Před chvíli jsem ho po delší době zase viděl na obrazovce ČT a rozkomíhal mi žluč ještě divočeji, než jak jsem na to byl zvyklý dřív. V rozhovoru s redaktorkou Kroužkovou se chlubil, že teď jezdí na Ukrajinu, aby tam podpořil současné demonstrace za její připojení k EU. Ve tváři i v hlase mu samozřejmě plála jeho stará vášeň, totiž nenávist k Rusku, protože připojení Ukrajiny k EU znamená automaticky též její odklon od Ruska. A jedině o tohle tomuto zatvrzelému nenávistníkovi jde, teď vrcholí jeho žně, teď má možnost pomstít se Rusku za to, že žije, protože kdyby zde Rusko nebylo, velmi pravděpodobně by se nenarodil. A tak jezdí do Kyjeva, řeční tam za EU a proti Rusku, a člověk se ptá, jestli si uvědomuje, že se tím vměšuje do vnitřních záležitosté cizí země, ke kterémužto počínání nemá ani morální ani občanské právo. A že tudíž ukrajinská vláda a policie projevují zcela abnormální míru tolerance, když tohoto chronického štváče nesebere a nepošle ho štandopéde tam, odkud přijel.
A ještě něco mě při pohledu na hranatou tvář toho pána napadlo. Za čí peníze na tu Ukrajinu jezdí? A mezi řádky a vlastně i v nich mi to bylo v daném interview objasněno. Financérem podkopných Kocábových prací na Ukrajině je organizace Člověk v tísni. I já se po téhle informaci cítím jako člověk v tísni. Cožpak tahle organizace v hmotné bídě všude kolem nás nezná potřebnější úkol než ten, který za její peníze plní pan Kocáb?
