Co je po čtvrt století jinak?

Reklama


Každý z nás pamětníků má asi na nejdůležitější rozdíly mezi dneškem a předsametem jiný názor, mě však z toho vyšlo následujících 10 nejdůležitějších rozdílů.

1. Svoboda slova

Dříve : Nebylo možné bez následků říct nic proti ruské okupaci, straně vládě

Dnes : Není možné bez následků říct prakticky nic proti oficiální verzi historie (zejména vybraným partiím), nepříjemné pravdy o etnických skupinách, imigraci nebo homosexuálech. Můžeme říct ledacos proti dnešní elitě, systému, spojencích a oficiální ideologii, ale bude to překážkou na cestě ve společenském žebříčku

2. Političtí vězni a právní systém

Dříve : Vcelku úzká skupina, obsahují zahraniční agenty (celý top disident), zneuznané exkomunisty, pomatence a pár idealistů. Přiřazení do této skupiny prováděly soudy na základě politického zadání. Právo bylo mocenský nástroj strany, jen v oblasti obecné kriminality celkem spravedlivé

Dnes : Vcelku úzká skupina, obsahující nacionalisty, odpůrce multikultu, pomatence a pár idealistů. Přiřazení do této skupiny provádějí soudy na základě politického zadání. Právo je politické a ekonomické oblasti mocenský nástroj elity, jinde hluboce zkorumpované, nepředvídatelné a nespravedlivé ke slabším

3. Politika

Dříve : Princip komunistických voleb díky tzv. Národní frontě popíral samu podstatu toho slova. Absolutní ztráta suverenity v zahraničně politických záležitostech (CCCP), ve vnitřních věcech relativní suverenita i dobách faktické sovětské okupace. Okupanti po nás chtěli hlavně verbální souhlas s politikou, netahali nás do svých imperiálních válek

Dnes : Volit můžeme teoreticky kohokoli, avšak obdoba Národní fronty existuje. Strana či hnutí může být rozpuštěno (zakázáno) na základě velmi pochybných argumentů a mechanismy voleb jsou nastaveny tak, aby k vítězství byly potřebné velké peníze a přístup k médiím. Mimosystémové skupiny nemají praktickou šanci. Naprostá a totální ztráta suverenity, jak v zahraniční politice (USA, EU) tak ve vnitřních věcech (EU). Parlament pouhým „prohlasovávajím“ strojkem na rozhodnutí učiněná mimo vliv občanů tohoto státu, demokracie je vyloučena již na teoretické úrovni. Koloniální mocnosti chtějí nejen naši verbální podporu, ale i přímou účast na jejich imperiálním vražděním. Zdání tzv. „občanské“ společnosti pomáhají vytvářet tzv. nevládní organizace, bohatě financované globální elitou, státem nebo zahraničními vlivovými fondy. Nastolující a protlačující agendy v hlubokém rozporu v přáním většiny občanů (multikulti, buzerantismus, pozitivní diskriminace, destrukce školství, pseudoekologie …) .

4. Ideologie a média

Dříve : Uzákoněná a vše objímající, tvrdě vyžadovaná. Média pod absolutní a otevřenou kontrolou strany, přímá cenzura. Informační monopol strany, jednotná, amatérská a primitivní propaganda

Dnes : Mírně omezený informační monopol elity. Bohatá, profesionální a sofistikovaná propaganda, částečně úspěšná u mladé generace (podobnost s tou bolševickou v 50. letech). Ideologie povolující odchylky v „mezích zákona“, podstatné prvky uzákoněny a trestně stíhatelné. Celoplošná média pod absolutní kontrolou ekonomické a politické elity, snaha vytvořit iluzi svobody slova, nezávislosti a otevřenosti. Cenzuru nahradila, z důvodu strachu či ekonomických výhod, autocenzura. Vznik alternativních médií hlavně díky internetu, jejich vliv je však velmi omezený.

5. Kultura

Dříve : Průsečík ideologické války. Prakticky všichni protagonisté servilně sloužili režimu. Ta hrstka, co neposluhovala patřila buď ke kulturnímu braku (viz Plastici) nebo byla vymazána. Asi jediným svobodnějším počinem jakési minimální úrovně bylo písničkářské a trampsko-folkové hnutí

Dnes : Máme skoro libovolnou kulturu, která existuje. Prakticky všichni protagonisté oficiálního hlavního proudu servilně slouží stávajícímu režimu. Bolševičtí umělci se“zdemokratizovali“, často si nechali i soudem potvrdit, že nebyli u STB, a zase jsou elitou národa. Odvážnější odpůrci jsou opět za písničky zavíráni, ti opatrnější (Nohavica nebo popřevratový Kryl) nenápadně odsunuti na vedlejší kolej. Opět jsou za kulturu vydávány projekty čisté politické propagandy typu velmi pokleslé úrovně, např. Davida Černého či Pussy Riot.

6. Svoboda pohybu

Dříve : V rámci státu prakticky bez omezení, zahraničí zablokováno téměř nepropustně.

Dnes : Formální svoboda pohybu, prakticky tvrdě limitovaná příjmem. Ale to je asi přirozený stav.

7. Ekonomická svoboda

Dříve : Oficiálně žádná, neoficiálně jen v malé šedé ekonomice. Na druhou stranu většina soukromých staveb (domky, garáže, chaty) z ní pochází. Hluboké rovnostářství, neexistence skutečně chudých lidí ani skutečně bohatých. Spotřeba postradatelného zboží řízena nedostatkem, základní životní potřeby přístupné všem. Majetek držen centrálně, bez možnosti jeho úniku za hranice. Největší úspěch – fakticky fungující izolovaná ekonomika s relativně dobrou technickou vyspělostí.

Dnes : Oficiálně naprostá. Pro většinu obyvatel však znamená pouze právo (a často i povinnost) nechat se okrádat. Možnost prosazení se proti velkým, či snad dokonce globálním prakticky nulová. Extrémní příjmová nerovnost, bezdomovci, multimiliardáři, absolutní chudoba i nepředstavitelné bohatství. Spotřeba všeho řízena penězi, tím pádem někomu chybí i základní potraviny. Daňový poplatníci zbaveni prakticky veškerého majetku, ten nakonec většinově vyveden mimo republiku. Ztráta soběstačnosti prakticky ve všech oblastech, hlavně málo kvalifikovaná práce pro zahraniční „matky“, prudký pokles technické vyspělosti.

8. Školství

Dříve : Zideologizované, ale jinak věcně docela dobré. Hlavně v dřívějších dobách ideologická síta při přijímání studentů, avšak ekonomicky přístupné prakticky každému. Absolventi s jasně definovanou kvalifikací a stabilní úrovní

Dnes : Méně zideologizované, avšak věcně rok od roku horší. Otevřené, avšak omezeno sociální situací rodin. Obrovské počty studentů, velké procento nedokončí, často pochybná kvalita vzdělání.

9. Zdravotnictví

Dříve : Rovnostářské, limitované pouze ekonomickými a technologickými možnostmi prakticky izolovaného státu. Pragmatický zájem elity o zdravou populaci, jen ta je může udržet u moci a ekonomicky jim sloužit. Nadstandardy možné jen na základě zcela mimořádného společenského postavení či výjimečně šedou ekonomikou.

Dnes : Konec izolace přinesl velký rozvoj technické úrovně. Avšak zdravotnictví se stalo obchodem, léčebné postupy jsou podřízeny ekonomickým zájmům velkých hráčů. Je možno mít libovolný nadstandard, avšak částky často přesahu celoživotní příjem průměrného občana. Je-li pro Vaši diagnózu stanoveno „pojišťovna neproplácí“ a nejste zrovna hodně bohatý, máte smůlu

10. Životní prostředí

Dříve : Bezhlavé ničení a drancování v zájmu ekonomiky. Některé oblasti státu se staly prakticky neobyvatelné bez zdravotních následků.

Dnes : Výrazné zlepšení, i když problematická místa zůstávají (Severní Čechy, Ostravsko). Centrálně řízené pseudoekologické hnutí, jehož tunely devastují národní ekonomiku a přesouvají hodnoty ke spekulantům a globálním hráčům bez toho, aniž by docházelo k faktickému zlepšení. Pseudoekologická ideologie dosahuje iracionality a ekonomické destruktivity středověkého náboženství

Ano, změnilo se mnohé, něco k lepšímu, jiné k horšímu. Co však zůstalo, jsou principy moci, založené na propagandě (dnes již profesionální), lži a manipulaci. Oba systémy mají k demokracii sakramentsky daleko, oba se vyvíjejí/ly směrem, který si většina občanů nepřeje, ale nemá možnost to změnit. Stali jsme se sice „Západem“ ale vůbec není jisté, že se nestaneme účastníky nového pádu Římské říše.

Pozn.: Časy označované jako „dříve“ jsou myšleny 70. a 80. léta, která jsem zažil, nikoli doba revolučního teroru v 50. letech.

Převzato z Nautila

Přejít do diskuze k článku 19 komentářů