Je harmonická společnost pouhá fikce?

Reklama


Celou historii světa můžeme popsat jako historii přerozdělování hmotných statků. Historii světa jako historii duchovního duchovna přenechejme teologům a filosofům, ti to už stejně detailně zmapovali. Duchovní vzestup či úpadek nebo boj idejí přepusťme pseudointošům, mne osobně takové hlubokomyslné pindání o ničem už naprosto přestalo zajímat. Ono když slavný filosof Jaspers (Atomová bomba a budoucnost člověka – Die Atombombe und die Zukunft des Menschen, 1958; esej) navrhoval hodit atombombu na Moskvu se zdůvodněním, že raději ať zhyne celý svět, než by měl být nastolen komunismus, tož bez takového filosofování se klidně obejdu. A když ještě slavnější současný filosof Bernard-Henri Lévy pronesl k Sarkozymu přibližně tato slova: „Sarko, poradím ti, běž a zavraždi Kaddáfího a jeho zlato si přivlastni, nějaké to procento mi zajisté za tu radu přenecháš, abych mohl nadále v klidu filosofovat,“ tož na takovou lásku k moudrosti přejde snad každému chuť. Tento věhlasný filosof šel ve šlépějích Jasperse a doporučoval humanitárně bombardovat Jugoslávii, protože přece je to ďábelská komunistická země, která musí zmizet z povrchu země. Požadoval též mezinárodní úder proti Bašáru Asadovi v Sýrii a intervenci v Dárfúru. Holt antikomunista tvrdého ba až ocelového ražení, jak se dočteme v kritice marxismu v jeho převelmi nadfilosofické knize La barbarie à visage humain (Barbarství s lidskou tváří). A tak skutečně nadále filosofuje za pomoci lybijského zlata a je obdivován pravdoláskaři a srdíčkáři. Mnou ale ne!

Nejdříve tedy k přerozdělování hmotných statků. Po celou dobu lidské historie se hmotné statky ve skupinách, kmenech, státech a říších vždycky přerozdělovaly. Způsobů přerozdělování je pouze několik s malými nepatrnými odchylkami. Naprosto nejčastějším způsobem přerozdělování bylo a je kradení a loupežení. Je to totiž docela snadné a jednoduché a praktikovalo se to snad všude ve světě a přetrvává to podnes. Bereme to už dokonce jako normální a běžný způsob získání bohatství. Vůbec nám nepřijde na mysl, že je to nějaký vadný způsob, ba naopak to považujeme za následování hodnou schopnost, šikovnost, nadání a talent. Oceňujeme takové vlohy a dokonce jim je závidíme. Copak takový Kožený, Bakala, Kellner, Tykač, Vítek, Chrenek, Dospiva, Haščák a podobní nejsou hodni následování, copak by někdo nechtěl být tak bohatý jak oni?

Slavný Gaius Julius Caesar byl silně zadlužený a hrozil mu bankrot, tak se nechal senátem jmenovat vládcem provincie (či lépe kolonie) Galie a Hispánie (dnešní Francie a Španělsko). Pronesl, že raději bude prvním v provincii než druhým v Římu. Jeho chuť zbohatnout byla neuhasitelná, no a stal se jedním z nejbohatších lidí Říma. Jak se mu podařilo stát se nejbohatším, uvedu na jednom příkladu. Jako velitel legií byl velice úspěšný, dobýval jedno město za druhým. Kterési město (tedy magistrát) usoudilo, že nemá valný smysl stavět se na odpor i vyslalo delegaci s návrhem, že město se vzdává bez boje. Gaius Julius kapitulaci odmítl přijmout. Uvažoval asi takto: „Legionáři jsou silně nadržení a chtějí si také něco nakrást, městský poklad sice bude dle válečného práva všechen náš, při kapitulaci bychom ale museli vyjednávat podmínky, takhle je to jednodušší, kapitulaci nepřijímáme, legionáři město je vaše, vemte to útokem, hurá na zteč, můžete drancovat a vraždit, jak je naším dobrým zvykem.“ Dnes se tato prastará césarova metoda používá docela běžně, vizme třeba jenom Saddáma či Kaddáfího. Koloniální panství Anglie a Francie bylo pouhou nápodobou césarova způsobu, tedy totéž. V harmonickém světě by přerozdělování stylem Caesara, USA a některých evropských států nemělo mít místa. Myslím si, že by to šlo docela snadno zařídit, že to není nic moc fantastického a neuskutečnitelného. Stačí pouze chtít to tak zavést. Přece svět, kde nikdo nikomu nebude kroutit ruce, nýbrž kde se bude pouze dotazovat – chceš uzavřít tento obchod, nebo nechceš? – je docela reálný.

Loupeživé války snad nikdy ve své historii nevedli Číňané, Indové ba ani Rusové, stačí se podívat kolik a jaké kdy měli kolonie. Samozřejmě uvnitř oněch států se občas válčilo, to když jeden kníže chtěl oloupit sousedního knížete, tedy byly to vlastně občanské války. Četl jsem kdysi jeden příběh ze starověké Číny. To přišla z Kambodže delegace a přinesla, jak bývalo zvykem, nějaké dary většinou ze zlata, no a domlouvala obchodní záležitosti. Delegace se chystala k odchodu a bylo jakousi nepsanou povinností opětovat dary. Jenomže císařská pokladna byla zrovna prázdná, tak ministři a císařští úředníci se na dar složili. Bylo samozřejmostí, že dary musely mít nejméně dvojnásobnou hodnotu toho darovaného, přece Říše středu musí ukázat svou velikost a své bohatství. Historikové tvrdí, že Číňané o několik století dříve než Kolumbus přistáli u břehů Ameriky, založili tam obchodní středisko, ale to po pár desetiletí živoření zaniklo, domorodci totiž neměli co nabídnout.

***

Druhým způsobem přerozdělování jsou daně. Je to docela civilizovaný způsob, pokud není ovšem zneužíván. Ostatně, najdeme ve světě něco, co nelze zneužít, či něco, co nikdy nebylo zneužito? Myslím si, že bychom něco takového hledali marně.

Mně osobně se docela líbí muslimská daň zvaná zakát. Každý muslim má přímo náboženskou povinnost tuto roční daň ve výši 2,5 procenta ze svého majetku zaplatit. Je to tedy v podstatě progresivní daň. Kdo je příliš chudý, daň neplatí, ba dostane příspěvek z těchto vybraných daní, takže v naprosté chudobě u muslimů nikdo není. Žádný výběrčí daní či nějaký kontrolor nezjišťuje, zdali je daň v správné výši. Každý přinese obnos dobrovolně do mešity. Jelikož je to náboženská povinnost, nepřipadá v úvahu podvádět. Sazba dvě a půl procenta je jen minimum, neexistuje žádné omezení, čím víc člověk dá, tím lépe pro všechny zúčastněné strany. Vytvářejí se tak ohromné přebytky. V mešitě to asi nějaký úředník zapíše a imám a jeho poradci rozhodnou, co se s vybraným zakátem udělá, na co se použije a oznámí to svým ovečkám s otázkou, zda s tím souhlasí. Byl jsem překvapený faktem, že ve většině případů si imáma zvolí samotní příslušníci obce. Ty muslimské obce jsou docela podobné našim farnostem. Ovšem volí si naši farníci faráře či biskupa?

O mešitě něco z wikipedie: Součástí mešity je minaret. V některých horských vesničkách jsou minarety velmi malé, někdy i ze dřeva a nepřesahují ani 5 m. Mešita musí být tak velká, aby pojala při páteční modlitbě všechny věřící z okolí, je to takový muslimský kostel. Kupole mešity má pro islám silný symbolický význam, neboť kupole symbolizuje jakési sklepení nebe. Jelikož dle Mojžíšova přikázání je zakázáno zobrazovat nejenom tvář boha, ale nesmí se zobrazovat ani tvář člověka (proto se nedochoval žádný portrét Mohameda) ani vyobrazovat cokoliv živého. Proto muslimští umělci zdobí stavby pouze ornamenty a to skutečně na vysoce umělecké úrovni. Mešita je pro muslimy nejen náboženským, ale i společenským centrem. Mimo náboženské funkce byly mešity zároveň nemocnice a školy. Muslimští lékaři v té době neměli ve světě lautr žádnou konkurence, byli suverénně nejlepší. I funkce vzdělávací neměla ve světě obdoby. Arabským zemím se rychle podařilo získat kulturní náskok před ostatními národy, neboť dokázaly masově snížit negramotnost, což napomáhalo v organizaci říše. Některé mešity, především ve státech, kde nejsou madrasy (školy), mají stálou výuku. Na těchto školách se vyučuje klasické vzdělání a k tomu znalosti Koránu. Takové školy jsou normálně zařazeny do systému výuky a zpravidla se jedná o základní, někdy i o střední školy. Kromě toho je při mešitách obvyklý systém vzdělávání dospělých, který se děje pomocí večerních či víkendových kurzů a oproti obecnému přesvědčení se zdaleka nejedná pouze o výuku islámu. V zemích, kde se nemluví arabsky, bývá při mešitách výuka arabštiny, která je obecně považována za velmi kvalitní. Pro nové muslimy jsou ještě běžné třídy, kde jsou vykládány základy islámu. V zemích, kde je islám dominantní, je tato funkce potlačena ve prospěch madrás, které se školstvím zabývají primárně. Charitativní činnost je mezi muslimy velmi silná, neboť islám ji přímo vyžaduje. Díky neexistenci náboženského centra (žádný neomylný papež) mají imámové absolutní volnost v tom, jakým způsobem budou komunitu směřovat. Tato volnost způsobila vznik obrovských rozdílů, kdy některé mešity podporují mírové snahy a druhé podporují extrémisty.

Islám je v podstatě náboženstvím jenom tak z deseti procent, z devadesáti procent je to společenské zřízení dost odlišné od nám známého. Islám jako náboženství je jedním ze tří tzv. abrahámovských – judaismus, křesťanství a islám. Mohamed očistil křesťanství od všech tajemství a mystiky, od všelijakých svátostí, zázraků, neposkvrněného početí, zmrtvýchvstání, prostě od všech nesmyslů a hovadin. Zůstala pouze víra v Alláha, vše ostatní je čistá racionalita a etický systém, tedy příkazy, jak se má člověk chovat. Pokud tedy mermomocí chce člověk věřit v nějakého boha, tak skutečně islám je nejvhodnější a velmi přitažlivý. „Nepodceňujte islám, jeho doba ještě přijde,“ napsal prý historik Belloc. Třeba na pákistánském severu žádná státní moc neexistuje a lidi tam bez problémů žijí i bez státu a státních nařízení. Snad v každé rodině je kalašnikov, ale vražd je tam naprosto zanedbatelný počet.

Centrem terorismu není islámský stát (ISIL), který bombardujeme, centrem terorismu je Saúdská Arábie, se kterou se úplně nepochopitelně značně nadmíru kamarádíme. Bombardujeme ty nesprávné cíle. Zabíjíme obyčejné muslimy podlehnuvší extrémistické ideologii šířící se ze SA. Ne že by mi jich bylo líto, to nikoliv, jsou to šílení barbaři. Ale dokud se nezneutralizuje ohnisko šíření, tedy SA, tak se teror bude šířit bez problémů dál. Dokud bude EU a USA spolupracovat se Saúdskou Arábií a podporovat finančně a zbraněmi tzv. umírněné uřezávače hlav, tož po tu dobu se bude šířit po světě násilí, terorismus a extrémismus. Kdyby místo ISIL byla bombardována SA, vedlo by to k odstranění násilí mnohem účinněji. Když po zahradě začnou poletovat šršni, každý ví, že nemá smysl zabíjet jednotlivé šršně, nýbrž je nutné jediné řešení, najít jejich hnízdo a to zlikvidovat.

Jako pacifista navrhuji bombardovat SA, to je ale nonsens, že? Samozřejmě jsem to s tím bombardováním přehnal, ale jsou přece i jiné způsoby, jak přinutit SA, aby neprodukovala protilidskou ideologii, jednoduše by stačilo komplexní embargo, přerušit s ní diplomatické styky, zavést sankce apod. Vždyť s tím má svět už dlouhověké zkušenosti, už třeba z doby vzniku SSSR, dále je tu Kuba, severní Korea, Írán, současné protiruské sankce… V případě SA jsem pro to slavné kroucení rukou. Bohatě by prozatím však stačil zákaz vstupu extrémistickým imámům do EU. Když ovšem OSN pověří SA dohledem nad lidskými právy, tak se to všechno mění ve frašku a výsměch. Jak dlouho by mohl existovat tzv. Islámský stát, kdyby nebyl financován z vnějšku a kdyby mu nebyly dodávány zbraně? Ani měsíc!

Odlišná situace je s tím tzv. Tálibánem. Tálib znamená student. Válčit proti Tálibánu znamená válčit proti studentům. Už to je nějak divné, ne? Zhruba proberme ty šíleně hanebné vražedné hrátky velmocí okolo Afghánistánu. Nejdříve si ale řekněme něco málo o Pákistánu, o státu s dvěma sty miliony obyvatel, který se oficiálně nazývá demokratickou socialistickou republikou, jindy také jako džamáhíríje, což v českém překladu je „přímá vláda lidových mas“. Je to stát původně založený na přímé demokracii bez politických stran, řízený jeho lidem prostřednictvím místních rad. Premiérem se stal v červnu 2012 Rádža Parvíz Ašraf z Pákistánské lidové strany. Krédo strany je: Islám je naše víra, demokracie je naše politika, socialismus je naše ekonomie; všechnu moc lidu. Po volbách v roce 2013 vykonává funkci předsedy celostátní vlády Naváz Šaríf z konzervativní Pákistánské muslimské ligy. Dost často, málem pravidelně, se ujímá vlády armáda. Jak je možné, že tato socialistická republika ještě není zbombardována do doby kamenné jako socialistická Jugoslávie a socialistická Libye s Irákem? Obama tam akorát posílá drony a nechává vraždit vůdce kmenů. Představme si, kdyby pákistánský president poslal dron nad USA a nechal zastřelit McCaina, Cheneyho, Rumsfelda, Wolfovitze, Condoleezzu Rice, Sarah Palinovou, či Krvavou Madlu aneb Balkánskou řeznici z Prahy? To by byl poprask ve světě, co? To by i republika Palau protestovala, že? Ono dvěstěmilionový národ není tak snadné rozmlátit jako Libyi či Jugoslávii, jsem si jistý, že ani na 80milionový Írán si netroufnou. My na Západě máme spousty politologů, ale ani jeden z nich se nevěnuje otázce, jak po tisíciletí praktikovanou kmenovou přímou demokracii změnit na demokracii zastupitelskou. Však také když roztřískají nějaký stát, nejsou potom schopni nastolit nějaký řád. No a celý sever a severovýchod Pákistánu, který hraničí s Afghánistánem a Čínou, je dnes pod vládou Tálibánu. No a vláda v Islámábádu tam nemůže poslat armádu, přece bratři nebudou válčit proti bratrům. Rusko, Čína, Írán a Indie už otevřeně jednají s Tálibánem a zanedlouho bude Tálibán vymazán ze seznamu teroristů a ujme se vlády. Kdyby žil Usáma bin Ládin, mohl by se účastnit jednání, byl mi velice sympatický, inteligence a vzdělanost z jeho obličeje přímo vyzařovala (opak vyzařovala tvář Bushe), škoda, že ho americké komando zavraždilo, rozstřílelo ho stejně jako Che Guevaru, oni to asi jinak ani neumí. Mohl by být presidentem. Koho by potom bylo nutné postavit před mezinárodní soud?

No a teď v této souvislosti pár vět o tom nešťastném Afghánistánu. Je to naprosto jiná společnost než jakou máme a známe my v Evropě, je to kmenové společenství stejné jako bylo třeba v Libyi. Historie Afghánistánu má trvání minimálně třikrát delší než kterýkoliv dnešní stát Evropy. To např. už Alexandr Veliký měl odtu manželku. Historie této říše je velice zajímavá, ale já začnu až rokem 1978, kdy se k moci dostal komunista Babrak Karmal, bývalý velvyslanec v Československu, podporovaný samozřejmě Sovětským svazem. Jejich plánem bylo udělat ze zaostalé země (kde dodnes mají pouze 25 kilometrů železničních kolejí, vlastní vůbec nějakou lokomotivu?) zemi prosperující. Chtěli vyvést zemi z feudálního středověku přímo do socialismu. Začali stavět školy, nemocnice, vyhlásili rovnoprávnost žen. Měli v úmyslu zřídit průmyslové zóny, dokonce měli v plánu vybudovat ropovod a plynovod až do Pákistánu. Vynikající plány, no ne? Jenže obyvatelé chtěli? Nechtěli? Toť otázka. Navíc hrdost jim nedovolovala mít ve své zemi cizí vojska, tedy okupanty, odjakživa s nimi měli pouze negativní zkušenosti. Jakákoliv spolupráce s okupanty nepřipadala v úvahu. Do čela národně osvobozenecké boje se postavili mullá Muhammad Umar a Usáma bin Ládin. Cílem bylo vyhnat okupanty ze země, co se mají co plést do našich záležitostí. Mudžahedínům se to po devíti letech bojů podařilo, sovětská vojska odešla v roce 1989. Tálibán se stal vládnoucí silou. Mudžahedín je bojovník za víru ve svaté válce a zasazuje se o zachování a šíření hodnot, které ctí islám. Vlastně je úplně stejný jako věřící katolík či evangelík. Západ je finančně podporoval stovkami milionů dolarů ročně, také vojenští specialisté USA je trénovali a samozřejmě z USA jim dodávali ty nejmodernější zbraně. Byla to vlastně taková zástupně vedená válka USA se SSSR, v níž Sovětský svaz prohrál.

A protože všechno souvisí se vším, musím věnovat pár odstavečků panu Chodorkovskému.

Z wikipedie: V roce 1986 založil Menatep a roku 1989 založil stejnojmennou banku. Stále ještě existoval Sovětský svaz, přesto se mu podařilo zajistit, aby jeho soukromá banka získala do správy prostředky fondů pro oběti jaderné havárie v Černobylu. Menatep byl také pověřen převést na zahraniční měnu rubly z účtů KSSS, většina se dodnes nenašla. V roce 1993 byl jmenován náměstkem ministra ropného průmyslu a energetiky a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností ekonomické sféry Ruska. Od roku 1997 byl výkonným ředitelem společnosti Jukos. Dne 25. října 2003 byl zadržen na letišti v Novosibirsku. Krátce nato tehdejší vláda premiéra Vladimira Putina rozhodla o zmrazení účtů Jukosu kvůli podezření z daňových úniků. Jeho zadržení způsobilo prudký pád akcií Jukosu a celého akciového trhu v Rusku, moskevská burza byla kvůli tomu na hodinu uzavřena, aby zabránila panickému výprodeji cenných papírů. Rovněž byly zmrazeny jeho podíly v Jukosu. Později se ukázalo, že je již před zadržením prodal americkému obchodníkovi. V čele Jukosu byl nahrazen Američanem ruského původu Simonem Kukesem. Dne 31. května 2005 jej soud uznal vinným z podvodů a byl odsouzen k devíti letům vězení. Po odvolání byl trest o rok zkrácen. (Chodorkovského podnikání provázejí podivné skutečnosti. Vedoucí bezpečnostní služby jeho firmy Menatep, bývalý agent KGB Alexej Pičugin byl odsouzen na doživotí za organizování řady vražd, konkrétně Valentiny Kornějevové (21. 1. 1998), která odmítala bance prodat svoji nemovitost, Vladimira Petuchova, starosty Něftějugansku, který zahájil hladovku na protest proti působení firmy Jukos (která např. neodváděla daně). Dalším zavražděným byl řidič Nikolaj Fedotov, jenž přišel o život kvůli opakovanému pokusu zavraždit E. Rybina, který se s firmou Jukos soudil o řádově 100 miliónů $.)

No a co s takovou informací o Chodorkovském, k čemu nám vůbec bude? Pokud k ničemu, tak alespoň můžeme zkonstruovat zajímavou konspirační teorii.

Američané rukama mudžahedínů vyhnali Sověty z Afghánistánu. To bylo první vítězství USA nad Ruskem. Druhé vítězství USA nad Ruskem bylo docela nenápadné, ale o to víc závažné a významné. Byl to rozpad Sovětského svazu. Bylo to velké vítězství amerických neokonů (bank) nad masami ruského lidu. Ále čo to tárám, správně má být, že to bylo velké vítězství inteligentního a vzdělaného amerického lidu nad tupým, primitivním a buranským lidem Ruska. Proběhla nejenom rychlá šoková terapie, nýbrž i silně šokující léčba. Jednalo se o rychlý přechod do kapitalismu. Lautr vše bylo rozkradeno, škody dosáhly trojnásobek (prý až pětinásobek) škod vzniklých při napadení Hitlerem. Podle historika Stevena Cohena prováděli američtí poradci proti bývalém Sovětském svazu doslova křížové tažení za transformaci postkomunistického Ruska v přesnou kopii amerického demokratického a kapitalistického systému. Na počátku a v polovině 90. let bylo Rusko zaplaveno „politickými misionáři a kazateli“, z nichž mnozí byli sponzorovaní Washingtonem a bylo jich na tisíce, radili snad v každé továrně, jak se má správně zprivatizovat. Zbigniew Brzezinský konstatoval, že v té době Rusko de facto přešlo pod nucenou správu Západu. Rusko se ocitlo v platební neschopnosti, prostě zbankrotovalo. No nebylo to přímo pohádkové vítězství USA nad Ruskem? Ani US Army nebylo potřeba použít.

Nejbohatším mužem Ruska se stal právě Chodorkovskij, zprivatizoval veškerý ropný a plynový průmysl. Aby si zajistil vlastnictví natrvalo, rozhodl se prodat vše Exxonu, kde by patřil mezi největší podílníky. V Rusku se oligarchové navzájem stříleli, takže i z tohoto důvodu se tak rozhodl. Všechny patřičné smlouvy už byly připraveny, zbývalo to pouze podepsat. Do Moskvy přiletěl Cheney se svými kumpány a čekal, kdy se objeví Chodorkovskij. Měl obrovskou radost, neboť Rusko už nebude mít žádnou ropu ani plyn, vše bude naše, Rusko definitivně klekne. Pár hodin před podpisem smlouvy s Cheneym byl Chodorkovskij zatčen. Zklamaný Cheney z Moskvy zase odletěl domů.

Jenomže americká administrativa postupovala dle plánu, vůbec nebrala v úvahu, že by to s Chodorkovským nemuselo vyjít, tak si byli jisti svým vítězstvím. A jaký byl ten jejich plán? V podstatě okopírovali plány Brežněva. Přes Afghánistán vybudujeme roury na ropu a plyn do Pákistánu, protáhneme do Indie a i Číny. Naši ropu a plyn z ruského území budeme prodávat miliardové populaci Indii a miliardové Číně. Evropě samozřejmě také, ale ta se svými 400 milióny je pouhá drobnůstka.

Samozřejmě, že potřebujeme obsadit Afghánistán. Aby to nevypadalo blbě před světem, musíme mu předložit nějaký pádný důvod vojenského obsazení. Některého z těchto tří kumpánů Cheneyho, Rumsfelda nebo Wolfovitze napadlo shodit dva mrakodrapy světového obchodního centra a jakoby napadení Pentagonu. A svedeme to na Usámu bin Ládina. Náš útok bude před světovou veřejností potom plně ospravedlněn. A učinili tak. Dva nejvyšší mrakodrapy New Yorku se zřítily jako domeček z karet. Třetí, menší mrakodrap (kde byly uloženy státní zlaté rezervy a zlaté cihly většiny amerických bank, byly ovšem pár týdnů před onou událostí nákladními auty převezeny do jiného úložiště), strachem spadl také. Zahynulo na tři tisíce obyvatel USA. Ještě navíc byl podniknut teroristický útok na Pentagon, kde byla zničena právě ta část, kde se vedla evidence finančních operací a nákladů na dřívější válečná dobrodružství. To všechno řídil ze své vysokohorské pevnosti Bora Bora Usáma bin Ládin. Fotografie a detailní plány této nedobytné pevnosti ukazoval a komentoval v televizi samotný Cheney. Zničit takovou pevnost je možné pouze atomovkou, dodal. Je to ještě pořád k vidění na YouTube. Navíc, takovou dokonalou pevnost musel někdo financovat a stavět, můžeme si být jisti, že Sověti to nebyli. Cheney to samozřejmě musel dobře vědět, neboť s Usámou byl přece veliký kamarád v časech, kdy válčil proti Sovětům. Usáma vycvičil devatenáct sebevražedných teroristů ze Saúdské Arábie, naučil je bezpečně řídit boeingy a určil cíle útoku. S tím nárazem boeingu do Pentagonu to ale autoři silně přehnali, přece mnohem logičtější by bylo, že Usáma ze své jeskyně vypustil křídlatou raketu, to by bylo mnohem uvěřitelnější. To jsou ovšem pouze takové nepodstatné drobnůstky, taková menší nedopatření.

Celý svět byl v šoku a očekával dychtivě a nedočkavě spravedlivou odvetu. Bylo jasné, že odvetou bude bombardování Saúdské Arábie, odkud pocházel Usáma i teroristé. Úplně nelogicky nařídil Bush zaútočit na Afghánistán, který s tím neměl nic co do činění. Spousta lidí si hned pomyslela, že president Bush byl v hodinách zeměpisu nepozorný a tudíž si spletl ty dvě země, což by u něho nebylo nic neobvyklého. Bush holt inteligencí a ani vzděláním nějak neoplýval.

Usáma, který spolu s Umarem řídili dle učení Tálibánu Afghánistán po odchodu Sovětů, odmítl s teroristickými útoky jakoukoliv spojitost. Zato se ale hned hrdinně přiznal, že organizoval útok na americká kasárna v Somálsku, kde zahynulo na dvě stovky amerických vojáků. Cizí vojska v muslimské zemi nemají co pohledávat, to kdyby tam místo Američanů byli třeba Laponci či Uruguayci, tož by je také vyhodil do povětří. Usáma vystupoval také jako podnikatel,  v Somálsku také postavil dost kilometrů silnic.

Mohu tedy moji konspirační teorii uzavřít konstatováním, že za demolici Dvojčat (Trojčat) a demolici finančního oddělení Pentagonu a za válku v Afghánistánu je tedy v podstatě zodpovědný Chodorkovskij, no ne? Podívejme se a porovnejme data: Po abdikaci prezidenta Borise Jelcina 31. prosince 1999 se stal úřadujícím prezidentem Putin. 11. září 2001 spadly budovy. To byl Putin pouhých devět měsíců presidentem. Počítalo se s tím, že bude povolný jak Jelcin. 7. října 2001 byla zahájena operace Trvalá svoboda, která v podstatě pokračuje v Afghánistánu dodnes. Dne 25. října 2003 je zatčen Chodorkovský. Vidíte, jakou měl obrovskou šanci zlikvidovat Putinovo Rusko? Putin na poslední chvíli zasáhl a nařídil jeho zatčení, prý k podpisu scházelo pouhých pět hodin. Kdyby se to Chodorkovskému s Cheneym podařilo, tož žádné Rusko by dnes už neexistovalo, pouze spousta knížectví, která by mezi sebou neustále válčila.

Dodnes, tedy za celých sedmnáct let nepoložili agresoři ani metr ropovodu a už ani nikdy nepoloží. O stavění škol a nemocnic se stará Člověk v tísni a o rovnoprávnost žen Petra Procházková. Dobrý, no ne? A to tam měli Amíci třeba v roce 2009 až sto tisíc vojáků. Českých vojáků tam působilo na čtyři stovky. I můj syn a snacha tam byli, říkají, že si docela finančně pomohli, docela jim věřím, fakt se nevychloubají. Holt žoldáci byli vždycky placeni mnohem lépe než pracující v průmyslu.

I přes obrovské začáteční sebevědomí: „My jsme kingové, Sověti byli neschopní slabšáci,“ jsou tam už 17 let a budou nuceni se stejně stáhnout úplně. Po vyčištění země od okupantů si Tálibán pozve hosty z Číny a Ruska s žádostí o vybudování ropovodu a nějakých průmyslových zón. Určitě jako hosty nebudou zvát USA. Rusové a Číňané už jednají s Talibánem. Škoda, že Usáma se neukryl někde v Tádžikistánu či na severu Afghánistánu, dnes by byl hlavním vyjednávačem, Usáma byl pro mne od pohledu vysoce inteligentní člověk. Američané Usámu vyzbrojovali, pokud bojoval proti Sovětům, Sověti odešli a Američané začali válčit proti bývalému spojenci Tálibánu, nakonec ho zavraždili. Škoda, ale tak svět odplácí, že?

A tímto neúspěšným pokusem o přisvojení si cizího bohatství loupežením bych ukončil část o přerozdělování hmotných statků násilím a kradením. V novém harmonickém světě takový způsob už nebude možný. Věřím tomu.

***

Srovnejme třeba starý Egypt s civilizací harappskou.

Egypt své přebytky využíval naprosto nesmyslně na stavby skalních chrámů, na stavby absurdních pošetilých pyramid a přepychově luxusních sídel faraonů a vládnoucí hrstky kněží a dvořanů. Tak bývaly veškeré přebytky nesmyslně proplýtvány, obyvatelstvo žilo v bídě a dosti časté vzpoury smetly vládnoucí dynastie, aby zanedlouho nastoupila jiná dynastie a pokračovala stejně plýtvavě jako ty předešlé.

Společnost v Mohendžodáru a Harappě přebytky přerozdělovala velice racionálně. Na žádné chrámy a luxusní sídla se přebytky nevydávaly, zato v každém městě byla vybudována kanalizace a dlážděné ulice. Věděli, že volně ležící odpad je původcem nemocí, my v Praze jsme na tento poznatek přišli před teprve před 150 lety, kdy se začala budovat první část pražské kanalizace. Naše zpoždění je cca 4 tisíce let! Místo chrámů byl zaveden do každého domu vodovod a splachovací záchod. Je sice pravda, že všechny domy byly příliš uniformní, na jedno brdo, něco jak naše paneláky, ale jsem si jistý, že obyvatelstvo si nestěžovalo. Uprostřed města bylo vybudováno na 10 až 15 metrů vysokém uměle zbudovaném návrší koupaliště či městské lázně. Koupaliště bylo na vyvýšeném pahorku z důvodu občasných jednou za deset dvacet let velkých záplav, jak je docela běžné snad všude. Mimo města byla vybudována dokonalá sila na uložení obilovin, archeologové žasli nad důmyslnými větracími šachtami. Mimo města byly vybudovány také strohé na sebe namačkané místnosti, sloužily na přespání příchozích vesničanů přivážejících obilí či pro obchodníky se svým zboží, tedy něco jako dnešní hotely na krátké ubytování. Mimo města, my bychom řekli za hradbami, ale jejich města hradby neměla, neválčilo se, nebyly tudíž potřebné. Naši učenci, filosofové a humanisté, by opovržlivě nalezli vadu na kráse této společnosti, Harappané totiž neznali vůbec žádné náboženství a tudíž neměli žádnou duši, že? Myslím si, že i když nevyprodukovali takové Halíky, Putny a Duky, že o nic nepřišli. Ještě považuji za potřebné zmínit, že tuhle harmonickou společnost provozovali po několik tisíciletí lidé s černou pletí, což byli původní obyvatelé vlastně celé Indie. Jejich společnost existovala nejméně pětkrát déle, než existuje naše v Evropě.

Takže příklad racionálního hospodaření nebyl v historii něčím neznámým.

Samozřejmě že v historickém dění se některé státní útvary přikláněly k egyptsko-césarovu způsobu, to hlavně my v Evropě, jiné se více či méně přikláněly k harappskému způsobu, třeba taková Čína. Zajímavým faktem nesporně je, že státy s náboženskou vírou preferovaly egyptský způsob přerozdělování, kdežto státy bez náboženství (státy ateistické) k harappskému způsobu. V Evropě po celou dobu její existence převažoval egyptský model přerozdělování, to znamená, že veškeré přebytky spotřebovávala vládnoucí vrstva, k níž zajisté patřila i církev. Lidem vytvářejícím tyto přebytky se ponechávalo pouze něco málo na přežití, vše ostatní bylo odebíráno pro luxusní zahálčivý život vyvolených. V podstatě to přetrvává dodnes. V současné době je zřejmé, že náš euroamerický predátorský způsob krachuje, že je prostě neudržitelný. Bude sice ještě nějakou tu dobu přežívat, ale jeho šance do budoucna jsou úplně nulové. Parazitoidi, predátoři, dravci, zemští škůdcové zkrátka vyhynou.

Dominance dolaru sice pomalu ale nezvratně končí. Konec dolaru je předpokladem k nastolené harmonické společnosti. Finanční sektor se zcela oddělil od reálného hospodářství a de facto funguje jako kasino. Prvním a nejdůležitějším cílem bude oddělit peníze, se kterými se hraje v kasinu, od peněz sloužících rozvoji ekonomiky. Tento proces je už v plném proudu a během pár let to bude reálně dokončeno. Oddělení peněz na užitečné a na peníze na hazard je prý už nejméně ze třiceti procent hotov. Dolar jako platidlo je z reálné ekonomiky vytlačován neuvěřitelně rychle, většina států už zavádí obchodování ve vlastních měnách, ani brutální poprava Kaddáfího a Husajna je neodradila, USA už nemají tu sílu provádět totéž i v jiných tzv. neposlušných státech. A už nepůjde toho, kdo nechce obchodovat s dolary, přinutit či dokonce zavraždit jak ještě včera.

Dnes už všichni dobře vědí, že neregulovaná volná ruka trhu a neexistence finanční regulace přivedla svět málem k úplnému krachu a málem k poslední válce, kdy lidstvo by přestalo existovat. Průmyslová revoluce byla érou kapitalismu, také jí už patří minulost, neboť ty tzv. zaostalé či rozvojové státy se mohou stát průmyslově vyspělými dokonce během deseti let, jak se to zdařilo třeba Stalinovi. Bude obtížné a těžké přiznat, že nastupuje jiná další revoluce, kde už kapitalismus nebude hrát žádnou roli, že kapitalistický způsob civilizace vlastně už dnes skončil.

Proč tak dlouho, celá staletí ba tisíciletí rozhodovali o osudech většiny obyvatel šílenci a patologičtí magoři? Jednoduché vysvětlení – měli k dispozici finance a ovládali veškeré toky financí. Ve světě je přitom taková obrovská spousta inteligentních a moudrých lidí a přesto k moci se dostali úchylové jako Brzeziński, Kissinger, Cheney, Wolfowitz…

Dolar samozřejmě zůstane jako platidlo, či spíše jako jakési žetony ve finančním kasinu, tam nadále budou hráči sázet na to či ono a dolary se budou od sázkařů neúspěšných přesouvat k úspěšným výhercům a to dennodenně, neustále, něco jako sázkové kanceláře na koňských dostizích. No proč ne? To není a nebude nikomu škodit, někdo vyhraje x dolarů druhý zase totéž prohraje, na reálnou ekonomiku to nebude mít sebemenší vliv. To je přece naprosto neškodná gamblerská vášeň, proč ji zakazovat? Ať si hrají a sází, s reálnou ekonomikou to nebude mít nic společného. Gambleři ovšem jsou psychicky nemocní lidé, jak narkomani, a jsou schopni pro svou vášeň i vraždit. Tisknout tzv. stírací losy lze přece do nekonečna pořád, ať si je tedy tisknou. Centra všech světových hazardních sázkových kanceláří, tedy soukromé nezávislé banky FED, MMF, SB, ECB, švýcarská BIS a podobné, mohou i nadále tisknout hory a hory dolarů-žetonků do kasina. To je předurčený osud dolaru, dolar tedy nezanikne, bude nadále fungovat pro hazardní hráče, bude sloužit hazardním hráčům, všem světovým gamblerům. Samozřejmě, že i státy se mohou zúčastňovat té hry v kasinu, no proč ne? Jejich obyvatelstvo jim to ale potom snadno spočítá.

Finanční sektor musí sloužit reálné ekonomice, nikoliv ekonomika finančnímu sektoru. Je pouhou iluzí, že finanční bubliny vytvářejí něco užitečného pro reálný svět v němž žijeme my ostatní. Zajisté jiné měny jako rubl, jüan, jen, riál, rupie apod. (a asi i marka, frank a i lira) hráčům nebude dovoleno v kasinu používat, protože tisk těchto měn mají pod palcem vlády jednotlivých států a jejich měny budou určujícím faktorem ekonomického rozvoje světa. Takže tak.

Globalizace bude zajisté rychle pokračovat. Co se ale pod tím pojmem skrývá? Kdekdo hovoří o globalizaci a každý si pod tím představuje něco jiného. Globalizace není hrozba či špatný směr. Vždyť globalizace zvaná světový obchod bez bariér není něco špatného. Obchodní výměna mezi všemi státy světa je přece vynikající způsob, mnohem výhodnější než loupeživé válečnické nájezdy a tažení. To ale neznamená, že globální obchod bude ovládat pouze jeden jediný stát jako dosud, tedy USA a jejich dolar. V globálním obchodu bude mít stejné vyrovnané šance jak desetimilionové Česko, tak miliardová Čína. Česko se nebude snažit ovládnout a podmanit si ekonomicky Čínu a ani Čína nebude mít zájem o ovládnutí nějakého miniaturního Česka. Prostě obchod!

Národní státy ale budou hrát důležitou roli, ne že zaniknou! Čína bude jistojistě přijímat obrovská kvanta turistů, to jo, ale nepřijme ani jednoho imigranta, tím si můžeme být naprosto jisti. Ani bělocha ani černocha, vždyť by bylo už zdaleka vidět jejich odlišnost. Stejně tak i další státy přijmou bez problémů cizince jako turisty, ale státní občanství jim zajisté jen tak snadno nebudou udělovat. To jak ve firmě, přece nově příchozí nemůže mít stejné benefity jako ten, který u firmy pracuje poctivě už dvacet let. Když Babiš tvrdí, že stát je nutné řídit jako firmu, tož mu dávám za pravdu, je docela racionální způsob, copak to lze řídit jinak? Hlavní manažer firmy-státu je ovšem plně odpovědný za její funkčnost.

Řízení státu duchem či duchovnem snad už máme definitivně za sebou, ty zkušenosti s takovým řízením bohatě dostačují k jeho naprostému zavrhnutí. Tím, že se odvolávali na duchovno, se stali nejbohatšími – veškeré hmotné statky si jménem duchovna přivlastňovali. Stát jako firma ale duchovno nebude potřebovat, bylo by na překážku racionálnímu řízení. Určitě ale nikdo nebude nic mít proti tomu, aby se EmCé Putna předháněl s Halíkem v duchovnování, určitě ten i onen najde své příznivce. Ale ať si duševnují, duchovají či duchují, ale za své nebo za církevní, ne za státní. Co probůh ale mají co pohledávat takoví lidé na Karlově univerzitě?

Závěrem si představme, samozřejmě hypoteticky, situaci, kdy bude potřeba postavit třeba atomovou elektrárnu, železnici z Kapského města do Káhiry či navrtat ložisko nafty či plynu v Arktidě. Na to bude potřeba spousta financí. Představme si, zase pouze teoreticky, že polovinu vloží akciová společnost plně vlastněná státem a druhou polovinu akciová společnost v mém osobním vlastnictví. Výnosy budou děleny na poloviny. Stát z výnosů třeba zabezpečí vzdělání a zdravotní péči zdarma. Já coby plutokrat použiji ty výnosy na koupi starodávného historického zámku s mnoha pozemky, parky a lesy, koupím si několikery tryskáče, jachty, proslavené obrazy a nechám si zařídit záchodovou mísu z ryzího zlata a podobné hovadiny. Obyvatelstvo bude závidět? Vůbec ne, ale bylo by potřebné zavřít takového podnikatele do psychiatrické léčebny. No a vlády, které dovolí takové podnikání, vlastní obyvatelstvo po právu smete.

Úplným závěrem považuji za vhodné uvést dvě citace z Říše středu. Nejprve Mao Ce Tung: „Pod nebesy panuje chaos. Situace je tedy výborná.“ A citace z novin Žen-min ž‘-pao: „Demokracie západního typu dospěla ke svým limitům a je už v zajetí kapitálů a stala se zbraní v rukou kapitalistů v honbě za zisky. Současný vývoj, a to hlavně vznikající sociální krize kapitalismu, potvrzuje nadřazenost marxismu a socialismu.“

PS: Pokud nařídí Trump znovu vyšetřit zřícení toho třetího menšího mrakodrapu, jak veřejně slíbil, dovíme se autory. Také se potom snad dovíme, kdo dal příkaz vystřelit torpédo na ponorku Kursk (Rusko nemohlo odpovědět, na válku ještě nebylo vůbec připraveno) a také kdo dal příkaz k sestřelení letadla nad Ukrajinou a i nějaké další dodnes utajované záležitosti. Bude ale srandy kopec, že?

Přejít do diskuze k článku 1 komentář