Hanebné pokrytectví západních vůdců se stalo zřejmým během oslav 20. výročí pádu Berlínské zdi. Prázdné řeči o lidské rovnosti, právu na život, svobodě a hledání štěstí jsou hlučnou oslavou pádu Berlínské zdi, ale neříkají nic o izraelské separační zdi. Jak by také mohly tyto řeči někoho přesvědčit při současné západní politice a finanční podpoře Izraele proti terorismu?
Druhého listopadu se mnoho západních vůdců shromáždilo v Berlíně u Braniborské brány na oslavu pádu proslulé Berlínské zdi.Byli to tito pokrytečtí představitelé – německá kancléřka Merkelová, francouzský prezident Sarkozy, ruský prezident Medveděv, britský premiér Brown a americká ministryně Clintonová. Prezident USA Obama ocenil ty, kteří zbourali zeď a zdůraznil nutnost „překonání zdí našeho času“, „boje za svobodu…aby lidé mohli naplňovat své sny“ a zdůraznil, že „ všichni lidé jsou si rovni“…mají právo na život, svobodu a hledání štěstí“. Žádné z těchto uznávaných práv však nenáleží Palestincům a Iráčanům, nikdo z nich neodsoudil ještě ohavnější izraelské separační vězeňské zdi, které probíhají na západním břehu Jordánu a dělí prostor na menší bantustany, stejně jako bagdádská zeď, která dělí Bagdád na více částí.
V rozporu s přednesenými projevy západních činitelů, zahraniční politika těchto lídrů podporuje stavby těchto zdí. Svou politickou podporou a penězi z daní svých občanů finančně podporují nepoctivý Izrael, aby mohl porušovat mezinárodní zákony výstavbou separační zdi. Stavba bagdádské betonové zdi podobné Berlínské zdi, ukazuje na prázdnou rétoriku Obamy a Hillary.
V roce 2004 Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) označil izraelskou zeď za flagrantní porušení mezinárodního práva. Čtrnáct z patnácti soudců v ICJ hlasovalo proti stavbě izraelské zdi. Jediným, kdo hlasoval pro zeď, byl americký soudce Thomas Buerghenthal, který hlasoval na nátlak tehdejšího amerického prezidenta Bushe a prezidentského kandidáta Kerryho.
Okupační vlády, které vztyčují tyto zdi, tvrdí, že jsou potřebné k zajištění bezpečnosti. Měli bychom si však všimnout, že tyto zdi byly postaveny za účelem rozdělení země a města na dvě poloviny, oddělení členů rodin, rozpad jejich sociální struktury, oddělení lidí od jejich půdy, zničení jejich hospodářství a samostatnosti, zničení společné kultury a historie staré tisíce let, s konečným cílem zničit národ.
Separační zdi jsou symboly, které ukazují, jak vlády mohou oddělit a odcizit lidi s cílem vytvořit nepochopení a nenávist. Historie nám ukazuje, jak vlády dokázaly rozdělit lidi stejné národnosti. Například Německo bylo rozděleno na východ a západ, Korea byla rozdělena na jih a sever, původní Indie rozparcelována na Pákistán, Kašmír a Indii. Jugoslávie byla rozdělena do mnoha segmentů jako Kosovo, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina. Arabský svět byl rozdělen na 22 samostatných zemí, a v poslední době byli obyvatelé Iráku rozděleni do tří samostatých sektorů – kurdského, šíitského a sunnitského.
Izraelská separační vězeňská zeď je na rozdíl od ostatních zdí unikátní. Přetíná celou zemi a sahá z jednoho konce na druhý. Na západním břehu Jordánu je zeď prodloužena na 730km, při výšce 8-9m. Je pětkrát delší a třikrát vyšší než Berlínská zeď. Vždy po 400 metrech jsou strážní věže s odstřelovači a v mnoha místech 30 – 100 metrů široké vojenské nárazníkové pásmo. V dalších oblastech jsou elektrické ploty, trasované cesty, ostnaté dráty, kamery a hluboké příkopy. V jiných oblastech prochází srdcem palestinských měst, odděluje od sebe rodiny a sousedy.
Zatímco Berlínská zeď byla jen v městě Berlíně, izraelská zeď je po celém západním břehu Jordánu. V Palestině obkličuje mnoho velkých měst, jako Beit-ul-Moqaddas, Betlém, Ramalláhu, Tulkarem, Qalqiliya a Nábulus. Některé z těchto měst jsou zcela obklopené zdí ve všech směrech s jediným vojenským kontrolním stanovištěm, které slouží jako jediný výstupní i vstupní průchod do města.
Celé pásmo Gazy je obklopeno zdí ze všech tří stran, zatímco čtvrtá, přilehlá k moři je střežena izraelskými torpédovými čluny. The Gaza economical siege and the last December Israeli military onslaught demonstrate the devastating effects of the wall on the people. Gaza je ekonomicky odříznutá a v prosinci loňského roku izraelská armáda demonstrativním útokem předvedla své devastující schopnosti na lidech za zdí.
Izrael nestaví separační zeď z bezpečnostních důvodů, jak stále prohlašují jeho vůdci, ve skutečnosti je separační zeď stavěna se záměrem vytvoření atmosféry tichých „dobrovolných“ odchodů Palestinců z jejich komunit. Účelem je uvěznění celé palestinské komunity ve velké otevřené věznici za zdí, která narušuje život lidí, odděluje je od jejich zemědělské půdy, od škol, nemocnic, práce a všech sociálních služeb v okolních městech. Prohloubením chudoby a nezaměstnanosti, v což Izraelci doufají, odejdou Palestinci ze svých domovských měst hledat nové lepší živobytí.
Zeď způsobila masivní zábor půdy, který znamená ztrátu 47% Západního břehu, což představuje 22% území celé Palestiny, včetně oddělených menších roztroušených území bez přímého přístupu z navrhovaného palestinského státu. Tato konstrukce je velký zločin proti samotné matce Zemi, protože Izrael znehodnotil úrodné vrstvy zabavené zemědělské půdy, vykácel tisíce ovocných stromů, dokonce i jeden olivovník starý tisíc let. Mnohé z těchto stromů jsou chráněny jako kulturní dědictví mezinárodními zákony.
Zeď má také odříznout všechna palestinská města od Beit-ul-Moqaddas, navrhovaného hlavního města palestinského státu a znehodnodnotit jeho historické a kulturní symboly. Má tedy zasáhnout a porušit náboženská práva Palestinců, odříznutím od svých křesťanských a islámských náboženských památek ve městě.
Palestinci protestovali proti stavbě zdi od samého počátku v roce 2002. Pořádají stále pokojné demonstrace a manifestace proti zdi. Každý týden pořádají pokojné demonstrace ke zdi, nejznámější probíhají v obcích Bi’lin a Ni’lin, kde se k Palestincům připojuje mnoho mezinárodních i izraelských mírových aktivistů. Tyto demonstrace se obvykle střetávají s násilím od izraelských vojáků, se střelbou gumovými projektily, slzným plynem, ohlušujícími granáty, zatýkáním a divokým bitím.
Palestinci se také vydali do ulic velkých amerických a evropských měst, což vedlo k založení Mezinárodního hnutí solidarity (ISM) společně se západními mírovými aktivisty, kteří vyjadřovali solidaritu s Palestinci slovně i aktivně. Mnozí členové ISM cestovali do Palestiny na pomoc palestinským zemědělcům se sklizní plodin, na ochranu palestinských domovů před demolicí a připojili se k demonstracím proti izraelské separační zdi.
Izraelské válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, zločiny proti matce Zemi a porušování mezinárodního práva šokovaly i průměrné západní občany. Hnutí proti izraelskému apartheidu se začalo formovat a nabývá na dynamice. Kampaně bojkotu Izraele byly zahájeny po celém světě. Izraelské zboží je bojkotováno v mnoha evropských zemích. Akademický a sportovní bojkot je také na vzestupu. Kampaň se šíří na universitách, v kostelech, v městských radách a mnoha dalších organizacích.
V roce dvacátého výročí pádu Berlínské zdi, Palestinci s pomocí mezinárodních mírových aktivistů plánují na deset dnů 9.-18. listopadu demonstrace, setkání, diskusní skupiny a informační centra, aby upoutali pozornost lidí na izraelské zločiny a nelidské izraelské separační zdi. Demonstrace proti zdi jsou plánovány v mnoha zemích jako je Argentina, Austrálie, Rakousko, Baskicko, Bolívie, Brazílie, Kanada, Quebec, Skotsko, Švýcarsko, Velká Británie, Spojené státy a Venezuela.
Na okupovaném západním břehu Jordánu Palestinci demonstrovali proti stavbě zdi. Jako symbolické gesto, navzdory izraelskému slznému plynu a gumovým projektilům Palestinci spolu s mezinárodními aktivisty v obci Ni’lin a uprchlickém táboře Qalandia porazili po jedné z betonových desek zdi.
Uplynulo mnoho let než došlo ke stržení Berlínské zdi. Palestinský přístup k řešení problému separační zdi by mohl s mezinárodní podporou být vyřešen podstatně dříve.
Dr. Elias Akleh je arabský spisovatel palestinského původu, narodil se ve městě Beit Jala. His family was first evicted from Haifa after the „Nakba“ of 1948, then from Beit Jala after the „Nakseh“ of 1967. Jeho rodina byla vystěhována z Haify po první „Nakba“ roku 1948, pak z Beit Jala po „Nakseh“ roku 1967. He lives now in the US, and publishes his articles on the web in both English and Arabic. Nyní žije v USA, a publikuje své články na webu jak v angličtině a arabštině.
Převzato z www.tehrantimes.com
Překlad: Martin Kopecký
