Wahhábismus, dominantní ideologie teroru spojená v myslích poddaných Impéria s Usámou bin Ládinem, představuje v propagandě Vyvolených bubáka, nepřítele ve Válce proti teroru, cosi objektivně existujícího a ďábelského, co ohrožuje Západ. Hodně se o něm mluví, ale málokdo ví, jak vznikl a čemu a komu vlastně slouží. A protože středovýchodní terorismus hrozí i přelitím do Evropy, stojí za to seznámit se s fakty.
Záslužný výzkum, který se určitě nebude líbit hasbaře, provedl David Livingstone ve svém článku publikovaném 19. července 2006 v Global Research pod názvem „Globalists created Wahhabi Terrorism to Destroy Islam and Justify a Global State“. David Livingtone napsal i knihu „Umírající Bůh: zatajovaná historie západní civilizace“ (The Dying God: The Hidden History of Western Civilization).
Zcela v duchu hegelovské dialektiky a rothschildovské strategie „Rozděl a panuj”, stvořili globalisté dvě vzájemně antagonizované síly – „liberálně-demokratický“ Západ a terorismus, ztotožňovaný (zejména neoconskými politiky, ideology a médii) s „radikálním“ islámem. Cílem tohoto stále krvavějšího konfliktu ideologických skořápek bez reálného obsahu je globální akceptace jejich strategického projektu – Nového světového řádu (NWO).
Je neoddiskutovatelnou skutečností, že Západ žil po staletí s islámem v míru, v toleranci a alespoň oficiálním vzájemném respektu. Také je skutečností, že Západ, zejména Evropa, ukončila barbarství středověku a nastartovala svoji cestu k prominenci díky sdílení a využití vědeckých a technických poznatků a know-how generovaného islámskou kulturou. Je též prokazatelné, že islám byl a bohužel dosud je tolerantnější k jiným náboženstvím a kulturám, životním stylům, než cokoli, co můžeme i dnes sledovat na Západě. Svědectví o této skutečnosti podávají např. židovské a křesťanské minority v Íránu, Iráku i jinde.
Nicméně, cesta k Válce civilizací vyžaduje vymazání dlouhé historie tolerance a kompatibility, takže imperiální historiografie i média systematicky mažou každou takovou stopu a tvoří mediální obraz fanatického nepřítele na život a na smrt. Tak jako kdysi nacistická propaganda stvořila model židobolševika a primitivního mužika, aby přesvědčila svoje vojáky o morálním, civilizačním aspektu snadného dobytí obra na hliněných nohou, s primitivy jako otroky vítězných soldátů, stejný způsobem přistupuje opět nadčlověčí propaganda Západu k velmi komplexnímu, potencionálně válečnému teritoriu, odlišné kultuře a dominantnímu náboženství – islámu.
Pro vyvolání protiislámských emocí a nenávisti bylo z rozsáhlého spektra různých proudů a sekt islámu západní propagandou vyselektováno strašidlo wahhábismu, nafouknuté do nadplanetárních rozměrů, jako by byli wahhábisty všichni Alláhovi následovníci. A jakoby Západ měl monopol na pravdu, právo zasahovat do života v islámském světě, a to i vojensky, neb tam žijí divoši, kterým je nutno přinést světlo, skvělou budoucnost proti jejich vůli. Jak křižácké.
V našem světě nevznikla žádná válka náhodou. I tu Válku civilizací je nutno připravit, zafinancovat a prodat těm, co budou bojovat za mamon (profitující z každé války) proti čtvrtmiliardě musulmanů, aniž by, kromě žoldu, měli nějaký osobní či národní zájem na smrti nějakého Abdula, zničení jeho kultury a životního stylu. Proč by si ten Abdul nemohl žít na svém dvorku po svém, když mne nechá žít po mém na mém dvorku, ne? Ale tento přístup zájmům západních elit zisky a nekontrolovatelnou moc netvoří a už vůbec neumožňuje parazitovat na druhých.
Existuje málo lidí, kteří se vydají hledat pravdu za kulisy tvorby masového povrchního povědomí, charakterizující dnešní konzumenty mainstreamových médií. Jedním z těch zvídavých je i autor Peter Goodgame, který ve svém vynikajícím díle „The Globalists and the Islamists“ konstatuje, že to byly elity Impéria – oni globalisté, kteří měli zásadní podíl na organizaci a financování téměř všech teroristických organizací (od Sternova gangu, přes Rudé brigády, Beider-Meinhoffovce až po al-Kájdu), které vznikly ve 20. století. V kontextu islámského světa globální elity prokazatelně pomohly na svět a financovaly či dále financují a kontrolují egyptské Muslimské bratrstvo a jeho odnože v dalších zemích, palestinský Hamás a afgánské mudžahedíny. Není prostě zlatem vše, co se blýská.
Ovšem bylo by chybou si představovat, že se nějaký angloamerický oligarcha jeden den probudí a druhý den má po ruce soukromou teroristickou skupinu pro vlastní potěšení. Impérium plánuje na dlouho a svoje plány realizuje po generace a při skvělém utajení, které poskytují nelegální peníze, vystavující jak „investora“, tak i „teroristu“ do pozice stíhatelnosti z hrdelních zločinů proti lidstvu v případě prozrazení.
A tak dnešní wahhábismus má kořeny v 18. století, kdy se britští svobodní zednáři, koučující Britské Impérium, rozhodli rozštěpit islám ještě více nežli tehdy byl, stvořením wahhábistické sekty v Brity kolonizované Saúdské Arábii. Už tehdy sloužila tajná služba Jejího veličenstva více zednářům a bankéřům nežli koruně. Dnes tomu není jinak. Když jde o ropu a její kontrolu, obranu zájmů Impéria, jdou rukavice dolů, neplatí žádná pravidla dobrého chování a finanční zdroje neznají hranic.
A tak agent jejího veličenstva jménem Hemper, britský Žid se skvělými obchodními kontakty v celé Arábii a znalostí místní kultury, společnosti a místních elit, napsal bibli wahhábistů, se všemi těmi extrémistickými a nelidskými pravidly a postupy, ideologií nenávisti a netolerance ke všemu cizímu. A pak již stačilo pár schopných „hladových“ duchovních toužících po slávě a mamonu, pár vlastních mešit, škol pro duchovní, hloupé stádo věřící novým prorokům duchovního šovinismu, neutuchající příliv finančních prostředků – a sekta byla na světě. Její narození, účel i ideologický náboj, komponenty bezohledného fanatismu i vzestup vlivu na základě diskontentu s vládci se nápadně podobá bolševismu. A dílo Hemperovo si významem nezadá ani s dílem kolegy Lawrence z Arábie z téže tajné služby. Lawrence je sice celebritou v dějinách, ale Hemperovo dítko dělá těžkou hlavu islámu i zbytku světa dosud. Zasloužil by si Nobelovku za světový mír.
Hemperovo dílo je předmětem analýzy, zpracované na základě pramenů zpravodajských služeb Otomanské říše a Turecka pro vládu Turecka (údajně na zakázku německého Abwehru) v letech 1933-1938 týmem vedeným pašou Ajúbem Sabrim, která byla následně publikována pod názvem „Mir’at al-Haramain“. Islámské zdroje na stejné téma skoro neexistují, nebo nejsou známy. Koloniální vláda přirozeně ničila, na co přišla. Bez zametání stop tenhle kšeft nejde.
Britská koloniální politika si vůbec libovala ve vytváření různých deviantních sekt a kontrolovaných hnutí odporu, které jí umožňovalo efektivně monitorovat a v případě potřeby vyvraždit odpůrce koloniální vlády. Čas od času izolovaný masakr s velkou publicitou – to drželo pohromadě morálku poddaných ve všech britských koloniálních državách. Velkým úspěchem agentů Jejího veličenstva by například i její projekt sekty Ahmadíja v Indii 19. století. Prostě Hempherův model „Rozděl a panuj“ se tak osvědčil, že se stal předlohou a vzorem pro následování.
Jenom málo agentům, i tak skvělým jako byl pan Hempher, se dostane slávy, uznání, místa v učebnicích a na soklech pomníků. A Hempher byl náturou, zdá se, více obchodník než tajný agent, a zřejmě i ješita trpící pocitem zneuznání, a tak prolomil mlčení a popsal svoje dílo v málo známé publikaci, která se dostala na světlo boží asi až po jeho smrti. Pod názvem „Memoáry pana Hemphera“ ji ve formě epizod na pokračování otiskl německý týdenník Der Spiegel, a poté prominentní francouzský denník Le Monde. Podrobný popis se jmény a daty. Autorství ani obsah nikdo dosud nezpochybnil. Hemper, který skoro celý život prožil na Středním Východě, napsal svoji biografii v hebrejštině. Originál přeložil jistý libanonský lékař do arabštiny, a z arabštiny pak další překladatelé do angličtiny a dalších jazyků.
Hempher popisuje svoji misi agenta, který byl pověřen úkolem identifikovat způsob, jak nejlépe rozvrátit Otomanskou říši. Tajná služba ho instruovala, aby při tom aplikoval již ověřené metody jako povzbuzování rasové nesnášenlivosti, nacionalismu, závislosti na alkoholu, hazardu a sázkách, znásilňování žen a lákání muslimských žen k napodobování evropských způsobů – odhalování v rozporu s islámskými tradicemi.
Ale nejpodstatnější částí scénáře agenta Hemphera bylo zjistit, jak nejlépe „vložit heretické hnutí do islámu“ a pak označit celý islám za náboženství teroru. Hempher založil svůj plán na korupci, amorálnost a nenasytnost jednoho člověka jménem Mohammed Ibn Adbul Wahháb, který byl zcela atypickým spojením charismatického duchovního s charakterem hluboce amorálního vyznavače mamonu.
Je s největší pravděpodobností možné usuzovat, že duchovní vůdci této nově vzniklé odštěpenecké sekty věděli moc dobře, pro koho pracují, v druhé generaci to věděli již jen vyvolení a v té třetí už nevěděl o svých pravých pánech a sponzorech skoro nikdo. Fanatici se neptají, pravdu mají v nějaké svaté knize či příručce. Věří, nemyslí a následujíc slepě svého vůdce, mentora či učitele. Jejich vlastní školy formují kazatele i následovníky. Jednoduchý černobílý svět jasného nepřítele a přítele. Buď oni, nebo my.
Abychom pochopili typ fanatismu, který wahhábismus vnesl do islámského světa, je nejdříve nutno uvědomit si, že islám vyžaduje, aby se všichni muslimové, bez ohledu na rasu či národnost, považovali za bratry ve víře. Vraždění muslima jiným muslimem Korán striktně zakazuje.
Jako součást jejich strategie „Rozděl a panuj“ se Hempherovi šéfové usilovně snažili vrazit klín mezi muslimské Araby a muslimské Turky. K tomu potřebovali vyrobit díru v islámském právu, která by umožnila postavit Turky do pozice odpadlíků od Islámu.
Abdul Wahháb se stal nástrojem Impéria, díky kterému se podařilo infiltrovat náboženský svět arabského poloostrova nenávistí vůči tureckým muslimům tím, že triviální fakt, že Turci se modlí nejen k Alláhovi, ale i k ostatním islámským prorokům a svatým, označil za zradu pravé víry, zosobněné jediným Prorokem. A z titulu jejich zrady je přípustné a záhodné zabíjet všechny muslimy, kteří neodpovídají wahhábistické definici pravé víry a vrhat do otroctví ženy a děti oněch zrádců. Tím se Wahháb a jeho stoupenci bolševicky vyčlenili jako extrémistická a militantní sekta z normálního, velmi tolerantního světa islámu.
Wahhábismus by zřejmě zůstal nevýznamnou sektou jihu Saúdské Arábie, kdyby nedošlo k jeho spojení a spojenectví s královskou rodinou Saudů, kteří jsou potomky židovských obchodníků z Iráku a kterou jako vládnoucí dynastii dosadili právě britští svobodní zednáři. Odtud jejich nehynoucí loajalita k Impériu, odtud jejich sponzorování jakékoli rozkladné činnosti od Libye přes Sýrii až po Afghánistán a Pakistán.
Ortodoxní islámské právní a náboženské autority v době vzniku jednomyslně označovaly sektářské wahhábisty za heretiky, odsuzovaly wahhábistický fanatismus a netoleranci, nepřípustnou dezinterpretaci islámu a rozkladný vliv na islámskou kulturu a životní styl, ovšem jen ve svých kázáních, náboženských nálezech, nikoli v praxi. Když wahhábisté stále častěji prokazovali své pohrdání nad regulérním výkladem a vyznáním Islámu, který praktikovala drtivá většina muslimů na celém světě tím, že prováděli masakry souvěrců i jinověrců, ničili svaté hroby, kradli svaté knihy pamatující Mohameda a jeho žáky, umělecké a historických památek připomínající Proroka, když ukradli z Mekky a Mediny neocenitelné poklady, které věřící posílali jako dary do svatých měst Islámu po tisíce let, imámové proti tomu neudělali nic. Nechali teroristy Impéria řádit, neb se obávali války s Impériem. Kromě slov odsouzení neučinili nic zásadního proti wahhábistům ani tehdy, když tito váleční štváči rozřezali pozlacené kožené vazby svatých knih a nechali si z nich vyrobit sandály.
Je jasné, že wahhábistický terorismus musel nakonec vyvolat reakci nejsilnější státní moci islámského světa své doby, Otomanské říše. Sultán Sulejman rozdrtil první wahhábitské povstání v roce 1818. Turci o tom hovoří jako o rozbití zločinecké organizace, likvidaci banditů. Sekta ale přežila a dočkala se oživení, když její vedení a financování převzal král Fajsal I. Banditismus a vraždění, ve kterém sekta pokračovala, ji ale opět přivedl na pokraj totálního zničení na konci 19. století.
Umožnění další činnosti a vytvoření prostoru pro wahhábistický terorismus a rozklad islámského prostoru, stálo po 1. světové válce za rozbitím Otomanského impéria na celou řadu menších státečků vybavených loutkovými vládami Impéria. Za svoje zásluhy o rozbití Otomanského Impéria a jednoty islámského prostoru byl Ibn Saúd odměněn Brity vytvořením Království Saúdská Arábie v roce 1933 a jmenován králem z vůle Londýna. Britům přitom dýchali na záda Američané, coby političtí a ekonomičtí vítězové 1. světové války. On totiž rod Saúdů rok předtím, tedy v době, kdy k tomu ani neměl oprávnění, poskytl koncesi na těžbů a prodej saúdské ropy americké společnosti California Arabian Standard Oil Company (Casoc), dceřinné společnosti Standard Oil of California (Socal, nyní Chevron), ovládané Rothschildovým agentem a bossem mezi americkými illumináty, jistým panem Rockefellerem (v Německu si říkal Roggenfelder).
Od těch dob se stala Saúdská Arábie nejdůležitějším spojencem Západu na Středním Východě. Je nejen nejvýznačnějším dodavatelem vysoce kvalitních ropných produktů z obrovských zdrojů, hostí strategické vojenské základny kontrolující celou oblast, je pilířem petrodolaru, kontrolním orgánem OPECu, projekcí moci Impéria od Maroka po Pákistán, ale i ochráncem zájmů a nástrojem Izraele. Všechny ty interní konflikty mezi šíitskou a sunitskou částí Islámu mají domov a kasu v Rijádu a přilehlých monarchiích Perského/Arabského zálivu.
Vzhledem k evidentnímu pokrytectví saúdskoarabského režimu jde o zřejmě o nejkrvavější, nejbrutálnější totalitní režim na světě. Jakákoli kritika vnitřní i vnější činů královské rodiny je zakázána, a to i na akademické půdě, a prohřešky trestány jako za středověku. Včetně mučení.
V knize Dvě tváře islámu (The Two Faces of Islam) její autor Stephen Schwartz píše: “Jejich chtíče provázejí jejich kroky do putyk, kasin, bordelů …….. Kupují si mnoho drahých aut, soukromých tryskáčů, jacht velikosti bitevních lodí. Investují miliardy do nákupu kulturních cenností Západní civilizace, které nerozumí, stejně tak jako jí opovrhují, žijí život, který uráží city i loajalitu samotných wahhábistických kleriků. Utrácejí bohatství země, jakoby zítřek neměl přijít, jsou největšími zákazníky obchodu s lidskými otroky – včetně toho s unesenými ženami a dětmi.“
Aby tento styl života, vnitřní i zahraniční politika navenek vypadal stále ještě jako islámský a islám podporujícím, vyvinul saúdský režim a jeho loutky takovou verzi islámu, která zdůrazňuje ceremoniální detaily víry (ne nepodobné sovětské praxi) a současně eliminuje jakoukoli svobodnou diskuzi o vnitropolitických i zahraničněpolitických realitách. Režim žije v pocitu obklíčení a ohrožení ze všech stran. I to způsobuje, že země dala platformu islamismu a domov terorismu, Usámovi bin Ládinovi a jeho al-Kájdě, trockistickému vývozu wahabistické „revoluce“ spojené s bezuzdným vražděním všech nepřátel, včetně bratří ve víře. To oni jsou odpovědni za stávající sentiment na Západě, považující ve skutečnosti velmi tolerantní islám za ideologii teroru.
Byla to akumulace Rothschildových petrodolarů v sejfech saúdské dynastie, která umožnila proliferaci a „popularizaci“ wahhábisty zmršené verze islámu nejen v Arábii, ale i v ostatních částech světa, zejména v USA, kde saúdská dynastie financuje přes 80 % všech mešit na území USA. Dá se proto konstatovat, že produkt Imperiální politiky „Rozděl a panuj“ přinesl to nejhorší z islámu do Nového i Starého světa. Infekce fanatické a krvežíznivé ideologie rozvratu injektovaná do islámského světa se přenesla na domácí „turf“ mengelovských hempherů. Inu, kdo s čím zachází, s tím i schází…
V roce 1999 se konala Bilderbergská výroční akce, na které se potkala, pro vnější svět podivuhodná směska světa elit – mezi účastníky, kteří diskutovali otázky spojené s ustanovením Nového světového řádu, byli, kromě Kissingerů, bilionářů, banksterů a servisních celebrit Západu i saúdskoarabský král Fahd, Jásir Arafat a papež Jan Pavel II. Svět iluminátů nezná hranice, nezná nepřátelství a má společný cíl – Nový světový řád, jemuž dedikuje neuvěřitelné lidské, organizační i finanční zdroje ve spolupráci elit Západu i Východu, křesťanů, muslimů, židů i jiných, kteří mezi sebou na mediálních pódiích nesmiřitelně zápolí, aby pak za kulisami mediálního světa spolu spolupracovali a konspirovali vůči lidstvu.
Již od rozkladu sovětského experimentu se připravují podmínky pro 3. světovou válku dle strategie generála a stratéga Illuminátského řádu Alberta Pikea. Za smrtelného nepřítele byl vybrán více než miliardový islámský svět. Nyní do něj proudí z USA i Západní Evropy nejmodernější zbraňové systémy v objemu, který je reálnými bezpečnostními hrozbami neodůvodnitelný. Vratké monarchie od Maroka před Jordánsko až po Katar zbrojí, co to jen jde a kolik toho Západ dokáže dodat. Zbraně za ubývající ropu. Padnou-li režimy na Arabském poloostrově, v Egyptě, Jordánsku – pak je velký nepřítel pro Válku civilizací na světě, a bude nejen skvěle vyzbrojen, ale v četných válkách vycvičen a prodchnut nenávistí za válečné a genocidní zločiny Západu vůči jejich lidu. A wahhábismus bude mít cestu otevřenou k šíření teroru a nenávisti po celém světě. Stejné petrodolary financovaly teroristy v Čečně, albánské narkobarony v Kosovu, platily mudžadedíny v Bosně, Hamás, teroristické organizace v Iráku, Íránu, Pákistánu, Afgánistánu, živily, šatili a vyzbrojovaly Kurdy, vyhazovaly do vzduchu politiky v Libanonu, podporovaly Muslimské bratrstvo, různobarevné revoluce s jediným cílem – prezentovat islám jako smrtelného nepřítele zbytku světa.
