Květen 12, 2011
„Paráda – Jarda na hrad!“. Tak přesně tuto sms zprávu jsem obdržel pár minut po skončení čtvrtfinálového zápasu s USA. Poslal mi ji můj slovenský přítel z Bratislavy, jinak distinguovaný právník v letech.
Jágrův výkon vymazal ostatní události z 11. 5. Na vedlejší kolej se tak dostal Johnův teatrální odchod z vlády, nový předseda poslaneckého klubu ODS či údajný Dalíkův úplatek. Omamné opojení z výkonů našich hokejistů nám zase na pár dnů vlilo notnou dávku vlastenectví. Je důležité mít v týmu legendu, pozitivní vzor, profesionála, který patří ve své práci mezi nejlepší na světě už dlouhá léta.
Tým to dokáže semknout a nabudit. I ostatní pak chtějí předvádět výkony na hranici svých možností a k technické dovednosti přidávají ještě kreativitu a nasazení na pokraji sebeobětování. Je to vzácné, je to příkladné. Tým funguje na bázi vzájemné důvěry a vzájemného respektu. Co více si přát? Kdyby se teď volil prezident v přímých volbách, pak by jistě ve všech sportovních barech zvítězil Jaromír Jágr. Krom toho je finančně zabezpečený a domluví se anglicky.
Náš hokejový tým je přibližně stejně početný jako naše vláda. Vím, že srovnání kulhá, ale přesto se nabízí. Profesionalita? Týmový duch? Snaha o co nejlepší reprezentaci ČR? Dělba rolí? Až se příští týden zase vše vrátí do šedi normálu, pak bude možná čas se do podobného srovnání pustit. My si navíc svou vládu platíme ze svých daní. Neměli bychom tedy chtít alespoň slušný výkon na profesionální úrovni? O co více stoupáme v hokejových řebříčcích, o to více bohužel padáme v jiných. Proč? Příčiny a důsledky vidíme dnes a denně. Změnit to může pouze sázka na kvalitu a fair play. Nuže, Češi do toho! A nejen v hokeji.
Převzato z blogu autora na Aktuálně
