smysl revolucí a převratů. Rabín vzal kámen a hodil ho do koruny stromu. Sedící tam hejno vrabců odlétlo a po chvíli se zase vrabci vrátili nazpět. Žáci rozpačitě říkají: Rabi, vždyť se nic nezměnilo. Rabi odpovídá: Ale změnilo, každý vrabec teď sedí už na jiné větvi.

Vesmír se chová matematicky, je tedy oduševněn.

Čas je jenom lidská forma nazírání na svět věcí.

Th. Lessing: Dějepis je dodatečné vkládání smyslu do toho, co nemá smyslu.

Bohové hrají v kostky, místo aby se dívali na svět.

Oscar Wilde: V jedné jediné malé londýnské uličce je tolik utrpení, že to jasně dokazuje, že Bůh nemá rád lidi.

Bělinskij: Závidím vnukům a pravnukům našim, jimž je souzeno vidět Rusko v roce 1940, stojící v čele vzdělaného světa, dávající zákony i vědě i umění a přijímající vznešený hold pocty od všeho osvíceného lidstva.

Werich: Po veliké námaze Osvícených proti Neosvíceným se nám podařilo staré pověry nahradit novými.

Z ničeho se nemá dělat věda, ani z vědy. Svíčka slunci světla nepřidá. Smrt je jediná spravedlnost – to je blbost. Ve válkách umřely milióny lidí zbytečně za to, co nezavinili. A ti, co to zavinili, byli živi klidně dál a umřeli doma v posteli.

Anarchistický systém: Článek jedna: Nikdo nikomu nerozkazuje. Článek dvě: Nikdo nikoho neposlouchá. Článek tři: Nikdo není povinen plnit předcházející články.

Jako gymnasista jsem věděl, že roku 1830 vzkvétala romantická škola, a že Théofile Gautier nosil červenou vestu, ale nevěděl jsem, že roku 1830 pracovali lyonští tkalci 15 hodin denně.

Doporučuješ upalování čarodějnic?“ Co bys odpověděl, kdybys žil ve 14. či 15. století?

T. H. Green: Mravnost všech dob a všech národů se shodují v tom, že máme milovat svého bližního. Mínění se rozcházejí jen v tom, koho máme za svého bližního považovat.

Bonhoffer: Je-li náboženství jen pouhým hávem, jímž se křesťanství odívá – a aspekty tohoto hávu se v různých epochách měnily – co je to nenáboženské křesťanství? Zlikvidujme falešný obraz Boha.

Rovnost ani na hřbitovech se neuznává.

Miluj bližního svého je nesmysl, to by nikdy nevznikla civilizace.

Velebením chudoby se církev stala nejbohatší.

Zlato je znamenitá věc. S pomocí zlata se vytvářejí poklady. S pomocí zlata lze udělat všechno, co si jen člověk na tomto světě přeje. S ním lze i duším pomoci, aby se dostaly do Ráje.

Nastolení zlata namísto Boha v 16. století: Střezme se o zlatu mluvit hanlivě, ve srovnání s feudálním vlastnictvím půdy je zlato vyšší formou bohatství. Majetníka půdy ona země strhávala k sobě. Se zlatem se dá snadno manipulovat, směňovat, dělit, snadno skrýt, toť bohatství už zjemnělé, málem spiritualizované. Už u Aristofana v komedii o slepém Plutonovi, který špatně, netečně a náhodně rozděluje bohatství, všichni bohové mu dávají prvenství. Jupiter přiznává, že bez něho umírá hlady, Merkur zanechá svého božského povolání a vstoupí k němu do služby – otáčí rožněm a umývá nádobí.

Berní správa, tato obluda, tento obr, žíznivý a hladový, jehož hlad nelze nikdy nasytit, bude v  případě potřeby požírat i lidské maso a pít lidskou krev.

Popřemýšlejme o fenoménu dědictví. Jedním z motivů, proč se lidé na celém světě snaží získat bohatství, je možnost odkázat ho potomkům. Ekonomové toto nemohou vysvětlit, protože nepřináší žádný prospěch jednotlivci.

Argentinci a Chilané se navzájem tolik nenávidí jen proto, že široko daleko není nikdo jiný, koho by mohli nenávidět.

Když Jozue pobil 19 tisíc pohanů, vzdal díky svému Bohu a nechal text jeho přikázání včetně onoho „Nezabiješ“, vyrýt do kamene. Nejednal ani náhodou pokrytecky. Jeho Bůh byl milosrdný a mravný vůči svému lidu, ale vůči cizincům byl krutý.

Victor Hugo: Bůh stvořil myš. Brzy zjistil svoji chybu; a aby ji napravil, stvořil kočku.

Darwin: Když si vzpomenu, jak zuřivě na mne útočili zástupci církve, zdá se to zábavným, že jsem sám kdysi měl v úmyslu stát se duchovním.

Turgeněv: Ať se modlí člověk za cokoli, modlí se za zázrak. Každá modlitba spěje k tomuto: Veliký bože, učiň, ať dvakrát dvě nejsou čtyři.

Když pomyslím, kolik hloupých a neprospěšných věcí je na světě, cholera, krupobití, králové, vojáci atd.! Možno-li, že bůh nenávidí lidi?

Hugo: Peklo je urážkou lidstva. Když mi říkáte, že bůh vás stvořil k obrazu a podobenství svému, odpovídám, že je pravděpodobně velmi ošklivý.

Dietzgen: Křesťan očernil krásný jasný svět činnosti. Podle něho půvaby tohoto světa jsou pokušení ďábelská, jeho práce je prokletí, jeho láska je hříšná žádostivost, jeho maso je obtíž, překážka pro ducha, jeho tělo je páchnoucí hrouda červů.

Zola: Civilizace nedosáhne svého vyvrcholení dotud, dokud poslední kámen posledního kostela nedopadne na hlavu posledního kněze.

Twain: Z milosti Hospodinovy jsme v Americe dostali tři neocenitelné dary: svobodu slova, svobodu svědomí a rozvážnost zdržující nás od toho, abychom jich používali.

Bůh, který mohl stvořit dobré děti právě tak lehko jako špatné, přece dává přednost tomu, aby stvořil špatné. Mohl by učinit všechny šťastnými, ale nikoho šťastným nečiní. Bůh mluví o spravedlnosti a vymyslil peklo, jiným mluví o morálce a sám ji nemá, nepříznivě se dívá na zločiny a sám je páchá.

Což je rozumné vkládat sta milióny franků do zbytečného pozlátka církví, když lid klesá pod břemenem daní, aby udržoval chudnoucí vládu? Pokud mohu soudit, Itálie po patnáct staletí utrácela celou svou energii, všechny své finance a všechen svůj průmysl na budování spousty úžasných církevních budov a umořila polovinu svého obyvatelstva jejich stavbou. Dnes je ohromným muzeem velkoleposti a bídy.

Francisco Pizarro, divoce odvážný a nesmírně brutální dobyvatel říše Inků. Okradl Inky o 5.529 kg zlata a 11.905 kg stříbra.

Engels: Proti cizoložství tak jako proti smrti není léku. Proto církev zakázala rozvody. Pohlavní poměry: To se rozhodne, až vyroste nové pokolení, pokolení mužů, kterým se nikdy v  životě nestalo, že by si za peníze, nebo jinými prostředky sociální moci, kupovali přízeň ženy, a až vyroste pokolení žen, kterým se nikdy nestalo, že by se oddaly muži z nějaké jiné pohnutky, než ze skutečné lásky, ani že by odepřely vzdát se milenci ze strachu před hospodářskými důsledky. A až tu budou takoví lidé, čerta se budou starat o to, co by měli podle dnešních názorů dělat, vytvoří si sami svou vlastní praxí i k ní se hodící veřejné mínění o praxi každého jednotlivce, a tečka.

Bruno: Upálit neznamená vyvrátit.

Bible vlastně podněcuje a šíří třídní zášť, říká se tam přece, že bohatec nevejde do království nebeského a bude úpět v pekle.

Páter Koniáš: „…aby nadále mohly být trhány, pošlapávány, páleny a na hnůj házeny české knihy.“

Magelan obeplul zeměkouli. Denní zápisy lodního písaře neodpovídaly (o den víc, nebo míň?). I začala se o zápisy zajímat inkvizice – co kdyby náhodou námořníci jedli v pátek maso?

Le Goff: Jediný snad plod, který křesťané z křížových výprav přivezli, je podle mého soudu meruňka.

V polovině 17. století byla ve slezské Nisze postavena a používána úsporná pec na spalování většího množství čarodějnic najednou. Odhady upálených čarodějnic: čtvrt milionu až milion, z toho v Německu 100 tisíc.

Kanovník: Kdyby bůh spravedlivě potrestal všechny hříšníky, život by zanikl. Fanatik víry: Nechť zhyne, nechť zanikne, zůstanou andělé.

Bebel: Nechtějí spravedlnost, ale dobročinnost, ne rovnost, ale pokorné podrobení se, ne vědění, ale víru.

My, Hohenzollernové, vděčíme za svou korunu pouze nebi a pouze nebi jsme povinni skládat účty.

Kolem roku 1450 dokončil Johann Gutenberg svou první řadu tištěných Biblí. Dle Mezinárodního bibliografického ústavu bylo od roku 1436 do roku 1500 vytištěno 30 742 knih. Od roku 1500 do roku 1600 to bylo 285 824 knih a od roku 1600 do roku 1700 to bylo 972 300 knih.

Rimbaud: Kristus dnes sedí v plné slávě za bankovními přepážkami.

Jarry: Až poberu všechny finance, všechny povraždím a půjdu.

Městské obecní ohřívárny pro bezdomovce už ve středověku.

Španělská inkvizice: Čistá košile v sobotu, to byl důkaz o zakázané víře.

Kdyby Ježíš byl chtěl znát svoji matku, snad by milióny lidí byly unikly mučení.

Je něco silnějšího než pravda, je to mýtus.

Ďábel je pouze druhou tváří Boha.

Zvrácenost duchů, kteří vidí nadpřirozené v rozumném řádu věcí a jimž se vítězství hlouposti, rutiny a zaslepenosti zdá přirozené.

Bůh pověřil myšlenku, aby lidskou hmotu utvářela v báseň.

Je vhodné žádat řešení od proroků a apoštolů, jejichž zmatené hlasy jsme včera slyšeli?

Přejít do diskuze k článku