Vyklepáno z knih: Robert Green Ingersoll – O svaté Bibli

Reklama


Byl jsem mile překvapen, že dokonce i v Americe (v USA) jsem našel spřízněnou duši. Natrefil jsem totiž na esej Roberta Green Ingersolla (1833-1899) O svaté Bibli. Ten pán žil sice před více než sto lety, ale jeho náhledy na církev mi připadají naprosto současné. Je to Američan z 19. století, takže ho nelze nařknout, že opisoval ze sovětských příruček atheismu, spíše by tomu mohlo být naopak. Atheisté nežili pouze v komunistickém Rusku a v socialistických státech! Kdybych si dnes spolu s panem Ingersollem sedl ke skleničce vína, určitě bychom si spolu notovali.


V Boha musíš věřit a ne o něm rozumovat, neboť v Bibli jsou zjevené pravdy diktované samotným Bohem a na ty je lidský rozum krátký, lidský rozum je víře k ničemu, rozum je tady naprosto nepotřebný. Přece lidský rozum se nikdy nemůže rovnat rozumu Božskému! Však taky ještě i Basilejský koncil zakazoval překlady Bible do národních jazyků a dokonce zakazoval číst Bibli i kněžím, protože „odtud vzniká kacířství a zmatek v kněžstvu“ – co kdyby tam našli nějaké nesrovnalosti? Dnes už to zakazovat jaksi nelze, ale to nevadí, vydávají se překlady takové, onaké, makové, povidlové a spousta různorodých komentářů, takže stejně se v tom nikdo nevyzná, ani ti slovutní doktoři teologie ne, i ti si navzájem odporují, ne tak aby se v tom potom vyznal obyčejný běžný člověk. Toto krásné zmatení jazyků (významů a smyslu) je výhodné dokonce nejen pro oficiální katolickou církev, ale je požehnáním i pro každou sektu. Lidé nemusí přemýšlet, stačí když věří svému kazateli.


Věřící lidé ale zapomínají na fakta, nechtějí vidět a vědět, co za svinstva prováděla církev během těch dvou tisíciletí své existence. Nechtějí vědět, že stejnou praxi vraždění a zločinnosti měli i Židé, taky řídící se Starým zákonem, dokonce v době tisíc let před naším letopočtem. Celkem tedy tři tisíce let zvěrstev jménem svaté Bible! Samozřejmě že stejná zvěrstva a stejné nechutnosti prováděli v historii i ti, co se Biblí neřídili. O tom není pochyb, je to historiky zdokumentováno, ale v tomto případě se nic nezamlčuje a nemlží, a zločiny jsou nazvány zločiny, a nijak se neospravedlňují tím či oním, jak se to děje s činy náboženstev.


Svaté písmo je přeplněné vyloženými nesmysly, jako např. Trojice Boží, Transsubstanciace, Neposkvrněné Početí, Filioque… (vše s velkými písmeny, protože to jsou záležitosti nadrozumové-surrealistické) a moderní vykladači se nestydí přidávat další ještě větší dadaisticko-surrealistické absurdnosti a ani nemají výčitky svědomí. Kdyby nějaký vědec napsal knihu tak přeplněnou omyly, jak je tomu v těch početných svatých knihách různých náboženstev, byl by spolupracovníky a čtenáři vysmát, každý by si z něho dělal šoufky.


Druhý příchod nástupce Ježíše Krista vidíme dnes na vlastní oči, vidíme Ho, jak přichází v opancéřovaném neprůstřelném vozidle s dokonale vyzbrojenou ochrankou a parádním průvodem se spoustou biskupů a všelijakých přicmrndovačů v šaškovských úborech. Oblekl by se skutečný Ježíš do takového klaunského úboru jako papež? Vlezl by skutečný Ježíš Kristus do takové opancéřované pevnosti?


Bush nedávno v projevu ke svým obdivovatelům zdůraznil, že je důležité, aby prezident Spojených států věřil v Boha. „Nevidím možnost, že by někdo mohl být prezidentem, aniž by věřil ve Všemohoucího. Tohle bych vám neřekl, když mi bylo 21, ale v 63 mohu říci, že mi modlitby během mého prezidentství skutečně pomohly.“ Prezident Bush hovořil s Bohem a dostával od Něho stejné příkazy, jaké dával kdysi dávno Jozuovi: „Povraždi všechny!“


My, atheisté, můžeme snášet proti církvi tuny a tuny faktů, církev si toho nevšímá, nečte to, nereaguje na to, ignoruje fakta… jede ve stejných kolejích pořád dál a dál. Lze to změnit jedině politicky, ale politici nemají zájem cokoliv proti církvi učinit a tak nejsou ochotni církvi vyčítat ani sebemenší drobnůstku.


Jediné řešení vidím v napodobení čínských komunistů: Obyvatelé, věřte si v cokoliv, v jakoukoliv ptákovinu a nesmysl, samozřejmě náklady na mzdy kněží a provoz obřadů si plaťte ze svého, ze státního rozpočtu nedáme ani halíř, ale jakmile se začnete plést do politiky (do řízení státu), tož končíte s vaší vírou, v pracovním táboře vás ta víra přejde.


Proč se nepodařilo něco podobného v Evropě? Proč nebyla provedena řádná odluka církve od státu?


Protože se navzájem potřebují a úzce spolupracují a soudružsky si vyměňují metody působení na obyvatele.


Cožpak není stejná metoda třeba toto: Ve středověku bylo možné koupit si odpuštění – když zaplatím odpustky, budou mi odpuštěny hříchy (krádeže, loupeže, vraždy…). Ale to stejné přece platí i dnes! Stačí si najmout šikovného (nejlépe proslaveného) advokáta, tučně zaplatit – a jsem bez viny, i kdybych sebevíc loupil a vraždil. Těch podobností lze nalézt mnohem víc, ale to nechám na někdy jindy.


To je to pravé dědictví církve! To jsou ty pilíře naší civilizace?


***


Robert Green Ingersoll (1833-1899), přítel Marka Twaina, autor mnoha politických projevů, atheista u nás nevídaného formátu, vynikající stylista. Krátce po smrti byla jeho díla vydána a obsahují dvanáct rozsáhlých svazků. Do češtiny vůbec nepřeložený, alespoň jsem na internetu nic českého nenašel, dle všeho neexistuje ani jeden jediný překlad jeho esejů. Nepustil by se nějaký nadšenec do české překladu?


Úplnou náhodou jsem zabloudil na www.earth.tym.sk – Zaujímavosti IV, kde přece jen existuje slovenský překlad eseje O svaté Bibli, přeložil Adam Roman. (Administrace webu připojila pod překlad zajímavou doušku: „…nech ti Pán Boh odpustí.“)


Jako chuťovku jsem z obsáhlého slovenského textu vybral některé věty, které bych i já podepsal, snad by to stálo i za uveřejnění. Ingersoll píše třeba toto:


Někdo by už měl konečně říci pravdu o Bibli. Kazatelé se to neodváží, protože by je vyhnali z kazatelnic. Profesoři na vysokých školách se neodváží, protože by přišli o své platy. Politici se neodváží, protože by mohli přijít o voliče a prohrát ve volbách. Vydavatelé novin a knih se neodváží, protože by ztratili zákazníky. Úředníci se neodváží, protože by mohli ztratit zaměstnání. A tak jsem si řekl, že to udělám sám.

Žijí milióny lidí, kteří věří, že Bible je Bohem inspirovaný text, tedy že věty v Bibli nadiktoval samotný Bůh. Tito lidé ovšem asi vůbec nečetli ony barbarské stránky v Bibli, kde se popisuje surové, bezcitné a barbarské vraždění nevinných, které nakázal Bůh. Tito lidé zapomínají, že církev byla a je i dnes zapřísáhlým nepřítelem intelektuální svobody.


Víru velice výrazně udržuje při životě zvláštní kasta, kterou je celá ta armáda kněží. Tato kasta se vydává za zplnomocněného prostředníka mezi obávanou božskou bytostí a lidmi, a právě na tom si buduje svoje privilegované postavení.


Ten tzv. důkaz o prvotní příčině, že totiž to byl Bůh, kdo zapříčinil vznik světa a vesmíru, lze zpochybnit otázkou: A kdo stvořil Boha? Když musí mít všechno svou příčinu, musí ji mít i Bůh. Není ovšem žádného důvodu pro předpoklad, že by svět musel mít nějaký začátek. Představa, že všechno má svůj počátek, je zaviněna ve skutečnosti pouze nedostatkem naší fantasie.


Většinu toho, co se dnes skrývá pod pojmem křesťanství, by Ježíš sám zavrhl.


Stupeň inteligence některých lidí hovořících o Ježíšovi můžeme snadno zjistit i při poslechu těchto křesťanských evangelistů (tlachajících dnes v rozhlase či televizi).


Ježíš zatížil své stoupence ideologií vytvářející všechny možné druhy neurotických poruch. Dívat se z nebe na to, jak se jejich spolubližní opékají v pekelných plamenech, to může pouze sadista. Koneckonců pouze lidská bytost může uvěřit v peklo, ďábly a odsouzení někoho do věčného ohně.


Ježíš poslal nevinná prasátka gadarská, aby se utopila v moři (to prý do nich poslal zlé duchy, které vyhnal z už uzdravených lidí z posedlosti), a proklel bezdůvodně fíkovník.


Ježíš žádá předvedení jeho nepřátel a jejich zabití před jeho očima. (Lukáš 19:27 zní takto: Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte. Ekumenický překlad)


Ježíš byl také mužem, který zvěstoval světu zprávu o všeobecné lásce, dokonce i o milování nepřátel. To je pokrytectví, Ježíš by nikdy nepřipustil, že je to jeho nauka!


Je to jakýsi druh přehnaného, mystického a na ďáblovi závislého náboženství, navíc dokonale zkomercionalizované. Je zaměřené spíše na to, jak zbavit posluchače jejich peněz, než je vést ke společenské soudržnosti a k lidské poctivosti.


Ježíš dle Lukáše 14:26 údajně řekl: Přichází-li kdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, svou ženu a děti, své bratry a sestry, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. (Ekumenický překlad) Tato slova jsou tak absurdní, že stále chceme doufat, že je to chyba pouze špatného překladu.


Myslíte si, že kdyby vám někdo poskytl všemocnost a vševědoucnost a milióny roků během nichž byste mohli svět zdokonalovat, že byste nevyprodukovali nic lepšího než Ku Klux Klan?


Myslím si, že celá ta doktrína, že pekelný oheň je trestem za hříchy, je doktrínou krutosti. Je to doktrína, která přivedla na svět krutost a vystavila generace celého světa krutému mučení; a Kristus evangelií, jak ho popisují jeho kronikáři, musí být určitě považovaný za zodpovědného za tuto situaci, když tak určitě alespoň z části.


Pozval bych kteréhokoliv křesťana, aby mne doprovázel na dětské oddělení nemocnice a pozoroval utrpení, které tu děti snášejí, a potom trval na tom, že tyto děti jsou morálně tak zpustlé, že si svoje utrpení zasluhují. Na to, aby se toto člověk odvážil povědět, musí v sobě zničit všechny city lítosti a soucitu. Stručně řečeno, musí se stát stejně krutým jako bůh, v něhož věří.


Kněží se diví, jak můžu být takový zvrhlý, že útočím na Bibli. Dovolte mi položit kněžím jednu otázku: Jak můžete být tak zvrhlí, že hájíte tuto knihu?


Následují příklady nesrovnalostí v Bibli

Starý zákon

 

Mojžíš byl vychován v rodině faraóna. Píše se, že na hoře Sinaj se setkal s Bohem tváří v tvář a že z jeho rukou dostal kamenné desky, na kterých bylo prstem Boha napsáno deset přikázání. Navíc mu Bůh sdělil, jaké oběti a ceremonie se mu líbí a nadiktoval mu také další zákony, kterými se lidé mají řídit. Tak vzniklo židovské náboženství a Mojžíšův zákon. Toto náboženství a tyto zákony byly a jsou zjevené a závazné pro celé lidstvo.


Jenže Pentateuch nenapsal Mojžíš a to kvůli těmto nedopatřením: Píše se tam o městech, která tehdy neexistovala (vznikla o několik staletí později), píše se tam o penězích, které se tehdy nerazily (také až o několik století později), píše se tam o obětování holubic, ovcí a volů, píše se o obdělávání půdy, o žních, o mlácení obilí, o domech a chrámech, což pro kočovný národ, jakým tehdy Židé byli, jaksi nedává smysl.


Knihy královské a knihy kronik nemají absolutně žádnou historickou hodnotu. Mimo biblických textů neexistují sebemenší jiné doklady! Žádnou zmínku nenajdeme ani v textech egyptských, babylonských, řeckých, fénických – a to byly velice psavé národy!


Knihu Žalmů nenapsal David. V žalmech se např. vzpomíná na dobu babylonského zajetí, které se událo až za půl tisíciletí po smrti Davida!


Neznáme žádného autora textů Bible, jediná výjimka je Ezdráš.


Odstraníme-li z této knihy zákony společné všem národům, zůstane tam pak něco hodnotného?


Tuto knihu napsali barbaři, barbaři, kteří věřili v otroctví, polygamii a vyhlazovací války. V této posvátné knize je nařízena povinnost přinášet lidské oběti – dokonce oběti nemluvňat. Svého prvorozeného syna dáš mně.


Obsahuje něco důležitého kniha Levitikus? Je v ní jediná kapitola, která by stála za přečtení? Jaký zájem máme mít o oblečení kněží, o závěsy a svíčky ve svatostánku, o kleště a lopatky používané při oltáři, nebo o olej na pomazávání hlav levitů? Jaký užitek máme mít z krutých předpisů, strašlivých trestů, děsného proklínání, lží a zázraků této ignorantské a hanebné knihy?


A co přijatelného se nachází v knize Numeri – s jejími oběťmi, vodou žárlivosti, chlebem tchýně, lžícemi, bílou moukou, olejem, svícny, miskami na uhlíky, okurky, dýněmi, pórkem, cibulí, česnekem a mannou?


Pomohly tyto absurdnosti a krutosti, tyto dětinské divošské pověry civilizovat svět?


Je v knize Jozue – s jejími válkami, vraždami a masakry, s jejími meči zakrvavenými krví matek a kojenců, jejím mučením, mrzačením a znetvořováním, s jejími podvody a zuřivostí, její nenávistí a pomstou – něco zaměřené na zlepšení světa? Nešokuje každá kapitola srdce každého citlivého člověka? Je to kniha, kterou mají číst děti? Kniha Jozue je nemilosrdná jako hladomor, krutá jako tesáky divokého zvířete. Její příběhy jsou ospravedlněním a posvěcením téměř každého zločinu. Přečtete si knihu Jozue – pokochejte se těmi masakry žen, vdov, matek a dětí.


V knize Samuelově se píše o tom, jak David provedl sčítání lidu. Toto sčítání Jahveho rozzuřilo a dal Davidovi tři alternativy trestu – buď sedm roků hladu, nebo tři měsíce utíkání před pronásledujícími nepřáteli a nebo třídenní mor. David zvolil tři dny morové epidemie. A soucitný Bůh zabil kvůli Davidovu hříchu sedmdesát tisíc nevinných lidí. (2Sam 24, 15) Co jiného by za stejných okolností udělal ďábel?


Zušlechťuje nás, když čteme o setnutí hlav sedmdesáti synům krále Achaba? (2Kr 10, 7) Nebo o vypíchnutí očí králi Sidkijášovi a vyvraždění jeho synů? (2Kr 25, 7)


Existuje v knihách královských jediné slovo, které by se snažilo udělat člověka lepším?


V knize Jób nalezneme pár ušlechtilých citů, několik vznešených, několik přihlouplých myšlenek, náznaky obdivu k vznešenosti přírody, a několik úvah o radostech a trápeních života, ale celý příběh není nijak slavný.


Některé žalmy jsou dobré, většina průměrná a několik hanebných. V žalmech se míchají neřesti a ctnosti. Najdeme zde verše docela vznešené, ale i verše ponižující člověka. Jsou tam modlitby žádající o odpuštění, ale i o pomstu. V celé světové literatuře není nic tak bezcitného, surového a nízkého jako je žalm číslo 109.


Ocituji nejodpornější část z ekumenického překladu (Kalich Praha 1980):


Jeho modlitba ať je mu počítána za hřích

Dny ať jsou mu ukráceny

jeho pověření (postavení, úřad, funkci) ať převezme jiný

Jeho synové ať sirotky se stanou,

jeho žena vdovou.

Jeho synové ať toulají se po žebrotě,

ze svých rozvalin ať chodí prosit.

Na všechno, co má, ať políčí si lichvář,

co vytěžil, ať cizinci loupí.

Ať nemá nikoho, kdo by se ho milosrdně ujal,

kdo by se smiloval nad sirotky po něm.

Jeho potomstvo buď vymýceno,

jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení.

Ať Hospodin pamatuje na zvrácenost jeho otců

a hřích jeho matky ať vymazán není.

Ať je Hospodin má ustavičně před očima,

ať vymýtí ze země památku po nich


Tohle je přece hanebnost!


V knize Přísloví je dost duchaplností, plno jadrného humoru a rozumných a moudrých naučení a pořekadel, ale dost je jich i triviálních a hloupých. Pořekadla a naučení podobného typu nalezneme u všech národů.


Kazatel představuje nejhlubší knihu Bible. Musel ji napsat nevěřící filosof agnostik. Odstraníme-li z této knihy pozdější dodatky, dostaneme dílo v souladu s myšlením 19. století. Tato kniha obsahuje nejfilosofičtější a nejpoetičtější pasáže Bible.


Izaiáš je dílem několika autorů. Obsahuje mlhavé metafory, proroctví, klatby, blouznění proti králům a národům, vysmívá se lidské moudrosti a nenávidí radost ze života. Nenalezneme tam ale ani tu nejmenší tendenci zlepšit postavení člověka.


Jeremiáš neobsahuje nic, co by mělo nějakou váhu, nenajdeme tam žádná fakta, pouze neustálé výčitky, nářky, kvílení, klatby a sliby. Pláč jenom pokračuje v blouznění stejného choromyslného pesimisty, samé slzy, vytí, nadávky a hanobení.


Ezechiel pojídající knižní svitky, vzkříšení suchých kostí, rezavý hrnec s masem… tam nenajdeme sebemenší smysl a význam.


Kniha Daniel: Co můžeme získat z této knihy, s její sochou, jejíž výraz byl hrozný, hlava té sochy byla z jemného zlata, hruď ze stříbra, břicho z bronzu, stehna ze železa – je to pouhý zápis chaotického snu.


Je ve svatém Písmu jedno jediné slovo čí řádek, který by přidal něco málo k bohatství, inteligenci a štěstí lidstva? Uctívali barbaři kterékoliv země, v kterékoliv době bezcitnějšího boha? Vycházejí všechny tyto hrozby a prokletí z milujícího srdce anebo z úst bestie? Byl Jahve bůh nebo ďábel?


Existuje ve světové literatuře ještě nějaké větší idiotství?


Nový zákon a Ježíš Kristus

Ježíš se nikdy neoženil, potuloval se z místa na místo s několika přáteli. Žádný z nich se nevěnoval žádné užitečné práci, zdá se, že všichni žili z žebroty.


Kdyby byl Kristus doopravdy bohem, viděl by před sebou celou budoucnost, viděl by historii lidstva, která teprve přijde. Věděl by tedy, jak se budou jeho slova interpretovat. Věděl by, jaké zločiny, jaké hrůzy, jaké hanebnosti se budou páchat jeho jménem. Věděl by, že plameny hranic spálí těla nespočetných mučedníků, věděl by, že tisíce a tisíce mužů a žen budou trpět v žalářích. Věděl by, že jeho církev vynalezne a bude používat nástroje mučení, řetězy, skřipce, pochodně, biče, autodafé a další…


Věděl by také, jaká různá vyznání víry budou vyrůstat z každého textu Bible jako jedovaté houby.


Viděl by, jak sekty mezi sebou vedou kruté války, viděl by tisíce mužů vysvěcených za kněze, jak staví věznice pro své bližní, viděl by tisíce popravčích míst koupajících se v krvi těch nejlepších a nejodvážnějších lidí.


Slyšel by nářky a viděl tváře zkroucené v bolestné agónii. Slyšel by ječení a vzlyky a výkřiky a sténání mučených zástupů.


Věděl by, že komentáře k jeho slovům se budou psát mečem a ohněm, věděl by, že inkvizice se zrodí z učení připisovaného jemu.


Viděl by všechny války, všechna vypálená města a vesnice, a nad tím vším že bude po tisíciletí vlát krví prosáknutý prapor kříže.


Viděl by, že pokrytectví se bude odívat do talárů a bude korunované, viděl by, že papežové a králové budou v jeho jménu zotročovat duše a těla lidí, pronásledovat a zabíjet myslitele a vynálezce.


Věděl by, že jeho církev uhasí svaté světlo rozumu a zanechá svět bez jediné hvězdy.


Viděl by své žáky, jak vypichují lidem oči, stahují zaživa kůži z těla, vyřezávají jim jazyky.


Viděl by, že jeho jménem budou jeho následovníci obchodovat s otroky.


A přece zemřel, aniž by promluvil.


Proč nepromluvil, proč neřekl svým učedníkům a jejich prostřednictvím celému světu: Nebudeš upalovat, věznit a mučit mým jménem, nebudeš pronásledovat bližního svého.


Proč neřekl přímo: Jsem Syn Boží nebo Jsem Bůh?


Proč nevysvětlil podstatu Trojice?


Proč nenapsal vyznání víry? Proč nezlomil pouta otroctví?


Proč neřekl, zda Starý zákon byl či nebyl inspirován božím slovem?


Proč sám nenapsal Nový zákon?


Proč vystavil svá slova svévoli nevědomosti, pokrytectví a náhody?


Proč neřekl něco určitého o onom světě?


Proč šel pokorně na smrt a ponechal svět na pospas bídě a pochybnostem?


Řeknu vám proč. Byl to jenom člověk a nic o tom nevěděl.


Tato kniha brzdila a mařila pokrok lidské rasy.


Tato kniha otrávila studny vzdělanosti a zavedla na nesprávnou cestu energii člověka.


Tato kniha je nepřítelem svobody a je oporou otroctví.


Tato kniha zasévala semena nenávisti v rodinách a národech, živila plameny válek a zbídačovala svět.


Tato kniha je oblíbená u králů, tyranů a zotročovatelů.


Tato kniha korumpovala parlamenty a soudní dvory.


Tato kniha udělala z vysokých škol a univerzit sídla šíření lží a nenávistí k vědě.


Tato kniha naučila lidi vraždit své bližní kvůli náboženství.


Tato kniha kladla a zapalovala hranice pod nohama spravedlivých.


Tato kniha připravila o rozum milióny hlav a plnila ústavy blázny.


Tato kniha plnila lodě obchodníků s otroky a udělala z lidského těla zboží.


Tato kniha zapalovala ohně, které spalovaly čarodějnice a bosorky.


Tato kniha plnila tmu upíry a démony a těla mužů a žen ďábly.


Tato kniha pošpinila duše lidí hanebným dogmatem o věčné bolesti v pekle.


Tato kniha udělala z kritického zkoumání největší zločin.


Tato kniha zaplnila národy poustevníky, mnichy a mniškami – zbožnými a neužitečnými lidmi.


Tato kniha povýšila nevědomého a špinavého světce nad filosofa a filantropa.


Tato kniha učila lidi opovrhovat radostmi života, prý aby byli šťastni v životě jiném, učila je promarnit život na tomto světě kvůli světu druhému.


Kritizuji tuto knihu proto, neboť je nepřítelem lidské svobody, je největší překážkou na dálnici lidského pokroku.

 

Foto: zdroj

 

Stanův komentář: Ať Bůh odpustí Ingersollovi, Kadubcovi, Stanovi a všem bojovným ateistům…

Přejít do diskuze k článku