Hlavně by bylo třeba zastavit neustálý růst násilí a dosáhnout naopak jeho poklesu. K tomu by bylo třeba začít důsledně dodržovat „§ 4 přirozeného práva“ (tedy čtvrtý pražský artikul) a zacházet se zločinci jako se zločinci – zabránit jim v páchání dalšího násilí.
A k tomu by bylo třeba používat prostředky, které jsou k dispozici. Nevymlouvat se na to, že tyto prostředky nejsou humánní. – Proč by také prostředky určené k nakládání s deprivanty, kteří žádnou humanitu neuznávají, nikdy se humánně nechovali, a ani nejsou lidmi, měly být humánní? Tím, že prostředky, které máme, z důvodu, že je považujeme za nehumánní, nepoužíváme, se jen dopouštíme nehumánnosti daleko větší.1
A také je třeba začít rozeznávat podstatu nových, a proto dosud podceňovaných a přitom velmi nebezpečných zločinů – nebezpečných tím, že jsou namířeni proti velkému počtu lidí, a začít podle toho jednat.
Například použití takzvaných „neletálních zbraní“2, jak se dnes nazývají nově vyvinuté a vyvíjené zbraně hromadného ničení, by mělo být jednoznačně považováno za teroristický čin, a podle toho by mělo být naloženo se všemi, kteří je použijí nebo kteří jejich použití nařídí.
Podobně by se mělo nakládat s těmi, kteří páchají terorismus například snahami o patentování rostlin nebo živočichů. A se všemi, kteří dnes chtějí zakázat (v USA už zakazují) jakékoli zahrádkaření, jakékoli pěstování potravin pro vlastní potřebu, bio- a ekozemědělství, či zemědělství v malém vůbec, a prosadit, aby na veškeré pěstování všech rostlin mělo monopol několik obřích firem. Se všemi, kteří chtějí takto dosáhnout závislosti lidí na „sobě“ a znemožnit jakoukoli soběstačnost lidí, skupin a větších celků. A nejen, pokud jde o zemědělské produkty, ale i v případě umělého vytváření energetické závislosti například zákazem fotovoltaiky, a jakékoli závislosti jiné.
Mělo by být samozřejmostí, že všechny privatizace zdrojů jsou považovány za od počátku neplatné, a pokud by na nich chtěl někdo trvat, a tvrdit, že jsou platné, opět s ním naložit jako s teroristou.
A podobně by se mělo naložit jako s teroristy se všemi těmi, kteří páchají nebo podporují „církevní“ terorismus a „církevní“ genocidu nebo podobné zločiny na základě podobné ideologie (například „sudetští“ teroristé). Zločiny, které nespočívají zdaleka jen ve snahách připravit lidi o majetek a jejich zemi, uvrhnout je do bídy a připravit je o domov (ať už jsou tyto snahy dovedeny do konce nebo ne), ale hlavně v tom, že lidi dlouhodobě udržují v trvalém strachu o svou existenci, v trvalé nejistotě.
Jako s teroristy nakládat se všemi těmi, kteří vyrábějí a šíří škodlivé geny a memy, kteří poškozují zdraví lidí a připravují je o energii šířením jedů ve vzduchu, vodě, půdě, přidáváním jedů do potravy, ozařováním lidi elektromagnetickým zářením a podobně.
A samozřejmě také s těmi, kteří za tímto účelem praktikují a organizují sprejerizmus a skleněný vejškrabizmus.3 Jejich cílem právě je dlouhodobé systematické a intenzívní připravování lidí o energii, cílené oslabování veškerého obyvatelstva.
Pokud se tomu tak neděje, a lidé se přizpůsobují tomu, že tyto jednoznačné a velmi nebezpečné zločiny nejsou oficiálně za zločiny označovány, a za zločiny je proto ani oni sami nepovažují, možnost jiného vývoje než přes totální katastrofu se vzdaluje.
Se zločinci je třeba zacházet tak, aby nedocházelo k jejich „recyklaci“, recidivě, a musí být i uznáváno právo všech lidí napravovat následky zločinů.
Například právo odstranit nebo jakýmkoli způsobem likvidovat černé stavby (pokud se jedná v pravém slova smyslu o černé stavby, postavené proti zájmu ostatních, a ne jen o nedodržení nějaké formality). A nejen ve striktním, „pravém“ slova smyslu černé stavby, ale i stavby postavené proti zájmu ostatních i s jakýmsi oficiálním pseudopovolením, které za daných okolností musí být považováno za neplatné od samého počátku. V Praze by to byl například zamýšlený „mariánský“ sloup na Staroměstském náměstí na oslavu pobělohorské genocidy českého národa, nebo podivná novogotická věž na Smetanově nábřeží, kam byla nedávno protiprávně opět umístěna jezdecká socha Františka I.4 Po vzniku Československé republiky totiž byla ušetřena a nebyla zbořena za zcela jasné podmínky, že tam nebude právě ona socha. V současné době se tedy jedná o nelegální stavbu, kterou má podle přirozeného práva každý právo zbořit.
A totéž platí i v „opačném“ případě – když vám bude někdo zcela protiprávně a navíc bez stavebního povolení bourat střechu nad hlavou, musíte mít právo mu v tom zabránit.
Ani v těchto případech není možné nechat si brát právo z vlastních rukou. Pokud někdo bude v takové situaci boření černé stavby bránit, nebo pokračovat v bourání tam, kde nemá, je třeba jej považovat za zločince, za agresora, a podle toho s ním naložit.
V případě krádeží je třeba vždy vycházet z toho, že dokud není ukradená věc vrácena, útok trvá, a v obraně je možné použít naprosto cokoli.
A v případě podvodu má samozřejmě každý právo vzít si od podvodníka majetek, o který byl připraven. (Například i nevyplacenou mzdu nebo její ekvivalent.) Samozřejmě opět za použití jakýchkoli prostředků. Dokonce má právo zabavit veškerý majetek podvodníka, jen s tou podmínkou, že na něm nesmí profitovat – může jej použít na dobročinné účely nebo jej zničit. (Pokud možno s ohledem na ostatní podvedené)
Temné síly, „démoni“, či ať už si pod tím představíme cokoli, se zdaleka neživí jen energií prchající z vražděných zvířecích nebo lidských těl při krvavých obětech nebo za k tomu účelu vedených válek. Temné síly se dokonce neživí zdaleka jen energií lidí, kterou lidé ztrácejí, když v nich oni nebo jejich loutky vyvolají strach. A dokonce se zdaleka neživí jen energií, kterou ztrácíte, když někoho nebo něco považujete za víc, než ve skutečnosti je (ať v kladném nebo v záporném smyslu). Živí se hlavně energií lidí, kterým je ublíženo při jakémkoli zločinu, energií lidí, kteří se nemohou bránit, protože k tomu nemají sílu, nebo proto, že jim v tom někdo nebo něco – hlavně ať už jimi samými nebo někým jiným vytvořený „společenský“ systém – brání. A samozřejmě i energii těch, kteří se nebrání z vlastního rozhodnutí – a posílají jim tak svou energii víceméně dobrovolně. Živí se energií lidí, kterou oběti ztrácejí, když je vůči nim páchána jakákoli nespravedlnost. Protože je zlo pouze neindividuální, přechází energie vždy, i když je navenek pácháno různými deprivanty, přímo na tyto temné síly.
Temné síly se živí hlavně energií lidí, kteří zažívají pocit bezmoci.
A vidíme, že podobný pocit bezmoci jako zločin sám vyvolává i skutečnost, že ani po spáchání zločinu či zločinů není společnost před zločincem chráněna. Nelikvidace deprivanta působí v podstatě stejně jako vražda. V tomto smyslu tedy i nelikvidace (nebo neřešení problému jiným způsobem) je vraždou.
Když temné síly někomu ubližují opakovaně, stává se pro ně jejich oběť doslova dojnou krávou (na energii). …Kdysi jsem spočítal, že když krávu nezabijete, ale dojíte, dostanete v jejím mléce asi patnáctkrát víc bílkovin, než když ji zabijete a použijete přímo její maso. (Záleží samozřejmě na dojivosti.)
A neživí se zdaleka jen energií, kterou jim lidé ať dobrovolně nebo nedobrovolně pošlou, nebo kterou z lidí vysají. Živí se také energií, kterou byste měli dostat, která je pro vás už přichystána, která je jakýmsi vaším dědictvím z titulu, že jste lidské bytosti, ale kterou oni „odkloní“ sami k sobě.
Druhou nejznámější obětí po krvavé oběti je v černé magii oběť sexu. Pokud se vzdáte sexu, ať dobrovolně, pod vlivem nějaké ideologie, nebo z donucení, energii, kterou byste jím získali, dostanou oni. To je ona z psychoanalýzy známá a překrucovaná (tak, aby vyzněla v pozitivním slova smyslu) „sublimace“ – ve skutečnosti podobné vypaření, jako při zápalné oběti. A podobně dostávají temné síly energii, když někdo zabrání v sexu někomu jinému … a hodně energie, když se tak děje ve velkém a pravidelně. Proto všechny systémy, které jsou na temné síly napojeny, sexualitu tak potlačují! Zjednodušeně řečeno: Upíři se živí energií lidí, kterým je upírán sex!
Úplně přesně nejde „jen“ o sex. Ten je samozřejmě velmi podstatný, podstatnější než si většina lidí myslí5, podstatnější, než si většina lidí dokáže připustit. Jde o energii lidí, kterým někdo (systém, atd.) zabránil ve vývoji v jakémkoli směru, energii lidí, kterým někdo zabránil plně rozvinout svůj potenciál. Temné síly nebrání lidem pouze v kontaktu s přirozením, ale i v kontaktu s přírodou – ať už jejím ničením nebo naopak pod falešnou záminkou její falešné ochrany, nebo tím, že lidem propagandou vnutí „jiné hodnoty“.6 Podobně lidem brání v přístupu k informacím, k bydlení, ke všemu. A pokud se jim podaří zabránit lidem dělat v podstatě cokoli, zabránit jim v jakékoli činnosti, donutit je k naprosté pasivitě, je to pak sání energie opravdu ve velkém.
…Ale nejúčinnějším, i když ne jediným způsobem, jak lidem ve vývoji a v rozvoji vlastního potenciálu zabránit, je zbavit je právě možnosti sexu.
Sexualitu potlačují hlavně z důvodu, že sexuální pud je prakticky totožný s pudem sebezáchovy, a tak potlačením sexuality dosáhnou toho, že lidé tento pud ztrácejí a přestávají se bránit.7
Skupinové duše je sice možné do jisté míry využít, ale opravdu jen do určité míry, a ta není moc velká.
Například alkohol v menší dávce lidi uvolní, bude se jim snadněji mluvit, dokonce, podle známého in vino veritas8, pro ně bude i snadnější říkat pravdu. Zaplatí za to energií uvolňovanou rychlým spalováním alkoholu, které samozřejmě poněkud vyčerpá organismus, což i nejspíš budou druhý den pociťovat. Od jisté míry vypitého alkoholu se rozhodně nebudou vyjadřovat snadněji, a to, co budou říkat, bude mít k pravdě také hodně daleko. Cena za takovou nepoužitelnou „službu“ pak bude navíc zcela nepřiměřená, ať už v podobě „kocoviny obří“, nebo různých nepříjemností, které si člověk v podnapilém stavu způsobí. A když to půjde ještě dál, můžete se stát nástrojem, jakýmsi kotlem na etanol (a příbuzné alkoholy) této skupinové duše, která si bude diktovat, kdy a kolik energie chce, a nakonec se ani nebude obtěžovat vám o ni říkat osobně, a energii jí budete posílat podle jakéhosi předem nastaveného termostatu.
Snad ani není třeba dodávat, že od jisté míry nemá smysl mluvit s opilcem – museli byste mluvit přímo s tímto démonem alkoholem.
…A podobně tomu je i v případě všech ostatních skupinových duší, které byste mohli chtít ke svému prospěchu využívat.
Kdykoli se dostáváte do kontaktu s nějakou skupinovou duší, když jste například na nějaké davové akci, když slyšíte nebo vidíte propagandu, když vidíte, jak jiní lidé vlivu skupinových duší propadají, jak „šílí“ nebo jen přijímají cizí „názory“ za své, měli byste vždy cítit síly, které jsou v pozadí, ale stát stranou. Cítit maximálně nějakou interakci ve formě jakéhosi přetlačování, jistého druhu komunikace, ale nenechat se zatáhnout. Musíte vždy cítit, jak jste mimo skupinovou duši, jako samostatná bytost stojící vedle a nezúčastněně pozorující. Pak budete i cítit posílení, zocelení.
Skupinová duše s vámi bude jednat jako se svou částí nebo jako s partnerem víceméně podle toho, jaký postoj vy zaujmete. Není to ale zase až tak jednoduché, protože záleží také na vašem podvědomí, na sugescích, které se vám tam už dostaly. A na základě těchto sugescí můžete jednat podvědomě jinak než vědomě. K jejich odstranění je zapotřebí nějaká psychohygiena, třeba ve formě meditací.
Další věcí pak je, že i když s vámi skupinová duše bude jednat jako s partnerem, bude se vás přesto snažit obehrát. Bude se snažit vás vmanipulovat do toho, abyste kousek po kousku ztráceli – a postupovali jí – svou individualitu. Jako pětníky v mariáši. Nepřistupujte na to a nehrajte žádné jejich hry! Skupinové duše vás sice do jisté míry jako rovnocenné partnery berou, ale jakmile na jejich hru přistoupíte, a prohráváte – a kus své individuality ztratíte – je už situace jiná. Pak už jste tím z grotesek známým karetním hráčem v „císařově novém spodním prádle“.
Obzvlášť buďte proto pozorní, kdykoli se setkáte se snahou do něčeho vás kousek po kousku vmanipulovat. Vždy zbystřete, okamžitě vezměte „zpátečku“ a rychle vycouvejte! Bez jakýchkoli ohledů! Chovejte se s klidem i nanejvýš „nevhodně“, podle povrchního souzení neznalých lidí sprostě, agresivně. Jste vystaveni velmi nebezpečnému útoku, kterému se musíte bránit všemi prostředky!
Jakmile se setkáte se „salámovou metodou“, vždy se setkáváte s velmi nebezpečnou skupinovou duší!
Pokud se dostanete pod vliv takové skupinové duše, třeba jen tím, že s někým, kdo se vás snaží zmanipulovat, jednáte slušně, bývá poněkud těžké a nepříjemné se z toho vyvléci. Je to podobné, jako si v hospodě, když už jste „pod vlivem“, nedat další pivo a odejít. Ale podobně to není zase až tak velký problém, aby se nedal zvládnout. Je to na vás.
Když jste v kontaktu s deprivanty, s deprivantskou „společností“, nikdy se nepodřizujte, nikdy se „nepřizpůsobujte“, nikdy nepřistupujte na hraní jejich her. Hraní jejich her není žádnou vaší povinností, a už vůbec ne ctností.
Zejména nepřistupujte na jejich debilní hru na „hrabání peněz“ – u nás spíš vyškrabávání drobných – prostě jejich „vydělávání“. I v Americe ji nazývají „rat race“, krysí závody. Podmiňovat přidělování základních životních potřeb vykonáváním nějaké nesmyslné, neužitečné činnosti je ještě horší, o dost horší, než by bylo třeba podmiňovat jej hraním nějaké neškodné hry, jako je Člověče nezlob se, a ještě víc ponižující, než když některé charitativní organizace podmiňují pomoc bezdomovcům jejich modlením. Připomíná to snad jen ono známé přehazování hlíny lopatou dokolečka v koncentrácích.
Zamyslete se nad zaměstnáním, které vykonáváte. Ujasněte si, nakolik je opravdu užitečné, nakolik jste tam vy opravdu nepostradatelní, a už vůbec nevyvozujte nějaké své přednosti a ctnosti pouze z toho, že chodíte do nějaké práce pravidelně, včas, z toho, kolik času tam trávíte, a jak se snažíte.
Někteří lidé jsou dnes tak zmanipulovaní, že jsou dokonce pevně přesvědčeni, jak užitečnou práci vykonávají, jak jsou lepší než ti jiní, než ti flákači a socky, když pracují jako účetní nebo jako právníci. Vůbec si neuvědomují, že v případě účetních a právníků se jedná o nejtypičtější ukázky dnešní umělé zaměstnanosti: Stačilo by zavést jednu daň místo několika desítek různých daní a „poplatků“, a devět z deseti účetních by bylo bez práce. A podobně by stačilo k tomu, aby bylo devět z deseti právníků bez práce, kdyby se zákony přepsaly do srozumitelného jazyka.
A už vůbec nehrajte jejich hru na to, co kdo smí, a co kdo nesmí! …Jakmile přistoupíte na to, že začnete nahotě říkat císařovy nové šaty a blábolit, že je smí nosit jenom císař, že u ostatních se to „nesluší“, jste už na tom hodně špatně.9
Velkým omylem, vnucovaným lidem nordickou lstí, je, že by likvidací deprivantů také mohli živit temné síly, démony. Tvrzení, že lidé v takovém případě deprivanty obětují, že „páchají oběti“, kterými krvavé démony živí. Tvrzení, že i v tomto případě bude platit, že démoni, kteří jsou vydatně krmeni – obvykle například častými lidskými oběťmi a krví prolitou za války – „zdivočí“, a chtějí stále víc a víc.
Likvidací deprivantů samozřejmě temné síly živit nemůžete. Žádnou energii navíc tím získat nemůžou, protože veškerá energie deprivantů je už jejich. Představa, že by likvidace deprivantů mohla být jejich obětováním, kterým temné síly živíte, je něco na způsob představy, že někomu dáte úplatek jeho vlastními penězi. Navíc, i když se budou v takovém případě temné síly snažit všechnu energii svých deprivantů zase pochytat, budou při tom nějaké ztráty. Převod jednoho druhu energie na druhý nemá stoprocentní účinnost. V tomto případě tedy dostanou energie naopak míň, naopak se jedná o jejich vyhladovění. Čímž je ovšem můžete podráždit a poštvat proti sobě.
Píšu o temných silách, démonech, protože deprivanti jsou jen nástroje, jejichž prostřednictvím se tito démoni živí. Jakési nože a vidličky, i když navenek může jít například formálně o „osoby“ provádějící oběti. Ale nebezpečné nože a vidličky.
Likvidace deprivanta tedy není žádným zabitím lidské bytosti, kterou nejsou, ale jen „rozbitím nástroje“ skupinové duše. A deprivanti si nevědomky cestu ke své likvidaci i sami razí například prosazováním likvidace „falšovaného“ značkového oblečení a obuvi, o cigaretách ani nemluvě. Když je možné legálně likvidovat ty, proč by měla být, po pochopení, co jsou zač, problémem likvidace deprivantů?
Pravda, úplně předměty to nejsou. Jsou organickou hmotou. Podobně jako v případě rakovinného nádoru (s tím bývají srovnáváni ofenzívní deprivanti) nebo embrya (s tím bývají srovnáváni defenzívní deprivanti). Ve všech těchto třech případech, u deprivantů, u rakovinného nádoru a u embrya máme společného jmenovatele, a to, že se jedná o organickou hmotu, ve které není přítomna individuální duše (či která není pod přímým vlivem individuální duše). …A máte do jisté míry na výběr, jestli s deprivantem naložíte podobně jako se chtěným plodem, a pokusíte se mu dostat duši do těla, nebo jako s nádorem.
Cvičte svou schopnost rozeznávat deprivanty. K tomu je paradoxně dobré chodit mezi lidi – nějaké deprivanty tam občas potkáte.
Když máte před sebou deprivanta, nikdy jej nepovažujte za člověka. Prostě jím není. Nenamlouvejte si, že by deprivant snad mohl něco pochopit nebo dokonce cítit. K takovým pochodům u deprivantů prostě nedochází.
Nemyslete si, že při jednání s nimi něco zmůžete logikou. Ta na ně neplatí, ta vůči nim nefunguje. Deprivanti logicky nemyslí. Ve skutečnosti vůbec nemyslí, ale jen opakují pořád dokola, co jim do hlavy přichází on-line od skupinové duše. Neomezujte proto při jednání s nimi ani vy sami sebe příliš přísným dodržováním logiky. A už vůbec nepřijímejte jejich „logiku“. Nesnažte se hrát na jejich city. Žádné nemají! A už vůbec si nemyslete, že by se snad mohli stydět! …Nesnažte se jim proto žádným způsobem nic vysvětlovat. To může fungovat jen u lidí a do jisté míry u zvířat, ale ne u deprivantů.
Dívejte se jakoby skrz ně, někam za ně, kde by měla být duše, která je řídí. Nebo je ignorujte a řešte vše jen „ve své hlavě“! Jinak ztrácíte energii.
Jediné, co deprivanti chápou, jsou moc a rozkazy. Při jednání s nimi proto buďte co nejpevnější, „nejpřezíravější“, v ničem jim neustupujte.10 Nechte je v naprosté nejistotě ohledně vašich možností, vašich opatření a vašich známostí. Případně se pokuste v nich vyvolat ještě větší zmatek ohledně toho, kdo vlastně jste, co jste už udělali, a co ještě můžete udělat, a pokud se vám to povede, přejděte do protiútoku a jednejte s nimi jako jejich nadřízení. Poslouchat jsou zvyklí, a ve své zmatenosti nebudou vědět, jestli mají poslouchat skupinovou duši, které podléhají, nebo vás.
Učte se rozeznávat činnosti, při kterých jste sami sebou, a činnosti, při kterých svou individualitu ztrácíte. Někteří lidé mají štěstí a mají to snadné, protože vzdávání se individuality je vyloženě bolí. Činnosti, při kterých se dostávají jaksi mimo sebe, při kterých je jejich individualita potlačována, při kterých nejsou sami sebou a dostávají se do vlivu nějaké skupinové duše, jsou jim velmi nepříjemné, vyloženě cítí určitý druh bolesti. Ti lidé, kteří tyto nepříjemné pocity při ztrátě sebe tak výrazné nemají, by se měli cvičit v jejich rozlišování. A ti, pro které je vzdávání se individuality dokonce příjemné, jsou na tom prostě hůř, a je otázkou, jestli k poznávání svého pravého stavu a k prohlubování svého bytí vůbec najdou motivaci…
Pro rozeznávání deprivantů dnes najdete dostatek různých materiálů, jak v knižní podobě, tak na internetu. Od podrobných popisů a definic, až po bodovací „dotazníky“ určené k jejich diagnostice.
Jen je třeba některé „překopat“, protože například dávají deprivantství do souvislosti se sexem a rokenrolem, což je opět jen podsunutá deprivantská dezinformace. Představa, že člověk dosáhne plného lidství tím, že si zničí zdraví sexuální absencí a bude poslouchat dechovku, je poněkud „mimo mísu“.
Navzdory všem překážkám je třeba rozvíjet nové pojetí duchovnosti založené na skutečné individuální svobodě, odstoupit od náboženských systémů neslučitelných se životem – systémů hlásajících násilí, netoleranci – a rozhodně je nepodporovat.
Naučit se vzdorovat systému, který vede lidi do područí skupinových duší „vymýváním“ mozků, tedy indoktrinací, který je vede k tomu, aby ztráceli svou životní energii kouřením, chlastem, drogami a jinými návyky, systému, který lidi nutí, aby byli účastni na krvavých megaobětech na jatkách tím, že zbytečně jedí maso, a aby byli účastni na deprivantských válkách přijímáním oficiální propagandy.
Systém se vás samozřejmě bude snažit donutit, abyste zůstali „při starém“, tím, že se vám budou ti, co jsou pod vlivem skupinových duší, posmívat. Nic si z toho nedělejte. Buďte skutečně sami sebou. A naopak získávejte energii bez ohledu na to, jak je její získávání odsuzováno a vysmíváno. I tím samozřejmě podráždíte a poštvete démony proti sobě. Můžou se vás i snažit izolovat takovým způsobem, že budete mít vy pocit, že tu nejste plně inkarnováni, že tu pobíháte jako neviditelný duch, kterého nikdo nevidí a neslyší.
Ke každé skutečně duchovní cestě však patří tyto útoky ustát, „vypořádat se“ s nimi. Dát skupinovým duším jasně najevo, kde jste vy, a kde jsou ony, a postupně se stávat pevnou individualitou, která nikomu a ničemu v ničem nepodléhá.
A i když se v této knize snažím dotýkat sexuality jenom okrajově, nemohu uzavřít jinak, než slovy:
Bez sexu to prostě nepůjde!
Přeji si, abych dostával energii,
kterou jako bytost tohoto světa
mám dostávat.
Pokud tuto energii něco poutá,
přeji si, aby byla použita
k rozpuštění těchto pout.
Howgh
1 Současná recyklace zločinců není žádným řešením.
…Představy o nápravě zločinců ve vězení svou naivitou i připomínají jednání některých neinformovaných ekologických fanatiků, kteří myjí za spotřeby obrovského množství jaru a vody malé mastné kousky igelitu, aby je pak dali do kontejneru na tříděný odpad, a nevědí, že v zemi, kde existuje jen jedna linka na zpracování PET láhví, která navíc PET láhve nerecykluje, ale vytváří z nich podivnou seškvařenou hmotu, která už je určena jen na jedno použití, půjdou veškeré ostatní plasty nakonec stejně na skládku nebo do spalovny.
2 Tyto „neletální zbraně“ vedou k velkému nárůstu úmrtí, neboť jako „neletálních“ se jich používá v daleko větší míře než dříve střelných zbraní. Když si uvedeme příklad z USA, zhruba na způsob: „To jsou hodní páni policajti, oni žádnou babičku nezastřelili, oni jen sto babiček zabili taserem.“ A samozřejmě vedou k daleko většímu a plošnějšímu používání násilí vůbec.
3 Sprejerizmus funguje na tom principu, že nasprejované obrazce nesmějí mít žádný smysl. Člověk, do jehož zorného pole padnou, je pak automaticky považuje za něco víc než jsou, hledá v nich, ať vědomě nebo podvědomě nějaký smysl, a ztrácí tím energii. Skleněný vejškrabizmus – poškrábaná skla v dopravních prostředcích – pak působí navíc na podprahové úrovni, kdykoli se cestující podívá z okna. Sprejerizmus je organizován z „nejvyšších“ míst, tedy zhruba z USA. To se dá sice těžko dokázat, ale ještě těžší je vysvětlit to obrovské množství atentátů na novináře, kteří si dovolili něco proti sprejerizmu napsat. I v případě mého článku o sprejerizmu kdysi zafungovala „autocenzura“ – šéfredaktor, který byl ochotný můj článek otisknout, měl autohavárii a zlomenou páteř.
4 Který po vzoru pozdějšího Cimrmana na koni nikdy neseděl.
5 I podstatnější než si myslel sám Sigmund Freud, který je přesto stále osočován, že sexualitu přeceňoval.
6 Jedním z prostředků bránících lidem v kontaktu s přírodou je také požadavek církví, aby v neděli lidé trávili svůj čas v kostele.
7 Pro jistotu připomínám: neplést sex s rozmnožováním, které souvisí se zachováním druhu.
8 Případně: in vino věrit TASS.
9 V případě nahoty připomínám, že se nikdo nestydí za své tělo. To je zástupný problém. Člověk, který tvrdí, že se za své tělo stydí, se ve skutečnosti vždy stydí za své myšlenky, ať už proto, že jsou jeho myšlenky opravdu tak špatné, nebo proto, že mu tolikrát opakovali: „Že se nestydíš!“
10 Už v pubertě jsem si napsal jako heslo: „Ústupkem ztratíš víc, než jím chceš získat!“
